Je tomu asi měsíc, co jsem byl, jako téměř každý týden, pověřen vykonáním trestné výpravy do konzumního ráje Tesco Nový Smíchov. Do paměti jsem si vtiskl instrukce na téma co koupit – kolik toho koupit – kde to tam sakra najdu, a vyrazil jsem.
Mise začala příjemně. Vybral jsem hotovost v bankomatu, propletl jsem se vírem nakupujcích, kolemjdoucích a překážejcích sekuriťáků a vnořil jsem se do super, hyper, nebo co vlastně marketu. Po chvíli hledání, pobíhání, vztekání se, vracení a nakládání košíku jsem již stál v řadě u rychlých pokladen a čekal až přijdu na řadu. Za chvíli se ozval plechový hlas „Pokladna sedm volná.“ Přistoupil jsem tedy a započal jsem svůj boj s obchodním řetězcem.
Pokladní: Pětsetšest.
Já: (podávám dvoutisícovku, čerstvě ukořistěnou z bankomatu)
Pokladní: Promiňte, ale já nemám drobný. Ale rozmění vám na informacích.
Dobrá tedy, říkám si, bylo to ráno a stát se to může. Zamířil jsem tedy k informacím. Tam jsem nejdřív chvíli poslouchal stížnosti španělsky mluvící babičky a její česky mluvící spolubabičky, které se snažila reklamovat kazetu do magneťáku. Netrvalo dlouho a obě odešly snad upokojené. Já jsem tak stanul sám tváří v tvář asi padesátileté, preventivně nabručené fúrii, která měla poskytovat služby zákazníkům. Vysvětlil jsem jí situaci a požádal ji o rozměnění. A vtom to začalo.
Fúrie: Ne, my nejsme povinni rozměnovat zákazníkům.
Já: To se mýlíte, jste.
Fúrie: Ne, pokladní vám ani nesmí rozměnit. Takže i kdybych chtěla, tak vám rozměnit nemůžu.
Já: Ne, to opravdu není pravda, obchod musí mít na vrácení.
Fúrie: Nemusí.
Já: Víte, že podle vyhlášky ČNB 37/1994 jste povinni mít na vrácení a v případě potřeby mi rozměnit?
Fúrie: To není pravda.
Já: Fajn, v tom případě bych rád mluvil s vaším nadřízeným.
O minutu později už jsem stál zpátky u pokladny, finanční operace s zdárně chýlila ke konci a já jsem si užíval pocit zadostiučinění.
Jaké z toho plyne poučení?
1. Nenechat se prodavači šikanovat. Zákony velice jasně specifikují kdy a za jakých podmínek je prodávající opraávněn odmítnou platbu penězmi, které mu předáváte. Za zákona jsou skutečně obchodníci povinni mít dost peněz na vrácení.
Obchodníci nejsou povinni přijmout platbu deseti a více mincemi stejné nominální hodnoty (tedy pokud platíte 550 korun deseti padesátikorunovými mincemi a deseti pětikorunami, nemusí to přijmout) a stejně tak nemusí přijmout platbu mincemi menšími než 10 Kč včetně, v případě že platíte částku větší než 100 korun včetně, nebo platbu mincemi menšími než 20 korun včetně, pokud platíte částku větší než 500 korun včetně.
2. V případě, že nepochodíte se svými právy u pokladních, postupujtě směle výše. Žádná pokladní nestojí o průser kvůli jednomu rozměnění, takže by tahle taktika měla fungovat. No a pokud selže všechno a vaši platbu vám stále odmítají přijmout, jde o porušení zákona a pak je na místě zavolat na policii, byť to mužná někomu zní směšně.
(Zatím nikdo nehlasoval)