Jistá vehementní diskuze na tomto webu mě přiměla napsat tuto sketch. Kdosi kdesi vysvětloval, jak a proč dochází k tvorbě zákonů, vyhlášek, místních úprav, vyjímek, zákazů a příkazů. Dovolím si citovat formou copy&paste. Sorry Artie za tak sprostý přístup k duchovnímu vlastnictví, ale nedokážu si pomoci.
Malé sportovní letiště na okraji malého okresního města. Neoplocené. Zelenou plochu okolo travnaté VPD využívají místní občané k procházkám, projížďkám na kole, zkrátka k rekreaci. Nikdo nikomu nevadí, nic není nijak regulováno.
Tu a tam někdo v době, kdy evidentně není žádný provoz, přejde napříč přes VPD. Nikoho tím neomezuje ani neohrožuje. Jen členové aeroklubu mírně nervózní, co kdyby si někdy někdo třeba nevšiml, že je provoz a vlezl do dráhy ve chvíli, kdy právě přistává letadlo? Větroně neuslyšíte. Proto umístí po obvodu letiště cedulky: „Milí návštěvníci, na dráze, která je ohraničená červenými praporky, se mohou pohybovat letadla i v době, kdy tomu nic nenasvědčuje a v kteroukoli hodinu. Nevstupujte prosím do tohoto prostoru za žádných okolností, chráníte tím životy své i životy pilotů. Děkujeme“.
Ti, kterým to dříve jen nedošlo, pochopili a vše je OK. Když tu jednou: na letišti probíhá čilý víkendový provoz. Letadla startují a přistávají v krátkých intervalech. I tu vydá se napříč drahou ON! Majitel pitbula prostě jde, páč to má v paži. Vydává se k němu správce areálu a žádá ho, aby okamžitě dráhu opustil: „Aby ses neposral, dědku, snad mam voči a vidim, že nic neletí, idiote!“. A odchází.
Stále se nic nemění. Až se to stane: pilot Zlína už je na finálním a najednou nevěří vlastním očím – cyklista na dráze! Pilot okamžitě přerušuje přistávací manévr, udělá okruh a bezpečně přistane. Přítomní členové aeroklubu okamžitě na cyklistu vystartují, ten se jim ale směje do ksichtu a posílá je do prdele. V klidu odjíždí.
Správě areálu dojde trpělivost. Na vstupech na pozemek se objevují cedule „Vstup zakázán“ a zátarasy. Lidé je v klidu obcházejí. Skalní návštěvníci letiště se bouří: „Nikomu nevadíme, pravidla respektujeme a teď máme přijít o jednu z mála příležitostí k procházkám kvůli pár idiotům, kteří postrádají zdravý rozum!?“ „Bohužel, nedá se nic dělat, nemůžeme připustit, aby tady někdo přišel o život“. Lidé se dále dostávají na plochu letiště přes bariéry, ty se zpevňují a rozšiřují, až se letiště stane nepřístupným zcela, vstup pouze hlavním vchodem. Původní stav: harmonie, bezproblémové soužití letců a návštěvníků letiště.
Konečný stav: plot, zákazy, stížnosti, snaha o řešení na všech možných frontách, truc protesty okolních obyvatel proti hluku, který jim co letiště letištěm stojí nikdy nevadil, všeobecná nasranost, frustrace.
Někdo někde se rozhodne, že to a to může být nebezpečné pro lidi a zavede OPATŘENÍ. Potud OK. Opatření mohou být mnoha druhů a taková cedulka s upozorněním není nikomu na závadu. Problém je, že vzápětí, přesně v duchu naší doby, následuje takzvané MLB, což znamená Multi Level Buzerace. (Omlouvám se společnostem Amway a Skyline, že jsem převzal a upravil oficiální název jejich „podnikatelského záměru“)
Pokusím se o názornou ukázku.
Někde nastane situace, při které hrozí úraz, či úmrtí několika málo blbců, kteří si ve své asertivitě nevidí na špičku nosu. Může to být zmíněné sportovní letiště, může to být i dvouproudová obousměrná silnice.
I stane se to, že jakýsi člověk, sedíc si v teple své kanceláře, přemýšlí, kterak vykázat činnost. Je to veliký problém. Podobných lidí sedí jen ve stejném baráku několik a najít si nějakou jednoduchou, avšak, alespoň na oko, smyslupnou činnost je stále těžší. Je možné, že má na stole jakési sestavy, statistiky, či různá hlášení. Jak se k tomu dobere, je záhadou, ale přesto, … vymyslí OPATŘENÍ. Tady a tady je riziko poranění, či úmrtí osob takové a takové, čímž přesahuje určitou bodovou hranici, danou směrnicí XY69 – šoupneme tam ceduli. Napíše hlášení, navrhne řešení, vrazí si to do výkazu a může jít domů.
Jak navrhl, tak je provedeno.
Jednoho krásného dne si toho všimne jiný člověk, který pár minut předtím zoufale pátral po smyslu své existence. I tohoto pána / paní osvítí nápad, vrhne se do práce a za pár minut má před sebou na stole podrobnou analýzu situace, ze které vyplývá, že současný stav není dostačující neboť bla bla bla. A navrhne další OPATŘENÍ.
Novým opatřením je zavedení bariéry typu ABC po celé délce problematického úseku. Napíše hlášení, navrhne řešení, vrazí si to do výkazu a může jít domů.
I toto je následně uvedeno v praxi a na kritickém úseku vyroste odlehčená nízká bariéra, mající zabránit potenciálním sebevrahům v jejich sebevražedné činnosti.
A opět je tu další krásný den a další krásný člověk, … tedy vlastně … jen člověk. A tento člověk opět sedí ve své teploučké kanceláři a opět přemýšlí, jak naplnit smysl své existence. Opět si všimne našeho problému a opět ho osvítí duch. Vyvětrá kancelář, aby ducha vyhnal – prostě to s tou čočkou přehnal – a vrhne se do práce.
Za chvíli má jasno a píše zprávu.
Kolegou navržená bariéra neodpovídá směrnici EU o bezpečnostních bariérách, která přišla v platost před 14 dny a je tudíž nutné ji vyměnit, nebo alespoň posílit.
Navrhne postup, vrazí si to do výkazu a může jít domů.
A tak to pokračuje. Den za dnem, rok za rokem.
Na Nuselském mostě v Praze bylo nejprve zábradlí, aby ožralá hovada nepřepadávala přes okraj. Následně tam vyrostl 2,5m vysoký plot, aby tam sebevrazi nepáchali sebevraždy. Sebevrazi však nejsou žádní mrzáci a když zvládnou dojít na Nuselák, zvládnou přelézt i drátěný plot. A tak se postavil plot nový. A ten tam zatím stojí dodnes. Není rovný, nýbrž je do oblouku nakloněný nad chodník. Kterýsi úředník, který zřejmě trpí dnou, si asi řekl, že takový plot se nedá přelézt. Ale on se dá. Výsledek? Rozdíl mezi zábradlím a kulatým plotem je ten, že záchranáři, kteří přijedou odchytit sebevraha, si musí s sebou vzít jeřáb, aby se k magorovi dostali a mohli ho odtud vytáhnout. A kromě toho se zvýšila pravděpodobnost, že sebevrah, který to „zas-až-tak-vážně-nemyslí“, uklouzne a zabije se v podstatě náhodou. Což se minimálně jednou stalo.
Kromě toho, na Nuselák většinou nechodí skuteční sebevrazi. Skuteční sebevrazi skočí například z okna v 11. patře paneláku, nebo si podřežou žíly ve vaně. Nechodí tam, kde jsou dobře na očích a kde je zpravidla někdo během krátké doby přijede zachránit.
Předpokládám, že další level bude znamenat přeměnu nuselského mostu na drátěný tunel.
Stejné je to s bariérami na zmíněné dvouproudé silnici. Na silnici, kde nikdy předtím nedošlo ke smrtelnému úrazu, krátce po vystavění bariéry zemřelo několik důchodců, kteří se pokoušeli metr vysokou betonovou bariéru přelézt a na druhé straně spadli přímo pod auto.
Pamatuji se na doby minulé, kdy nebezpečnou oblast označovaly cedulky „Vstup na vlastní nebezpečí“, „Nebezpečí úrazu“, popř. výstražné pruhy. To byly doby, kdy lidé byli moudří a stát hloupý. Dnes je tomu naopak. Lidé jsou hloupí a stát je moudrý. A protože je stát moudrý, tak ví, co je pro lidi nejlepší. Drží lidi na každém kroku za ručičku, aby si neudělali bebí.
Ve podobném duchu jsou i zákony na ochranu spotřebitele. Ne, že by byly úplně špatné. Jen umožňují lidem nemyslet. Jednou jsem o tom psal, tak jen odkážu: Pro děti do tří let nevhodné
Místo jednoduchých a transparentních zákonů, které jsou jednoznačné a nezpochybnitelné, se objevuje stále více paskvilů, které se pokoušejí zahrnout všemožné konkrétní situace, aniž by byl brán v potaz faktor logiky, který to znemožňuje. Díky tomu máme zmíněné zákony, vyhlášky, vyjímky, směrnice, normy a podobné kraviny, ve kterých se nevyznají ani jejich tvůrci, natož běžní uživatelé. A to vše jen proto, že každá akce vyvolá reakci a hra na kočku a myš spoustu lidí baví. Tuto hru hraje tím více lidí, čím více vyhlášek a norem na ně z výšky padá.
To, že lidé jsou v podstatě vychcaní, je stará známá vesta. Za komunistů si někteří lidé strkali valuty do řitního otvoru, když jim náhodou bylo dovoleno vyjet za hranice, jiní lidé si léčili frustrace ze zákazu svobodného podnikání tím, že šmelili a vekslovali s kdečím a nedostatek zboží si vynahrazovali rozkrádáním státního majetku.
No a dnes si lidé kompenzují zpětnou vazbu stupidních zákonů jinými obezličkami. Jako ochrana proti kameře postačí stínítko a kšiltovka, popř. sluneční brýle. Bariéra tu sice je, ale nikdo nezakázal ji přelézat. Množství perníku, nalezené hlídkou u vyjetého kluka za Kotvou není větší, než malé, takže nejde o zločin, necháme ho tam prodávat dál (zbytek perníku je v autě za rohem). Telefonovat za jízdy se sice nesmí, ale drbat za uchem ano. Kde je konec toho všeho? Jak velká bude ve finále kulička z hovna, kterou si před sebou valíme a nabalujeme na ní další a další vrstvy?
Jaká je budoucnost?
V budoucnosti nastane ideální stav, kdy lidé budou zbaveni svéprávnosti. V zimě bude zákaz vycházení z domu, neboť cedulky s hlášením, že „to klouže“ už prostě nejsou dostatečně IN. Automobily budou řízeny centrálně, a to pouze na místa, kde si nebude moci člověk zlomit nohu. Každá louže bude totiž nebezpečná. Dům s padající omítkou bude obehnán betonovou zdí pět metrů vysokou. Každý výrobek bude muset mít přibalený seznam činností, co se s ním smí a co nesmí dělat, který bude tlustý, jako Zlaté stránky
Bude to krásná a bezpečná doba. Díky tomu se lidé v českých městech nebudou muset bát ani teroristického útoku. A aby toho nebylo málo, i tsunami, nebo hurikánům bude v čechách díky naší osvícené vládě odzvoněno. Už se na to těším.
P.S. Ty pomalejší v přemýšlení upozorňuji, že poslední čtyři odstavce jsou nadsázka.
(Zatím nikdo nehlasoval)