Po dlouhé době jsem si opět pustil „Události“ na ČT 1 – Jasné a spolehlivé. Zprávám jsem nevěnoval přílišnou pozornost, takže, s odstupem, nevím o čem nás jasně a spolehlivě informovaly, je to totiž jako písnička „O červené punčošce“ opakující se ve všech médiích veřejné služby stejně.
Jedna věc, která vyčnívala, opakovala se a prolínala se všemi zprávami, bylo slovo STÁT. V přibližně, dvaceti minutách, po které jsem „Události“ vydržel sledovat padlo toto slovo asi třicetkrát v různých souvislostech.
V rozporu s většinou oprávněných voličů, a je jich „oprávněných“ sakra mnoho, si myslím, že slovo stát by se mělo v komentování, nejen domácích, událostí objevovat minimálně. Měl by to být, obrazně řečeno, takový malý mužíček v šedém kabátě a šedém klobouku, o kterém nikdo nic neví, neboť je velmi nenápadný, střídmý, nepáchá nepravosti, nevynáší svoje ego na veřejnost, usilovně pracuje na tom co mu přísluší, nesnaží se šikanovat svého zaměstnavatele, ale maximálně mu sloužit. Za to bere mrzkou odměnu. Představte si zaměstnance, který by vám, jako zaměstnavateli, nařizoval co smíte a jak dělat, co nesmíte dělat, s kým můžete obchodovat, co máte vyrábět a pro koho, jak to máte vyrábět, koho musíte zaměstnat, kolik máte každému platit, bylo by toho ještě mnoho.
Nejlépe by lidem bylo, kdyby nevěděli, že nějaký „STÁT“ vůbec existuje, to by znamenalo, že svou funkci plní dobře.
Jak bych si to představoval:
Stát by měl minimálně zasahovat do života svých občanů zrušením spousty buzeračních zákonů, které z většiny přihrávají kšefty firmám z našich peněz, zaobalených do populárního zvýšení bezpečnosti občanů. Kdo je blb, blbem zůstane a žádný zákon mu v tom nezabrání, přičemž nic absolutně bezpečného neexistuje.
Namátkou vyberu:
Povinné posouzení ekologické šetrnosti domu při jeho prodeji
Povinné zřízení účtu a sociální karty
Povinné každoroční vymetení komína
Povinné technické prohlídky vozidel
Povinná Opencard
Povinná výměna lékárniček
Zatím uvažované schválení veterinářem při domácí zabijačce
Asi by toho byly stovky, pokud by se mi podařilo na všechno vzpomenout.
Platit minimální daň, jednotným procentem, z příjmu, která by sloužila pouze pro potřeby státu na základní nutné potřeby na jeho provoz. Do toho by spadaly náklady na úsporný Parlament bez trestní imunity, nezbytné úřednictvo, bezpečnostní, nikoliv buzerační, složky a akceschopnou armádu. Zrušil bych daň „právnických osob“, stejně jako sociální a zdravotní odvody zaměstnavatelů, neboť ti stát nepotřebují vůbec,. Megalomanské státní zakázky, by tak mohly být daleko efektivněji financovány ze soukromých zdrojů. Aby daň z příjmu mohla být skutečně nízká, zachoval bych nízkou úroveň daně z přidané hodnoty, ačkoliv osobně jsem jejím odpůrcem a nejraději bych ji zrušil.
Zdravotní daň bych změnil na skutečné pojištění, tedy dobrovolné, dle smlouvy mezi občanem a komerční pojišťovnou, založené na úsudku klienta. Mimo téma, stejně bych řešil i tzv. „Povinné ručení“.
Sociální daň bych zachoval v jisté minimální míře, která by zajišťovala minimální důchod a minimální sociální dávky pro skutečně potřebné, k tomu dobrovolné připojištění u stejné instituce, tedy současných správ sociálního zabezpečení, ve výši dle uvážení klienta, připisovaných na jeho účet.
Ještě tady máme spotřební daně, u pohonných hmot zrušit, stát by se již o silnice nestaral, prodal by je provozovatelům a peníze použil na umoření státního dluhu, z tabáku a lihu snížit a nasměrovat jednoznačně do zdravotnictví, v žádném případě do státního rozpočtu.
A nakonec zrušit veškeré dotace, ať už naše nebo evropské, stejně jako subvence, garantované výkupní ceny a platby veškerým neziskovým organizacím, příspěvkovkám, charitám, aktivistům prostě všem vyžírkám přilepeným na státní rozpočet. Lidem by zůstalo mnohem více peněz a pokud to uznají za vhodné, mohli by je podporovat z darů.
Je to pouhá utopie, pokojnou cestou k tomu nemůže nikdy dojít, protože za nitky tahají ti, kteří by si tímto podřezali penězovodnou větev sami pod sebou.
(Zatím nikdo nehlasoval)