Spěchám tak moc, až můžu stát v koloně!

Featured Image

Před chvilkou se mi stala věc, která opravdu ve vším světle ukazuje naprostý úpadek zdravé společnosti pod vlivem státního vodění za ručičku a pod příslibem, že se stát o vše postará. Výměnou za vaše svobody samozřejmě. Jistě, pozorný člověk to vidí dnes a denně, hovoří o tom i spousty jiných článků, ale v tomto případě do snad nemůže být víc do očí bijící.

Najíždím takhle tradičně ve středu v podvečer z Krče na jižní spojku ve směru do centra a hned u nájezdu apokalypsa, kolona až do prd…kam oko dohlédne. Zároveň mám měkčí kolo a ještě koukám, že mi zlobí některá zadní žárovka, sjíždím tedy hned po pár metrech na první OMV kouknout, jestli nemají kompresor. Nemají, měním alespoň LEDkový zdroj světla. Na druhé OMV se situace opakuje. (poznámka: ani jedna ze tří pump OMV v této oblasti nemá kompresor; služby jak prase, tak děkuju pěkně, to vám tak někdy v životě dám za benzín o pětinu víc, než u konkurence)

Od mého nájezdu až do konce kolony tak musela uplynout dobrá čtvrt hodina a několik kilometrů, což znamená velké stovky, možná spíše malé tisíce aut. Problém nakonec nebylo dementní autobusové zúžení před Barrandovským postem (na které v tuto dobu seru z prdele, autobus tam jezdí dvakrát denně a to ještě za světla). Nakonec se ukázalo, že problém neležel ani dál (obvykle to pak bývá ucpané až někde před tunelem, kde je dávkovací semafor): zdroj zácpy byl asi v polovině zatáčky na most. Pánovi se podělalo auto (jakýsi novější prasát fkombíku či co, ale to je vlastně i irelevantní) a zůstal viset v levém pruhu.

I zastavím se zeptat, co tam proboha vyvádí ve špičce v levém pruhu, když támhle přes tři pruhy má přesně odstavné místo (kde zejména tradičně prudí opicie), a samozřejmě se optat, co je za problém, že tam tak musí stát. Odpovídá, že mu to nestartuje, nezařazuje, nejede a že „za pět minut“ cosi, čemu jsem nerozuměl. Tak mu odpovídám, že přece nikoho nezajímá co támhle za pár minut, za ním je apokalypsa a že jestli to má na neutrálu, tak si vezmu vestu, zastavím provoz a odtlačím ho. Tak činím a za 30 sekund je po problému. Tak jednoduché. Pomíjím pár takových, co spěchají tak moc, až můžou stát v koloně, a jednak nemají zájem zastavit, když vidí, že potřebujeme hnout s autem, a další, kteří by mě přejeli a nenechali ani dojít zpátky k mému autu.

Co to ale ukazuje v plném světle je stav, kam se společnost dostala: Režim nasliboval hory doly, a není daleko den, kdy se lidi už ani sami nevyserou, aniž by u toho měli drába. Pak se opicie diví, že jim volají lidi s píčovinama, když si na dveře aut (za peníze daňových poplatníků) taky v prvé řadě napsali „Pomáhat…“. (Za tu šikanu a buzeraci, což je jejich běžná náplň práci, co by občas nepomohli? Zapomněli na rovnováhu Síly?).

Pak to dopadá přesně takto: za tu dobu kolem projely tři prdele lidí, a nikoho ani NENAPADLO se zeptat, co je za problém. Není to někde v lese ve dvě ráno, je to opravdu na jedné z hlavních pražských dopravních tepen, kde projelo jen za tu chvíli tolik aut, že ani nemám odhad. A to ani nevím, jak dlouho tamdotyčný stál už před tím! Všichni projížděli nejspíš s názorem ve stylu „my už jsme přece projeli, zbytek ať se posere“. Druhá rovina je, že chlápek tam sedí jako knedla a aní ho nenapadne zastavit někoho a poprosit o pomoc. Má sakra snad stále i dnes i ze zákona pravomoc (dřív dokonce povinnost, nebo alespoň nepsaná povinnost vyplývající ze slušnosti) v takových případech zastavit provoz a auto odtlačit. Stejně jako v případě nehody např. provoz i natvrdo řídit, do příjezdu opicie. Dělat cokoli je lepší, než tam sedět jako buchta. Pán má oblek a nechce se umazat? Však bude sedět u volantu, tlačit bude někdo jinej (jako se i stalo, byť si i nakonec vypomov ze dveří).

Stačilo tedy pár let, abychom se dostali ze stavu, kdy by každý druhý schopen skoro někoho vytáhnout z auta, aby mu pomohl, do stavu, že všichní jen čumí a čekají na Někoho, kdo to udělá za ně. Tedy alespoň si myslím, že ještě v 90. letech v tomto byla situace mnohem zdravější. Dnes je mix lhostejnosti, lenosti a závisti (dobře mu tak, šmejdovi s novým autem) na takové úrovni, že v prvé řadě TOTO společnost vede mílovými kroky do sraček. Kdyby totiž lidi spolíhali na sebe a pomáhali si mezi sebou, místo čekání na to, až to možná někdo udělá za ně (nebo spíš taky ne), tak by mohli zjistit, že opravdu nemusí dávat dvě třetiny (a více) své výplaty a všechny své svobody organizaci, která jim maximálně tak SLÍBÍ, že něco bude dělat za ně.


28.03.2016 Behemot

12345 (196x hodnoceno, průměr: 1,13 z 5)
10 699x přečteno
Updatováno: 28.3.2016 — 20:19
D-FENS © 2016