Zastánci pomýleného konceptu tzv. „zklidňování dopravy“ nám tvrdí, že omezováním individuální dopravy se centra měst stanou atraktivnějšími pro bydlení i podnikání, přilákají další návštěvníky, které jinak automobilový provoz odpuzuje a celkově dojde ke zlepšení kvality života.
Ukazují nám případové studie. Tu Vídeň, tu Kodaň, nebo jinou Potěmkinovu vesnici organizované cyklistiky. Všechny tyto příklady mají jedno společné. Většina lidí tam nikdy ve svém životě nebyla a když ano, měli jiné starosti než zjišťovat kvalitu života a postoje bežných obyvatel k dopravní problematice. A když ano, zjistili šokující věci. Například že ve Vídni se autem do centra města dostanete zcela komfortně a bez problému zaparkujete. A že tam nanajdete ani jedinou tak zhovadilou cyklostezku, jaké můžete vidět v Praze. A že sociálně-dopravně-inženýrská opatření občané nevítají, ale odsuzují stejně, jako my v ČR.
Nejlepší je hledat příklady v našem bezprostředním okolí a kriticky na ně nahlížet. Nahlížet můžete například ve Strakonicích. Do Strakonic jsem se vypravil v pátek brzo odpoledne. Na místě mě očekával pan Stanislav, čtenář D-F, který se rozhodl věnovat mi svůj čas a ukázat toto veledílo. Protože pracuje v obchodě na Velkém náměstí, celá věc se ho týká a aniž bych mu přál cokoli zlého, týkat se ho ještě bude.
Podle mého průvodce, radnice plánovala rekonstrukci náměstí zprvu jako obnovu současného stavu. Pak se na diskusním fóru na webu radnice začaly objevovat příspěvky volající po regulaci automobilového provozu na náměstí, protože je to „in“. Jednalo se řádově o jednotlivce, maximálně desítky lidí, o kterých vůbec nikdo nevěděl, zda jsou vůbec ze Strakonic a zda mají nějaký zájem na centru města jako občané, zda nejsou například z nějaké nátlakové skupiny nebo firmy, která provádí zklidňovací byznys. Širší veřejná diskuse neproběhla.
Radnice na to slyšela a původní záměr změnila. Za pomoci poradenské a projektové firmy Mott Mac Donald se stanovily tyto cíle: Zklidnění dopravy (rozumějme: omezování dopravy), vymístění tranzitní dopravy (která tam žádná nebyla), zlepšení celkové kvality života a zvýšení atraktivity území a jeho image. Na web a do novin se daly nějaké píár články obsahující perly jako „skutečné srdce živého města„. Doktrína byla, že do centra města nyní přijdou i ti, kteří tam nyní kvůli nadměrné a „nezklidněné“ dopravě nepřijdou (kolik asi takových lidí je?). Nad náměstím tvarem připomínajícím piškot (také se tak lidově nazývá) se začaly stahovat mraky, protože řešení, která prodává městům zmíněná společnost, jsou vždy poněkud kontroverzní (politicky korektní pojmenování pro hloupá).
Výsledek?
Původně vypadalo náměstí takto. Ve středu piškotu bylo možno parkovat za poplatek. Po stranách náměstí bylo možno volně projíždět. Na náměstí byla celá řada obchodů a restaurací, pouze minimum vietnamských prodejen a a jednalo se o skutečně centrum města, kde mohli jeho obyvatelé realizovat své přirozené zájmy, jako nakupovat, jíst, procházet se a ovšem také se dopravovat a parkovat své auto.
Dnešní pohled na náměstí je tragický. Neúčelně využitý prostor a rozlehlé betonové plochy připomínají scény z totalitní sci-fi Equilibrium. Někdy tomu říkám byrokratická gotika. Bezvýrazné studené místo podle vykolejených představ nějakého architekta omezence stiženého profesionální slepotou, včetně naprosto odporného betonového artefaktu ve středu kruhového objezdu. Na náměstí jsou parkovací místa pouze pro zásobování, není možné ani zastavit a naložit rodinného příslušníka. Náměstí bylo v zúženém místě piškotu jakýmsi dementním kruhovým objezdem dopravně roztrženo na dvě části, mezi kterými nelze projíždět. Pokud někomu předtím vadilo, že při křížení náměstí musí procházet mezi zaparkovanými auty, tak si toho teď užije hned nadvakrát, protože auta stojí po stranách. Horní část náměstí, jinak typicky komerční lokalita, je značkou prohlášena za obytnou zónu (!), není tedy možné parkovat mimo vyznačená místa. Nelze dokonce ani bezproblémově zastavit a naložit například rodinného příslušníka do auta nebo naložit zakoupené zboží.
Obchodníky na náměstí, kteří už takhle strádali delší dobou rekonstrukce, po vztyčení dopravních značek obešla hrůza. Kromě toho tržby v dopravně zklidněném a deklarativně atraktivnějším centru dále klesaly, ačkoli jim úředníci slibovali opak. Přistoupili k akci. Sepsali petici, která byla dostupná na více místech na náměstí, například v pizzerii, lékárně, v obchodu s občerstvením. Na arších byly stovky podpisů. Peticí požadovali zrušení jednosměrného provozu, který dělí náměstí vedví, úpravu kruhového objezdu (ze kterého na začátku vedl jen jediný výjezd totožný s vjezdem) a rozšíření počtu parkovacích míst. Odpor občanů proti tomuto vítězství dopravně-zklidňovací demagogie byl tak silný, že dosáhl dokonce celostátních médií. Radní už udělali první ústupek a kruhový objezd laskavě dovolili vybavit kromě vjezdu také výjezdem.
Když jsem viděl tu prasárnu, došlo mi to. Ano, takto vypadá kdysi funkční centrum města po zásahu dopravních zklidňovačů. Mechanismus smrti centra je jednoduchý. Méně dopravy – méně lidí – méně zákazníků – méně obchodů, služeb a zábavy – méně dopravy – méně lidí – méně zákazníků – méně obchodů – a tak kolem dokola až ke konečnému vítězství sociálně-dopravního inženýrství nad přirozenými lidskými potřebami. Strakonice si to nyní namířily mezi další města, která také přijala tento pomýlený koncept a kde se centrum postupně začne měnit v rezervaci, po které bloumají otrávení turisté, znechucení z těch několika málo předražených obchodů a restaurací, které to ještě nevzdaly. Občané mezitím auty komutují z centra na okraje měst, kam ruka zklidňovačů ještě nedosáhla, aby si nakoupili základní potraviny, pro které si jinak mohli dojít pěšky, například do toho řeznictví, co zavřelo minulý týden. Ve světle zářivek radostně odsypávají peníze nadnárodním majitelům řetězců, prodejcům sójových prasat a butikům s předraženými tričky z Číny. Nezbývá než se ptát, zda tato maximalizace spotřeby a minimalizace užitku není vlastně účel toho všeho.
Pan Stanislav měl očividně problém uvěřit, že s spolu s regulací dopravy v centru města se zvýší atraktivita lokality a to přivede do obchodu více zákazníků. Že po dopravně zklidněných ulicích budou korzovat rodinky a užívat si té zvýšené kvality života. Zaznamenává pravý opak a ohledně toho korzování s rodinkou poznamenal pouze, že většina normálních lidí si neválí prdel na úřadech a v neziskovkách, ale pracuje deset dvanáct hodin denně. Pak se ještě musejí postarat o rodinu a korzovat nebudou, i kdyby stokrát měli kde. I zde jsem s ním souhlasil.
Podobnou zkušenost jsem nedávno učinil také v Táboře. Pamatuji centrum Tábora a hlavní třídu vedoucí k náměstí jako místo, kde se dalo dobře nakoupit. Také si raději koupíte boty nebo bundu, na kterých je uveden jejich skutečný výrobce a ne jen nějaká značka? Pokud ano, tak máte v obchodních centrech smůlu, musíte navštívit menší obchody, a takových bylo v Táboře několik. Před několika lety se v Táboře rozhodli „vyhnat auta z města“ redukcí parkovacích míst v centru, horentním parkovným a všudypřítomnou buzerací skrze městskou policii. Podařilo se. Auta byla vyhnána a s nimi i ti, kdo v nich seděli a chtěli nakupovat. Projděte se nyní po Táboře. Obchody s čínským zbožím, špína, nezájem, zase špína a malý výběr, u obchodů na na okraji města jsou plná parkoviště. Ale doprava je zklidněná a to je moc fajn.
Nezbvývá než strakonickým popřát, aby se s tím nějak vypořádali a protože se jim už nepodaří zprasky zklidňovačů odstranit zcela, alespoň minimalizovat jejich negativní dopady. Budiž to varováním pro všechny ostatní. Nenechte si udělat z města Potěmkinovu vesnici, zajímejte se aktivně o záměry svých zastupitelů, nenechte si vnutit myšlenky lidí, kteří přišli bůhvíodkud a bůhvíjakými záměry. Příště se budeme zabývat tím, co Mott MacDonald nadělí centru Českých Budějovic. A je to úplně stejná skluzavka do úpadku, jako v případě jmenovaných měst. Hezké vánoce a nakupte si, dokud je ještě kde.
Funguje to opačně, než nám tvrdí. Není pravda, že doprava vyhání lidi z center. To regulace dopravy je vyhání. Zaměňují příčinu a následek. Dívejte se pořádně kolem sebe a uvidíte to. Uvidíte spoustu lhářů.
František Karel Ladislav – Vítejte v Pitomákově
Facebook
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)