Štrajchpudlíci 4.1: Rezervace v Boleslavi

Featured Image

Sleduji boj boleslavských odborářů za ideály třídního boje a kroutím u toho hlavou.

Jak to bylo: Pan hauptodborář Povšík a jeho squadra jako že bojuje za výrazné zvýšení mezd ve Škodě Auto. Průměrný plat ve Škodě (bez započtení managementu!) je již nyní asi 22.000 korun, průměrný plat v zemi (se započtením managementu) je 20.000 korun, rozdíl mezi průměrným platem srovnatelné skupiny mezi Boleslaví a zbytkem země je tedy asi 30%. Pan Povšík se v duchu logiky odboráře zcela správně rozhodl neusnout na vavřínech a požaduje takový růst mezd tarifních pracovníků, který je v tuzemských podmínkách zcela ojedinělý: dvanáct procent plus kompenzaci inflace, tedy procent patnáct a ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy. Dokonce někde padlo, že pro nejnižší mzdové skupiny požadovali nárůst o 24%, to už skoro zavdává příčinu k šetření, zda místní představitelé OS KOVO nehulí trávu.

Argumentace pana Povšíka je, že automobilce se daří dobře a proto by se její majitelé měli o zisky tak nějak podělit (podle stejné argumentace se asi odboráři podělí se Škodou o své úspory, až se jí tak dobře dařit nebude). Kromě toho tvrdí pan Povšík, že produktivita v českých montážních závodech je srovnatelná s produktivitou v závodech v Německé spolkově socialistické republice, a to vážně nevím, kde to vzal. Kromě toho, jako vždy jde panu Povšíkovi toliko o platy tarifní a jiní pracovníci, kteří v tarifu nepracují, asi podle soudruha nejsou lidé.

Vedení Škody bylo připraveno se dohodnout na nějakých osmi procentech. I to o něčem vypovídá, je to hodně. Nicméně soudruzi to brali po gottwaldovsku a tak se nedohodli. Poslední stávka Povšíkových soudruhů způsobila těm kapitalistickým vydřiduchům škody ve výši 55 miliónů korun.

Co bude dál? Doomsaying je nyní v módě, pojďme si to zkusit.

Soudruh Povšík se s vedením Škody dohodne ohledně mezd na roky 2008 a 2009. Soudruh Povšík má před sebou dva roky, během kterých se on a jeho crew mohou napájet z rohu hojnosti.
 
Škoda poslední rok masivně investuje také v cizině. Koncem roku dosáhne stavu, kdy 50% finální montáže aut bude schopna učinit v cizině (Polsko, Ukrajina). O něco později naběhne montáž v Číně. Začátkem roku 2009 nastane situace, kdy bude moci Škoda postupně plánovat montáž kompletů mimo Českou Republiku. Dotčena nebude motorárna, lisovna a různé předmontáže, strategie v první fázi bude „smontovat poblíž zákazníka“ stejně, jak to provádí Hyundai.

V roce 2010 provede Škoda další krok. Díky vyjednávání pana Povšíka vzrostou mzdy o 20%, Čechy definitivně přestanou být low-cost land. Nastartuje se tedy další proces, totiž přesun předmontáží. To bude druhá velká rána, protože například výroba motorů představuje velkou přidanou hodnotu. Za další dva roky se role obrátí, dosud byly zahraniční destinace montážním závodem a česká Škoda dodavatelem předmontovaných celků, teď to bude opačně. Protože se jedná o složité operace, bude mít změna charakter procesu, v čase, který si tento proces vyžádá, bude vedení Škody ochotno se dohodnout.

Škoda nebude moci připustit, aby vyskladnila mimo ČR veškerou finální montáž. Český trh je pro Škodu důležitý a český zákazník by nebyl rád, kdyby se „ta naše škodofka“ proměnila na „echt čínská vágn“. Takže něco z finální montáže v Čechách zůstane. Aby nedošlo k medializaci, bude Škoda postupně rozkládat svoji kapacitu na všechny lokace, počet aut smontovaných v ČR neporoste, možná dokonce bude klesat a to bude mít i dopad na počet našich lidí, kteří mohli mít práci a nyní ji nemají.

Druhý faktor bude znamenat změna struktury uvnitř Škody, kterou pan Povšík nevědomky inicioval. Jistá část původního počtu zaměstnanců bude nutná k tomu, aby zajistila montáž pro tuzemský a okolní trhy a výhradní motáž low-runnerů jako Superb a Roomster. Celkový počet zaměstnanců Škody Auto však bude konstantní, protože Škoda má eminentní zájem v Čechách auta vyvíjet, investuje proto do vzdělávání a vývojových středisek. Protože Škoda bude muset zvýšit produktivitu používáním rozsáhlejší automatizace, dojde k posunu od nekvalifikovaných operátorů ke kvalifikovaným technikům. Výsledkem bude, že i přes stejný počet zaměstnanců bude podíl vohnoutů ochotných reflektovat Povšíkovy argumenty poloviční. Na další podněty ze strany odborů bude Škoda opět reagovat pomocí obou dostupných nástrojů, tzn. přesuny výroby do jiných lokací a zvyšováním produktivity. Heslo „ani haléř ze mzdy, ani muže ze závodu“ začne platit jen z jedné poloviny a soudruh Povšík si bude moci už jen vybrat, která to bude.

Třetím faktorem bude změna pozice Škody na trhu. Octavia se prodává dobře, ale posledním dvěma výplodům – Roomster a Fabia – obchodní úspěch nepředpovídám. Očekávám ne snad přímo provar, ale vyklizení pozice na trhu jiným značkám. K tomu přistoupí regulace Evropské unie ohledně CO2, které technicky zastarávající koncernové vozy nebudou plnit, a nástup asijských automobilek, které již dnes dovedou vyrobit levnější a lepší vohnoutí plechovku než Škoda.

Čtvrtý faktor, který opomíjí soudruh Povšík,  jsou události uvnitř koncernu VW. Koncernové vozy jsou si podobné jako vejce vejci a stará dogmata padla. Seat snižuje počet zaměstnanců o 10%, v některých automobilkách koncernu vznikají volné kapacity, v jiných chybí, někde jsou tyto kapacity levnější, někde dražší. VW se léta propracovává k tomu, aby bylo možné smontovat kdekoli cokoli. Soudruha by měla zajímat konkurence uvnitř, tzn. mezi jednotlivými montážními závody Škody a také jednotlivými werky VW, protože do budoucna začnou soupeřit o zakázky a přetahovat se, kdo bude co vyrábět. Tam je třeba získat výhodu pro české závody a zodpovědně prohlašuji, že v Rusku ani v Číně nikdo v následujících deseti letech stávkovat nebude. Přijatelný postup soudruha představuje prosazování růstu mezd kolem 5% ročně, což odpovídá inflaci a stavu ekonomiky, vyjednávání o zaměstnaneckých výhodách, jako například bezplatné kurzy a vzdělávání, a podpora prostředí umožňujícího zdravý kariérní vývoj schopných jedinců postupujících z dělnických na řídící profese tak, aby dosáhli zvýšení mzdy „přirozenou cestou“. Účel lepších časů spočívá v přípravě na horší časy, a horší časy mohou přijít.

Koukám na odborářské lídry ze Škodovky v televizi. Jsou to většinou starší lidé. Nevím, co vědí o práci o globálně konkurenčním prostředí a zda dovedou rozeznávat šance a rizika za takových podmínek. Obávám se však, že ne. Za odborářskou rétorikou a předstíranou rozhodností vidím velkou nejistotu a nezodpovědnou hru s budoucností stovek a tisíců jejich kolegů, a to nejen ve Škodě Auto, ale v celém dodavatelském řetězci.

Na závěr malé téma k zamyšlení pro soudruha Povšíka a jeho příznivce. Představte si na jedné straně nekvalifikovaného zaměstance (v provozu 8 hodin denně, 350.000 CZK superhrubé mzdy ročně, pravděpodobnost chyby 3%) a na druhé straně robota TX90 (v provozu 24 hodin denně, investiční náklady 1.000.000 CZK + 200.000 CZK příslušenství + 50.000 CZK ročně servis, pravděpodobnost chyby 0,03%). Obě entity se pohybují v šesti osách a obě unesou opakovaně zhruba šest kilo. Co si vyberete vy, když budete projektovat výrobní linku?

P.S.

Po dopsání tohoto článku jsem se dozvěděl, že se vedení automobilky s odbory dohodlo na průměrném a celkovém 12,7% růstu. První bod předpovědi se tedy již vyplnil.


18.04.2007 D-FENS

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
213x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:04
D-FENS © 2017