Ano, každý z nás, nosících pod bederní rouškou ozdobu samce, si zajisté toto strašné období pamatuje. Období, kdy každá láska a zamilovanost je navěky, city (a hormony) v hlavě, potažmo i jinde, pulsují, až přechází vědomí, a noc je Spojencem…
Období, kdy každý periodický pohyb, ať je to vesnická pumpa na studni, nebo baterka na noze cyklisty,v zbuzuje jednu a tutéž asociaci…
Nyní, při svém již pokročilejším věku, s hrůzou zjišťuji, že mladý muž od 17 do zhruba 25 let je v podstatě nepoužitelný k čemukoli, kromě tzv. “slibování“. Ani já jsem nebyl jiný, jenže mi stále více připadá, že my, současní čtyřicátníci, jsme toto období zmatku, zrání, hrdosti a oscilace mezi školou, slibováním, tanečními a onanií prožívali přece jen trochu jinak.
Pravda, také byl naší modlou automobil, svezení slečny, ukázat Světu, jak nám patří. Jenže dnes se slibováním úzce souvisí kult např. tuningu a koupených, konzumních věcí vůbec.
Spousta z nás, alespoň co mi paměť sahá, pěstovala různé sporty, hrála na nejrůznější hudební nástroje, trápila se s modely letadel či jiných samohybů. To jen tak pro vlastní radost. Dnes? Tuning ze součástek koupených v obchoďáku, Internet a „zábavní servery“ s myšlenkami připravenými k zasunutí do hlavy, snowboard (a raději o něm jen mluvit), raft (jako záminka na alkoholový týden) a samozřejmě, abychom nezapoměli, tráva. Společný znak? Pasivita, raději se nechat vést za uměle vytvořenými ideály zábav a činností, v podstatě bez vkladu čehokoli vlastního.
Někdy nostalgicky vzpomínám, jak každá holka z našeho panelákového bloku měla třeba zpěvníček, nebo prostě jen takový sešit, kam si psala citáty, byť někdy směšné a naivní…Ale cvičilo to mozek, vážení, ne, že ne. Scházeli jsme se na klepači našeho dvora, každý snad zkoušel kytaru, každý měl míč… I ty vylomeniny měly nádech klasiky a aktivity…
Dnes?
Klepač je nahnutý, rezavý, zarostlý trávou. Kytara tam léta nezazněla, staré hřiště nikdo neudržuje…Naše děti dnes chatují, krouží po sídlišti v Golfech s mračítky a já při pohledu z okna na naše krásné, modernizované sídliště, čím dál častěji uvažuji, že zakoupím balsu, kus překližky a budu se opět mořit s nosníky křídel modelu letadla…Pokud se ovšem takové věci ještě někde prodávají.
Vypadá to,že tento článek je projev mého přicházejícího Stáří…Nebo ne?
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)