Existuje mnoho způsobů, jak zhodnotit peníze. Můžete je nechat ležet na běžném účtě, kde dochází spíše ke znehodnocení vlivem poplatků a inflace, můžete je nechat zašité ve štrózoku, kde je znehodnocování sice pomalejší, ale štrózok vám zase nevydá platební kartu. Můžete hrát s akciemi, investovat, půjčit někomu a nebo si založit stavební spoření.
Stavební spoření je jedním ze způsobů, jak zhodnotit těžce vydělané a zdaněné peníze. Je to prostředek, jak peníze vázat na dlouhou dobu, ale za poměrně vysokého a především garantovaného výnosu. Při volbě, co s penězi, hraje zásadní roli poměr mezi očekávaným výnosem a rizikem, že k němu nedojde nebo dojde ke ztrátě. Obecně platí, či by přinejmenším mělo platit, že čím vyšší riziko, tím větší předpokládaný výnos. U stavebního spoření je riziko minimální, vpodstatě se dá hovořit jen o riziku krachu spořitelny. Výnos se pak skládá z úroku a garantované státní podpory, které dohromady dají nějaké procento, o které se vložené prostředky zhodnocují. Výměnou za nízké riziko a relativně slušný výnos (zvláště u smluv uzavřených do roku 2003) je dlouhé vázací období, po které s prostředky nelze bez nežádoucích vícenákladů disponovat.
Spořitelna se zavázala, že úrok bude vyplácet v určité výši a stát se zavázal, že bude přispívat státní podporou v určité výši. Nečasova (již brzy byvší) vláda se nyní rozhodla, že zalepí státní rozpočet. To je naprosto v pořádku a většina kroků či záměrů, které tato vláda deklarovala, jsou z mého pohledu buď v pořádku nebo se rovnají malému zázraku. Co není v pořádku, je snažit se snížit deficit na úkor těch nejzodpovědnějších občanů, kteří nežijí od výplaty k výplatě, a přestože neumí penzíze „vydělat“, škudlí z každé výplaty významnou částku, kterou posílají tam, kde jim byl slíbeny nejvýhodnější podmínky. Spořílek nemůže vzít své rozhodnutí bezsankčně zpět a z těžkým srdcem učinil zodpovědné rozhodnutí.
Vláda hned v počátku zjistila, že by bylo protiústavní a rizikové státní podporu snížit přímo, tak k tomu přistoupila klasickou cestou české vychcanosti a tuto podporu se chystá zdanit drastickými 50 %. Neboli udělá totéž, jen pravděpodobně „legální“ cestou. Věřím ale, že k tomu nedojde, protože se fakticky jedná o podvod. Stát občana uvedl v omyl tím, že tvrdil, že výše státní podpory je v nějaké výši a nechal občana učinit na základě této informace závažné rozhodnutí s dlouhodobými důsledky. Mimochodem, standardně přísluší jednomu jedinci jedna státní podpora, s výjimkou smluv nabytých dědictvím, kde státní podpora přechází na dědice. Škoda je tedy v některých případech dvoj- až několikanásobná. U jedné smlouvy uzavřené před rokem 2003 to činí 2250 Kč, v případě více smluv pak násobky této částky – 4500 Kč, 6750 Kč, 9000 Kč…
Co říká o podvodu zákon č. 40/2009 Sb. neboli trestní zákoník?
Podvod řeší § 209 a pro nás jsou relevantní tyto odstavce (zvýraznění a komentář provedl autor):
(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
(což stát bezpochyby je)
b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného,
(což by stát ex definitione měl být)
a zejména odstavec poslední je působivý:
(6) Příprava je trestná.
Jinými slovy dle mého selského pohledu: p. Nečas & Company se přípravou na zdanění státní podpory, která byla deklarována v nějaké výši, dopouští trestného činu podvodu ve fázi přípravy. Tuto svou teorii budu konzultovat s právníkem a pokud se ukáže, že tento výklad není zcela nesmyslný, podám trestní oznámení.
Jde o princip, myslím si, že není správné zatěžovat dalšími ztrátami právě lidi, kteří se snaží žít zodpovědně, nepropadli spotřební horečce a nepůjčují si, aniž by tušili, z čeho dluh zaplatí, nejsou na dávkách, nevyžírají, nepodvádějí (ať už z přesvědčení nebo proto, že to neumí), neumí si nechat přihrát státní zakázku, nechrochtají u koryta, ale naopak si středostavovsky škudlí mrzký obolus ze svého již tak těžce daněmi zkoušeného platu, aby třeba jednou měli na nákup něčeho, co v životě považují za přínosné – a i z toho pak odvedou daň…
Přidáte se? Podáme hromadné trestní oznámení?
(Zatím nikdo nehlasoval)