Aby bylo mezi námi jasno. Roušky mě taky serou. A ještě víc mě sere, že mi je někdo přikazuje nosit. Nemyslím si, však, že by situace byla tak jednoznačná, jak se na tomto serveru prezentuje a v zájmu vyváženosti názorů nabízím toto „slovo do pranice.“
Základní argumenty proti nošení roušek se dají v podstatě po mém soudu rozdělit do čtyř kategorií.
- Flegr a Prymula jsou kreténi, kteří tomu nerozumí
- Roušky jsou na hovno
- Čínská chřipka je jen chřipka
- Jsem libertarián, mám právo být nemocný
Pokusím se ke každému z těchto argumentů nabídnout nějaké protiargumenty. Úplně nepředpokládám, že se mi podaří někoho přesvědčit, ale asi stojí za to alternativní pohled alespoň nabídnout.
Flegr je kretén, kterej tomu nerozumí
Pojďme hned k první skupině argumentů. Upřímně, nemám úplně rád argumenty z autority: Pokud se k nim jednou uchýlíme, tak je to nekonečná spirála, z níž není úniku a která nikam nevede. Sám o sobě totiž není ani pozitivní ani negativní argument z autority s to dokázat nic. Myslím, že velmi hezky se s tím vypořádává Ben Shapiro v tomhle videu. Zdejší p. t. p. majitel například velebí überzubaře Šmuclera, ale jestli „Flegr a Prymula tomu nerozumí“ tak stejně validně lze říci, že Šmucler tomu nerozumí. Je to cesta do pekel.
Ale tak vezměme tenhle obrácený „argument z autority“ vážně. Argument je, například, že „nová vycházející hvězda a velký doomsayingový talent z poslední doby Flégr je parazitolog, blechy, vši, roupi a tak.“ To ale není tak úplně pravda. Jaroslav Flegr (sic!) je především evoluční biolog, jehož původní zaměření je biologie buňky. Jinými slovy, zajímají ho nejvíc změny genomu a pochody na úrovni buněk. To mi přijde, že není úplně až tak mimo mísu, ne? Nehledě k tomu, že ani nálepka parazitolog Flegra úplně nediskvalifikuje, protože virus, slovy wikipedie, je „drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na pomezí mezi živým a neživým.“ (zvýraznění vlastní) Dovolil bych si tedy tvrdit, že parazitolog má do čínské chřipky jistý vhled.
Jedinou platnou námitkou tedy po mém soudu zůstává tvrzení, že se Flegr se svým odhadem netrefil. Na druhou stranu včas a správně předpověděl, že dojde k růstu na 1000 nemocných za den v době, kdy jsme si všichni mysleli, že už je po všem a epidemie se odebrala do věčných lovišť. Flegr není neomylný, ale myslím, že nasazovat mu psí hlavu taky není úplně správně.
Roušky jsou na hovno
Přijmeme-li postulát, že se ten virus šíří nějakou formou kapének a ne elektromagnetickým vlněním nebo zlým uřknutím, tak pokud mu dáme do cesty nějakou překážku, tak to musí nutně pomoci… Soudruzi z Améru na to téma udělali celkem polopatické video a interaktivní stránku, kterou dokonce přeložili na iDnes.cz.
A i když rouška nezadrží všechno, na dávce infekčních kapének, kterou jeden každý z nás dostane, samozřejmě záleží. Kdo nevěří ať tam běží a řekne mi, je-li více ovlivněn alkoholem, když si dá jedno pivo nebo metr piv.
Za třetí – jestli jsou roušky tak strašně na hovno, proč se s úspěchem používají v lékařství od devatenáctého století právě k zabránění přenosu nemocí? Proč se roušky používaly za epidemie španělské chřipky přesně na to samé jako se používají dnes (k zastavení infekce)? Mimochodem, tehdy taky lidi pyskovali, že jsou roušky na hovno. A pak že tempora mutantur et nos mutamur in illis.
Čínská chřipka je jen chřipka
Doufal bych, že nepřesvědčené přesvědčil svým článkem hedonism.bot, ale pokud tomu tak není, dovolím si jednu poznámku a dva příklady z mojí osobní zkušenosti. Velmi často se dozvídám, že „na čínskou chřipku umírá méně lidí, než umírá běžně na normální chřipku.“ Vtip je v tom, že proti normální chřipce zpravidla nezavádíme taková opatření, takže nutně musíme mít jiné výsledky.
A teď dva příklady z mého okolí, které mě osobně přesvědčily, že čínská chřipka nemusí být vždy úplně prdel.
Příklad 1: Máma mého nejlepšího přítele se nakazila během první vlny. Strávila více než měsíc na ventilátoru a po probuzení z umělého spánku po vyléčení se musela učit znovu fungovat. Upřímně, úplně se mi nelíbí představa, že bych usnul a probudil se za měsíc.
Příklad 2: Kolega z práce – věk ca 27, mladý, zdravý, sportovní postavy. Čínskou chřipku chytil na pivu s kámošema a průběh byl více méně bez příznaků – pociťoval jen únavu a sem tam ho bolela hlava. Po 14 dnech už měl test negativní a mohl opustit home office. Bohu žel, nemoc zanechala následky v podobě drobného zjizvení plic a mladík teď čeká až se mu plíce zregenerují. Ani to mi nepřijde jako úplně lákavá představa.
Největší problém tohohle čínského sajrajtu je v tom, že my prostě nevíme, co ve Wuhanu přidali nebo nepřidali do smrtícího kotejlu. Neumíme jasně říct, která skupina lidí bude mít trvalé následky, nebo která na to umře (kromě toho, co je asi jasné, že další nemoci a vyšší věk/narušená imunita a schopnost regenerace jsou negativní faktory). U chřipky víme, co čekat.
Jsem libertarián, můžu si bejt nemocnej
Tenhle argument jsem si nechal na konec, protože je ze všech nejdebilnější. Není základní tezí libertariánů, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého? Jinými slovy – chceš-li být nemocný a odmítnout třebas i léčbu a zemřít, klidně tak učiň. Ale nemáš právo nakazit druhé. Nakolik víme, virus se šíří aerosolem ještě předtím, než se projeví klinické příznaky, takže celkem dává smysl nevstupovat do oblasti svobody druhého nenakazit se tím, že si ten kus hadru vezmu. Je to nepohodlné, ale že by se to nedalo přežít, to jistě ne.
Ale klidně si myslete něco o prdeli.
04.10.2020 Honza
(417x známkováno, průměr: 2,13 z 5)