Jak někteří čtenáři minulého dílu povídání o starci a holi správně v diskusi poznamenali, celá situace kolem starce s holí zaslouží si hlubšího rozboru.
Snad nám pohlédnutí pod povrch mediální slupky této události umožní dosáhnout nějakého hlubšího poznání. Reálný život není skryt v příbězích jako z rodinných pout, kde Skála šuká s Andreou, Andrea šuká s Krátkým a Krátký šuká … atd., ze kterých je na první pohled poznat, kdo je anděl a kdo mizera; reálný život každého z nás odehrává se právě v malých dramatech, jakým příběh starce a hole.
Nejprve malá rekonstrukce: Podle článku jel cyklista po chodníku, čímž porušil všechny možné předpisy. Poblíž přítomný stařík měl po ruce hool. Právě do hole se převtělil onen mystický bič Boží a a hool vedena staříkovou nezkušenou rukou zasadila cyklistovi očistný úder, po kterém spadl na zem. V tomto okamžiku staříka štěstí opustilo a dostal přes držku. Co udělal stařík špatně, jsme si řekli posledně.
K rozboru události je zapotřebí vysledovat trajektorie hlavních aktérů scény: Cyklisty, staříka a hole.
1. Stařík se pohybuje jedním směrem, cyklista a hool druhým.
Reálně by tato situace vypadala tak, že cyklista projede kolem dědka v protisměru. Dědek v čase T=0 zaznamená cyklistu a vezme si za své, že ho majzne. Zvedne hool, otočí se a uštědří mamrdovi osvěžující ránu. Předpokládáme pořád bežnou dřevěnou chodeckou hool o délce ca 0,9m, žádnou laserovou superhool Luka Skywalkera nebo nějaký moderní hitech vynález s multiminerálem, probiotinem a komplexem vitactiv.
Když vezmeme v úvahu, že průměrně trénovaný člověk má reakční dobu 0.3s (u geronta bych čekal spíš více) a že kolem jedné sekundy trvá zvednutí hole, pak cyklista jedoucí rychlostí 10km/h neboli 2.7m/s urazí v T=1.3s 3.6metru a je tudíž zcela bezpečně mimo akční rádius konce 90cm dlouhé hole, pokud se ovšem konec hole nepohybuje rychlostí větší než c, kdy by se začal pohybovat nejen v prostoru, ale i v čase. Myslím si, že představu nadsvětelné rychlosti pohybu konce hole můžeme přiřadit k fantasmagoriím typu „Paroubek a sociální demokracie budou v roce 2006 sestavovat vládu“ a jako takovou ji opustit.
Předpokladem úspěchu takové taktiky by bylo, že dědek uvede hool do standby režimu v předstihu. Tím by odpadla vteřinová prodleva a hovořili bychom pouze o reakční době geronta, pak by to jen tak tak vyšlo. Pokud by dědek inicializoval hool v předstihu, pak by cyklista musel nutně jeho záměr vytušit a učinit nějaká opatření k odvrácení nebezpečí. Kdyby viděl, jak se gerontní terorista rozmachuje holí, asi těžko by se mohl domnívat, že dědek spolu s René a Rudolfem nacvičuje na chodníku golfové odpaly, takže by nějak reagoval a například uhnul.
2. Stařík a hool se pohybují jedním směrem, cyklista druhým
Tato situace je variací té první a liší se jen ve směru vedení úderu. Zatímco předchozí situace vycházela z toho, že stařík se začne ohánět holí až v okamžiku, kde je mamrd u něj, zde se předpokládá, že si hezky dopředu nachystal hool a pak s ní cyklistu praštil proti směru jízdy. Pokud by stařík jednal takto, byl by to jistě lepší eprouč než předchozí, protože by cyklista mohl fokusovat na kruciální benefity ze sčítání kinetické energie hole a své vlastní, byl by tedy do jisté míry svého štěstí strojvůdcem, jak patrně v narážce na jistého sociálnědemokratického politika zpívala skupina Chinaski. Čím rychleji by totiž po chodníku prasil, tím větší ránu by dostal. Správně vedená rána (obouruč, s použitím horní poloviny těla, jak jsme si posledně řekli) by za takových okolností byla zcela zdrcující.
Z jaké vzdálenosti musel geront cyklistu vidět? Řekli jsme, že uvést hool do attack mode trvá 1s a reakční doba geronta je 0.3s, řekněme, že 1s potřeboval útočník na určitou taktickou rozvahu, kterou, jak jsme konstatovali minule, hrubě odbyl. Celkem tedy 2.3s, během kterých ujede cyklista 6.4 metru. To by mohlo odpovídat.
Výpočet polohy konce hole vzhledem k tělu cyklisty postrádá smysl, protože pravděpodobnost zásahu je skoro 100%, pokud tedy geront nebyl vysloveně levej. Oproti předchozímu je takový postup zcela racionální a doporučuje ho devět z deseti traumatologů.
Proti reálnosti tohoto scénáře svědčí okolnost, že stařík by musel inicializovat hool ještě dávno předtím, než se k němu cyklista přiblížil, což by ten jistě zaregistroval, jak jsme řešili už předtím. Pokud by nastala tato situace, jednalo by se jednoznačně o akt úmyslného útoku ze strany staříka, protože předpokladem úspěchu tohoto postupu je útok plánovat.
3. Stařík, hool a cyklista a pohybují jedním směrem.
Stařík jde po chodníku a v čase T=0 předjede ho kolo. Stařík si usmyslí, že ho udeří, zvedne hool a vezme ho s ní přes záda.
OK?
To je úplná blbost. Podobnou situaci jsem sám zažil a vím, co je za takových okolností dosažitelné a co ne. Pokud budeme uvažovat čas od vzniku záměru udeřit mamrda do jeho realizace v délce 1.3s, pak při rychlosti jízdy cyklisty 10km/h a rychlosti chůze kulhavého starce 3km/h dostáváme rychlostní rozdíl 7km/h, čili asi 2m/s. Jak zmínil např. Einstein, situaci, kdy se dva subjekty pohybují stejným směrem, lze vykládat tak, že jeden subjekt stojí a druhý se mu vzdaluje o delta vé, pokud se tak děje v inerciální vztažné soustavě, a ta by v Táboře být mohla. Za 1,3s ujede cyklista 2,6m a v čase T=+1,3s je tedy vzdálen 1,7m od konce hole.
Jediná cesta, kterou mohl stařík dosáhnout za předpokladu cyklisty pohybujícího se pohybem rovnoměrným přímočarým zásahu, je, že by hool vrhl jako olympionik major Železný oštěp, ale to je samo o sobě dost bizarní představa, nehledě na spornou aerodynamiku a rozložení hmotnosti hole.
4. Jako varianta 3, ale výchozí rychlost obou subjektů v T=0 je nulová.
Kdyby totiž cyklista i stařík měli v počátku akce rychlost nulovou a cyklista zrychloval s nějakými 0,5 m.s-2, pak by se 1,3s od okamžiku T=0 ocital ve vzdálenosti asi půl metru od staříka a měl tudíž to štěstí zakusit slastnou bolest. Předpokladem platnosti této varianty je, že oba subjekty – stařík i mamrd – v T=0 stáli nebo téměř stáli, například poté, co se s-r-a-z-i-l-i !
Jak někteří čtenáři jistě postřehli, celou dobu jsem zanedbával vlastní dobu letu hole. Hool se pohybuje kombinací pohybu rotačního se středem v gerontově zápěstí a pohybu přímočarého posuvného, její trajektorie tudíž určitelná je a bude se jednat o evolventu položenou v prostoru. Co se nedá dost dobře určit, je obvodová rychlost, která závisí na síle, kterou geront do úderu vložil. Jediná cesta, jak určit dobu letu hole, je zjistit ji empiricky, tedy srazit různou silou z kola cyklistu, a to nejlépe cyklistů několik, aby zjištěná hodnota měla vypovídací hodnotu. Předpokládám, že bych se ve výpočtu zamotal, předpokládá se použití diferenciálního počtu a navíc moje výsledky v předmětu Mechanika III na ČVUT- Fuckultě strojní byly pod vedením srdečného profesora Březiny a charismatického asistenta Lederera prodprůměrné. Kdo má zájem, může to spočítat, předpokládám, že doba letu hole byla blízká době nutné na její vztyčení a její zanedbání nevedlo ke zkreslení rozboru, protože zohlednění tohoto faktoru by vedlo k prohloubení finální teze.
Jak jsme si tedy ukázali, útok holí by byl proveditelný v těchto dvou případech:
– stařík naplánuje útok, když je cyklista od něj vzdálen více než sedm metrů. Praští ho holí proti směru jeho pohybu. Hool zvedá nad hlavu jsa v zorném poli bezelstného cyklisty, který na tyto aktivity nijak nereaguje. Další fakt prohlubující pochybnosti o této variantě je ten, že geront je v souboji s mladým cyklistickým mamrdem předem výrazně handicapován a rozumný důchodce tudíž na takový subjekt neútočí, protože z toho nekouká nic dobrého, podobně jako by se Jindřiška ze seriálu Nemocnice na kraji města asi nerozhodla vyzvat k simultánní šachové partii Karpova a Kasparova. Vztáhnout jen tak z ničeho nic na někoho hool by mi dělalo asi problém – muselo by se tudíž jednat o mimořádně desperátního dědka, u kterého by se nejspíš zase nejednalo o první akci tohoto druhu a tudíž by ji nemohl tak brutálně zvorat. Uvedená varianta je tudíž reálná z hlediska technického, ale z hlediska psychologicko-behaviorálního je to šílenost.
– cyklista i dědek měli v T=0 nulovou rychlost. Příčinou tohoto stavu byla buď kolize, nebo to, že oba pocítili nutnost si sdělit několik vřelých slov. Jako reálný scénář bych viděl, že dědek vedl s mamrdem nějaký dialog ohledně správnosti jízdy kolem po chodníku, který se možná dotýkal i dědkova právního názoru na v EU tolik rozšířený princip legality a otázek chybějící vymahatelnosti práva. Jejich vyjednávání dospělo pravděpodobně do patové situace. Dědek si vzpomněl na pohádku Obušku, z pytle ven a své argumenty podpořil holí. Zbabělý cyklista, který se zřejmě po krachu jednání měl ke kvapnému odjezdu, pocítil hool na svých bedrech a spadnul z kola. Jeho rychlost však nebyla taková, aby si vážně ublížil a zmátořil se tak relativně rychle k úspěšné protiakci.
Doufám pevně, že se orgány v trestním řízení dopustí podobného rozboru a nebudou na celou historku nahlížet povrchně. Jen tak se mohou dobrat spravedlnosti. Pro nás ostatní, kteří v žádném oficiálním trestním řízení činni nejsme a křižácké tažení na zmrdy vedeme na vlastní pěst, je zde možnost uspořádat každý sám se sebou malý lessons-learnt workshop. Vidíme na gerontově případu, kam až vede povrchní přístup k odzmrdování. Je zde jasné poselství: Když udeřit do zmrda, tak pořádně.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)