Systém sociálního pojištění funguje z důvodu zajištění kvalitního plnohodnotného života všech občanů daného státu. Jako všechny typy pojištění funguje na principu odvodu (v tomto případě povinného) daných částek každým jednotlivým občanem na účty vedené sociálním úřadem (dle kraje – okresu).
Peníze jsou pak přerozdělovány a vypláceny občanům, kteří na ně mají dle zákona nárok. Sociální pojištění platí každý občan vyjma studentů (za něj platí do ukončení studia nebo do dovršení 26 let věku pojištění stát) a důchodců (je možné, že naše legislativa připouští ještě jiné subjekty, které jsou povinných odvodů sociálního pojištění zbaveny – tím se ale tento článek nezabývá).
Jestliže je každý systém pojištění (ať již dobrovolného nebo povinného) ziskovou činností, kdy pojišťovny ze svých klientů velmi dobře prosperují (ač pochopitelně budou tvrdit opak, ten mramor kterým si svoje pobočky obkládají ze všech stran jim přece zaplatil neznámý sponzor …), pak systém sociálního pojištění regulovaný státem (konkrétně ČR) je přímo černou dírou. Kdo se někdy setkal s výpisem „svého“ účtu vedeného u sociálky, musí dát za pravdu tvrzení, že se jedná přinejmenším o paskvil. V dnešní době počítačů, internetu a jiných technických vymožeností vypadá výpis z účtu sociálky jako Trabant vedle nejnovějšího luxusního vozu (značku si laskavě dosaďte sami dle libosti – eh, pokud se vám zamlouvá Trabant, pak ani ten výpis nebudete považovat za tak příšerný …). Že se ve výpisu obvykle normální člověk neorientuje by se dalo celkem pominout, vrcholem ale je, že se v něm obvykle neorientují ani úředníci, kteří s ním denně pracují. Abych byl konkrétní – jelikož mne jeden čas finanční úřad „uháněl“ s nedoplatkem silniční daně (který jsem ale zaplatil a měl na to i doklad) a kvůli částce 330 Kč byli schopní na mne poslat exekutora, začal jsem v rámci prevence každý rok žádat o výpisy o bezdlužnosti sociálku, zdravotní pojišťovnu a finanční úřad (u sociálky máte nárok tento výpis získat bezplatně jednou ročně, zdravotní pojišťovna to má každá trochu jinak a finanční úřad vám tento výpis neudělá vůbec, pokud k tomu není důvod – např. žádost o úvěr apod.). Protože mi ale přišla změť písmen a čísel, s výpisem jsem napochodoval na úřad a zeptal se, co vlastně jaká kolonka znamená a jak se mám ve výpisu orientovat. Paní úřednice byla velice vstřícná a ochotná (což se zase také tak často na úřadech zatím nevidí), ale i přesto jen pokrčila rameny a řekla: „Že se v tom nevyznáte, z toho si nic nedělejte, my se v tom nevyznáme taky …“ Tak – a poraď si. Jasně lze z výpisu vyčíst pouze to, že buď dlužíte nějakou částku, a nebo (v tom lepším případě) nedlužíte nic. Tím veškerá logika výpisu ale končí.
Protože jsem OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná, tzv. „podnikatel“, já ovšem používám živnostník, jednak tedy podnikám na živnostenský list a jednak si každý pod pojmem podnikatel představí pána v obleku s kravatou a mobilem u ucha v luxusním autě, který rozhodně rukama jako já nemaká), tak se na mne vztahuje povinnost platit za sebe sociální a zdravotní pojištění, silniční daň, daň z přidané hodnoty a daň z příjmu fyzických osob podávajících přiznání. Těch daní je pochopitelně víc, ale jsou poschovávané v daních za PHM, potravinách a jiném zboží, kde určitou daň při nákupu platíme všichni. Mimochodem, sociální a zdravotní pojištění platí každý občan, za zaměstnance to platí jejich zaměstnavatel a na výplatní pásce tyto položky máte odečteny z hrubé mzdy (a když k těmto částkám přičtete zhruba 50% vyjde vám částka, co za vás odvádí zaměstnavatel státu). Že se celkově jedná o obrovské sumy peněz do státní pokladny nemusím asi příliš zdůrazňovat. Až potud je vše v pořádku – do důchodového věku teoreticky dojdeme každý, případně můžeme pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo při invaliditě. Tak a zde konečně docházíme k tomu hlavnímu – a totiž zpětné vyplácení těchto peněz „potřebným“.
Pokud vynechám obrovskou mašinérii úředníků přesouvající penězi z jedné strany na druhou, která sama o sobě spolyká obrovské kvantum z těchto prostředků, je rozdělování peněz poněkud nesmyslně nastaveno. Dám konkrétní příklad:
V prosinci roku 2006 se mi narodila dcera. Protože ale s přítelkyní dosud nebydlíme spolu (narození potomka bylo poněkud neplánované a narušilo trošku běh událostí nejen mého života) a ani já ani přítelkyně neoplýváme výraznými měsíčními příjmy, zažádala přítelkyně na sociálce o podporu. A začal kolotoč. Nejen že k ní do bytu napochodovaly dvě sociální pracovnice (docela div že se alespoň u dveří zuly z bot) a prolezly všechny kouty (pomalu jsem si myslel, že jsem se přeslechl a oni jsou z hygieny), posléze požadovaly vyplnění naprosto debilního dotazníku, ale při té příležitosti zároveň oznámily, že se musíme dostavit k soudu kvůli výpočtu alimentů (když jako nebydlíme ve společné domácnosti a přítelkyně žádá stát o finanční podporu, musí určit soud, kolik v první řadě bude na dítě platit jeho otec … a posléze teprve určí sociálka, kolik korun bude měsíčně vyplácet na dítě stát). Tak a teď přijde to zajímavé – soudkyně dospěla k rozhodnutí, že s mými příjmy mohu vyplácet na dítě 2000 Kč měsíčně. V pořádku, na dítě platím mnohonásobně víc v rámci rodinného rozpočtu, tohle bylo pouze číslo pro sociálku, na základě kterého měla určit podporu. Jenže na sociálním pojištění platím 3500 Kč měsíčně, což už společně s dalšími 1500 Kč za zdravotní pojištění a potažmo těmi alimenty začíná dávat sumu rovnající se minimální měsíční mzdě zaměstnance. No a po dalších pár průtazích (pro úřad nikdy jeden papír nestačí) konečně mojí přítelkyni přiznali podporu – celých 73 Kč měsíčně s tím, že tyto peníze MUSÍ být použity na potřeby dítěte!!! Takže s čistým svědomým můžu říct: Ano, tyto peníze jsou skutečně každý měsíc použity pro potřeby dítěte, koupíme za ně pokaždé dvě přesnídávky. Že je tento počin ze strany úřadu bezbřehým výsměchem ve srovnání s obrovskými částkami vyplácenými rodinám našich tmavších spoluobčanů a podobných nemakačenků a zároveň signálem o tom, že tento systém podpory nefunguje jak by měl, asi není třeba dlouze diskutovat. Co mě ale namíchlo nejvíc je to, že stát chce zavést povinné spoření občanů na důchod (důchodové spoření se státní kontrolou odvodů), kdy si každý občan bude povinně na důchod spořit – ano, souhlasím, v pořádku. Jenže zároveň s tímto spořením bude občan nadále platit ještě sociální pojištění, protože kde by se jinak vzaly peníze pro nynější důchodce? Ano, nynější důchodci celý život pracovali (nakolik tvrdě a poctivě nebudeme zkoumat, systém není spravedlivý téměř v žádné zemi) a tak mají nárok na peníze, které si svým způsobem také naspořili. Jenže pak tu máme ještě důchodce invalidní, kde obrovské procento zastávají občané zcela zdraví, ale prostě líní a zneužívající právě tento nesmyslně štědrý systém. Štědrý pro ně, tvrdý vůči těm co do něj odvádějí. A protože všichni víme, že daleko největší procento lidí pobírající štědré dávky sypané státem je poněkud tmavší pleti, kde pro jednání s úřady není potřeba papírů ale hodně křiku a hlavně chodit na jednání zásadně v tlupách, shrnul bych svoje poznatky do několika bodů:
1. Slovo diskriminace je často zneužíváno k prospěchu skupiny lidí, kteří v životě nijak diskriminováni nebyly, nejsou a evidentně v několika příštích desetiletích nebudou;
2. Pokud už chce člověk získat nějaký příspěvek od státu, je zapotřebí daného úředníka pořádně vystresovat, vystrašit a hlavně nežádat o příspěvek na jedno dítě, ale hned minimálně na deset;
3. Systém pojištění kontrolovaný státem vede k nutnosti vedení administrativy (navíc poměrně složité), kde jenom ta spolkne neuvěřitelné množství vybraných prostředků;
4. Systém přerozdělování vybraných peněz podle stávajícího nastavení nároku na příspěvek dle zdravotního stavu nebo sociální situace je zneužitelný (a je zneužíván);
5. Myšlenka povinného spoření na důchod je sice zajímavou alternativou k sociálnímu pojištění, je však velmi nespravedlivě nastavena vůči současné pracující generaci, která vedle tohoto spoření bude muset nadále platit ještě i toto sociální pojištění;
6. A konečně to, že vytváření dalšího systému pro kontrolu důchodového spoření občanů bude dalším velmi nákladným kolosem tlupy úředníků parazitujících na těchto vybraných penězích.
Poučení které alespoň pro mne z výše uvedeného vyplývá? Určitě nežádat stát o pomoc, pokud nejsem tmavé pleti. Pomoci se stejně nedostane a navíc bude člověk ke své normální práci ještě nucen vyplňovat řadu prohlášení, dotazníků a dostavovat se na jednání na úřadech v určených dnech a hodinách. Nevím jak vy, ale já na to kvůli přiznaným 73 Kč měsíčně vážně už žaludek nemám …
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)