Síťová neutralita

Featured Image

Téma síťové neutrality poslední dobou rezonuje (nejen) Internetem. Zajímavé je na něm mimo jiné to, že na první pohled se jeví býti zastánci svobody právě její omezovači a naopak. Ale začněme od začátku; o co se jedná? Poskytovatelé Internetu mají (především v USA, kde je to velké téma; ale v ČR také) zákonem zakázáno přizpůsobovat cenu za data či rychlost připojení jejich obsahu; nemohou tedy například zpoplatnit porno nějakým extra poplatkem, nesmějí snížit přenosovou rychlost tomu, kdo moc sleduje videa a podobně. Klíčová otázka zní: Je to dobře, nebo špatně?

Než začnu rozebírat ekonomické aspekty (což je pointou článku), rád bych se k problematice vyjádřil z hlediska etiky: Mělo by být vždy záležitostí obchodujících stran, za jakých podmínek spolu smění své statky; zásah třetí strany z pozice síly jest absolutně nepřijatelný. Řeči různých pirátů (i Pirátů) o takzvané svobodě, jež by měla spočívat v regulacích providerů, vypadají na první pohled hezky, ale více méně se jedná o variaci na téma: „Válka je mír. Nenávist je láska.“ To, že nemohu provozovat službu (kterou nikoho nenutím odebírat) tak, jak chci, ale musím se řídit bandou raubířů jen proto, že jsou silnější, vážně nemá se svobodou nic společného; neexistuje totiž ničí právo na to, aby mu někdo poskytoval připojení k Internetu za podmínek, které se mu líbí. Tomu třeba Piráti oponují tvrzením, že Internet je stejně důležitý jako voda, takže právo na rychlé připojení má patřit mezi základní lidská práva (to mimochodem cituji přímo z jejich webu). Většina odpůrců na to reaguje zpochybněním porovnání důležitosti vody a Internetu; k tomu mohu říci jednak to, že užitek je subjektivní, ale především by mezi základními lidskými právy neměla být ani ta voda. Proč? Protože pozitivní právo na straně jedné znamená násilné donucení na straně druhé. O tom jsem toho ale již v minulosti řekl i napsal dost, takže se teď pojďme raději podívat na ekonomickou stránku věci.

Jak si zrušení síťové neutrality představí drtivá většina lidí (a tentokrát mezi ně patří i řada mých svobodomyslných známých)? Inu, řeknou si, že když poskytovatel Internetu nebude regulován, prostě zpoplatní porno (možná i nějaké další věci) a zpomalí připojení tomu, kdo streamuje videa ve 4K; jinými slovy horší služba za více peněz. Není divu, že je pak tolik lidí proti, zatímco provideři jsou vykreslováni jako páni temnot. Zde pro úplnost dodávám, že v krátkodobém horizontu po případné deregulaci mohou být tyto obavy dokonce i oprávněné (neříkám, že jsou, ale mohou být); z takového scénáře bych však nevinil trh, nýbrž právě období regulací, jež deregulaci předcházelo (celkem logicky – objeví-li se negativní dopady deregulace jen těsně po ní a věci se časem dají do pořádku, vypovídá to o tom, že trh si bez státních zásahů poradit umí a chybou byly právě tyto zásahy). Dále v článku tedy stav těsně po regulaci rozebírat nebudu; zaměříme se na střednědobý a dlouhodobý horizont.

Scestnost představy, že bez síťové neutrality dojde ke zdražení a znekvalitnění služeb, si nejlépe demonstrujeme takto: Dnes neexistuje žádný zákon, který by providerům bránil prostě zvednout ceny; ano, nesmějí naúčtovat dvě stovky měsíčně těm, kdo sledují na Internetu porno, ale mohou – kdyby chtěli – naúčtovat stovku navíc plošně každému. Z toho, že tak nečiní, plyne, že bude existovat nějaký důvod, proč to nedělat; a tím důvodem zjevně není legislativa, neboť ta jim v plošném zdražení nebrání. Celkem nepřekvapivě a pochopitelně je onen důvod skryt v konkurenčním boji; mnoho lidí má však tendenci tržní mechanismy shazovat ze stolu jako pustou teorii, která v praxi – ano, v té praktické džungli státních regulací – nefunguje (nebo má spoustu výjimek), takže si vystačíme s tím, že ať jsou ty důvody pro nezdražování jakékoliv, zákony to nebudou (když to nezakazují).

A existuje-li důvod, proč provider svévolně jen tak sám od sebe nezdražuje, i když může, bude mu přesně stejný důvod (ať už ho chápeme nebo považujeme za magii) bránit i v tom, aby zdražoval a zhoršoval své služby, kdyby síťová neutralita nebyla legislativně ukotvena.

Tvrdím tedy, že i bez vynucené síťové neutrality nebudou poskytovatelé Internetu nikoho zpomalovat či vybírat poplatky za návštěvu určitých stránek? Ne! To rozhodně netvrdím; trh nelze predikovat, takže ani já (a nikdo jiný) samozřejmě nevím, co by po uvolnění této regulace nastalo. Je možné, že by se nestalo vůbec nic; také si ale umím představit, že určité skupině uživatelů by se podmínky užívání Internetu zhoršily, avšak benefitovali by na tom jiní. Síťová neutralita (a úžasná „svoboda“ v podání pirátů i Pirátů) totiž znamená jen tolik, že jedna skupina uživatelů Internetu doplácí na skupinu jinou; a provideři mají zakázáno s tím naložit tak, jak uznají za vhodné. Celá ta infrastruktura totiž stojí podstatně více peněz, když uživatelé masivně sledují videa ve 4K, než kdyby jen prohlíželi web. To samozřejmě není nic proti ničemu, ať si každý dělá, co chce (včetně poskytovatelů), ale ať nikdo nikomu nebrání nastavit cenu služeb tak, jak uzná za vhodné.

Tak mimochodem celý ten spor začal; provideři v USA chtěli jiné podmínky pro služby typu Youtube a Netflix a podobně. Ty využívá jen někdo, ale kvůli vynucené síťové neutralitě je platí všichni, což chtěli operátoři změnit. Původním záměrem tedy nebyla stará dobrá cenzura, nýbrž starý dobrý zisk; a nic proti němu. Ostatně i cenzura na svém a za své je součástí svobody; je pochopitelně nekonečně špatně, když centrální autorita kohokoliv k cenzuře nutí, avšak chce-li někdo diskriminovat v rámci služby, kterou dobrovolně poskytuje, neměl by mu do toho nikdo zasahovat. V tom druhém případě totiž není nikdo nucen tu službu používat; je na každém z nás, jak se k tomu postavíme.

Kdyby se totiž ukázalo, že porušení síťové neutrality lidem doopravdy vadí (a tím rozhodně nemyslím, že o tom budou psát petice, ale že se to reálně projeví v jejich spotřebitelském chování; do té doby to nejsou nic než plané řeči), provozovatelé se tomu pochopitelně přizpůsobí. A čím více nějaký poskytovatel zákazníky štve či cenzuruje, tím snazší úlohou pro konkurenci (klidně i zatím neexistující konkurenci, která se může zjevit kdykoliv) může být vyhlášení toho, že oni to dělat nechtějí a nebudou; je-li to pro lidi důležité, přejdou k tomu, kdo jim poskytuje službu tak, jak oni sami chtějí.

Má internetový provider nad svými zákazníky moc? No samozřejmě, že má (byť nenásilnou); na druhou stranu ji mají i oni nad ním (opět nenásilnou – ekonomickou). Neskutečně domýšlivá jsou pak tvrzení různých politiků, že oni musejí ty zákazníky chránit; to vychází z pomatené představy, že stát ví lépe, co lidé chtějí, než oni sami. Proto prosím, odložme domýšlivost stranou a nechme každého, ať si vybere, co vlastně chce a nechce; jistě, lidé budou během toho procesu chybovat, ale to budou i ti politici. Přiznejme si, že obecně nejsme kompetentní rozhodovat o životech ostatních lépe než oni; ano, občas se to povede, ale to nikdy nevíme dopředu. Tak nechme lidi jednat…


Související články:


12345 (152x hodnoceno, průměr: 1,91 z 5)
10 578x přečteno
D-FENS © 2017