Směnit bezpečnost za svobodu…? - zpět na článek

komentářů 37

Přidat komentář
  1. Fakt je, že když jsem to četl, tak mi hlavou probleskla myšlenka, že to se po lidech nechtělo ani za Protektorátu.
    No, aspoň vím, co nás třeba ještě čeká.
    Cywe, že se mi možná podaří zažít ještě trochu modernizovanou verzi 50. let … to jsem si tedy nikdy nemyslel.

    Ale třeba opět došlo k aplikaci kreativní novinářské práce. Kdo to sem jeden čas celkem pravidelně chodil a pracoval ve Švajcu?

    1. No plukovník již požádal o internacionální pomoc německé soudruhy lékaře. Sami nemáme dost těch pravověrných. Na čt24(a ještě více) se o tom vykecávali s mladým a blbým Železným naprosté nuly, o kterých nikdo ani neslyšel.

  2. Já jsem teď doma pořád sám, tak si jednou týdně v sobotu vyjíždím k různým známým a přátelům co bydlí mimo Prahu. V průběhu cca 1 a půl měsíce jsem takto byl u šesti mých známých. Vesměs vzdělaní lidé s dlouholetou praxi ve svých oborech. Při povídání s nimi jsem pochopil, že se vrchnosti opravdu podařilo zblbnout 90% občanů tohoto státu. Již mě měla varovat jedna věc. Holka (no holka v mém věku) bydlí ve vlastním domě na okraji Kutné Hory se zahradou a přijde mi otevřít s rouškou na obličeji. Na můj dotaz, proč to na sobě taháš mi řekne, no přece se nějak musím chránit. To vám řekne žena, která pracovala 40 let jako odborná sestra v krajské nemocnici. U všech těch, co jsem byl naprosto stejná situace jak přes kopírák. Všechny moje argumenty vyzněly, jako hrách na zeď. Co chcete od těchto lidi? Ne, nevěřím, že se najde nějakých 20-40 tisíc lidí, nebo více, kteří by vystoupili v nějakém protestu. Nevidím nikoho, ani člověka, ani nějakou skupinu, kdo by něco podobného zorganizoval. Opakuji znovu, 90% lidi si klidně nechají srát na hlavu a naklušou jak na testy, tak pro vakcínu. Dneska jsem se vracel z nákupu a čekal na výtah. Z výtahu vylezl soused, docent, inženýr v důchodu, učil na na strojařině v Dejvicích, s rouškou na hubě. Takže si ji musel nasadit již doma. Nevím, možná nás z toho dostanou mladí. Když jím šlápnou na jejich osobní práva, tam by nějaká vzpoura snad mohla být. Ale od lidí ve věku od 40 nahoru, nečekejte vůbec nic. Stádo ovcí v ohradě. Místo drátěného plotu STRACH!

    1. Docent asi ví, že rouška ve společných prostorách paneláků, je už asi měsíc povinná. I když na to nejspíš stejně každý sere.

      1. Nevím, jestli na to každej sere, ale každej ví, že rouška proti viru nepomůže.
        Zajímavostí je, že vláda nařizuje nosit roušky, ale už nedefinuje, jak taková rouška musí vypadat. Lidi nosí různě prodyšné roušky nebo šály a máme se všichni tvářit, že je to v pořádku? Že jde opravdu vládě o zdraví občanů? Hovno! Jde jim o zdraví občanů stejně asi tak jako jim jde o bezpečnost na silnicích. Omezení rychlosti na 30kmh svět před carmageddonem nespasilo a doma ušitá rouška ze starých spoďárů už tuplem nespasí. Hlavně že je povinnost jinak pokuta nebo aspoň přísný, podmračený výraz Hamáčka

  3. Jsme na tom stejně jako Itálie na jaře. Jen nám to dojde až za dva týdny – Petr Koubský, Denik N

    Covid se v Česku vymkl z kontroly. Jsme v podobné situaci jako severní Itálie na jaře, jen si to ještě neuvědomujeme. Naplno to většině z nás dojde nejpozději do čtrnácti dnů.

    Ty asi potřebuješ, abych nemluvil sprostě, řekl jsem ve středečním podcastu Studia N na otázku kolegy Filipa Titlbacha, co znamená 4457 pozitivně testovaných za jeden den. Nebyl to předem připravený vtip, vyhrkl jsem to spontánně. Doba vtipkování prozatím skončila, jde do tuhého. Ostatně 4457 je historie; den poté už to bylo 5335.

    Na jaře jsme sledovali zprávy ze severní Itálie, později z Velké Británie, Španělska a dalších zemí, kde epidemie nabyla velmi vážných rozměrů. Vyslechli jsme svědectví zcela vyčerpaných lékařů, příběhy o drastickém rozhodování, koho zachránit a koho ne, protože na všechny se dostat nemůže. Běžnou reakcí byl kromě úleku a soucitu také údiv: jak je tohle možné, jak k tomu může dojít v bohatých evropských zemích v jednadvacátém století?

    V těchto dnech se děje totéž u nás, a převládající reakcí je pořád týž údiv, pokud ne vysloveně popírání reality. Česká republika má nejvyšší denní přírůstky pozitivně testovaných v celé Evropské unii, předběhli jsme daleko lidnatější země. Co víc, jsou dobré důvody věřit, že oficiální čísla nepostihují celou realitu, že situace je ještě horší. Pak se nedivte, že se člověku dere na rty ráznější výraz než – řekněme – „na pováženou“.

    Žádná velká věda

    Covidu teď přibývá všude v Evropě. Hlavním důvodem je začátek školního roku. Lidé se po návratu z prázdnin setkávají více a častěji než v létě, vlaky a autobusy jsou opět plné. Děti a mládež roznášejí nákazu, která se u nich samotných často vůbec neprojeví.

    Tohle všechno bylo známo předem a nebyla k tomu ani zapotřebí příliš bystrá mysl. Základní mechanika epidemie je prostá a na jaře se s ní seznámil celý národ. Přesto vláda zavedla první ochranná opatření až 18. září, tedy na konci třetího týdne školního roku.

    Ty tři týdny bohatě stačily k nastartování nové exponenciály. Na jaře se málem přihodilo totéž, ale tehdy přišly přísné „zákazy všeho“ včas. Tentokrát ne. Důvod je podle všeho spíš politický než epidemiologický: nenaštvat lidi a neublížit ekonomice ještě víc, než se už stalo. Můžeme teď diskutovat, zda „ti nahoře“ (reálně hlavně premiér, který si v srpnu a září vždy prosadil svou, často až trapně viditelně) opravdu věřili, že jim tohle riziko vyjde, nebo zda jim to prostě bylo jedno. Můžeme, ale je to ztráta času, máme jiné starosti.

    Nejužším místem je teď trasování kontaktů. Hygienici pracují do úpadu, ale nestíhají a stíhat nemohou. Nemají dost lidí. Nemají dost počítačů a telefonů. (To je známo od jara, vláda nehnula prstem. Až teď, uprostřed průšvihu, nikoli před ním.) Mají své rigidní postupy, důkladné, ale zdlouhavé; výtečně se hodí pro žloutenku nebo syfilis, nikoli pro masově rozšířenou nemoc šířící se vzduchem a letmým osobním kontaktem. (Tohle zas oni sami vědí od jara, nic nezměnili.)

    Pomoci by mohla mobilní aplikace eRouška, ale zatím je to spíš skořápka bez obsahu. Pomoci by mohly formuláře pro „sebetrasování“. Pomoc nabídli někteří provozovatelé komerčních call center. Všechno to má smysl, ale do značné míry teď půjde o snahu dostat vymačkanou pastu zpátky do tuby. Hlavní škoda – rozjezd exponenciálního šíření – se už stala.

    V Česku teď (8. 10. odpoledne) máme asi 45 000 známých aktivních případů covidu. Denně na něj umírá dvacet až třicet lidí, což je už hodně: v dlouhodobém průměru u nás umírá asi 300 lidí denně, což znamená, že buď se na tomto počtu dnes covid podílí až deseti procenty, anebo že významně vychyluje počet úmrtí nad průměr. Která z obou možností platí, to se dozvíme s několikatýdenním zpožděním z dat Českého statistického úřadu.

    Covid zabíjí pomalu

    Jednu věc vyjasnily poslední dny snad již definitivně: covid není chřipka. Když se nakazíte, čeká vás, obrazně řečeno, jízda po dráze s několika výhybkami. S pravděpodobností kolem čtyřiceti procent vám nebude vůbec nic. Asi padesát procent lidí prodělá lehké onemocnění dýchacích cest, dost možná se ztrátou chutí a čichu. Zbylým deseti procentům bude zle, mnohem hůř než při obyčejné chřipce. (Jak známo, sázky nejsou rozloženy rovnoměrně; starší a nemocní jsou vystaveni mnohem většímu riziku.)

    Trochu méně než polovina z těchto deseti procent bude muset do nemocnice. Trochu méně než polovina hospitalizovaných bude aspoň na nějakou dobu potřebovat připojení na přístroje. A asi polovina těchto nejvážnějších případů zemře. To odpovídá (všechna ta čísla jsou přibližná) smrtnosti kolem jednoho procenta. Tady a teď: v Česku na začátku října 2020. (Onemocnění dosud prodělalo či prodělává 95 000 lidí, zemřelo 829.) Takový výsledek je pořád ještě velice příznivý, ale může být hůř a téměř určitě bude. Proč?

    První důvod je statistický: podzimní vlna se teprve rozjela a ještě bude chvíli trvat, než zemřou ti, kteří se už neodvratně touto cestou vydali. Covid většinou nezabíjí rychle, vypořádává se s vámi několik týdnů, během nichž může několikrát dát falešný pocit naděje. Střízlivý výpočet říká, že tento efekt sám o sobě zvedne u nás smrtnost na dvojnásobek – a na víc, pokud se nárůst počtu nemocných co nejdříve nezpomalí. Tento fakt se nedá ničím změnit, protože se už vlastně stal, jen ho ještě nevidíme.

    Skvělé zdravotnictví před zhroucením

    Druhý důvod je vážnější. Na první pohled se zdá, že zdravotnictví disponující zhruba padesáti tisíci lůžek pro akutní péči – nadto zdravotnictví, které většinou funguje velice dobře a poskytuje výtečnou péči – nemůže současných 1500 hospitalizací s covidem (z toho 350 v intenzivní péči) příliš rozházet. Jenže může, a to z více důvodů. Stojí za to probrat je všechny.

    Především, těch 50 000 postelí samozřejmě není prázdných, využito jich bývá 50 až 90 % podle oddělení a regionu. Kritickým ukazatelem je obsazenost JIP a dalších lůžek intenzivní péče, o čemž je veřejnosti k dispozici dobrý přehled díky službě Hlídač státu.

    Mimochodem, na obsazenosti akutních nemocničních lůžek – o ty jde především – má významný podíl nedostatek lůžek následné péče a malá kapacita sociálních služeb. Jednoduše řečeno, jsou lidé, téměř výhradně senioři, kterým v podstatě nic není, ale zůstávají v nemocnici proto, že nemají kam jít, nemá se o ně kdo starat a sami to nezvládnou. Týká se to i mnoha rekonvalescentů po covidu. Před nemocí se o sebe dovedli jakžtakž postarat, teď to nejde. Toto je také jeden z dlouhodobě neřešených problémů českého zdravotního a sociálního systému, zametený pod koberec.

    Za druhé, platí týž statistický argument jako výše: vlna jede. Procento vážných případů je zhruba konstantní, takže potřeba hospitalizace bude růst stejnou rychlostí, jako roste celkový počet pozitivních, jen s časovým zpožděním. I kdyby teď nějaká vyšší moc srazila počet nových případů na nulu, nároky na nemocnice budou setrvačností růst ještě nejméně dva týdny.

    Zatím šlo jen o matematické samozřejmosti, teď přejděme k reálné situaci ve zdravotnictví. Úzkým místem není ani počet volných lůžek, ani plicních ventilátorů, ale personál. České zdravotnictví má dlouhodobý nedostatek lékařů a hlavně sester. (Vláda nehnula prstem, což platí jak pro současnou, tak pro předešlé.) K tomu, aby byli permanentně na zhroucení, nepotřebují čeští zdravotníci žádnou epidemii. Mají nucené přesčasy, dlouhé služby, jedna sestra obsluhuje více lůžek, než se vůbec dá rozumně zvládnout, a tak dále.

    Do této třaskavé směsi teď přidejte covid. Víc práce, mnohem rizikovější podmínky. Infikované pacienty je nutné držet stranou od neinfikovaných i v případě, že jejich primární problém je jiný než covid (třeba zlomená noha nebo slepé střevo). Není možné, aby lékař či sestra volně přecházeli od jedné skupiny pacientů k druhé. Všude se rozlišují „covid lůžka“ a „NEcovid lůžka“. Byl by to organizační problém i pro nemocnici, která má nadbytek volného místa a personálu. Taková u nás ale není.

    Zdravotníci jsou vystaveni riziku nákazy. Když k tomu přičtete vyčerpání z dlouhých směn, jde jim o život – v Itálii a Velké Británii také umírali lékaři a sestry, ač byli jinak zdraví a mladí. (Na koronavirových jednotkách budou bezpochyby pracovat i nakažení zdravotníci, dokud nebudou jejich příznaky příliš vážné.) Když bude na pracovišti zdravotníků méně, protože někteří onemocní, budou v karanténě (anebo doma s malými dětmi, až se zavřou školy a školky, protože to se stane), vzroste tlak na ty zbylé. JIP a další přístrojové vybavení vyžadují speciální kvalifikaci. Plicní ventilátor nemůže obsluhovat nezacvičená sestra, tím méně dobrovolník z ulice. Budou vznikat „malé exponenciály“: od jednoho nakaženého zdravotníka chytí covid pět dalších, od každého z nich dalších pět. Taková malá exponenciála dokáže během několika dnů zavřít okresní nemocnici.

    „Kolaps zdravotnictví“ je matoucí termín. České zdravotnictví se nezhroutí jako celek. Ale bude stále méně schopno starat se o méně naléhavé případy. Stále více bude řešit jen covid a akutní stavy, na víc nebude mít kapacitu (přestože v nemocnicích možná v tutéž chvíli bude hodně volných postelí).

    Z toho důvodu pár set lidí brzy zemře v důsledku potíží nesouvisejících s covidem, a pár tisíc, možná desítek tisíc, se nedožije tolika let, kolika by mohlo; anebo se jich dožije, ale v horším stavu, než by bylo nutné. Tomuhle se ovšem předejít nedalo, rozhodně ne během letošního léta, je to vleklý problém. Jen si ho teď předvedeme hodně názorně.

    Mnoho možností nezbývá

    Takto lze tedy popsat, kde se nyní nacházíme. Přiléhavý název toho místa či stavu ať si každý vybere sám, zhruba se asi shodneme.

    Jelikož jde o dosti věrnou obdobu situace, kterou některé jiné země již prošly, je také zřejmé, kudy vede cesta ven. Některé západoevropské země na jaře nasadily tak přísná opatření, jaká my jsme na jaře nepoznali: zákaz vzdálit se z domova na více než několik set metrů, zákaz vnitrostátního cestování, úplná izolace nejrizikovějších oblastí.

    Nevíme a nedozvíme se, zda to bylo nutné, zda by nestačily mírnější prostředky. Jisté je, že ministr Prymula a jeho lidé nemusejí vymýšlet nic nového, nebudou-li chtít: mají odkud opisovat. Budou nejspíš v pokušení, protože mírnější prostředky vyčerpali. Postavit systém trasování na nohy, aby byl opravdu účinný, už nejspíš nesvedou, rozhodně ne dost rychle. Určitou možnost představují antigenní testy aplikované plošně na populaci, jak se o tom ministr zdravotnictví dnes zmínil, ale tento projekt je zatím mlhavý a bude zdlouhavý, pokud se vůbec uskuteční.

    Bude to dlouhý a neradostný podzim a zima. I pro ty, kdo zůstanou zdraví, nepřijdou o práci a budou v kontaktu se svými blízkými. Zdaleka ne všichni budeme mít tolik štěstí.

    1. eRouška nepomůže, korelace mezi měřením útlumu šířením elektromagnetického vlnění na 2.4 GHz a šancí na přenos malých virových částic je dost malá, obzvláště pokud faktory podstatné pro šíření (měl dotyčný nějakou roušku? respirátor? nic? Byl kontakt vevnitř nebo venku?) aplikace nevidí a vidět z principu ani nemůže.

      Soudruzi to sice mysleli dobře, ale ať nastaví hranici pro detekci infekce jak chtějí, budou mít hromadu false positives (po několikátém planém poplachu pak lidi další zprávy z aplikace ignorují), hromadu false negatives (dodávajících falešný pocit bezpečí), nebo obojího. Podle mne aplikace ve výsledku pak nadělá více škody než užitku.

    2. V Itálii nevozili pacienty z nemocnice, kde došla kapacita, do jiných nemocnic. Naopak my v ČR to děláme.
      V Itálii byly přetíženy nemocnice v některých okresech, v sousedních nikoli.

      KAŽDÝ, KDO PROHLÁSÍ ŽE V ČR HROZÍ/NASTANE ITALSKÝ SCÉNÁŘ, JE LHÁŘ A NEVZDĚLANÉ HOVADO.

      Samozřejmě od novinářů se nic jiného nedá čekat, a od „liberálních novinářů“ z Deníku N už vůbec ne. Jen domněnky, emoce, strachy a mávání irelevantními čísly, která absolutně nechápou.

      1. Vy jste asi neviděl ty stovky mrtvých na ulicích v Praze a v Náchodě, jak padají, jak hrušky a nemá je kdo uklidit, protože všechny márnice a krematoria, jedou na ten doraz! Všichni jsou v karanténě, to je konec. Už pro mrtvoly není kam plivnout.

        1. No právě. Teď se dokonce uvažuje ze budou muset Uhersky Hradiště spálit i s nakazenejma, jinak nas čeká kolaps a soudný den, Beranek rozlomi sedmou pečeť, kočky se budou pářit se psy, more zrudne jako krev a vyjedou čtyři priserni motorkari Jakokalypsy.

        2. Tak v kapličce u Břeclavi mají na půdě mrtvoly naskládané v souvislé vrstvě do metrové výšky! A nevědí co s nimi.

          https://www.idnes.cz/brno/zpravy/kaple-ptaci-trus-breclav.A201006_574883_brno-zpravy_krut

          (ok, nejde o mrtvoly lidí …. ale tak asi nějak vzniká panika :)

          1. Oheň to očistí! Spalte to všechno, Bůh si to už přebere. Deus lo volt!

    3. Počet slov je jak vidno vždy nepřímo úměrný kvalitě obsahu sdělení.

  4. „Mimochodem, i kdybych byl podporovač omezení, tak minimálně ten bordel a absence logiky zákazů by mi asi fakt přišel divnej.“

    Je potřeba si uvědomit, co je to za lidi. To jsou fanatici a magoři, kteří se v tom vyžívají. Že to vůbec nedává smysl, samozřejmě přehlížejí, jinak by si podkopávali jedinou radost svého života – omezovat a zakazovat. Museli by sami přiznat, že tady žádná pandemie není a to by pro ně celý tenhle cirkus ztratil smysl. To nejsou normální lidi, ale psychopati a covid je pro ně prostředek a uměle vytvořená záminka, proto ho musí udržovat při životě.

    1. Mr. Mr. :
      je to šialené. Keď vidím to vysoké percento milovníkov náhubkov a buzerovania, tak sa musím vážne začať zaoberať úvahou- ako prežiť zvyšok života v tomto šialenom svete.
      Náhubky asi na furt, zákaz cestovania, zákaz kultury, zákaz wellnes, športovania, zákaz tancovania, spievania, ….. a to všetko možno NA FURT !!!! A okolo seba väčšina šialencov, ktorí tlieskajú tejto buzerácii !!!
      Ako sa dá prežiť zvyšok života v tomto – a navyše – ANI NIE JE KAM ZDRHNÚŤ ako sa dalo za predošlého boľševika.

    2. „Je potřeba si uvědomit, co je to za lidi. To jsou fanatici a magoři, kteří se v tom vyžívají.“

      – no jo. Lenže to je iba polovica ZLA. Druhou, možno „väčšou polovicou“ zla sú tie miliony uctievačov obmedzení okolo nás. Keď sa už aj väčšina mojich priateľov (zväčša s VŠ vzdelaním, a vo vyššom veku!) zaradila medzi uctievačov obmedzení , AKO SA DÁ žiť v tomto ???

  5. Kdyz koukam na lidi jako Nobody nebo MrMr tak se nedivim uz uzasu nekterych sociologu, kteri nechapali jak je mozne ze v Nemecku mel nacisticky rezim spontanni podporu drtive vetsiny obyvatel az do posledni chvile. Prumerny Nemec MUSEL videt fakta – ze ustupuji, ztraceji jeden zdroj za druhym, atd., ale do posledni chvile – nez mu Janek a Sarik hlavni sveho Rudyho nakukovali do prizemi – veril ze toto je naka genilani planovita Vudcova strategie a vitezstvi bude…Muze zesilet i u nas dejme tomu 40 % naroda a popirat fakta o epidemii, mnohokrat overena vedou i empirii ? Co zbyva v takoveto situaci normalnimu jednotlivci ktery nema vuli a chut treba okrikovat nosaly v obchode ? Cekat az prezivsi zoufaly Nobody prileze jednou k jeho plotu a zahnat mu chut k navsteve brokovnici ?

    1. Tenhle post je skvělý. Ta ironie je prostě nedostižná. Musím se smát, protože jinak bych brečel.

      1. Jan Mrcasik :

        “ v Nemecku mel nacisticky rezim spontanni podporu drtive vetsiny obyvatel az do posledni chvile. Prumerny Nemec MUSEL videt fakta ….“

        – Toto ale nie je IRONIA. Toto úžasne trefné prirovnanie Nemeckého režimu a terajších politikov. Ani nie analogia, ale doslova ZHODA režimov a zhoda myslenia ovčanov. SUPER !!!

        1. Ironie je v tom, že předřečník přirovnává nacistické občany k tem, kteří nesouhlasí s COVID-represí, zatímco fakticky popsal chování těch, kteří souhlasí s COVID-represí.

          Klasická absence sebereflexe dosahující výšin absurdního divadla.

      2. Ví někdo, co je ten hulvát ? Je z medicíny ? Nějak nevypadá. Demagogie typu, když zloděj křičí chyťte zloděje. Ti, kdo protestují proti omezení svobody jsou nacisti ! No, mír je válka, odvaha je zbabělost a ostatní poučky ministerstva lásky.

    2. Hulvát :
      “ v Nemecku mel nacisticky rezim spontanni podporu drtive vetsiny obyvatel az do posledni chvile. Prumerny Nemec MUSEL videt fakta ….“

      – tak tuto úžasne trefné prirovnanie Nemeckého režimu a terajších politikov, to si zaslúži nekonečný obdiv, uznanie.
      Zdá sa, že debilita ovčanov v nacistickom Nemecku a bruselsko „liberálnych“ ovčanov dnešnej europy je zhodná. Dúfajme, že dôsledky zhodné nebudú.
      Vďaka plukovníkovi vo vláde mám obavy….

  6. Pekná veta.
    “Ti, kdož jsou ochotni vyměnit své svobody za alespoň krátkodobý pocit bezpečí, si nezaslouží ani jedno a ve finále přijdou o obojí.”

    – Lenže väčšina dnešných ovčanov nielenže tuto vetu nepríjme, oni ju ani nepochopia. Pre väčšinu ovčanov je výraz „moja sloboda“ čosi vzdialené, z historie, zo starých románov (hmm…. oni vlastne žiadne staré romány nečítaju, oni majú TV ).
    Vládna buzerácia, ktorá ovčanov „chráni“ pred neexistujúcimi nebezpečenstvami je pre ovčanov náhrada sexu.

  7. Já teda pozoruju, aspoň v žumpě zvané novinky.cz, v posledních pár dnech trochu jiný trend. Ne že bych byl masochista, abych si užíval čtení diskuzí pod článkama, ale tak nějak nabývám dojmu, že to je přinejmenším docela zajímavá sonda do myšlení „běžných“ (nebo, chcete-li „normálních“ nebo „slušných“) lidí. A v posledních dnech, kdy lampasák mluví o dalším utahování šroubů, to skoro vypadá, že ty represe přece jenom možná nebudou mít ani u těch slušných a zodpovědně-ohleduplných lidí až takovou podporu, jako předtím.

    Možná jsem přílišný optimista, ale co jiného v tomhle hnoji zbývá než nějaká ta špetka naděje :).

    1. Spetka nadeje na co jako ? Ze prestanou platit fyzikalni zakony a kapicky aerosolu z huby prestanou litat i bez rousek ? A tobe podobni jednozavitnici budou „svobodni“? https://www.osel.cz/11404-vysvetleni-k-rouskam.html

      1. Hulváte, jak je možné že jsi nechcípl v roce 1995, kdy tu chřipka způsobila 6x více mrtvých, než doposud COVID (řečí novinářů: o 600% víc!) a žádná karanténa, lockdown ani roušky se nekonaly, protože tehdy nebyly o moci mediální hysterky?

        1. V kontextu toho, co jste napsal (mimochodem díky za skvělý článek o ohýbání „statistiky“!) – hodně by mě zajímalo, jaké asi budou počty obětí zabitých dřív nebo později strachem a stresem, který tady je systematicky vytvářen, v poměru k (často nesprávně započítaným) obětem covidu. Možná by pak Hulvát pochopil, v jaké světlé zítřky doufám.

          1. To se zaprvé nikdy nedovíme a zadruhé to bude připsáno COVID a nedostatečné kázni obyvatelstva :P

            1. Ještě mě napadá, že by se potom mohlo náhle zjistit, že u těch úmrtí jakoukoliv souvislost s COVIDem nelze dokázat :).

              1. “ by se potom mohlo náhle zjistit, že ….“

                – prečo by mali zistiť, že rok klamali ???

            2. “ zadruhé to bude připsáno COVID “

              – vlastne, v zmysle Primulovej a novinárskej „logiky“ sú obete strachu z koronavíru tiež obeťami koronavíru.
              Aj obete tých proticovidových opatrení sú tiež obeťami koronavíru.

        2. Karanténa se tehdy konala.

    2. mě na novinkách udivilo, že se ven dostali články o tom že ve švedsku jsou v prdeli a už nechtějí migráčky, že migrační politika selhala apod… je to přinejmenším divné.

  8. @hulvath: Odpovězte tedy prosím na dotazy (viz váš link):

    1. Používáte vždy na každé nasazení novou roušku? Máte dostatečnou zásobu? Kolik nepoužitých roušek běžně nosíte při sobě?

    2. Myjete si vždy po sundání roušky ruce mýdlem a teplou vodou? Pokud ano, jak toto realizujete „v terénu“?

  9. Benjamin Franklin tam nic o finále neříkal. Autor posílá nevzdělance na Wikipedii, na které je ten citát uváděn takto: „They who can give up essential Liberty to obtain a little temporary Safety, deserve neither Liberty nor Safety.“ (anglická verze) resp. „Ti, kteří by se vzdali základní svobody, aby získali trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.“ (česká verze).

    Píšu to proto, že obsah těchto myšlenek je každému znám, a jediné, čím lze ještě v tomto ohledu zaujmout, je forma. A tu autor posral jak buřtožrout z Novinek.

Napsat komentář

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!