Bylo nebylo, za sedmero horami, řekami a policejními stanicemi v jedné malebné vesničce na pokraji beskyd, žil student Jiří. Jiří byl povahy veselé, otevřené a hovorné. Jako takový občas navštěvoval místní nálevnu, kde si u piva vždycky s každým dobře popovídal. Nálevna byla přibližně 1,5km od jeho domu.
Měl řidičák a byl povahy zodpovědné, proto do nálevny nejezdil autem, nýbrž na mnoho let staré favoritce. Jakožto vlastník ŘP sk. B věděl, že není většího zla na cestách řidiče, než neosvětlený a ještě k tomu lehce popilý cyklista na cestě. Takové cyklistu netrumfne ani dědeček na vrzající ukajině nebo tetka s 5kg nákupu na každém řidítku. I jal se tedy využít 3 metry široké (kdyby byla užší, nebyla by na ni dotace) cyklostezky táhnoucí se přes celou dědinu. Bylo před půlnocí, měsíc osvětloval okolní krajinu a do ticha noci se rozlévalo houkání sovy. Jiří jel opatrně, neboť si byl vědom své podroušenosti. V tuhle noční hodinu je cestování po cyklostezce obzvláště nebezpečné, na každém metru může číhat maminka tlačící kočárek, chodec venčící pejska, nebo státem chráněný brouk přelezájící z jedné strany na druhou za svou milovanou. Nástrah bylo zkrátka plno. Krizový okamžik celé cesty nastal necelých 300 metrů před domovem.
Pokojnou atmosféru noci narušilo ostré modré světlo a zvuk kvílejících gum. Policejní auto zastavilo přímo před Jiřím v místě, kde cyklostezka kříží silnici. (Nebo snad silnice cyklostezku? Kdoví, možná za pár let.) Z auta vystoupili dva příslušníci státní služby pro dozor nad obyvatelstvem. Franta Vopička a Lojza Podržtaška. Jiří to nechápal. Od té doby co ve vesnici zavřeli policejní stanici a předělali ji na tří hvězdičkový penzion, pokládal zdejší region za bezpečný. Odložil tedy kolo, nasadil výraz Íránského diplomata a dal se do řeči. Protože byl blbý a nevěděl na co má, a na co nemá právo, nebyl moc dobrým diplomatem. Dýchat musel asi 4 krát, než se drageru podařilo naměřit dvakrát za sebou podobnou hodnotu tak, aby se mohla zapsat. Protože Jiřímu leželo na srdci blaho ostatních řidičů a mezi jednotlivými měřeními se musí čekat, vysvětlil policistům, že by neměli stát tak, aby jim zadní část auta trčela metr do vozovky. „Podržtaško! Přeparkuj to.“ Zvolal Vopička. Podržtaška tedy přeparkoval vozidlo. Mou občanku už měli a tak se v autě dali do vypisování papírů. Ony papíry mi nakonec předložili k podepsání. Jal sem se tedy k pečlivému studování předloženého materiálu pod poblikující pouliční lampou. Možná to bylo Jiřího podnapilostí, možná tím, že nestuduje práva, ale techniku. Ale občasné pasáže mu nepřišly srozumitelné. Na každé složité větní souvětí, které mu nebylo příliš jasné, se zeptal Vopičky, co že to to souvětí vlastně znamená. Vopička buď taky nevěděl, co že to vlastně znamená, nebo to z nějakého důvodu vysvětlit nechtěl. Jen papouškoval ty samé nesrozumitelnosti, co byly na papíře. Po prostudování předložených papírů jim Jiří tedy oznámil, že jim nic nepodepíše. Chvíli trapného ticha pčerušil až Podržtaška: „Tak to půjde do správního řízení, kde dostanete mnohem větší pokutu a připíšeme vám tam i to, že jste jel bez světel!“
Z rozhovoru s policisty nabyl Jiří dojmu, že když odmítne podepsat, je jeho povinností jet na krev. (Ve správním řízení sem poté tvrdil, že sem to vyžadoval, neboť to tvrdili i policajti a mě přišlo, že by mi to mohlo argumentačně pomoct.) Ach to hloupé mládí. A tak nasedl do policejního chrochtadla, které ho začalo unášet směrem k nejbližší nemocnici, do 30km vzdáleného města.
Bystrý Jiří si po pár minutách jízdy ze zadní sedačky svého předraženého taxíku povšiml, že Vopička nejede tak úplně, jak by slušný a spořádaný řidič v obci měl. Rozhodl se tedy na tuto skutečnost Vopičku upozornit. Vopička se však zneužití úřední pravomoci nebál, zapl modré majáčky a pokračoval v jízdě 70km/h. Nu což, penis ti to stejně nezvětší, pomyslel si Jiří a jal se policistům vypravovat o Švejkovi, jaký je podle Wericha rozdíl mezi dobrým a špatným policistou, proč by podle něj měla být společnost víc ozbrojená a co si myslí o měštácích. Navzdory své neštastné situaci po celou cestu nebyl agresivní, protivný, sprostý, či negativní. Naopak, snažil se působit co nejlepším dojmem. Město se však nemilosrdně blížilo a Vopičkovo a Podržtaškovo srdce ne a ne obměkčit. A protože tonoucí se stébla chytá, zkusil se i jiří namátkou zmínit o (neexistující) tetičce na magistrátu. Reakce se ujal Vopička, že teda jako budu mít možná asi protekci no..
Když sme dojeli do města, jako první se jelo na policejní stanici pro potřebné papíry. (cca 20 minut je hledali a dalších 20 minut přemýšleli jak je vyplnit) Následně se jelo do nemocnice, kde dalších 20 minut hledali někoho, kdo nespí a může mi odebrat krev. Mezi tím sem vypil dvě kávy z automatu a byl jednou na záchodě. Po odběru krve (29.11.2014 03:21) sme všichni vyšli před budovu nemocnice. Vopička s Podržtaškou nasedali do auta. Jiří, v domění, že mají povinost člověka zavést tam, kde ho naložili, chtěl nasednout taky. Zeptal se tedy kam jako jedou. Odpovědí mu bylo, že je mu po tom hovno. Podržtaška přidal plyn, kola se protočila a z výfuku se vydral mocný oblak akcelerujícího turbodieselu. Jiří zůstal stát pod hvězdami a nechápavě zíral do prázdna. Připadal si tak sám. Sám samotinký. Můž bez totožnosti 30 km od domova. S jeho občankou odjeli policajti. (Pro občanku sem si dojel druhý den na policejní stanici. Byla zamčená, na zvonek nikdo neodpovídal, dokonce ani na zvonek pro invalidy nikdo nepřišel. Viděl sem ale přes žaluzie, že tam někdo je. Zabušil sem tedy na okno. Z okna se po chvíli vyklonil úplně cizí policajtoúředník se slovy: „á! To jste vy!“ Podal mi občanku se slovy, že mi v autě musela vypadnout z kapsy a zavřel okno. ) Když se na to dívám zpětně lituji, že sem si pro ni šel a že sem místo toho nepodal trestní oznámení, že mi dva policajti ukradli občanku.
Po cca půlročním správním řízení (svědectví policistů sem nepodepsal a označil za lživá. Opravdu si v mnoha věcech vymýšleli a realitu ohýbali, dal sem si pozor abych správnímu orgánu nepodepsal nic, co by mi uškodilo. Vyjukaným pohledům úřednice navzdory.) mi byla udělena pokuta 25 000kč. Proti tomuto rozsudku sem se odvolal. Prosím berte v potaz, že odvolání sem psal zcela sám, poprvé a bez předešlých zkušeností. Nemám v tomhle ohledu žádné vzdělání, sem technik. Koho nezajímá, ať ho klidně přeskočí.
Městský úřad Vsetín
Svárov 1080
PSČ Město
Odvolatel: Jiří XXXXXX, nar. XX.XX.1994, trvale bytem „adresa“
Odvolávám se proti rozhodnutí o přestupku Č. j.:XXXXXXXXXXXXXXX
Při řízení jízdního kola jsem nebyl v podnapilém stavu. Výsledky měření alkohol testeru, které proběhlo neprodleně po požití kapek proti kašli nelze brát jako důkaz. Proto jsem také toto měření odmítl podepsat, zcela logicky jsem s ním nesouhlasil. Nebyly ani zajištěný vhodné podmínky k měření, které specifikuje výrobce přístroje Drager. I z těchto důvodů se měření muselo opakovat, protože jednoduše nešla naměřit stálá hodnota. Výsledky takovéhoto „měření“ nelze brát vážně. Princip na kterém přístroj pracuje generuje i falešné poplachy. Součástí potravin, léčiv nebo produkty abnormálního stavu metabolismu mohou vést k tomu, že elektrochemický analyzátor detekuje alkohol v dechu, který tam buď vůbec není, anebo se tam dostal jinak než požitím alk. Nápoje. Samotný výrobce označuje Drager 7410 jako testovací, nikoliv průkazný. Ani subjektivní výpověď dvou zakomplexovaných noční službou frustrovaných a na mou osobu zaujatých strážníků, rovněž nelze brát vážně. Jejich výpověď nic nedokazuje. Judikát Nejvyššího správního soudu 6 As 22/2013 – 27 (22.5.2013) se také vyjadřuje ke způsobu, jakým jsou policisté finančně odměňováni. Systém hodnocení a odměňování policistů vede silně k narušování policejní nestrannosti, což může často vést i k tomu, že policisté ohýbají skutečnost a nezřídka kdy si i vymýšlejí. I z těchto důvodů jsem jejich svědectví nepodepsal. Jejich zaujatost dokládá i arogantní chování vůči mé osobě při téměř dvou a půl hodinovému převozu do nemocnice. Dále cituji z judikátu Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 83/2010 – 63.: „Svědecké výpovědi policistů je tedy nutné chápat pouze jako jeden z důkazních prostředků, tj. nikoliv jako nezpochybnitelný důkaz, ale pro založení pochybností o pravdivosti jejich tvrzení by měly existovat konkrétní důvody“ Tyto důvody v mém případě existují a jsou zcela zjevné. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem není věrohodnost policistů dostatečně zajištěná a je třeba to brát v úvahu. Navíc, podle judikátu NSS 2 As 52/2011 – 47 (22.9.2011) výpověď policisty nemá větší význam než výpověď svědka. Dále jsem požadoval odběr krve na vlastní náklady. Zcela logicky, kdybych měl důvod se domnívat, že jsem pod vlivem alkoholu, nepožadoval bych přece krevní vyšetření na vlastní náklady. Dokonce se mi dodatečně podařilo najít i lístek z dané restaurace, na kterém je uvedeno, že jsem si ten večer s přítelkyní dali 7 birellů, ovocný čaj a pizzu číslo 5. Opravdu, pokud do feferonek na pizze nezačali přidávat alkohol, tak se opravdu nedomnívám, že bych při jízdě na kole byl pod vlivem alkoholu. Lístek jsem ochoten doložit. Nicméně k mému překvapení krevní testy dopadly pozitivně. Alkohol tedy musel být obsažen v láhvi „sirupu“ který mi dal můj přítel při odchodu z restaurace. K požití tohoto sirupu nedošlo před anebo během jízdy na kole, nýbrž až během dvou a půl hodinového převozu k odběru krve. Chuť je čistě subjektivní pocit a snad i kvůli dočasnému omráčení mých chuťových pohárků feferonkovou pizzou mě nevarovaly, že v „sirupu“ je obsažen alkohol. Požití alkoholu jsem se dopustil nevědomě. Podle judikátu z 27. 9. 2007 č. j. 4 As 19/2007 – 114, z něhož jasně a zřetelně vyplývá, že je třeba individuálně posuzovat i verzi mou, tedy obviněného s přihlédnutím ke konkrétním individuálním okolnostem. K nim dosud ani v nejmenším přihlédnuto nebylo a apriori se předpokládá, že uvádím nepravdivé údaje. Po krevním odběru mě strážníci nechali 30km od domova a bez jakýchkoliv slov a finančních prostředků odjeli i s mou občankou kterou mi nevrátili ale musel sem si ji dalšího dne vyzvednout na policejní stanici! Pokud ani toto není důkaz jejich arogantního chování a zaujatosti vůči mé osobě, pak nežijeme v právním státě, nýbrž totalitním kde si policisté můžou dělat občanům, co se jim zlíbí jen pro to, aby byli lépe ohodnoceni. Především na základě výše uvedených skutečnostem a judikátů žádám, aby bylo rozhodnutí o přestupku Č. j.:MUVS xxx/xxxx/xxx/xx/xx zrušeno, popřípadě přehodnoceno. Dále také požaduji, aby byla ctěna v českém právním systému hluboce zakořeněná právní zásada in dubio pro reo.
Odvolání u odvolacího soudu uspělo a celé řízení bylo vráceno na začátek. Momentálně mi dopisem přišlo oznámení o vedení a zahájení řízení o přestupku a předvolání obviněného k ústnímu jednání v jeho přestupkové věci jsem předvolán 8.7.2015 na městský úřad. Vzhledem k výše uvedeným trablím které mám, bych byl rád za každou radu, která by se mi mohla hodit. Především bych rád kdyby mi někdo zodpověděl tyto otázky:
1. Promlčecí lhůta ve spr. řízení je 1 rok. Běží mi ta lhůta stále a zbývá mi teda do „prochcání“ už jen půl roku? Nebo se při odvolání celá doba restartuje a odpočítává se celý rok nanovo?
2. Můžu teď podat odpor? Ještě jsem ho nikdy nepodával. (já vím, měl sem ho podat už tenkrát jak to celé začlo, ale člověk se naučí plavat, až když se začne topit.)
3. Jsem zaměstnán ve 3 měsíční zkušební době, ve zkušební době nemám nárok na dovolenou, pouze bych na ni musel nadělat přesčasama. Do konce zkušební doby zbývá 1,5 měsíce. Je možné použít „pracovní povinnosti“ jako omluvenku, proč se nemůžu dostavit na úřad? Popřípadě jestli potřebuju nějaké potvrzení, že nemám žádnou dovolenou od zaměstavatele nebo něco podobného.
4. V oznámení, které mi teď přišlo je chyba, kterou kritizoval i odvolávací soud. Tedy: … byla zjištěna hodnota 1,22 promile alkoholu v krvi, kde byla zvolena tzv pesimistická hodnota nejistoty, která je expertně odhadnutá na cca +/- 0,2 g/kg, tak byla prokázána minimální hladina alkoholu ve výši 1,02 promile, čímž jste měl porušit ustanovení paragraf 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Chyba je v tom, že tahle pesimistická hodnota se volí jen u dýchání, na odběru krve se žádné tolerance neodečítají.. Jak mám na takové oznámení reágovat/nereágovat?
5. Má smysl v téhle pozdní fázi vyhledávat právní pomoc? A oplatila by se mi vůbec? Nemám přehled kolik stojí právní služby. Taky nemám problém zaplatil pár tisíc někomu kdo si je nějak zaslouží. Ale s čím mám sakra problém je zaplatit 25 000 korun za nic špatného někomu, kdo si mé peníze nezaslouží a ještě je v budoucnu nejspíš použije k větší represi proti mě.
Dočetli-li jste to až sem a chcete mi alespoň nějak pomoct, budu moc rád, když se vyjádříte v diskusi. Všichni jsme jednou byli mladí a blbí.
(7x známkováno, průměr: 2,71 z 5)