Pár silničních zážitků z minulého týdne aneb „silniční zákon ochrání slušné řidiče před neslušnými“. Kdo mě ale ochrání před zmrdama, diletantama a policajtama, doprdele???
Pondělí
Jedu ráno do Plzně. ETA Plzeň je 8:30 a v jedenáct, nejpozději ve dvanáct musím být zpátky v Thomadorfu. Vyjíždím tedy něco po šesté a jsem překvapen hustotou provozu. Vysoukám se z Thomákova, projedu kolem červeně přeškrtlé cedule a rychlostí kolem stovky vjedu do levého pruhu, abych předjel úděsně kouřící Peugeot 405 GLD. Nebaví mě fungovat jako něčí externí EGR systém a tak ho ometu, když najednou zezadu dálková světla… velká, mocná, offroadovská. Koukám na tachometr, mám tam aktuálně sto dvacet a usuzuji, že mu uhýbat nebudu. Před peugeotem jede berlingo, tak ho předjedu taky a mezitím schytám asi pět zásahů dálkovými hypersuperreflektory. Aby mi dal najevo, že jsem skutečně jen bídný hmyz a strašně ho zdržuju, tak ještě bliká levým blinkrem. Myslím si něco o nezbytnosti přiložení studeného obkladu na přirození a konečně uhýbám. Baculatý až oteklý salónní džíp pro kancelářské dobrodruhy se kolem mě prožene a mizí v dáli. Mohlo to být Sorento, Santa Fé nebo jiný podobný SUV krám z Koreje s drsným názvem pro frustrovaný buzeranty, ale já nevím, protože tyhle auta mě totálně nezajímají.
Mám tu plechárnu pořád na dohled. Dojedeme do Češňovic a já ofrouta dostihnu právě ve chvíli, kdy řeší další problém. Řidič červené dodávky si usmyslel, že v obci pojede pod padesát, což ofrouta velice enervovalo. Také do něj pustí několik dávek fotonovým dělem, ale řidič dodávky na to nereaguje a odolává ofroutovu popostrkování. Patrně ho přes zasviněná skla v zadních dveřích a zamrzlá zrcátka ani nevidí. Blížíme se ke konci obce a offroadista je už vytočenej na maximum. Kličkuje ze strany na stranu, jako když pásovec Eli ve své formuli zahřívá gumy, a zjišťuje, zda by se nenašla nějaká díra, kudy by svého automobilního mastodonta prostrčil na cestě vstříc nějakému powerpointo-análnímu workshopu. Bohužel, jeho hledání má tragický a náhlý konec. Vohnouti v červené dodávce totiž právě minuli benzínovou pumpu firmy Pletka, známou široko daleko líným personálem a širokým výběrem okoralých lahůdek od firmy Salmonel&Listeria Adventure Foodz, a asi je napadlo, že by si mohli hned po ránu polít jazyky pivní limonádou. Řidič dodávky prudce šlápl na brzdu, současně dal blinkr doprava a zatočil. Bum. Ofrout na to nestačil zareagovat a vpálil to svým naleštěným hyperrámem do zadních dveří podčlověčí dodávky.
Opět mi vyvstala otázka, zda jen rám je ještě skutečně ochranný nebo už je rámem útočným.
Konfrontace akutního zmrdismu s chronickým vohnoutismem opět udělala svoje.
Objel jsem celou tu skrumáž, zastavil a šel se podívat. Jsem tvor zvědavý, chtěl jsem vědět, jak vypadá takovej zmrdí kretének a v případě, že by byl zraněný, poskytnout mu první pomoc, například ambulantní urinoterapii přímo do krku. V jednom českém porevolučním filmu byla přítomna postava cikánského devianta, který souložil s auty do výfuku, o něco podobného se právě pokoušel náš ofroutista, ale zepředu. V předklonu osahával přední partie svého vozu, jako by se mu pokoušel zatlačit bouli, zkoumavě hleděl na ohnutý rám a patrně ho někdo šeredně napálil, protože tohle skutečně nebyly chrommolybdenové trubky. Rám vykazoval asi stejnou pevnost jako za sebou spojené plechovky od coly, v místech uchycení se to celé nějak vyvrátilo a tak náš zmrd přišel o část nárazníku a také o jednu mlhovku. Vohnouti z dodávky, dva ukrajinští dělníci a jejich český vedoucí, na něj hleděli beze stopy lítosti, dokonce se zdálo, že mají i trochu radost a je to pro ně vítané zpestření pracovního dne. Plešatý zmrd laskal svůj nakřáplý korejský nástavec na penis a něco jim říkal, rozuměl jsem jen slovům „policajti vysvětlí“. Odehrál se následující dialog:
(Zmrd ke mně): – No viděl jste to?
(Já): – Nevím co.
– No přece jste musel vidět, jak zničehonic zabrzdil…
– Ne, to jsem neviděl.
– Ani blinkr nedal…
– Tak to jsem taky neviděl.
– Tomu nerozumím. Jel jste za mnou a viděl jste stejně dobře jako já, že…
– Jak říkám. Nic z toho, co popisujete, jsem neviděl. Já viděl, že jste jel jako prase, blikal na něj dálkovýma a najel do něj zezadu. Pokud byste potřeboval svědectví pro policii, bude vypadat přesně takhle.
Věřím, že kdyby zmrd mohl hrabat pacičkama a dupat nožičkama jako mimino, tak to udělá.
Předpokládám, že copzz nakonec nezavolal. Předpokládám, že to předá právníkovi. Pardon, „svému právníkovi“ („Svůj právník“ je speciální verze právníka, který s vámi nejprve má ukrutně zatočit a nakonec nic neudělá … myslím, že to všichni známe).
Pondělí o něco později
Ukázalo se, že silnice za Pískem je docela pěkně namrzlá. Co předváděli někteří řidiči a hlavně řidičky na náledí, to bylo dávno za mezí rozumného chápání. Řekl těm lidem vůbec někdy někdo, že na takovém povrchu se nesmí prudce brzdit?
Čtvrtek (asi 19h večer)
Eins, zwei, Polizei, drei, vier, Kommandier…
Jedeme po Dlouhé louce směrem na jih. Vezu přítulkyni domů a jsme právě na nadjezdu přes odbočku na Kaplici, když vzadu slyším sirénu, tedy zvukové znamení, které vydává vozidlo s právem přednosti v jízdě. Uhýbáme všichni spořádaně doprava, jenže se ukazuje, že jsme to tím zkomplikovali, protože zdroj houkání, policejní felicie combi CBS 85-20 (nebo tak nějak) se pokoušela přejdet kolonu zprava a my jí v dobré víře zablokovali cestu. Bylo to od nich mimořádně slabomyslné. Jakmile zjistím, že to není sanitka, ale policajti, moje ochota uvolňovat cestu výrazně ochabuje. Přítelkyně říká něco o debilech. Felicie se protáhne kolem nás, kličkuje s houkačkou mezi auty po Mánesově třídě směrem dolů a odbočuje doprava do Čechovy. My tam jedeme taky a spekulujeme, kam mají asi namířeno. Potkáváme felicii – nyní už bez houkačky – jak se právě rozjíždí před hospodou U Havlíčka. Že by za tak krátkou dobu stačili uskutečnit nějaký zásah, o tom pochybuji, takže asi potřeboval kolega odvézt domů. Aspoň vím, jak se k tomu mám příště stavět, až uvidím houkající policejní auto.
Pátek (22h., Nádražní na křižovatce s Pekárenskou)
Ve směru k nádraží stojím v pravém pruhu na semaforech a vedle mě fóbije, v ní dva copzz the pigzz. Padne nám oběma zelená a chceme se rozjet, když se z Pekárenské přiřítí cikán ve staré Alfě Romeo a projede křižovatku na červenou. To, že jel na červenou, je evidentní nejen pro mě, ale také pro copzz, protože se zrovna začali rozjíždět a nyní musejí brzdit. Předpokládám, že se copzz the pigzz naserou, obrátí to jako v americkém filmu a vyrazí za ním, ale kdeže. Fóbije pokračuje dál směrem na Suché Vrbné, asi tam mají něco důležitého na práci, třeba kontrolovat automat na kávu u pumpy. Ostatně mám vážné pochybosti, že by starou alfu s tím jejich přibližovadlem dohonili.
Pravidla silničního provozu zřejmě pro etnické minority neplatí. Na druhé straně se policistům nedivím. Kdyby cikánovi sebrali pět bodů, běžel by ten za nějakým aktivistou, že ho skinheadi od policie rasově diskriminují a konstruují proti němu obvinění. Doloží, že jel na zelenou (náhodní svědkové: Koloman Žigo, Desider Horváth, Ferenc Dunka, Aranka Oláhová) a policie se bude muset omluvit.
Já nevím jak vy, ale bezpečně se rozhodně necítím i přes šmejd 411 a kdákání mediálních přátel 411fans, že se cítí bezpečně a v suchu, jako ta slečna v reklamě na vložky. Obávám se však, že se jedná pouze o iluzi, jednu z mnoha a navíc nepříliš kvalitní, zhruba na úrovni prodejních triků Horsta Fuchse.
Abych nezapomněl. Na pondělí 18.12. se plánuje jakási celostátní dopravně bezpečnostní buzerakce. Copzz the pigzz potřebují naloupit svým dětem na dárečky, například autodráhu s vestavěnou represívní složkou. Zkomplikujme řádně činnost dopravních hlídek, blikat, volat do rádií, hlásit do CBčka a tak podobně. Nenechme jim vydělat ani jedinou korunu.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)