Zatímco Dušan Jasánek ze Švandrlíkových Černých baronů je nyní již důchodového věku a jistě stráží tradiční pořádek v bezprostředním okolí svého domu, můžeme my sáhnout po generalizaci a konstatovat, že každý politický režim má své vizionáře, hrdiny, neohrožené bojovníky za právo a spravedlnost, ale taky nástěnkáře, sráče a vlezdoprdelníky.
Platí to i pro naši zemi, kde je mezi počtem Mirků Dušínů a Dušanů Jasánků zjevná nerovnováha. Stojíte-li o to, intimně poznat druhou ze zmíněných kategorií, opatřte si titul zvaný Jižní Čechy Dnes, což není nic jiného, než regionální příloha Mladé fronty, a vyhledávejte sloupky pana redaktora Jana Štiftera cynicky zvané K věci.
Pan Jan Štifter je mladý, flexibilní, progresívní a svými názory stojí vždy na té správné straně. To je klíčem k tomu, aby k nám mohl každý den promlouvat a formovat názory čtenářů. Kdyby to bylo jinak, patrně by mohl psát leda básničky na toaletní papír při vykonávání potřeby.
První sloupek, který mi dokonale zvedl tlak, se jmenoval O nové zámecké paní na Hluboké. Alžběta Pezoldová, adoptivní vnučka známého českého vlastence Adolfa Schwarzenberga, učinila v polovině prosince další z mnoha svých pokusů domoci se majetku rodu v hodnotě 40mld. Kč, mimojiné také zámku na Hluboké. 
Majetek rodu Schwarzenbergů nebyl znárodněn, ale konfiskován na základě zákona zvaného pracovně Lex Schwarzenberg z roku 1947, nevztahují se na něj tudíž restituce neboli náprava majetkových křivd. Za zmínku stojí, že Adolf Schwarzenberg nikdy nepřijal české občanství a část jeho majetku podléhala státní správě už během protektorátu. Majetek byl po válce zabaven podle platného práva a zákon zůstává dosud v platnosti. Snahou Pezoldové je zpochybnit v tomto bodě české právo, soud tyto požadavky vytrvale zamítá. Tristní situace. Naštěstí přijíždí svázáček Štifter na bílém koni a v ruce místo šavle drží anální sondu, aby ji slastně zasunul do řiti krásné hraběnky. Nejen že si dovedl neomylně vybrat správnou stranu ve sporu, ale ještě do něj vnesl originální argument nebývalé hodnoty: Zámek není pouze památka. Zámek je určen k bydlení. Je třeba ho zabydlet. Je třeba ho zabydlet paní Pezoldovou. To je slovo do pranice, proč to nikoho za těch patnáct let, co se Pezoldová soudí s českým státem, nenapadlo? Možná by stavu zámku ještě více prospělo, kdyby se tam nastěhovalo tři sta cikánů ze sídliště Máj, protože pak by podle Štifterovy logiky zámek přímo vzkvétal. Bohužel, Štifter se příchodu nové zámecké paní nedočkal – Pezoldová (opět) se svými nehoráznými požadavky neuspěla. Myšlenka, že by snad Pezoldová v zámku bydlela, je naivní natolik, že nelze hovořit o naivitě, ale o blbosti. Rod žije už léta na dluh, sekera je zaťata milardy hluboko, každý si dovede domyslet, co by následovalo (tedy kromě pana Štiftera).
Zatímco v předchozím případě Štifter moc úcty k českému právu neprokázal, v druhém příspěvku se konečně našel v roli uvědomělého občana hajícího právo a pořádek. Druhý příspěvek, možná ne až tolik iritující, se dotýká letitého záměru českobudějovické radnice instalovat po městě radary na měření rychlosti. Dušan 
Jasánek moderního věku míní, že je to tak správně, nic jiného jsem od něj nečekal. Dokonce se mírně zaraduje nad tím, že pokuty zaplatí i ti, kdo omylem trochu překročí, a tak je to taky správně. Pozastaví se však novinář Štifter nad tím, že město je každodenně zacpáno kolonami aut, dopravní systém tedy vyžaduje investice do nových obchvatů, rozšíření komunikací a ne do buzerace občanů? Ne, nad tím se Jan Štifter pozastavovat nebude. Předmětem Štifterovy kritiky není to, že magistrát buzeruje občany namísto aby se jim snažil učinit používání komunikací komfortním, Štifter kritizuje, že nebuzeruje dost. Kdyby magistrát vybral všechny pokuty, píše Štifter, bylo by na nový akvapark. Heuréka, svazák nalezl bájný roh hojnosti: radary přece nejsou od toho, aby zajistily dodržení rychlosti tam, kde je speeding nebezpečný. Radary jsou od toho, aby vydělávaly formou skrytých daní na akvaparky pro vodomilné svazáky. V další fázi by bylo možné stanovit v celém městě rychlost jízdy 5km/h, čímž by se dále optimalizoval výběr pokut a bylo by možné postavit nejen aquapark, ale i mauzoleum. I zde čeká Štiftera zklamání – v ucpaném městě bych si od radarů mnoho nesliboval, když někdo v koloně dosáhne rychlosti 50km/h, tak může hovořit o štěstí. Z toho, co se vybere, se odečtou přestupky početné místní VIP komunity, ze zbytku si ukousne svoje procento Czech Radar, v případě této firmy to obvykle bývá 60-70% z vybraných pokut. Zbyde jen na velmi malý akvapark, spíš jen takovou vaničku, ve které by se mohl vycachtat jeden malý sráč.
Třetí hovnařova perla se dotýká informace, že v Budějovicích bude postaven nový supermarket. Zdánlivě nevýrazné téma mě nastartovalo mnohem lépe než ty 
předchozí bláboly. Soudruh zabrnká na alternativní strunu. Předměstí zahlcují krabicovité stavby, hřímá ani ne sedmadvacetiletý kazatel tónem starého bolševika, prý chrámy konzumu. Aby byl totalitní slovník kompletní, chybí už jen rozvraceči, váleční štváči, Yankee v cylindru a vrazi z Wallsteetu. Štifter vyčítá městu, že stavbu povolilo. No a co? Chystá se nás nadějný soudruh Štifter vrátit do doby, kdy úředníci svévolně povolují a zakazují? Temné poselství na konci článku říká, že je tady samošek dost. Dost je jich, protože to pan Štifter povídal. On je totiž naprosto geniální, předvídá i vaše nákupní potřeby. Svět podle Štiftera bude jiný, než my známe. Pokud si budeme chtít postavit obchod, anebo třeba trafiku, nebo i jen domek nebo garáž, nebude už stačit splnit zákonné podmínky pro stavbu, bude nutné schválení všemocným úředníkem, který posoudí hranatost stavby a provede rozbor, zda obdobných staveb ještě není v okolí dost, a podle toho rozhodne, zda vám ji dovolí postavit, nebo ne. Má to malý háček: V takovém světě podle Štiftera žít nechci. V takovém světě podle Štiftera chce žít jen Štifter a pár sráčů.
Původně jsem myslel, že má Štifter nějaký stroj na sériovou výrobu kolozubých vět a depilovaných odstavců, realita je však mnohem tvrdší. Rodí se nová generace novinářů v zakázkovém provedení bezzubý kastrát. Kam se poděla přirozená vlastnost mladých lidí vidět realitu kriticky a nenechat se jen tak nachytat? Cukrový chlapec nepobaví a nepotěší, ale taky neurazí a v tom je jeho hlavní přednost. Dokonalý bezkonfliktní produkt pro dnešní dobu. Snad by bylo možno panu Štifterovi doporučit, aby do článků přidal výraznější environmentální poselství a něco pravdy, lásky a vítězství nad lží a nenávistí ve stylu imaginárních „lidí dobré vůle“.
Zrovna mám rozečtenou knížku Dva proti Říši o atentátu na Heydricha a zkouším projektovat svazáčka do této doby. Nevidím ho, jak stojí se sten gunem v Kobylisích u chodníku, ani jak přechovává agenty odboje u sebe doma, vidím tady říši oddaného člena hitlerjugend, jak píše oslavné sloupky na německé vojáky do protektorátních novin.
(5x známkováno, průměr: 2,60 z 5)