Minule jsme si rozebrali způsob, jak rychle dostavět českou dálniční síť a nezatížit tím státní pokladnu. Dnes se budeme zabývat sítí komunikací o řád méně vyznamných – silnic první třídy.
Všichni se asi shodneme, že dálniční síť je důležitá, ale řada úseků nevykazuje takovou dopravní zátěž, aby bylo smysluplné v nich budovat nákladnou komunikaci dálničního typu. Přesto však existuje poptávka po provozu v takových úsecích a to včetně požadavků na rychlost přepravy, plynulost a v neposlední řadě také bezpečnost provozu a minimalizace jeho škodlivých vlivů na okolí.
Jsme zvyklí, že běžné silnice jsou v evropských zemích, až na nečetné výjimky, zdánlivě zdarma. Slovo zdánlivě je zde ovšem na místě – ve skutečnosti se ve všech zemích platí silniční daň a hlavně spotřební daň z pohonných hmot, jejíž minimální výše je dokonce harmonizována eurosměrnicí. Je také obecně známo, že peníze, vybrané na daních, ať už zavedených z jakkoli bohulibého důvodu, politici rádi utrácejí za projekty, které s původním účelem zavedení dotyčné daně nemají nic společného a tak se například v ČR z příjmů ze spotřební daně z pohonných hmot financují i celou škálu dalších aktivit. A tak řidiči a majitelé automobilů platí proti své vůli církve, muzea, galerie, divadla, originální tuzemskou filmovou tvorbu, sportovce, železničáře a v neposlední řadě také přistěhovalce a cikány.
Co s tím? No co asi? Myslíte, že soukromý vlastník silnice, bude-li vybírat poplatky za provoz (mýtné), z nich bude financovat církve či muzea? Ano, možná bude. Jiný asi ne. Bude-li vlastníků více, budete si moci vybrat, zda pojedete po silnici Franty, který má drahé mýtné, z něhož financuje mimo jiné muzeum pokrokových tradic a fotbalový klub, nebo po silnici Pepy, který má mýtné výrazně levnější a financuje z něj pouze kvalitní povrch své silnice a svůj S-klasse Mercedes? Ano, chci privatizovat i státní silnice první třídy – tedy přesněji nikoli, až na vybrané úseky, stávající státní silnice první třídy, ale spíše jejich modernizaci, výstavbu nových úseků atd.
Projekt nové silniční sítě, včetně předběžného rozdělení úseků jednotlivým společnostem, vypadá takto:
Na této mapě jsou zobrazeny úseky všech státních silnic první třídy, které mají být vybudovány a nadále provozovány jako silnice první třídy. Ostatní úseky (s výjimkou obchvatů měst a přivaděčů) budou převedeny do kategorie silnic druhé třídy hned, jak to bude možné (tedy v případě úseků, podle nichž se buduje či plánuje dálnice, tehdy, až bude dálnice vybudována, ostatní úseky v co nejkratší možné době). Silnice druhé třídy budou vlastnit kraje, jejich údržbu budou provádět obce i kraje i nadále stejným způsobem, jako dnes, neboť od veřejné služby není možné čekat zázraky.
Silniční společnosti opět založí stát a jako základní jmění do nich vloží ony silniční úseky. Akcie všech silničních společností nabídne k prodeji na burze, přičemž minimálně polovinu peněz získaných tímto způsobem vloží do uvedených společností zpět jako dotaci na provádění rekonstrukcí dotyčných úseků, další část rekonstrukcí bude financována dalšími investory. Komunikace se budou rekonstruovat tak, aby vyjma úseků, kde by si taková úprava vyžádala extrémní náklady či zátež krajiny, silnice disponovala nejméně třemi jízdními pruhy (jeden v jednom směru a dva ve směru druhém, přičemž takové uspořádání se pro oba směry pravidelně střídá), obcházela intravilány obcí a všechny křižovatky na těchto komunikacích řešeny jako mimoúrovňové. Mimo horských úseků se počítá s návrhovou rychlostí 100 km/h, provozovatel komunikace může na základě vlastního uvážení postavit úseky silnic (či celé silnice) s návrhovou rychlostí vyšší. Zda budou oba jízdní směry odděleny pouze dvojitou plnou čárou, přerušovanou čárou (podobně jako třeba na stávající I/8 v úseku Lovosice – Velemín) nebo betonovým či lanovým zátarasem (podobně jako na stávající I/48 poblíž Příboru), ponechme na provozovatelích jednotlivých komunikací.
Trasování silnic je navržrno v maximální míře tak, aby sledovalo středně významné dopravní směry, číslování vychází ze současného číslování státních silnic první třídy s tím, že zájmem je, aby dlouhé úseky, vytvářející jeden „logický dopravní směr“ nebyly děleny na více různě číslovaných komunikací (proto bude stávající silnice I/4 v úseku Strážný – křižovatka s R20 označena shodně jako zbytek komunikace I/37). Jedinou větší změnou v návrhu je přečíslování cca 200 km silnice I/11 na I/12, neboť v návrhu tvoří se stávající silnicí I/12 jeden „logický dopravní směr“ a pokud by I/12 byla číslována jako I/11, pak by v úseku mezi Prahou a Hradcem Králové vedly paralelně vedle sebe silnice II/611 (stávající I/11), D11 a nová I/11 (většinou v trase stávajících I/12 a I/2).
Snahou bylo maximálně eliminovat vedení silnic první třídy chráněnými oblastmi či národními parky, tam, kde to nebylo možné, se kalkuluje s tím, že moderní silnice, umožňující plynulou a bezpečnou jízdu a díky mostům a tunelům také s eliminací ostřejších převýšení, je pro daný ekosystém menší zátěží, než stávající komunikace (jde o úsek I/10 v Jizerských Horách a Krkonoších, I/37 přes Šumavu a I/44 přes Jeseníky).
Nově zrekonstruované silnice by měly vypadat zhruba takto:
(Zatím nikdo nehlasoval)