Odboráři ve Škodě Auto stávkují za vyšší platy. Dobře jim tak, prostávkují se až do Německa.
Soudruh Povšík, předseda místní buňky ROH, vysvětluje, proč soudruzi šli do stávky:
„Naším hlavním argumentem je abnormálně dobrý hospodářský výsledek firmy a předpoklad, že i v tomto roce to bude podobné.“
Soudruh má pravdu. Automobilka Škoda si skutečně vede dobře, ať si o její svěžích myšlenek prosté produkci myslíme, co chceme. Loni vydělala tři a půl Mrd a vypadá to, že letošek bude taky dobrý. V koncernu VW je nyní Škoda za premianta, protože koncern těžce válcovaný po všech stránkách kvalitnější produkcí z Dálného východu ustupuje z dosažených pozic.
Stávkovat za vyšší mzdy se rozhodlo 12 tisíc soudruhů v centrále a dalších cirka sedm tisíc soudruhů v pobočných závodech. Soudruzi volali: „Nejsme německá kolonie! Nesbíráme drobky ze země! Nenecháme se ošidit! Fuj, hanba!“
Tak si to rozebereme.
Nenecháme se ošidit.
Nevypadá to, že by někdo někoho šidil. Zaměstnanec uzavřel pracovní smlouvu, kde mu byl přislíben plat. Jak zaměstnanec, tak podnik podepsali a právní akt tím byl završen. Ještě jsem neslyšel, že by Škoda někdy nevyplatila mzdy v plné výši nebo včas, takže se mi nezdá, že by někoho okrádala. By si zaměstnanec udržel status quo, nabídla navíc automobilka, že bude platy valorizovat pravidelně ve výši státem způsobené inflace, což také není špatná nabídka.
Nesbíráme drobky ze země
To vážně ne. Jednak soudruzi pracují v prostředí velmi moderní automobilky s nadstandardním sociálním plánem, ale hlavně je třeba uvědomovat si jeden fakt. Průměrný plat v zemi je asi 18 tisíc czechokreditů. V Boleslavi je to 23 tis. CZK, což je přibližně o 25% více, než je celostátní průměr. V této částce jsou započteny pouze mzdy, nikoli manažerské odměny, takže zde hovoříme o zaměstnavateli, který své lidi nadprůměrně platí.
Soudruh Milan Kraus z montážní linky Fabií tvrdí, že: „Kvůli tomu, že v mají v Německu problémy, nebudeme trpět. Chceme svůj podíl na zisku, který firma má díky nám“. Přímo plasticky vnímám utrpení soudruha Krause i s těmi příplatky za noční a víkendové směny a přál bych mu, aby mohl nějakou dobu trpět třeba v Toyotě.
Nejsme německá kolonie.
Nevím, jak to souvisí s problémem mezd, zvláště v případě Škody a.s, která je registrována v Ćechách a platí zde daně. Český vohnout rád plká kraviny, jak musí makat na skopčáky, ve skutečnosti tak činí s radostí a jiskrou v oku, protože je za to zpravidla nějaká ta koruna navíc. Sám pracuji v podobném prostředí a mnohokrát jsem zažil trapný pocit z devótnosti některých českých zaměstnanců (na všech myslitelných úrovních) k německému vedení, přičemž trapný pocit byl přítomen i na německé straně. Nejhorlivějšími v zasouvání análních sond do cizineckých řití jsou pak zpravidla zaměstnanci, kteří verbálně už dávno vyhlásili všem okolním zemím válku.
Vzpomeňme zde na historicky největší joint-venture, který uzavřela před šestašedesáti lety německá strana s českou ještě před akvizicí v Boleslavi. Jednalo se o konverzi českého zbrojního průmyslu na německý zbrojní průmysl a manažerem projektu byl sám Reinhard Heydrich. Většina dodávek byla plněna včas a v prima kvalitě, takže se české zbrojní podniky zakrátko staly přednostním dodavatelem Waffen SS. Zásobovači SS byli tak nadšeni z české zbrojní produkce, že ji skoro celou pohltili pro své potřeby a na ostatní říšské armádní složky zbývalo jen málo toho kvalitního materiálu, za což byl Heydrich právem kritizován. V roce 1942 bylo zapotřebí z pochopitelných důvodů krátkodobě navýšit dodávky, což se zvládlo na výbornou díky mimořádné flexibilitě českého personálu, který byl německou stranou motivován ke kvalitní a produktivní práci vhodnými nástroji. Zatímco v rádiu četli seznamy popravených a piloti RAF s nášivkou Czechoslovakia na rukávu po sobě nechávali střílet, makal soudruh v potu tváře na přesčasech a mimořádných směnách. Například ve Škodě Plzeň byla za účast v mimořádné směně přidělována krabička sardinek navíc.
Co poradit českému vohnoutovi, když si nechce připadat jako v německé kolonii? Netrpět dál pod německým jhem a ze Škody Auto prostě odejít někam jinam, do národnostně čistého prostředí. V okolí jsou i jiné automobilky, třeba TPCA, kde je německý vliv nepatrný až žádný a tam může soudruh své nefalšované národní hrdosti náležitě ulevit, i když za méně peněz. Žijeme ve svobodné zemi – nebo si to aspoň můžeme myslet – Heydrich už prdí do hlíny. Pokud se tedy někomu nechce vyrábět echt šéské wágny – tak hurá odtud, někam, kde česká ruka vládne. Do Poldi Kladno třeba.
Fuj, hanba!
Správně, fuj a hanba každému zaměstnavateli, který vytváří zisk. Jinak řečeno, každý podnikatel, který dosahuje zisku, musí být za vytvořený zisk náležitě potrestán jednak ze strany státu formou daně z příjmu a jako sekundární trest pak přichází v úvahu sankce ve formě zvýšených mzdových nákladů. Možná by se vyplatilo převést tuto logiku i do sféry dodavatelské. Dodavatelé Škody Mladá Boleslav by se měli obrátit na vedení automobilky dopisem, ve kterém by stálo:
| Vážení obchodní partneři,
v minulém roce jste dosáhli zisku, který je vyšší než zisk náš. V každém případě částka 3.500.000.000,- vypadá úchvatně s těmi všemi nulami. Proto vám od prvního následujícího měsíce navyšujeme ceny všech námi dodávaných komponent o 20% a těšíme se na další spolupráci. S pozdravem Váš dodavatel. |
Ve sféře zákaznické by pak mělo své opodstatnění, aby každý zájemce o novou fóbiji či oktávii požadoval slevu, protože automobilka už má beztak takhle dost nasušíno.
Na příkladu soudruhů odborářů z Boleslavi vidíme, jak hluboce je přerozdělování implementováno do myslí některých z nás. Tvorba zisku pak není vnímána jako ukazatel ekonomického zdraví, ale jako provinění proti pravidlům moštárny. Vůbec s postupným zaváděním socialismu je každý finanční příjem předmětem skandalizace.
V německém VW mají potíže, protože na jedné straně vyrábí auta technicky horší než vyrábí konkurence, ale také proto, že jej tamní sociální systém uvedl do kómatu. Kdo zakusil všemoc německých odborů IG Metall, nepružnou sociální politiku znemožňující vyhodit i největšího flinka na dlažbu a další podobné laskominy z prostředí moderního sociálního státu, ví o čem tu je řeč. Děsme se okamžiku, kdy tento ve svých principech silně asociální sociální systém dorazí do našeho prostředí. Pak nastane reálný stav takový, že firma Škoda nebude tvořit už žádný zisk, protože ji odborářská pijavice vysaje k smrti. Tím se vyřeší dilema s podílem na zisku, protože zisk žádný k rozdělování mezi trpící zaměstnance nezbude a na ztrátě se asi odbory podílet nebudou chtít. Naopak budou dále plácat svoji, udržovat pro soudruhy status quo a budou prosazovat podobné kompromisy, jako v kauze obchoďáků Karstadt. Celkový výsledek bude zničující pro všechny strany.
Pro soudruhy špatná zpráva. V Německu si na rozdíl od Čech nebezpečí plynoucí z odborářské demagogie uvědomili, i když pět minut po dvanácté. VW sám vyhlásil odborům válku, protože mu nic jiného nezbývalo – bojuje s nimi o holý život. Škoda by se měla preventivně zaměřit na to samé, kontaktovat Augosto Pinocheta a zardousit pijavici ještě dřív, než ona zardousí ji.
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)