Akce anóbrž Angebot. Magický slovíčko, které u velké skupiny lidí otevírá peněženku dřív, než vůbec sáhnete do kapsy nebo do kabelky.
Bohužel přesně podle výpočtů marketingových odborníků. To že ten shit, který si odnesete domů, je i přes slevu pořád předraženej, a navíc kolikrát i nebezpečnej, je věc jiná.
Mám 4-letou zkušenost s nabídkami a akcemi všeho druhu. Živil jsem se jistou dobu jako řemeslník, jsem zručnej a šikovnej, umím zacházet s nářadím a dokážu poměrně dobře odhadnout jeho kvalitu. Navrch vlastníme chalupu, kde je pořád hromada práce a nářadí je potřeba. Nářadí tam taky bylo. Import z Říše. Od matčinýho přítele. Chodila s ním čtyři roky. Za tu dobu k nám navezl takovou hromadu krámů, že by to stačilo na otevření bazaru. A co nenavezl, koupil v místním chrámu konzumu Penny market.
Zakládal si na tom že má vercajk – počeštělý název pro Werkzeug = nářadí úplně na všechno. Ve finále už jsem s jeho vercajkem odmítal pracovat, bo sem se bál o své zdraví. On totiž není vercajk jako vercajk – můžete koupit low-cost Sika kleště za 100,-, nebo taky za 800,-. Jaký je mezi nimi, a nejen mezi nimi rozdíl, si povíme na následujících řádcích.
Já a extra spezial Titan-Bohrer
Jedno malebné letní sobotní odpoledne jsem se věnoval údržbě chalupy. Dědeček mě požádal abych přivrtal 4mm jekl do betonové podlahy – v jeklu byl otvor pro západku jednoho křídla od dveří do garáže. Vzal jsem si svou starou dobrou vrtačku Skil 520W, která mě provází už deset let a stále slouží jako nová. Deutscher mě bedlivě sledoval co hodlám dělat a co si beru za nářadí. Z poličky jsem si vzal krabičku s více a méně ostrými vrtáky, chvilku jsem vybíral a v tu chvíli se ozvalo – „Moment, Ich habe einen extra spezial Titan-Bohrer“. Za minutu se objevil, naleštěná otevírací krabička, uvnitř na molitanu dva vrtáky v odstínu leštěná mosaz. Hrdě ukazoval na nápis „TÜV geprüft“. A sakra, proletělo mi hlavou. Nu což, vzal jsem vrták, nasadil, upnul, naklepnul si jekl a jal se vrtat. Sebralo to šponku, vytvořil se důlek, pomalu jsem zvýšil otáčky, přitlačil a najednou – ŘACH, vrtačka se svezla kousek bokem a ozvala se rána. Nechal jsem doběhnout vrtačku a koukám co se stalo. Polovina špičky byla pryč – ulomená. Po minutě hledání jsem ji našel zabodnutou v sololitu, který zevnitř zakrývá vrata od garáže. Odepnul jsem vrták, s úsměvem jsem ho podal zpět, poznamenal že „Der Bohrer aus Deutschland ist nicht kompatibel mit tschechischem Stahl“, nasadil vlastní vrták a za pár vteřin byla požadovaná díra hotová.
Nejvíc mě dojalo, že řešil, jestli to stihne reklamovat. Neřešil to že ten úlomek mohl někoho zranit, ale to že má rozbitej vrták. Já z toho byl dost nepobavenej, pár vrtáků jsem zlomil, ale nikdy se mi nerozlít pod rukou. Kdyby se špatně odrazil, mohl sebou vzít i oko. Když jsem si druhý den tu krabičku s vrtáky prohlížel, stála na ní cenovka – Aldi, 4,- DM. A sakra – dva vrtáky z titanový slitiny, průměr 5mm a 6mm za necelejch 80kč? To samý v bleděmodrým byl případ, když jednou vytáhnul sadu 18 vrtáků. Po 6ks do dřeva, železa a betonu. Super angebot, v Penny marketu, 120 KáČé, nur 4,- EUR. Nedokázal jsem mu vysvětlit, že když jsem si koupil jeden vrták do betonu za 60 kč / 2 EUR, 6mm, délka 80mm, tak že logicky nemůžu věřit sadě vrtáků za pár drobnejch. Ovšem člověk vychovanej Horstem Fuchsem – ehm……
Já a říšská flexa
Dovezl flexu. Já když jsem potřeboval flexu, půjčoval jsem si na víkendy od stavitele DeWalt flexu, pořizovací cena kolem 4000,-, profi nářadí. Jednou jsem ji zapomněl vzít sebou a potřeboval přeříznout I-čko – překlad. Zalovil v kufru a – heuréka – flexa. Když jsem ji viděl z dálky, zajásal jsem. Zelená, design jak Bosch, no, má rozum, konečně si koupil kvalitní nářadí. A ono hovno, slavný soude. Vypadala jako Bosch, ale byla to nějaká low-cost záležitost. Čekal jsem kolik mohla stát, samozřejmě byla v akci. Hnedka jsem ho popíchnul, a s hrdostí v hlase oznámil že „nur 40 EUR, bei Aldi„, takže kolem 1200,- KáČé. Byla jako nová, říkal že je skvělá, že s ní řezal asi dvakrát, a všechno že bylo oukej. Upnul jsem nový řezný kotouč, nachystal si I-čko na řezaní. Třímetrový překlad jsem řezal na 4 kusy. První řez – nou problem. Druhý řez – sakra, ta flexa je tak horká že se skoro nedá udržet v ruce. Neva, chvilku počkám, dám si cígo a říznu napůl poslední kus. Dokouřím, típnu cígo, vezmu flexu, zapnu, přeříznu třetí kus napůl. Flexa se opět hřeje a navíc při běhu naprázdno vydává nepatrně slyšitelný chrastivý zvuky. Když jsem ji vypnul, při doběhu byly ty zvuky slyšet zřetelnějc. A jéje, ložisko v háji. Ale dyť je prakticky nová – něco je špatně. Tak jsem pod jeho odborným dozorem flexu rozebral, ukázal mu kde je zakopanej pes – ložisko v tenkém kovovém pouzdře, zatavené v plastovým obalu. Na ose pro řeznej kotouč mělo vůli necelý půlmilimetr. V životě jsem nic takovýho neviděl. Na důvod toho že se tak hřála jsem přišel posléze – průduchy pro provětrávání nebyly dobře prolisované. Průduchy jsem pročistil, druhý den jsem v železářství koupil nové ložisko, vyměnil a flexa jakž takž fungovala, než odešel spínač. Pak šla z domu.
Bojím se pracovat s „levným nářadím“. Na jedné stavbě jsem řezal s no-name flexou a pod rukou se mi kouslo ložisko a kotouč vycestoval ven. Takovej fofr abych se někam schoval jsem do tý doby nezažil. Nohu minul o pár cm a zůstaly po něm tři záseky ve zdi, jak běhal po celý místnosti.
Jak je možný že s tím DeWaltem jsem řezal třeba půl hodiny v kuse? Nebo i hodinu? A když jsem spěchali, chladili jsme flexu a kotouč běhěm naprázdno? Řezalo se s ní betonové ztratné bednění a jediná věc která nás limitovala byla životnost diamantových kotoučů. Co je tak těžkýho k pochopení na tak jednoduchý věci? Kvalita závisí na použitých materiálech, když rozeberete low-cost flexu a vedle např. Bosch nebo zmíněnýho DeWalta – spoustu věcí najdete stejných. Ale to co dělá značku drahou je spolehlivost nejdůležitějších provozních součástek – ložisko osy kotouče, ložisko osy z motoru na převodová kola, převodová kola z motoru na kotouč atd.
Poté, co jsem praštil s řemeslem, jsem zůstal bez nářadí. Když potřebuju něco udělat, buď si to půjčím nebo pomůžou kamarádi řemeslníci, bývalí kolegové. Ale nikdy bych si nekoupil podobnou low-cost záležitost, vynásobte cenu 2x – 2,5x a dostanete se na profi kus se zárukou, kterej vám při správným zacházení vydrží do konce života. Než jsem začal s řemeslem, jsem taky tvrdil „zas tak často to nepoužívám, ten a ten vercajk za litr na to stačí“. A nejlevnější cesta k profi nářadí – a to vám potvrdí každý řemeslník, ač se skřípěním zubů – vede přes bazary a zastavárny, kde při dobrým výběru a kousku štěstí dostanete el. nářadí, který bude dlouho sloužit. Bohužel – původ tohoto nářadí v bazarech a zastavárnách si dokážete domyslet.
Já a Siky z Říše
Jednoho dne jsem dělal v garáži pořádek a chtěl rozebrat starou vodovodní armaturu. Vylovil jsem z hlubin garáže velký, těžký, zaolejovaný francouzský klíč, zatím nikdy nezklamal – půlmetrová páka + 0,5m trubka na prodloužení si poradily s každým zarezlým závitem – přesně podle hesla „kde nepomůže násilí, pomůže ještě větší násilí“. Nato během minuty přispěchal s velkejma Sika kleštěma. Vypadaly celkem bytelně. Uložený v plastovým pouzdře, opět nápis jako kráva, který hlásal „TÜV Geprüft“. Ač poučen z předchozích nezdarů, uchopil jsem kleště, nastavil požadovanou rozteč čelistí, chytnul trubku a zabral. Sviňa prokluzovala. Tak sem ji chytnul pořádně, zabral, kleště vydaly hlasité „CVAK“, já zaječel jak protrženej – zuby které drží čelisti v potřebný rozteči nevydržely (zřejmě vada materiálu) a já si přiskřípnul prst, kterej okamžitě začal modrat. Měl jsem tam pak sraženinu dalších 14 dní. Nasral sem se, Siky letěly přes celou zahradu, prohlásil jsem v němčině pár nevybíravých slov adresovaných Říši, vzal jsem hasák a za deset minut to bylo rozebraný do posledního kolena.
Teď mě zajímají dvě věci. Za prvý – stal jsem se terčem něčích hokus pokusů? Byl to snad pokus o řízenou likvidaci mojí osoby, podobně jako útok vohnoutů na D-FENSe? Podobných zážitků mám spoustu, tady jsem vypíchnul jen tyhle tři které mi nejvíc utkvěly v paměti.
A za druhý – jak moc důvěryhodný je certifikát“TÜV Geprüft„? Buď jsem se dostal do kolotoče náhod, kdy se přes jednoho člověka z německa, který vše kupoval u sebe v městečku v jednom obchodu, ke mě dostaly extrémně mizerné kousky. Kdykoliv jsem se bavil s Němci, tak pokud mluvili o věcech které byly „TÜV Geprüft“, slyšel jsem z jejich slov „uznání“, že když to prošlo, musí to být kvalitní. Po uvedených zkušenostech mám ovšem opačný názor. Působí to na mě tak, že kdejakej Horst si v garáži vyrobí nějakej bazmek a prostě na něj plácne „TÜV Geprüft“ a teď se všichni poserte, prošlo to „TÜV„, utrhejte mi ruce. Ví někdo jak jsou nastavena kriteria „TÜV“? Pak mě napadá ještě jedna věc – buď jsou v Německu takový dřeváci, nebo neumím pracovat s jejich nářadím. Poslední možnost je, že jsem společensky nebezpečnej živel, protože prakticky zničím všechno, co vezmu do ruky.
Věc další je ta, že to nebyl jen on, kdo byl posedlej nakupováním v akci. Jednou měli ve Penny marketu akci na kufřík se čtyřmi ks nářadí, tuším že tam byla flexa, přímočarka, vrtačka a ještě jeden krám. Cena asi 1400,-. Jakmile to uviděl, okamžitě mě k tomu zavolal, že 4 kusy nářadí za cenu jednoho je super Angebot a že to vezmeme. Na to bych se bál i sáhnout. Ovšem lidi to skupovali jak zběsilý – perfektní vánoční dárek pod stromeček. I když – odolali byste ceduli jak kráva „4ks nářadí v praktickém kufříku za 1399,-„? A poslouchat Němce, jak se bavěj o nakupování, když se předháněj v tom kdo měl výhodnější slevu – to je zážitek pro bohy. Jednalo se o kraťasy. Za jedny kraťasy se mělo platit asi 10 Euro. Ale za patery už jen 7 Euro. A když jste si jich vzali deset, tak 5 Euro. Průser byl v tom, že to byla jedna jediná barva. Když jsem je poslouchal jejich zanícenou debatu, kdy se zcela vážně trumfovali kdo pořídil líp ………………. a hádejte kde….. bei Aldi gekauft. Tak si pořád říkám „zlatá česká kotlinka“.
(1x známkováno, průměr: 2,00 z 5)