10. března 1973 odstartoval pilot pplk. Koštel z letecké základny v Čáslavi, aby provedl zálet stíhacího bombardéru Suchoj Su-7B po opravě. Během několika minut po startu dosáhl prostoru Malešova. V tu chvíli asi netušil, co ho v následujících minutách čeká.
Ve výšce zhruba 8000 metrů motor jeho stroje náhle vysadil. Protože Su-7B měl jen jeden motor, jedinou možností v pokračování v letu bylo pokusit se ho nahodit. Tento úkon nemá obecně velké vyhlídky na úspěch. Motor Su-7 se údajně spouštěl pomocným dvoudobým motorem. Je pravděpodobné, že pilot stihl zopakovat startovací sekvenci opakovaně, avšak neuspěl. Su-7B klouzal ke Zruči nad Sázavou. Těžko říci, jakou klouzavost má Su-7, ale cihla na tom asi bude podobně. Bohužel nebyl pplk. Koštel 7 mil od letiště jako tento nešťastník a tak moc variant na výběr nezbývalo.
Pilot ohlásil svoji situaci na zem a obdržel rozkaz se katapultovat. Nasměroval Su-7 do zalesněného prostoru a vystřelil se. K cti ruské vystřelovací sedačce budiž, že katapultáž ustál nezraněn a stejně tak nezraněn přistál na padáku do katastru obce Želivec. Odtud byl pozdějí vyzvednut záchranným vrtulníkem.
Su-7 pokračoval v letu a dosáhl obce Hranice. Tam zbořil hospodu a několik domů. Vytékající palivo zažehlo požáry. K újmě za životech nedošlo, pokud nepočítáme několik slepic. Hasičům údajně komplikovala jejich práci vybuchující munice 30x155mm pro kanóny NR-30 (pokud tomu tak bylo, je zajímavé, že letoun odstartoval ke zkušebnímu letu vybaven ostrou municí). Popis událostí v obci Hranice lze nalézt zde.
Pplk. Koštel později od armády odešel a pracoval v pekárně, rozvážel pečivo na prodejny. Je však jisté, že toho dne prožil skutečné drama.
Su-7B byl vyvinut v druhé polovině padesátých let v SSSR jako útočný bombardér. Letadlo bylo velmi robustní a odolné, oproti tomu jej pronásledovaly problémy se spolehlivostí a pro piloty byla problém vysoká přistávací rychlost. Letoun měl také malý dolet, což do značné míry komplikovalo jeho primární určení – taktické jaderné bombardování. Ve vzduchu vydržel zhruba hodinu, podle verze a počtu přídavných nádrží, při naplnění pouze interních nádrží to bylo jen půl hodiny. Zajímavostí Su-7 ve vyšší verzi BKL byly malé přídavné lyže na podvozku, které měly usnadnit přistání na nezpevněném povrchu. Zajimavostí bylo také zařízení mající zabránit nasátí předmětů ze země do motoru. Ze zadní části trupu byla odebírána část výfukových plynů a vedena dopředu trubkou (rozpoznatelnou na spodní straně trupu), kde byla vyfukována směrem před letoun.
Piloti si stěžovali na absolutní neergonomii a nepřehlednost kabiny a celý stroj označovali jako „létající kovárnu“. Později vyšlo najevo, že problémy s motory u Su-7 byly zaviněny malicherným problémem – nespolehlivým převodem od plynové páky k regulátoru motoru, ve kterém se udajně povoloval jakýsi šroubek. Za letního počasí prý bylo po přistání nutné polít kola vodou, jinak po chvíli vybuchly pneumatiky.
Jeden z československých Su-7 byl sestřelen při vojenském cvičení. Úspěšným nechtěným protivníkem byl MiG-21 polského letectva. K události došlo údajně tak, že Poláci zapojili do cvičení stroj původně připravený a vyzbrojený pro ostrou hotovost, přičemž rakety nikdo nesvěsil a při cvičném odpalu jednu poslal do Suchoje. Polsko následně nahradilo sestřelený Su-7 strojem z vlastních dodávek. Československé Suchoje si také úspěšné zabombardovaly, bohužel ne humanitárně a bomby svrhly na pozice ČSLA (tři mtrví).
Su-7 byly na konci 80. let nahrazeny v českém letectvu Su-22. Ruské video obsahující celou řadu záběrů Su-7, včetně provozu na čistě lyžovém podvozku a startu pomocí pomocných raket naleznete zde.
P.S. článek článek byl napsán za poměrně specifickým účelem a neklade si za cíl zmapovat služební historii Su-7 v Československu.
49.7828517N, 15.1731975E
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)