Článek s Několika větami 2009 vyvinul vlastní život a podobně jako jiné dobré a výstižné texty se začal sám šířit internetem, dokonce i na přání autora. Bylo než otázkou času, kdy se ho někdo zmocní a přivlastní si ho. Skutečně jsme nemuseli dlouho čekat.
Článek krade Strana zelených.
Strana zelených článek zveřejnila na svém webu na Facebooku, objevil se na osobních webech členů Strany zelených a v jeho šíření pravděpodobně hraje roli zelená feministka Šiklová, která ho dokonce neváhala signovat.
Lidé pokládají za slušnost, zákon pak za nutnost, že pokud někdo hodlá ocitovat cizí práci, že by měl uvést zdroj. To pochopitelně pro zelené není přijatelné, protože náš web není jim ani jejich pokřivené ideologii ani trochu nakloněn. Takže ho kradou jen tak na hulváta. Vyzývám proto Stranu zelených, aby na nějakou dobu popřela svůj naturel a přestala krást.
Článek Několik vět 2009 byl, stručně řečeno, o některých deformitách současné demokratické společnosti, korupci, zneužívání moci a propagandě, kterou politici ohlupují slušné občany.
Strana zelených se tváří jako ti poslední ctnostní tohoto zkaženého světa. Vznosně řeční proti korupci a dělají, že jich se to vůbec netýká. V čem se odlišuje od hlavních dvou největších stran, kterým korupci podsouvá? V ničem. Dalo by se říci, spolu kradli, spolu viseli. Ve skutečnosti mají Zelení největší korupční potenciál ze všech stran, mezi kterými může občan volit. Přinejmenším proto, že jejich program vede k vzniku natolik korupčního prostředí, že by Amnesty International nestačil papír. Byrokratický systém zákazů, příkazů, žádostí a povolení, obrovských transferů peněz podle nejasných ekologických klíčů a zmatených environmentálních dogmat by totiž snesl peklo na naši zemi.
Věděli jste například, že zelení mají ambice nařizovat, co bude vaše dítě papat? Aby dětičky baštily povinně ve školních jídelnách bio potraviny? To je přece vynikající korupční program pro biozemědělce, kteří pak jistě rádi přispějí jak Straně zelených, tak jednotlivým zeleným úředníkům, kteří budou chodit kontrolovat, zda je bio dostatečně bio.
Můžeme také připomenout případ bývalého náměstka ministra spravedlnosti Františka Korbela v kauze p. Yekty Uzunoglu. Více podrobností ke kauze najdete kdekoli na internetu, omezme se na fakt, že Uzunoglu byl protiprávně držen ve vazbě českou justicí poté, co byl obviněn na základě podivných důkazů vyrobených Policií České Republiky. V roce 2007 byla soudně zrušena všechna obvinění. Zhruba týden poté navštívil pana Uzunoglu jistý František Korbel, náměstek ministra spravedlnosti, a nabídl mu uzavření smlouvy mezi ním a jeho advokátní kanceláří, jejímž předmětem byla mimojiné 15% provize z částky, kterou Uzunoglu vysoudí z českého státu. Nezbývá než dodat, že v otázkách odškodnění v takových případech je kompetentní ministerstvo spravedlnosti a pan zelený náměstek byl pověřen právě řízením odboru, který prováděl odškodňování. Uzunoglu Korbela vyhodil a pokud je mi známo, Uzunoglu dosud nic nedostal. Jde o miliardy. Naposled požadoval Uzunoglu 50 miliard, patnáct procent si spočítejte sami Více viz zde.
Ne ne, zelení proti korupci chtějí bojovat. Prevence střetu zájmů je v jejich programu hned někde nahoře. Podíváme se, jak zabojoval pověřený předseda Zelených Liška. Intervenoval za Korbela, kterého vyhodila ministryně úřednické vlády Kovářová, a vymyslel si k tomu konstrukci, že Korbel musel odejít, protože kritizoval stav justice. Liška žádal kompenzaci za tuto ztrátu, patrně dosazení jiného zeleného grázla na jinou klíčovou pozici.
Jedním z důležitých bodů programu Strany zelených jsou média „veřejné služby“ bez politických tlaků. Biomasová show Kateřiny Jacques se přesto reprízovat nebude. Strana zelených také ve svém programu slibuje svým voličům cenzurování radničních novin, asi proto, že tam o nich nechtějí psát. „Strana zelených podpoří nástroje umožňující zavést i v těchto médiích vyváženost a nestrannost podle vzoru veřejnoprávních médií“.
Kde berou zelení peníze na své aktivity, to už taky víme. Jedná se o ekovydírání, někdy se tomu říká nevšimné. Probíhá to tak, že zelení aktivisté, každopádně za podpory vymahačské profesionální právnické organizace, požadují „příspěvek na podporu občanské společnosti“ od investorů, kteří chtějí například postavit továrnu. V opačném případě by tak dlouho rozporovali schvalovací řízení, až by investor dospěl k poznatku, že ztráty z prodlení jsou podstatně vyšší než příspěvek „na rozvoj občanské společnosti“. Jeden takový případ tohoto postdemokratického procesu jsme popsali zde.
A tak dále. Mohl bych pokračovat celé hodiny a nechci vás, čtenáře, zbytečně zhnusit. To nechť udělají zelení politici s jejich ekopoplatky, ekoregulacemi a vymýváním mozků pomocí pseudoreligiózního dogmatu globálního oteplování.
Zelení vytloukají popularitu z textu, který se zabývá úpadkem věcí věřejných. Zelení jsou autorem jeho úpadku. Zloděj křičí, chyťte zloděje.
Vlastně to ani nemohlo být jinak. Sudetentscheche je inteligentní a dobrý muž. Dostalo se mu přesně toho, čeho se dobrým a inteligentním mužům dostává. Že jejich myšlenky ukradnou, překroutí a využijí hloupí zmrdi pro svůj prospěch.
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)