Denně slýcháme, že zavést volný trh do zdravotnictví je nemožné. Nabídka by prý byla podnikateli záměrně omezena, ceny by byly vysoké, řada chudších lidí by si péči nemohla dovolit. Stejné argumenty jsou používané u školství, sociálního zabezpečení, důchodového zabezpečení … ve všech socialistických skanzenech, které řídí stát. Tyto oblasti mají také společnou katastrofální kvalitu za neuvěřitelně vysokou cenu.
Co ale chudí a jídlo? Jak mohou být potraviny ponechány svobodnému trhu? Potraviny, bez kterých se člověk neobejde více než pár dní. V porovnání se vzděláním, na jehož absenci ještě nikdo nezemřel, zdravotnictvím, kde je možné některé problémy řešit až po letech (čekací doby jsou všeobecně známý stav socialistického zdravotnictví), důchodovým zabezpečením, kde k využití dochází až za více než 30 let práce, jsou potraviny potřeba denně a jejich nedostatek je pro člověka fatální.
Z výše napsaného se zdá nevyhnutelné, aby výrobu a distribuci potravin zajišťoval stát. Jistě se tím dosáhne mnohem lepšího přístupu lidí k potravinám, chudí nebudou hladovět a bohatí podnikatelé a zemědělci nebudou vykořisťovat ubohý lid.
U způsobu fungování potravinového zabezpečení se necháme inspirovat výše zmíněnými socialistickými ostrůvky (zejména pak školstvím a zdravotnictvím), které již svoji funkčnost stačily prokázat.
Veřejná služba potravinového zabezpečení bude hrazena z nové daně, nazvěme ji např. Potravinové pojištění. Potravinové pojištění bude povinné a jeho neplacení se bude trestat odnětím svobody. Část tohoto „pojištění“ bude platit zaměstnavatel za svoje zaměstnance a část bude placena zaměstnancem. Pro začátek např. 10% z hrubé mzdy zaměstnavatel a 10% z mzdových nákladů zaměstnanec. Proti pojištění jistě nebude nikdo protestovat, ušetří přeci za jídlo. Není podstatné, že lékařka s 80166,- Kč měsíčně [1] nejí o mnoho více, než pomocný dělník ve stavebnictví s minimální mzdou. Bohatí musí být „solidární“. I dělník nebo uklízečka mají „právo“ na potraviny.
Kvalitu a nezávadnost potravin vyřeší „Státní ústav pro kontrolu potravin“ – SUKP. Každá potravina, než bude moci být uvedena na trh, bude podléhat schválení SUKP. Ke schválení dojde, jestliže se za 10 let pokusů ukáže jako nezávadná. Možnost, že by potravina způsobila průjem nebo vyrážku je přeci daleko horší, než banální úmrtí hlady. Ve zdravotnictví je tento způsob léty prověřen a skvěle funguje. Např. oddalování povolení léku Propranolon v USA, dle odborných studií, stálo tisíce životů ročně [2], ale zemřeli s blaženým vědomím, že jim nehrozí žádné nebezpeční od nedostatečně vyzkoušeného léku (údaje z USA jsou dostupnější, obdobné postupy však praktikuje i SUKL).
Znárodnění farem, zemědělských družstev, zpracovatelských závodů a obchodů je samozřejmostí. K zabránění státem nekontrolované produkce potravin je pak třeba pod hrozbou mnohaletých trestů a likvidačních pokut zakázat domácí chov drobného zvířectva, pěstování zeleniny, sklizeň ovoce a ve vietnamských rodinách chov psů.
Otevírací doba obchodů s potravinami bude upravena na Po – Pá 8:00 – 13:00 hodin. Zbylá pracovní doba prodavačů (7:00 – 15:30 hod.) pak bude využita na ranní hlášení o stavu potravin, odpolední doplňování zboží, samovzdělávání a výzkum. Problém nákupů v pracovní době vyřeší omluvenka pro zaměstnavatele, kterou každý nakupující dostane. Za takto omluvenou absenci v práci bude zaměstnanci náležet náhrada mzdy.
Obchody s potravinami, nejlépe ve formě neziskových organizací, budou muset mít akreditaci, v rámci které bude pro zvýšení bezpečnosti nakupujících a zlepšení služeb kontrolováno, zda jsou všechny dveře řádně označeny štítky, zda je u každé potraviny uvedeno, kterým přesně nožem byla krájena, jak byla balena, jaká šarže fólie byla k balení využita a zda jsou údaje z váhy archivovány ještě 10 let po smrti zákazníka.
Pro prodávání bude nutné vysokoškolské vzdělaný ve specializovaném oboru zakončené potravinovým slibem, praxe a pro samostatnou práci atestace. Zároveň bude povinné členství v prodavačské komoře, která bude nestranně a nezaujatě řešit prohřešky svých členů. Vyloučení z komory přirozeně znamená zákaz činnosti.
Potraviny nebudou volně prodejné. V případě, že budete potřebovat potraviny, zajdete k výživovému poradci, který posoudí váš zdravotní stav, zda vámi požadované jídlo bylo schváleno etickou potravinovou komisí a vystaví vám recept na potraviny. S tímto receptem můžete jít do obchodu, kde potraviny dostanete, případně zaplatíte doplatek – pokud nebude celá cena hrazena z potravinového pojištění. V každé kategorii potravin pak bude existovat jedna, která bude bez doplatku. Aby se zabránilo korupci a spekulacím, bude tyto zcela hrazené potraviny vybírat kategorizační komise při Ministerstvu potravin. Služby výživového poradce budou plně hrazeny z potravinového pojištění, samotné vypsání dlouhodobě požívaných potravin na recept bez prohlídky zdravotního stavu bude vykazováno jako „minimální kontakt výživového poradce se spotřebitelem“ (tabulkový čistý čas výkonu: 5 minut, úhrada 34 bodů při 0,91 Kč až 1,2 Kč za bod dle velikosti obchodu a sortimentu – cizincům samoplátcům možno navýšit).
Formuláře na sčítání obyvatelstva budou doplněny o otázky na stravovací potřeby a návyky, aby bylo možné systém řídit a nedocházelo k nedostatku potravin v obchodech.
Jak vidíte, návrh na zavedení potravinového pojištění má samé výhody. Mimo jiné vytvoří řadu pracovních míst, která nejsou potřeba. Zároveň umožní přístup k potravinám všem lidem bez ohledu na výši jejich výdělku. Zamezí se plýtvání s potravinami a podpoří se „solidarita“ mezi lidmi.
Navrhovaný systém regulace může obsahovat nějaké drobné nedostatky. Ty se ale velice elegantně vyřeší dalším regulačním balíčkem, který většinu nedokonalostí regulace vyřeší. Kdyby náhodou zavlekl nějaké další drobné problémy, další regulační balíček ….
Nebo snad máte pocit, že současný stav relativní svobody trhu s potravinami dokáže zabezpečit požadavky všech mnohem efektivněji a levněji než státem řízený systém?
Tak proč by měl trh selhat ve školství, zdravotnictví, důchodech, bydlení, sociálním zabezpečení …když v tom nejdůležitějším, zabezpečení lidí jídlem, nemá problém?
Zatím ještě svobodnou dobrou chuť.
[1] 80166 Kč – průměrný měsíční plat lékaře infekční kliniky v roce 2009 v jedné fakultní nemocnici. Čerpáno z výroční zprávy.
[2] viz Dr. Mary Ruwart: Death by Regulation – The Price We Pay for the FDA, ISIL Educational Pamphlet Series
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)