Už dlouho jsem chtěl napsat článek o tom, jaký je můj názor na problematiku správného pojmenování problému. Poslední dobou zákony čím dál víc škrtí média, aby nemohly narovinu říct/napsat jaká situace skutečně je. Konkrétně myslím zprávy typu „Dva muži kradli železo“. „Skupina mužů napadla mačetami návštěvníky restaurace“. „Kanada si stěžuje na příliv Čechů“. „Dva muži napadli Britského vojáka před kasárnami“.
Někomu je to asi jedno, člověk jako člověk, ten komu je to jedno, nechť to dále nečte. Cílem článku není napsání něčeho rasistického. Nad touto problematikou jsem dlouho uvažoval a nemyslím si, že bych byl rasista. Jde mi jen o jakýsi pořádek v pojmenování problému. Dále si také nemyslím, že označení Róma jako Cigán nebo Cikán by bylo rasistické, podle dostupných internetových zdrojů nejde o rasismus, takže si dovolím takové označení použít a nemyslím to nijak zle.
V čem vidím problém
Jak jsem již napsal, asi nejvíc mi vadí, že jsou problémy, které bijou do očí a aktéři se pojmenovávají jako muži, občané, spolubydlící atd… Přitom je situace čím dál horší. Spousta z věcí, které tu padnou, by zasloužily na samostatný článek a často by ho musel napsat někdo s většími znalostmi dané problematiky. Řešit už celkově média je dost složité, protože pravda se dá vždy ohnout, dá se zaplatit, nebo zatahat za nitky. Pojďme se ale na situaci podívat tak, jak je – můžeme to brát třeba z pohledu pana ovčana sedícího u televize.
Oblbování ovčanů
Ovčanů je totiž stále dost, řekl bych, že velká většina. Jenže ovčan je nakonec docela v pohodě, sice třeba nemá velký rozhled, ale na druhou stranu je to člověk, který pracuje – zaměstnavatel za něj odvádí daně, má děti, rodinu a do jeho Škody Fábie tankuje benzín, za který odvádí státu spotřební daň.
Proč před tímto člověkem a vlastně i před všemi ostatními máme zamlčovat, že tu partu nevinných lidí nezmlátili Češi ale Rómové (Cigáni)? Proč jim neříct, že toho vojáka rozsekal šílený Arab a ne britský „muž“. Tito lidé-ovčané, to tady platí… proč by neměli vědět pravdu.
Mě tady toto sere. Lidem je pak zcela skryto nebezpečí, které pro ně znamenají některé skupiny obyvatel.
Proč to neříct rovnou?
Proč neříct, že tam to konkrétní železo kradli Rómové (Cigáni)? Proč neříct, že radikální Arabové jsou nebezpeční? K tomu, abych něco označil, nebo pojmenoval konkrétněji, využiji vlastnosti daného člověka nebo předmětu. To podle mě není rasismus. Který evropský národ jsou kutilové, někdy bastlíři, ale často vynálezci? Já bych řekl, že normálně můžeme říct, že Češi jsou kutilové, vynálezci a někdy i bastlíři. Bastlíř je už hanlivé, proč mě za to někdo nezažaluje? Podobně jako že Čech je bastlíř, mohlo by se říct, že Chorvat je flákač, který čeká na turisty.
Kategorizace lidí podle vlastností, předsudky a rasismus
Jediné co je jiné při označování lidí, tak vlastnosti. Označení vychází ze stejných podkladů. Proč se o Čechovi řekne, že je bastlíř? – protože někdo viděl Čecha, jak má sekačku poháněnou motorem z pračky, nebo ho viděl, jak provádí tuzing na autě. A já se ptám… jsou všichni Češi bastlíři? Odpověď bude, že určitě ne, často je k takovému označení potřeba nadpoloviční většina, ale to nemusí být pravda. Někdy stačí, když neznalec/nezúčastněný člověk navštíví 10 Čechů a 7 z nich bude mít sekačku poháněnou motorem z pračky. Takový člověk pak může říct, že Češi jsou bastlíři a klidně může dodat, že jejich vynálezy jsou nebezpečné. Statistiku a náhodný výběr tady nemusíme řešit, jde o teorii pojmenování J . Pokud je tohle rasismus – tak OK, nepochopil jsem to a prosím nečtěte dál, protože jsou to bláboly. Pokud to není rasismus, proč bych o jiných skupinách nemohl říct, že jsou agresivní, nepřizpůsobiví a kradou? Pokud bude moje pozorování stejné jako u Čecha bastlíře, proč bych to nemohl říct.
Dále, pokud se výsledek náhodného pozorování více nezúčastněnými lidmi shoduje, a tento názor si navzájem potvrdí, vznikne pravděpodobně nějaký názor, nebo znalost, že nějaká skupina lidí má nějakou vlastnost. A je jedno jestli řekneme, že Moraváci jsou vinaři, bílí mají malé péro, nebo motorkáři jezdí jak hovada.
A zase se musím zeptat. Pokud první nezúčastněný člověk bude tvrdit, že Češi jsou bastlíři a dalších několik nezúčastněných mu to bude vyvracet, bude ten první nezúčastněný tvrdit stále to stejné? Může, ale pokud bude šířit informace o bastlířích Češích stejně intenzivně jako ostatní opačnou informaci, tak tento názor neprosadí a podstatně neovlivní veřejné mínění.
Aby to nebylo tak jednoduché, tak do toho vstupuje to, že odpůrce je často slyšet mnohem intenzivněji, než ostatní. Dál do toho vstupuje překrucování pravdy, manipulace, strašení a podobně. Připouštím, že tohle může mít velký vliv. Ale zase, pokud mi někdo bude v televizi říkat, že Vietnamci mají nejkvalitnější oblečení a budu sám pozorovat opak, tak tomu nemusím věřit a mohu poučit své známé, že si myslím opak.
Tím narážím na to, že pokud má veřejnost nějaký názor na určitou skupinu jiných lidí, tak na tom nejspíš bude něco pravdivého a často na tom bude dokonce hodně pravdy. Opět musím zmínit modelové podmínky, reálně je tam více vlivů.
No a na některé skupiny lidí převládají pozitivní názory a na jiné skupiny lidí převládají negativní názory. Zatím jsem třeba neslyšel moc negativních názorů švýcarské výrobky.
Kategorizace lidí – jak sem předešlé odstavce zapadají
Když jsem to po sobě s odstupem času četl, tak jsem si říkal… co tím autor vlastně chtěl říct.
Jednak nejspíš to, že kategorizaci lidí se nevyhneme. Prostě to budou Češi, Němci, Arabové, nebo taky fotbalisti, Pražáci, motorkáři, důchodci, a ono je vlastně jedno na základě čeho kategorizujeme. Podle mě je označení občanství, nebo příslušnosti k nějaké skupině pouze identifikátor. Zároveň má každý člověk několik identifikátorů – někdo je třeba zároveň černoch, řidič a golfista. Dalo by se samozřejmě najít více skupin, kam zapadá. Matematici by mohli kreslit nějaký brutální průnik množin. Každá ta skupina má nějaká pozitiva a negativa, které její členové utváří a ovlivňují to, jaký bude ten celkový pohled na danou skupinu.
Proto nevidím důvod, proč by média nemohla napsat, že danou věc udělal někdo s nějakým identifikátorem (=patřící do nějaké skupiny).
Skupiny (identifikátory) podle mě není vhodné rozlišovat na ty, které se mohou a nemohou zmínit. Zmínit by se mohly všechny a při nějakém vykonaném skutku se zmíní ta, která bude nejvíce vypovídající. Například zpráva „Čech ukradl na Jadranu luxusní jachtu“ je mnohem lepší, než „Rekreační golfista ukradl na Jadranu luxusní jachtu“. Na zařazení, do které skupiny člověk patří, je potřeba použít cit.
Co tedy můžeme a nemůžeme v médiích slyšet:
Pro média jsou tabu Cigáni, Cikáni, Rómové (chcete-li) a Arabové. Ostatní není až takový problém.
Pěstírna marihuany od Vietnamců – ANO.
Zdrogovaný Němec na D1 – ANO
Rumunský gang, který okrádá lidi – ANO.
Proč jsme mohli zmínit Vientamce, Němce a Rumuny? A proč to jinde nejde říct narovinu? Identifikátor jako identifikátor.
Ten kdo na to doplatí
Doplatí na to Čech, který si kupuje kvalitní zahradní techniku a nic nevyrábí. Doplatí na to Róm (Cigán), který pracuje a stará se o rodinu. A doplatí na to pracovitý Chorvat, který maká od rána do večera.
Vždycky tu budou takoví. Pokud by ale takoví lidé v dané skupině převládali, bude celkový názor na skupinu jiný. Často člověk patří do nějaké skupiny, kterou si nevybere. Někdo lituje, že je Čech, někdo že je Róm, někdo že je modelář a někdo že je postižený. Od skupiny se ale většinou jde distancovat. Sice to není jednoduché, trvá to delší dobu, ale vždycky je tady ta možnost.
Co na to ten ovčan – zpátky k ovčanovi
Cílem pravděpodobně je, ukolébat ovčana v křesle u televize, hlavně aby nebyl nasraný a dál krmil státní aparát. Státní aparát totiž zjistil, že řešením problémů nezbohatne a je mnohem výhodnější ukrást trochu ovčanových peněz, aby se problém zametl.
Nikdy se nesmí stát, že by se ovčan vzbouřil vůči nějaké skupině, protože když už se vzbouří jeden, půjde jich hodně. Ovčan se nebouří kvůli blbostem, většinou ho štvou až větší věci jako vážné zásahy do jeho klidu, peněz, nebo práv. Pokud například myslivci (identifikátor) překročí trojnásobně limit ulovených zajíců – ovčanovi to nevadí. Reaguje až, když mu hrozí nebezpečí, újma na majetku, újma na zdraví a také v případech kdy to nehrozí přímo jemu ale jiným kolegům ze stáda. (což není nic proti ničemu… prostě si uvědomí, že se to může stát kdykoliv i jemu).
Proto je třeba to udržet za každou cenu a nalhávat ovčanovi, že je to vlastně vše v pohodě.
Myslím si, že kdyby ovčan věděl, že tu věc udělala některá skupina, tak s pomocí více dalších lidí potlačí na stát, aby dané skupině znepříjemnil život. A můžeme si zase obecně, bez nějakého zaměření říct, že pokud hodně ovčanům bude vadit, že kolem jejich obydlí jezdí čtyřkolkáři s laděným výfukem, strhne se proti nim vlna nevole a někdo to bude muset řešit. Čtyřkolkář je navíc snadný cíl, nejde ho zaměnit za „muže“.
Závěr
Vadí mi zkrátka to, že média mají zakázáno pojmenovat problém. Vadí mi to jednak proto, že pokud by byl problém pojmenován, tak by mohla začít cesta jeho řešení. A hlavně proto, že z těch lidí, kteří takové zprávy poslouchají, dělají blbce. Nevidím jediný důvod, proč bychom si nemohli na některou skupinu lidí ukázat prstem a říct že jsou s nimi problémy. Stát, média a Europičeská unie se snaží lidi udržet v klidu, přitom některé skutky některých skupin dávno překročily únosnou hranici. Pokud by lidé přímo věděli, kdo se skrývá za „mužem“ a znali pojmenování problému, nenechali by si to líbit.
V lepším případě by se začali ptát svých politických zástupců a upozorňovat na problém. Nezvolili by někoho, kdo jejich problém přehlíží nebo odmítá řešit. V horším případě by mohli vzít spravedlnost do vlastních rukou a dostat 10let na tvrdo za obranu svého zdraví a majetku.
Zatím se nám ale daří tvářit, že problém neexistuje.
(Zatím nikdo nehlasoval)