Socialistické vlády na území Svazu evropských socialistických republik přicházejí s dalším nápadem, jak tahat z lidí peníze. Jmenuje se to šrotovné.
Němečtí soudruzi nabízejí 2.500 EUR příspěvek na zakoupení nového vozu s emisním stupněm EUR4 a výše, pokud se majitel vzdá auta starého devět a více let. Občan Německé socialistiké euroříše musí vlastnit tento vůz minimálně jeden rok. Plánuje se „rozdat“ zhruba 600.000 takto stanovených prémií, rozpočet je totiž omezen.
Tuzemští sociální demokraté hodlají nabídnout 25.000 Kč tomu pošetilci, který nechá sešrotovat automobil starší deseti let s podmínkou, že tento automobil nejméně dva roky vlastnil. Směl by si koupit nové auto až do ceny 1.5 milionu korun. Ministr Říman, na kterého také vlezl socialistický bacil, hovoří o příspěvku 30.000 Kč, který by bylo možno uplatnit k zakoupení nového automobilu v pořizovací ceně do 400.000 Kč. Právní status této pobídky, tedy zda by se jednalo o dar podléhající dani darovací, nebo prodej starého auta státu, se mi nepodařilo zjistit.
Koncem minulého roku jsme byli zásobeni vizí ze sousedního socialistického Německa, „že stát přispěje lidem na moderní ekologická a bezpečná auta“. Udělalo mi to radost, protože bonusy za 2008 za mnoho nestály a rád bych si letos navzdory krizi přilepšil. Zakrátko se očekávání stalo realitou. Člověk se nestačí divit, co se v současné době daří prodávat v Německu za krámy. Nejsem sám, kdo takhle uvažuje. V českých podmínkách je velkým zastáncem šrotovného Martin Jahn, který je jinak manažerem VW. Šrotovné v ČR by bylo pro Škoda Auto pravým požehnáním, protože Škoda zápasí s několika problémy současně: s odbytovou krizí v autoprůmyslu, podprůměrným produktem otřesného designu a kulhavé kvality, zdatnou konkurencí a klesajícím podílem na českém trhu. Šrotovné směřuje právě do toho segmentu trhu, který Škoda tak ráda oslovuje, dá se tedy čekat, že se Škoda Auto bude o šrotovné bít jako lev.
Partikulární hledisko mi však nebrání vidět tu obrovskou habaďůru, která se hraje o peníze běžného spotřebitele.
Vyhoďte, co funguje…
Deset let staré auto funguje. Jinak by ho majitel neměl, že. Sice je ho třeba občas opravit, což se ale dá zvládnout za pár tisícovek v levné dílně, protože stará auta už mají v servisech „osahaná“ a nějak je vždy opraví za použití levných aftermarket dílů. Průměrné stáří vozu v ČR je necelých 14 let. Toto číslo se už roky nijak významně nemění i přes měnící se nabídku na trhu, vypadá to tedy, že lidem nijak zásadně nevadí jezdit starým autem. Například jsou mezi námi tak bohatí lidé, kteří si mohou dovolit cestovat MHD, těm pak stará Felicie k ježdění na nákup a za přáteli jistě postačuje.
…pořiďte si něco, co funguje zhruba stejně…
Když někdo usoudí, že přesto potřebuje nové auto, čeká ho ještě jedno malé zklamání. Nové auto sice nebude opotřebené, ale také nemusí být lepší. Pokud hovoříme o autech ze stejné kategorie, umí to novější zhruba to samé co to starší. Kdo chce skutečně získat více užitku, musí zalovit o kategorii výše nebo si připlatit za výbavu. Dobře to je vidět na dvojici Felicia-Fabia. Ačkoli média tvrdila, že „Fabia je úplně někde jinde“, nakonec se ukázalo, že lepší pasivní bezpečnost a stabilita je vykoupena menším vnitřním prostorem a větší spotřebou. Přechod z Fabie I na Fabii II je pak rovnou downgrade. Pro nadšence, který se rozhodne vyměnit svůj vůz z roku 1998 za podobný nový z roku 2009, může očekávat horší dynamiku jízdy (seškrcené motory a dlouhé převodové stupně kvůli snižování emisí CO2), větší hlučnost (úspory na tlumících materiálech) a větší zastoupení druhotných a recyklovaných materiálů. Snad budou hrdému majiteli dostatečnou kompenzací fíčury jako světla s LED diodami, mlhovky s funkcí corner (díky které vám tři chodci týdně řeknou „pane, svítí vám jen jedna mlhovka“) a pozitivní recenze v zmanipulovaných médiích.
… hlavně za to zaplaťte …
Nyní přijde překvapivý výrok: Na šrotovném vydělá hlavně stát. Automobilky budou až druhé v řadě. No a protože se jedná o hru s konečným součtem, tak když někdo vydělá, pak někdo musel zaplatit…
Stát vydělá zejména na:
– DPH z prodejní ceny auta, kterou uhradí zákazník
– DPH ze služeb, které bude muset majitel auta také nakoupit (financování, záruční servis, pojištění)
– dani z příjmu výrobce auta, jeho subdodavatelů a dani z příjmu subjektů, které prodají výše zmíněné služby
– poplatku za registraci nového auta
– poplatku za odhlášení auta starého
Dále stát ušetří na:
– sociálních programech, které by musel implementovat, kdyby automobilky propustily svoje pracovníky
– úředníkách, které by musel propustit, protože by pro ně neměl práci
Pro automobilky se může jednat o dobré východisko z nouze, ale pořád ještě platí, malá auta = malé zisky. I přes sociálnědemokratický návrh vyplácet prémii na vozy do pořizovací ceny 1.5 miliónu (strana pro lidi, auta pro lidi!) se dá očekávat, že zákazníci, pro které je rozhodujících 25.000 Kč, budou kupovat malé vozy s nejnižším stupněm výbavy.
Občan uhradí následující položky:
– vyhodí fungující auto, tzn. takové, které je amortizované a přesto dál odevzdává užitek, což je nákladové optimum
– cenu auta sníženou o šrotovné
– poplatek za registraci auta (zhruba 1000 Kč, zde dostane stát ihned obratem 1/25 šrotovného zpátky)
– služby, které dosud u starého auta kupovat nemusel (záruční prohlídky, většinou cenově nadsazené, havarijní pojištění, které u starého auta nemělo smysl apod.)
…myslete si, že je to správné …
Nejprve bychom se měli zamyslet nad tím, zda je správné likvidovat něco, co produkuje užitek s přijatelnými náklady. Například zahazovat potraviny, které by se daly sníst. Čistě podle ekonomických teorií to bude asi špatně. Je však pochopitelné, že sociální demokrat Mrština nemůže ve svém bordýlku zaměstnávat šedesátiletou go-go tanečnici, protože nedovede zákazníka uspokojit ani přesto, že dosud funguje a její artróza kyčlí dodává pohybům kolem tyče zvláštní kouzlo. A autem je to podobné, kromě „tvrdě“ definované funkce (doprava osob a nákladu) ještě některé další funkce, například posilování ega u těch spoluobčanů, kteří si jej neposílí jinak. Tyto dodatečné funkce jsou součástí celkového užitku a nesmíme je opomíjet. Zářivě červená Škoda Fabia II na sídlištním parkovišti pořízená z 10% za šrotovné může představovat sen mnoha českých rodin, protože sousedi padnou na záda. V tomto ohledu je šrotovné fajn.
Někdy bývá argumentováno tím, že moderní auta jsou bezpečnější a ekologičtější. O prvním argumentu by se dalo diskutovat. Průměrné stáří osobních automobilů v ČR je, jak již bylo řečeno, 14 let. Toto číslo se příliš nemění, tzn. každý rok omládnou osobní auta o rok. Dalo by se tedy očekávat, že počet mrtvých, těžce zraněných apod. bude klesat. Ale on neklesá. Patrně vstupují do hry zase jiné faktory – například že se řidiči spoléhají na pasivní bezpečnost a podceňují tu aktivní, anebo se mění provozní podmínky. Dá se očekávat, že to tak zůstane. Sice každé jednotlivé nové auto je bezpečnější než staré, což se dá i exaktně doložit, ale v provozu to není poznat.
O ekologickou fíčuru bych si starosti také dělal. Bohyně Gaya musí počítat s následujícími ranami:
– je třeba zlikvidovat staré auto (energie, suroviny)
– je třeba vyrobit nové auto (energie, suroviny)
– nové auto má často vyšší spotřebu než staré auto, protože obsahuje dodatečné systémy, které zvyšují spotřebu (katalyzátor, částicový filtr)
– i tak je v některých případech sporné, zda např. benzínové auto z roku 1998 s EURO2 zatěžuje životní prostředí více než diesel s EURO5. Mám na mysli zejména zatížení prostředí pevnými částicemi.
Kavárenští ekologové nám připomínají káravým tónem, abychom upustili od bezhlavé spotřeby a do starých novin balili recyklovatelné vánoční dárky našim blízkým, na straně druhé podporují prioritní zeleně-sociální program šrotace fungujících aut. Něco tady nesedí. Jak se na to dívám, krize je přínosná v tom, že bude znamenat pro ekopropagandu funus.
… a buďte štastným voličem.
Je nepochybné, že typickému voliči ČSSD musí imponovat, když mu stát chce přispět na automobil. Je to dojemný důkaz, že státní paternalismus v praxi „funguje“ a příslib péče v budoucnu – příště přispěje třeba na kalhoty nebo na dovolenou. Je také evidentní, že typický volič ČSSD nepřijímá fakt, že aby stát mohl rozdávat, musí nejdřív někomu sebrat. Volič ČSSD pouze doufá, že nesebere jemu, ale „těm bohatým“. Širší důsledky tohoto faktu už volič ČSSD nechápe vůbec. Šrotovné se mi proto jeví jako opatření, které uvítají zejména lobbisté a blbci.
Pro ty, kdo chtějí ušetřit 25.000 Kč při nákupu nového auta, případně získat 25.000 v podobě vyšší výbavy nebo hodnoty vozu, aniž by se museli poskvrnit socialistickým šrotovným, je široce dostupná alternativa. Chce to jen překonat ustálené zvyky a nebát se o ceně s prodejcem diskutovat, případně změnit oblíbenou značku za jinou, jejíž management není tak posedlý kchatováním kchostů a raději rajzuje inkcham. Některé značky nabízejí za méně peněz více, než jiné za pěnez mnoho, chce to jen používat oči a nedat na předsudky odposlechnuté v hospodě (hrnce na rejži, krámy z Itályje…). Výsledný profit může výrazně převýšit socanské šrotovné!
(1x známkováno, průměr: 2,00 z 5)