Poprvé do mé přítomnosti prosákla tato zpráva z úst paní Fibingerové. Nějakou příšernou souhrou náhod jsem mezi výměnou CD v přehrávači zaslechl její líbezný mužný hlásek. Bylo to na Frekvenci 1, 5.2.2007 v 9:03 hodin a znaje její plané řečnění z minulosti rozhodnul jsem se, že si její moudro vyposlechnu, třeba mě zase rozesměje. Chyba.
Paní Fibingerová apelovala na národ a poslance aby byl prosazen návrh bývalého sportovce, držitele olympijských medailí, pana poslance Ploce. Jedná se o návrh zákona na vyplácení doživotních rent sportovcům, kteří jsou držiteli medaile z olympijských her a to ve výši 20 tisíc korun čistého měsíčně, bez ohledu na jejich finanční situaci a získané barvě kovu. Potud jsem jen zpozorněl a očekával jsem dokončení mystifikační pohádky. Paní Fibingerová zvážněla a popsala strasti nadopovaného dutohlavce, který dostal placku na krk, na sletu dalších mezinárodních nadopovaných dutohlavců, který se koná pod záštitou pěti kruhů každé čtyři roky. Že prý když byl onen nadopovaný a dutohlavec ze všech nadopovaných dutohlavců nejnadopovanější, byl nejrychlejší a prostě vyhrál, měl by mít nárok na doživotní rentu za to, že vyhrál, protože prostě vyhrál, chápete. Svou přednášku na téma „došli mi prachy“ ukončila hlubokomyslnou úvahou o tom, že když mají rentu policisté, hasiči a spousta nepotřebných příživníků, tak proč by ji neměli mít i držitelé medailí z olympiád, bez ohledu na společenský systém, který reprezentovali (to tam bylo, nekecám) protože reprezentují svou zemi. Na tělesně postižené spoluobčany je potřeba „prý“ několik stovek milionů ročně a renta pro bývalé nadopovance a nyní již jen dutohlavce přijde bajwoko, jen na 27 miliónů ročně. V tuto chvíli, ač bylo venku i v autě relativně chladno, musel jsem si otevřít okýnko a vypláchnout hlavu pořádným průvanem.
Pohledal jsem na internetu, co mi zase uniklo a komu zase kape na karbid. A nebyl to fór, pan Ploc opravdu existuje. Možná si na něj vzpomenete v souvislosti ukončení voleb legendární plichtou, kterak se objevil před médii v kauze telefonického úplatku. V novém světle jeho současného návrhu děkuji bohu, že zůstal sociální demokracii věrný, aby stádo volů nebylo nutno přeznačkovávat. Pan Ploc pocítil potřebu vykonat něco záslužného pro své bývalé kamarády, vítěze a účastníky zájezdů za soukromou slávou placenou z našich daní a konzumovanou vohnouty u televizí všech značek a barevností. A světe div se, opět si vybral pro svůj záměr kapsy daňových poplatníků. V článku http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=328945 se dozvíme spoustu zajímavých věcí, nejvíce nás ovšem zaujme skutečnost, jak ten prázdnej sud duní.
Pan poslanec Ploc v tom není sám. Návrh zákona předkládá ještě s dvěma poslanci, kteří nebyli jmenováni a snad je to tak pro ně lepší. Renta se týká v rámci narovnání gender žen i mužů, s ohledem na pozitivní diskriminaci dostanou všichni stejnou částku bez ohledu na barvu kovu a kdo v mládí dopoval tak, že si své zdraví sportem a drogami zničil již v mládí, dostane k invalidnímu důchodu ještě pěknou výslužku. Pan Ploc potom detailně vysvětluje proč rentu ano (proto) a odvolává se na podobnou složku důchodu u bývalých sportovců v Polsku. Dále se dozvídáme, že úplně náhodou je pan Ploc držitelem stříbrné a bronzové medaile z OH, takže si rychle uvědomíme, co je za tou pozitivní diskriminací méněcenných barevných kovů. Jediným pravicovým prvkem zákona je to, že pan Ploc nerozlišuje mezi majetným nebo nemajetným sportovcem a je štědrý každému stejnou měrou. V článku se potom objevují další socialističtí poslanci, kteří korunu předkládanému zákonu nasazují tím, že by rentu vypláceli podle zásluh a finanční situace bývalých i současných sportovců . V barvách vidím, jak vznikají na každý kraj speciální komise pro posuzování zásluh a úrovně bídy každého olympionika, který ráčí v kraji dlít. Celý článek končí smutným konstatováním faktu, že záře pouličních i jiných lamp a reflektorů svítí každém důchodci stejně, bez ohledu na to, jestli balil ve fabrice cukroví, nebo běhal po kladině, jen pan Ploc a dvě další socialistické duše mají potřebu udělat z některých důchodců si rovnější.
Fertig. Zamáčkl jsem slzy dojetí a začal přemýšlet, co to pro mě znamená. Asi napíšu panu poslanci Plocovi, jestli by nechtěl rozšířit řadu rentistů o bývalé sportovce, kteří si sportem zničili zdraví a přesto nezískali medaili, třeba proto, že jim je vyfoukl lépe nadopovaný enderák, nebo nafetovaná Ruska. Dále navrhnu zřídit komisi, která by posuzovala porci smůly u sportovců, kvůli které na medaili nedosáhli a dle toho bych stanovil vedle medailného, také úsmolné. A vůbec, když si tak vzpomenu na druhý rok základní školy, nasazoval jsem krk ve jménu vlasti na spartakiádě s polystyrenovým drakem v první lajně. Stál jsem po kolena v kaluži a cedil jsem svoje hrdé národní cítění k socialistické vlasti v bahně a špíně. Předpokládám, že těch pár okamžiků mě opravňuje prosadit si taky nějaké výhody. Nebyla by tam taky nějaká rentička, pane Ploci?
(Zatím nikdo nehlasoval)