Sv. Scurvil, zapomínaný světec stavebnický

Počal advent a to je pravý čas, zamyslet se nad poučením z životů svatých mužů. Vzhledem k článku Nezaměstnanost? a diskusi pod tímto článkem mi přijde vhodné připomenout si tohoto zapomínaného světce. Možná, že kdo nestavěl, nepochopí, ale i tak. Je svatý čas, brzy se stmívá, voní adventní věnce, nad krajinou víří první sněhové vločky, do tváří štípe mráz a někde ve zdi už zamrzá voda ze špatně napojené trubky…

Svatý Scurvil mučedník (53 – 82 nl.) byl jedním ze stavitelů římského Kolosea, podle dochovaných záznamů odpovídal za podzemní část a místnosti zajišťující provoz a zázemí her. Provedení těchto místností, jejich prostupů, dveří, chodeb, atd. bylo původně chaotické a z velké části nefunkční, což mimo jiné zpomalovalo a komplikovalo předhazování křesťanů lvům a jejich jiné mučení.

Sv. Scurvil byl v roce 82 nl. při kontrolním dnu zahynul. Císařský dohlížet a zástupce Římský, podle legendy míjeli kobku, určenou k uvěznění osob, které měly být předhozeny lvům a přitom pláštěm zavadil o masivní kovovou petlici, která tuto mříž uzavírala. Petlice tento nápor nevydržela a upadla, následována částí mříže a několika cihlami z ostění. Městský dohližitel touto petlicí údajně následně budoucího světce ubil.

Z výše uvedených důvodů byl Sv. Scurvil prohlášen za svatého, neboť se obětoval, když kazil nelidské a proti víře zaměřené zábavy v Koloseu. Byl vzýván jako patron skrytých pomocníků a patron stavebníků.

Později, když církev začala budovat své kláštery a basiliky, dospěli někteří hodnostáři k názoru, že nefunkčnosti Kolosea nemusely být způsobeny Scurvilovým úmyslem, ale prostě jeho stavební činností. K tomuto názoru došli i vrcholní představitelé církve poté, kdy byla právu útrpnému podrobena část zhotovitelů stavebních prací na basilikách a přesto nedošlo ke zlepšení kvality prováděných prací, ale ani odhalení spiknutí, jehož účastníci by stavby úmyslně budovaly vadně. Církev svatá při této příležitosti došla k závěru, že tristní výsledky stavebního procesu nejsou způsobeny úmyslem a ani v případě Kolosea nešlo o diverzi. Papežský poradní sbor však konstatoval, že v církevním právu není obsažen způsob, jak zbavit svatého jeho svatosti a dále poukázal na to, že by tím byl prolomen dogmatický přístup a narušeny trvalé základy církevního rozhodování.

Později byl Sv. Scurvil dále vzýván především jako patron stavařů a role skrytého pomocníka mu již většinou nebyla přiřazována. Zvýrazňování jeho patronátu nad stavaři je někdy považováno za určitou zlomyslnost některých církevních představitelů.

Smutným hrdinou na okraji doby, kdy se církev seznamovala s realitou stavebního trhu, je jeden z mála upálených biskupů, Milánský biskup Francesko Tormani, který při kontrole staticky nevyhovující rozestavěné západní zdi katedrály v roce 1342 prohlásil, že při tom, co vidí, přestává věřit tomu, že by zřícení zdí Jericha bylo nutně zázrakem Hospodinovým. Zástupci stavební hutě Sacrasasso, provádějící stavbu katedrály, jej oznámili inkvizici a biskup byl jako rouhač odvolán a upálen. Výsledek pocesu budil rozpaky, zejména po té, kdy bylo zjištěno, že stavební huť Sacrasasso věnovala dřevo pro výstavbu hranice, na níž byl bývalý biskup upálen. Další pochybnosti se objevily poté, kdy se západní zeď, označená 1343 za převzatou bez vad a nedodělků, na podzim 1344 zřítila. Podle vyjádření zhotovitele za zřícením jinak bezvadné stavby stálo přetížení zdi v projektu nezahrnutými hnízdy vlaštovek pod horními římsami a také působení častých mlh. Soudní spor v této věci nebyl nikdy rozhodnut, neboť stavební huť zanikla v roce 1515 a proces proti dědiců se protahoval neustálými spory o správnost znaleckých posudků. Soudní spis i spisy žalobce byly nakonec zničeny, když byl Milánský justiční palác zasažen spojeneckou pumou počátkem roku 1945. Ve sporu tedy nebylo možno pokračovat. Právnické kancelář Bedolir a Rizitacci, zastupující církev v tomto sporu již od počátku, se vyjádřila ve smyslu, že tak náhlé ukončení případu je tragédií a právní veřejnost i zastupující kancelář jsou pobouřeni ochotou italské justice zamítnout žalobu jen s odkazem na úplnou absenci důkazů žaloby a dodnes se soudí s Italským státem a USAF o své ušlé honoráře za předpokládanou dobu pokračování procesu. O náhlém skončení celé věci jako o „bolestné ztrátě“ pak mluví i právní zástupci žalovaných, byť tito ve sporu uspěli.

Vzývání Sv. Scurvila následně upadalo, zejména stavební cechy se stavěly proti jeho připomínání, neboť, jak vzpomíná Brněnský cechmistr Johan Smihril roku 1402 „po vzoru svatého Scurvila ludie stavební jsou biti od pánů, prelátů i lidu prostého, jen někde založí kámen či vyklenou oblouk a ti všichni na ně volají, „já zabiji tebe, ti jsi Scurvil“. Dále pak poněkud rouhačně prohlašuje, že „Nie všech ludii stavebnich po mucednitvi zatuzi“, což mu přineslo odsouzení za rouhání, zbavení funkce a uložení povinnosti pokání.

Z roku 1487 známe jméno světce (v české transkripci) ze zápisu oprav oltářní části chrámu Sv. Barbory v Kutné hoře. Dochovala se stránka stavební knihy, kde biskupský dohlížitel, Jan Pecna z Kraké, píše do stavební knihy zápis pro hlavního stavitele, ve kterém ho na poslední řádce přirovnává ke svědci: „Já Stavbu Prowerzil a Já Vidouce, ty jsi ZKURWIL…“.

Poslední kaple Sv. Scurvila, o které máme v Českých zemích záznam, stála v Kroměříži na Dolním předměstí a byla po celkové přestavbě roku 1524 přesvědcena na kapli Sv. Antonína (kaple se nedochovala, po zřícení krovu roku 1526 byla stržena).

Dnes již málem zapomenutý svatý býval zobrazován na obrazech v přítomnosti svatého Natáhla, patrona rozpočtářů a fakturantů, někdy též v rozhovoru se sv. Infarktem a sv. Nepochopem, patrony mezilidské komunikace.

V měšťanském domě Bianichiského rodu v Benátkách pak byla v roce 2006 odhalena původně přemalovaná freska, na které před zhroucenou stavbou stojí sv. Scurvil a sv. Omýlie, patronka prognostiků, projektantů a plánovačů, přičemž oba světci na sebe ukazují s obviňujícím výrazem ve tváři.

Tichý vděk dnes Sv. Scurvilovi přinášejí pracovníci IT. Dlouhodobý spor o významnost či nevýznamnost vad ve stavební činnosti a staletí deptání zákazníků, unavených nekončící snahou o to, aby stavby alespoň z větší části fungovaly, umožnil novému oboru vzniknout v prostředí otupělosti, považovaném někdy za toleranci uživatelů. IT následně využilo této skuliny a dokázalo vytvořit prostředí, ve kterém existuje (pokud vůbec) jen vágní hranice mezi „funkcí“ a „chybou“. Na rozdíl od stavebnictví zatím IT na příležitost alespoň blahořečení svého patrona čeká a zřejmě bude čekat dlouho.

Za největší úspěch zástupců IT ve Vatikáně lze považovat opakované zamítnutí návrhů na jejich hromadnou exkomunikaci.

03.12.2014 LWG

Související články: