Společná Společnost, pardon „sPORečNOst“

Featured Image

Společnost je jedno velké porno, nezdá se vám? Mě ano. Vlastně mi to silně připomíná hned několik typů porna. Tak úplně na vrcholu je BDSM. Typická „hra“ na dominanci a submitivitu. Samozřejmě dominantní jsou politici a velice úspěšní podnikatelé, neboli vohnouti, kteří přišli k majetku, když nám zavázali oči, spoutali nám ruce i nohy, dali nám roubík do pusy, kolík do p*dele a jako bonus nás měsíc co měsíc seřežou.

A jedno jestli řemenem nebo bičem. Dostaneme tak jako tak. Tohle je vlastně jejich zaměstnání, za který jim dost honosně platíme. I když pravdou je, že v pornu a celkově je to trochu jinak. BDSM vyhledávají ti jedinci, kteří prostě mají rádi roli submitivity a dominance a tyhle role si vážně užívají a nakonec dostanou to, co chtějí. Prostě dosáhnou vrcholu, což se nám obyčejným daňovým poplatníkům zajisté stát nemůže (pokud tedy zrovna nedědíme s šesti a více ciferným, magickým čísílkem). A navíc, opravdovým smyslem BDSM není ponížení, ale odevzdání se. U nás to je něco jako: nedobrovolně se necháme svázat, zakolíkovat, ztřískat až máme prdel modrou a ještě nedosáhneme vrcholu my, ale musíme se dívat, jak dosahují vrcholů oni. No není to k vzteku? Tomu říkám to pravé znásilňování našich těžce vydělaných peněž, naší dřiny, prostě těžké práce, ambicí, snů, přání, cílů, tedy znásilňování nás samých. Prostě jsme znásilňováni těmi, kteří mají větší moc. A tu moc mají proto, že si je sami volíme. Díky nám mají tu moc. Ano, vlastně si volíme ty, kteří nám ty naše všechny snahy nakopou do zadku. Jít k volbám a volit někoho, koho volit vlastně nechceme, ale vlastně nemáme moc na vybranou a tak volíme „menší zlo“ je stejný, jako kdybychom si už před volební urnou stáhli kalhoty, sundali opasek a naservírovali nám náš zadek na zlatém podnosu.

Vlastně, když se to tak vezme. Tihle mocní bývají ty typy, co „berou všechno“. Tady se, vážení dámy a pánové úplně zapomíná i na sociální vrstvy, nebo na sexuální zaměření. Oni vás totiž „přefiknou“ ať už jste těsně po škole, tedy mladí, svěží, krásní, plní ideálů, tak už jako znalé světem otřelé, a dokonce ty, kteří spadají do kolonky nad 60. Fiknou vás, ať už jste žena, muž, dokonce i zvíře. Nemůžu si pomoct, ale to mi zapáchá silně „prasáctvím“. Tomu říkám hody. Hody, hody, tak to abychom zašli do hospody, hm? Hospody mají totiž jednu krásnou věc, která nás spojuje. A jsou to stížnosti. Ať už je to jak chce, scénář bývá v podstatě stejný. Objednáme si naše české, světově nejlepší pivo, sedneme si, setřeme pěnu a začneme konverzovat. Zprvu tak lehce, o životě, o tom jak nás práce sere, protože za to co do ní dáváme, dostáváme fakt h*vno, teda vlastně tím myslím, nízkou mzdu. O tom, jak sotva uživíme rodinu, jak děti rostou a co chtějí studovat, přičemž nám naskakuje husí kůže a budíme se v noci z noční můry, jak jim jen zaplatíme školné a všechno kolem, když je stipendium pro ty nejlepší z nejlepších.

Postupně se dostáváme k tomu, jací lichváři tuhle zemi vedou a jak nás okrádají nejen o peníze, ale vlastně i o čas, kterýho už máme tak málo. Nadáváme, rozčilujeme se, no zkrátka v hospodě měníme svět, protože máme tu moc. Máme tu moc říci u piva svobodně svůj názor. Tu moc na všechny ty rozkradače ukázat prostředníček, a tím rozhodně nemyslíme, že jsou to jedničky. Z hospody se vracíme dostatečně posilnění odvahou a sebevědomím, že dokážeme změnit celou společnost, celý svět. Ale když dojde na další volby, poslušně opět stáhneme kalhoty, věnujeme jim náš nový opasek a nastavíme ruce ke svázání a zadek, no to už víte k čemu. Tomu říkám tvrdý život. My vlastně všichni víme, jak moc s námi vyorávají a že pokud se nic nezmění, sedřou nás z kůže za živa (jako by se to už nedělo, co?) ale nedokážeme to změnit. Říká se, že v jednotě je síla, vlastně to se ukázalo v roce 1989, kdy tehdy společnost dala na vědomí, že jim odzvonilo. Nastrkali tam sice jiný tváře, s jinou, v té době neohranou a oslňující kampaní, nebo mottem, představou, ideou, ale v podstatě úplně stejný typy. Máme opravdu tu moc, změnit ten způsob, jakým to tu běží? Existují vůbec lidi, kteří by šli do politiky jako leadři, kteří nezapomenou ten důvod, proč to přišli změnit při pohledu na prachy?
 


9.8.2013 Nikita

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
114x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:53
D-FENS © 2017