NA začátku článku provedeme exkurzi do multikulturního prostředí Německé spolkové republiky, kde žijí přátelé paní Angely, co všechno zvládne.
Paní Lezime, Němka jak poleno původem z Kosova, měla nějaké potíže se svým exmanželem jménem Musa. Sice s ním měla několik dětí, ale pak Musa změnil názor na rodinné soužití a před osmi lety bacil Lezime sekerou do hlavy. Způsobil jí závažná poranění, následkem kterých nemohla chodit, prakticky ani mluvit byla odkázána na invalidní vozík. Těžko říct, jaký rozmar jejího manžela k tomu dovedl, každopádně paní Lezime reagovala tím, že si pořídila zbraň za účelem ochrany před manželem, který tou dobou ještě neseděl. Jelikož německá legislativa je velmi skoupá, pokud jde o nabývání zbraní civilními osobami za účelem ochrany života, zdraví a majetku, pořídila si paní Lezime křížence staffordského teriéra jménem Chico.
S pejsánkem byly problémy. Nemluvící Lezime na vozíku na psa nestačila. Malý a neduživý Liridon, který trpěl chronickou leukémií, měl sám přidělenou pečovatelku. Nebyl fyzicky ve stavu psa udržet, takže se stávalo, že Chico venčil Liridona a ne naopak. V bytě pes přebýval v kovové kleci. Cvičitelka psů, kterou syn vyhledal, byla toho názoru, že pes je časovaná bomba. V duchu nejlepších národních tradic obdržely úřady v letech 2011 a 2012 hned několik bonzů (mmj. od pečovatelky, trenérky a sousedů), že s pejskem není něco v pořádku. Provedly různá šetření, z nichž vyplynulo, že pejsánek vykazuje rostoucí agresivitu a majitelka se synem jej nezvládají. Úřad měl sice právo psa majitelům odebrat, ale nijak nereagoval.
Bohužel, zbraň se ve skutečnosti obrátila proti Lezimě, protože Chico se jednoho dne rozhodl redefinovat pravidla smečky a zakousl jak paní Lezime, tak Liridona. Úřady rozhodly, opět v duchu národních tradic, že Chico přijde zplynovat, nicméně se proti tomu velmi silně vymezilo tč. 275 tisíc signatářů petice, kteří si přejí uchovat veselého psíka naživu.
Signatáři petice jsou toho názoru, že pejsek za nic nemůže, protože byl špatně vychovaný a měl by ještě dostat šanci. Doslova se v petici píše:
Denn das Problem bei allen „Beiß-Attacken“, die immer wieder passieren und zum Glück nur selten tödlich enden, liegt am anderen Ende der Leine. Bei den Haltern. Das klingt grausam, weil jetzt zwei Menschen tot sind. Aber nicht sachgerecht wäre es, die offenbar falsche Haltung des Hundes zu ignorieren. Und grausam ist auch, bei der Debatte über Kampfhunde – die nur so heißen, weil Menschen sie einst dazu gemacht haben – nur nach Verboten zu rufen.
(Problém u všech útoků psů na lidi, které se soustavně stávají a naštěstí jen zřídka končí tragicky, se nacháízí na druhém konci vodítka. U majitelů. Zní to krutě, protože teď jsou dva lidé po smrti. Nebylo by ale přiměřené ignorovat zjevně špatné zacházení se psem. A kruté je také, že se během debaty o bojových psech, kteří se tak jmenují jen kvůli tomu, že je lidi takové udělali, se volá jen po zákazech.)
Údajně existuje řada zájemců, kteří se pejsánka chtějí ujmout a dopřát mu druhou šanci, pravděpodobně druhou šanci někoho dalšího pořádně kousnout. V diskusi k petici se celá řada signatářů převážně ženského pohlaví názorově projevila různými angažovanými výkřiky. Náhodou vybírám:
Petra Schmid: Ten pes je nevinný. Je to mediální štvavá kampaň…
Heike Brombach: Chudáček, snad ještě pozná krásný život!
Petra Urbanke: Lidé patří potrestat za krutosti, které dělají zvířatům, a ne ten ubohý pes!
Helge Schydlo: V pochybnostech ve propěch obžalovaného.
Každopádně petice je skvělý počin. Je to tak úžasně ctnostné, morální a plné ohledů k týrané němé tváři, co zakousla dva lidi, protože už jí srali. Je prima něco takového podepsat, protože se pak budete cítit cool, není s tím spojena žádná odpovědnost a nic to nestojí. Určitě paralelně vznikl nějaký fond a každý petent tam poslal 100 EUR, ze kterých se bude financovat pejskovi speciální láskyplná péče do konce života za přítomnosti speciálně trénovaných ošetřovatelů. Jo aha, nevznikl. No, popravdě, čekal jsem to.
Nechci rozsáhle rozebírat argumentaci v petici. V Německu asi nebude ještě tak zle, když si tolik lidí najde čas na nějakého zparchantělého psa. Moderní Německo má osobitá pravidla. Prstem to není znásilnění, pes, co zakousl dva lidi trpí deficitem lásky, ale vjet šest let starým autem do města, to je echt zločin.
Mimochodem demokracie v praxi. Člověk by si skoro pomyslel, že tohle je otázka na odborníky. Bude čokl, který už jednou někoho zabil, náchylnější to udělat podruhé? Nebo naopak k tomu náchylný bude méně? Tady je vidět, jak dalece definuje realitu vox populi. Když se najde dost lidí, kteří se efektivně spojí, tak se dá obhájit naprosto všechno. Jde z toho mráz po zádech. Příště by se třeba mohli ujmout nějakého většího savce, třeba přímo pana Musy, co praštil paní Lezime sekyrou do hlavy, aby nemuseli chodit daleko. On za to chudák nemůže, on měl špatnou náladu, kousl se do prstu, když jedl döner kebab. A jaký pokrok udělala německá společnost za posledních osmdesát let. Kdysi by přišel strýček Sepp, co pracuje pro elektrárenskou společnost, odvedl by Chica na dvorek, vytáhl by Walthera zpod kožeňáku a celou věc vyřešil bez petic a rozsáhlých mediálních diskusí.
Nabízí se ještě jedna zajímavá paralela.
Předně připomeňme, že paní Lezime si pořídila regulérní zbraň za účelem sebeobrany, a to zbraň ve formě psa. Pro paní Lezime by bylo určitě bezpečnější, kdyby si pořídila zbraň ze všech nezlejší. Zbraň, která zabíjí, i když je zabalená v obchodě v mastném papíře rozebraná. Ano, správně, je to AR-15. Pravděpodobně by Lezime na vozíku spolu s nemocným Liridonem nepřišli na způsob, jak by je mohla tato hrozná zabijácká věc nechtěně oba usmrtit.
Zjevně existuje dost lidí, kteří si vážně myslí, že pejsánek za nic nemůže a problém je v nesprávném zacházení ze strany majitele. Možná jo, možná ne, každopádně se vsadím, že jedna každá angažovaná signatářka petice by stejně usilovně horovala pro zákaz držení palných zbraní. Vždyť zbraně jsou zlé. Zbraně zabíjejí, zbraně jsou to špatné, nikoli ten frustrovaný pošuk, který s jejich pomocí vystřílel školu nebo hospodu. Zakažme zbraně, protože jejich majitelé nejsou s to zajistit jejich bezpečnost, jsou to nezodpovědní pravicoví fanatici a je třeba na ně zakleknout. Sledujme to nyní v USA, tu všudypřítomnou demagogii rozběsněných mladých levičáků. A nejen zbraně. Není to tak dávno, co nějaká úchylná švédská lesba chtěla zakázat auta, protože mohou být použita jako smrtící zbraň. Ale čokla, který už zabíjel, toho prosím ne. Tam je problém na druhém konci vodítka a volat po zákazech je v tomto případě nepřijatelné. Psíka musíme uchovat a najít mu dalšího páníčka, aby štastně dožil. Zvláštní nekonzistence doublethink.
14.04.2018 D-FENS
(376x známkováno, průměr: 1,27 z 5)