Speciální jednotka zadržela podezřelé

Featured Image

Náš ústav (Ministerstvo vnitra) se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politování hodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně jednou za deset let!

Ano, naše policie trefila do černého. Sice až na po druhé, a to ještě s pomocí občanů (kdo by čekal, že „echt“ Holanďané, kteří v centru Prahy málem ubili číšníka, opustí tuto zemi právě letadlem, že?), ale povedlo se. Méně už se povedla ta první trefa, a nebýt stížnosti Izraelských turistů, kteří se stížností pro jistotu počkali, až vypadnou z naší země, asi by se vše úspěšně ututlalo.

Případ je doufám již všeobecně známý, proto stručně. Na domnělou skupinu rváčů (ano, nic jiného než výtržníci Arabové nebyli) nastoupila speciální jednotka (ta nejlepší z nejlepších), která by měla být použita např. při zásahu proti teroristům, únoscům nebo v rámci boje proti organizovanému zločinu. Důvod-cizinci (skuteční pachatelé) byli agresivní (to jsou fotbaloví fanoušci ovšem také), mohli mít zbraň (z jakého zdroje toto pochází, netuším) a tak proti nim nasadili jednotu s automatickými zbraněmi, jako by šli pro hlavu mafie. A protože se naši ostřílení svalovci zřejmě dost báli, bez nějakého vážného důvodu svoje oběti důkladně zmlátili, aby je následovně eskortovali na pendrekárnu, kde zjistili, že to nejsou ti praví, a proto se po anglicku vypařili (ti policajti). Podle ministra vnitra běžná věc, která se prostě stává.

Cit. Lidové noviny: Podle ministra vnitra Lubomíra Metnara důvod k oficiální omluvě není.  „Bohužel stane se, že i speciální jednotka někdy zadrží podezřelého a nakonec se ukáže, že to není on. Takové věci se stávají,“ řekl Metnar. „A v praxi to není ojedinělý případ, protože v rámci prověřování identity a zadržení osob se nakonec může ukázat, že to nejsou ti, kteří jsou hledaní,“ dodal.

Ve dvou věcech má soudruh ministr pravdu. Že se takové věci stávají a že to není ojedinělý případ. Stává se to až příliš často.

Zadržet rovná se zmlátit.

Může nás policajt bezdůvodně zmlátit? Jak to vypadá, tak může. Stačí, když vypadáte podezřele. Nemusíte vůbec nic provést, nic porušit, a přesto vás policajti dobijí tak, jak to bylo vidět na záběrech televize Prima. Což je dost frustrující. A ještě více frustrující je, že je to v „pořádku“, že se vlastně nic nestalo, a není důvod k jakékoliv omluvě, natož třeba za postavení policistů před soud za bezdůvodné násilí. Přitom na ověření toho, zdali se jedná o skutečné pachatele, stačila např. jedna sličná policistka v uniformě pokojské, která by do hotelového pokoje vešla pod nějako záminkou. Snímky z kamer z místa činu byly dost ostré na to, aby je poznala. Kdyby policajti trochu popřemýšleli, jistě by na to přišli také, ale… proč vlastně? Když jim předtím v klidu prošli daleko větší maléry, tak na co se namáhat a přemýšlet. A potom, naši „Rambové“ v černých maskáčích si do oběti, ležící na zemi tak rádi a s chutí kopnou. Že přeháním? Ani náhodou.

Podobné přešlapy naši policii, a především zásahové jednotky totiž provázejí už do devadesátých let, kdy se o těchto věcech mohlo začít svobodně psát. Za komunistů to bylo samozřejmě tabu. Takže pamětníci si jistě vzpomenou na zásah na letišti v Mošnově, na policejní akci U Holubů, kde mlátili nejen domnělé mafiány, ale i nic netušící chodce na ulici, na incident v jednou brněnském hotelu, kde se také spletli a vyhodili z okna ven taxikáře z Ústí nad Labem, na zásah na Severní Moravě (tuším, že u Opavy), kde si „spletli“ vůz, který měli zastavit, a jeden z našich hrdinů kopl spoutaného řidiče do hlavy. Dále by naší pozornosti neměl ujít zásah (asi rok 2002) kdesi u Berouna, kde vtrhli do rodinného domu v domnění, že se tam pěstuje konopí. Zničili vybavení domu, porazili plot a ještě zmlátili všechny členy domácnosti včetně 85 letého zakladatele rodu (zřejmě měli pocit, že před nimi stojí Capo di tutti capi) a aby to skutečně stálo za to, jeden z členů našich Supermanů mířil automatickou zbraní na dítě v postýlce. Babička dítěte z toho dostala málem mrtvici. A opět, jakmile zjistili, že jsou na nesprávném místě, beze slova odešli. Až po medializaci tohoto případu (nejdříve nechtěli o omluvě a zaplacení značné škody policajti ani slyšet) se policie přihlásila k jakés-takés odpovědnosti, ministr vnitra se osobně omluvil a slíbil zaplatit škodu na majetku. Samozřejmě, ze státního. Z těch novějších případů bych neměl zapomenout na mlácení demonstrantů na sídlišti v Českých Budějovicích nebo v Ústí nad Labem, kteří vyšli do ulic pro to, že už nemohli snášet cikánský teror.

Někdy se policie ovšem chová i lidsky, ohleduplně, ekonomicky a prozíravě. Např. v Uherském Brodě čekala, až se pachatel sám zastřelí, protože již dopředu věděla, že to byl takový excelentní střelec, že všechny svoje oběti okamžitě na místě usmrtil, a tedy nebyl důvod zbytečně riskovat. Rovněž při atentátu na prezidenta Klause zachoval klid, vědouce, že pistole je kuličková a že tedy nebezpečí nehrozí.  Většina z nás také zajisté pamatuje jiné správné rozhodnutí, které Ministerstvu vnitra ušetřilo nemalé peníze za opravu policejních aut, když k zastavení neposlušného řidiče použila vozy běžných občanů. Z eráru nebylo nutno platit nic, a každý správný občan má vozidlo přece pojištěné, pojišťovny jsou tady od toho, aby platili, takže, o co šlo? Úspěch celé akce sice poněkud kalí těžké zranění jednoho z civilních účastníků, ale GIBS v tom měla jasno – alles war in ordnung. Zcela nepochybně bude vše v pořádku i v případě napadení se zbraní v ruce řidiče osobního vozu, kde se dostal do křížku s policisty v civilu za to, že na ně drze zatroubil. Jen je potřeba to nechat trochu odeznít. Takže jestli si Izraelci myslí, že něco vysoudí, mají pravděpodobně smůlu.

Je toho čím dále tím více, protože příklady táhnou a samozřejmě, když GIBS a příslušné orgány nejednají, může si policie dělat vlastně, co je napadne. A není to Bohužel jen policie. Činí se i celníci, ale, uklidnilo mě, že výsledky tu přece jen jsou. Jednoho studenta už chytli.

Škoda, že celní správa nebyla tak aktivní v případě nelegálních výroben alkoholu. Nemusel zde být těch 38 mrtvých z metanolové aféry.

Činí se i hasiči. Není to tak dlouho, co uspořádali noční „bojovku“ na jakémsi středoškolském internátě. Samozřejmě, neohlášenou. A aby to bylo skutečně autentické, zapálili několik dýmovnic. Po úspěšné akci se jeden z hasičů svěřil, že někteří teenageři už „začali trochu panikařit“ (doslovná citace). Co by se stalo, kdyby některá z nedobrovolných pokusných krys trpěla pyrofobií, zpanikařila a strhla s sebou ostatní, to raději nechci domýšlet.

Jinak se ale například policie stará o děti a teenagery skutečně vzorně. Přibývá preventivních kontrol a také školení, jak se chovat při vniknutí násilníka se zbraní do školní budovy. Je ovšem úsměvné, že takové rady dávají lidé z instituce, která není schopna ochránit hlavu státu.

Dokonce i armáda podlehla dojmu, že v době hrozby teroristických útoků může vše, a začala si nedobrovolně dělat z civilistů cvičné terče. Nic jim nebylo hloupé, ani kontrolovat člověka po operaci.

A přitom stačí jedna blondýna a jedna felicie, a rázem máme o 5 pandurů a 11 vojáků méně.

Toto vše se na nás valí se stále větší a větší intenzitou, a já si říkám: Kdy už to skončí?

Doufám, že dříve, než z policejních, armádních či hasičských přešlapů a hrátek vzejde první mrtvý.


16.05.2018 TomTom


Související články:


12345 (232x hodnoceno, průměr: 1,23 z 5)
15 368x přečteno
Updatováno: 27.5.2018 — 22:46
D-FENS © 2017