Silniční pirát a holé nohy

Featured Image

Bouchal attack páně Mourečka je zřejmě oblíbený způsob vymezování se cyklobuzen vůči automobilům. Moji osobní zkušenost se stejným stylem chování cyklistů na silnici jsem původně nechtěl ventilovat, ovšem Mourečkův fight mne vyprovokoval.

Cyklisté nemají pud sebezáchovy. Nejenom na silnici, ale i při jednání s cizími lidmi. Kdysi dávno jeden pán v Americe, nějaký Samuel, definoval předmět, který smazal rozdíly mezi silnými a slabými, a umožňujíce vnutit jinému člověku vaši vůli na dálku. Ne, není to pumpička na kolo. Moureček byl s tímto předmětem konfrontován a může být sakra rád, že je stále ve stavu schopen šlapání. Domnívám se, že už to neudělá, a pokud ano, pak je to čirý idiot, který hazarduje s životem.

 Někdy na začátku letošního léta jsem dostal úkol naložit svoji osmdesátiletou tchýni, její sousedku a společně s manželkou je dopravit na hřbitov v Praze 5 Radotíně.  Moje tchýně a její kámoška nesnášejí normální jízdu, takže vědom si pokynů mé paní choval jsem se při obsluze toho pedálu úplně vpravo velmi distingovaně.  Obě dámy jsem uložil na zadní sedadla ojetého jedničkového Superbu, a nechal vysokooktanový benzín v nádrži v klidu.

Hřbitov v Radotíně se nachází u řeky Berounky, kolem níž vede z Prahy cyklostezka, což je pro pozdější vývoj děje zásadní informace.
 

 
Ke hřbitovu jsem se blížil z parkoviště na malém náměstí (viz. mapka), kde po levé straně je řada kontejnerů na odpad a poměrně dosti vysoký živý plot, který ideálně zakrývá výhled do křižovatky po levé straně.  Bez rozhlédnutí by tam vjel jenom naprostý magor. Vystrčil jsem čumák auta opatrně do silnice, zastavil, rozhlédl se, nikde nic, tak jsem velmi pomalu na tzv. policejní jedničku vjel do silnice a zatočil doprava. Ještě jsem ani nestačil srovnat volant do přímého směru a někde zezadu se ozvala rána, normální pumelice, že mi to málem zastavilo pumpu.  Okamžitě jsem dal nohu z plynu a začal kontrolovat – zrcátka, palubka, kontrolky, zase zrcátka wtf? V zrcátkách nic, palubka nic, auto se dál chová normálně. Pak se ozvala manželka – nic nic, nevšímej si toho, jeď dál. Já na to co to bylo, tys něco viděla? Jo, máš na prdeli cyklistu, nevšímej si ho, hlavně jeď dál. Manželka mne zná, dobře věděla, že nesnáším, když někdo bez povolení vstupuje do mého osobního prostoru nebo se dotýká mých osobních věcí.  Kouknu do zrcátka, a byl tam! Klasickej, v pomalovaném streč oblečku, s tou šíleností na hlavě, na tom vytuněném silničním bicyklu s velmi úzkými pneumatikami. Kroužil mi za prdelí jako vzteklej Messoun, a já čekoval  všechna zrcátka a čekal, kdy to do mě pustí z pumpičky velké ráže.  Se dvěma starými dámami na palubě na nějaké úhybné manévry nebylo místo.  Nakonec ten pedál přidal otáčky, a předjel mne.  Na asi 100 metrů vzdálený hřbitov jsem dorazil krokem, zatímco mi manželka vysvětlila, že ta rána byla od toho zmrda, který se prý přiřítil z křižovatky a prásknul mi pěstí do okna v zadních dveřích.  Je s podivem, že to okno nešlo ven a tchýně nedostala infarkt.  Před hřbitovem je malé parkoviště, kde už ten vytuněný cykloun čekal. A nebyl sám, oni tam byli dva. Zaparkoval jsem, vystoupil z auta a povídám manželce – který to byl? Nerozpoznával jsem je, protože oba dva byli pomalovaní jak velikonoční kraslice. Načež jeden z nich vyskočil a vyrazil směrem ke mně.  Po cestě nějak divně kovově cvakal a péro mu v obtažených spodkách bojovně stálo (ta cyklo sedátka holt dělají divy).

Popisovat detailně celý rozhovor by bylo na dlouhé lokty, takže provedu pouze krátkou bilanci. Jsem silniční pirát, debil, zmrd, čurák, impotent, co ohrožuje na životě nevinné cyklisty, co ho chtěl zabít, co jezdí jak prase, co dostane do držky, co na něho budou zavoláni PaChové, tlustý podnikatel s Oktávkou, co si myslí, že si může na silnici dělat cochcárnu, a tak dále. Jejich slovník byl přímo úměrně bohatý tomu, jak drahá byla jejich kola, oblečky a ouklej kchůl úzké brejličky.

Po celou dobu mi oba chlapci urputně tykali.  Ale já jsem si tykat nechtěl, takže jsem byl ještě větší debil, a hrozilo mi tím pádem ještě větší bití. Po mé odpovědi, že jsem teda ještě od holek do držky nedostal, a po jejich dotazu, co to melu o holkách, na který jsem suše odpověděl, že nohy, pokud vím, si holí pouze holky a buzny, mně okamžitě hrozilo bití maximální. Pomalu a se zřetelnou artikulací jsem odvětil,  že můj osobní prostor je pro ně vymezen poloměrem dva metry od mého těla, a že jeho překročení budu považovat za útok na sebe, auto i jeho posádku. Po celou dobu jsem hovořil velmi slušně, bez vulgarit, stál jsem na stejném místě, ruce jsem měl volně podél těla, nedělal prudké pohyby. Jsem disciplinovaný a ctím zákon, takže jsem spořádaně čekal na útok. Byli dva, statní mladí junáci, plní sil, každý o hlavu vyšší než já, měli pumpičky a helmy. Já pouze starý padesátiletý malý tlusťoch s hodně utaženým opaskem a volnou košilí.
Nakonec mne ukecali k smrti a s vulgárními nadávkami odšlapali do prdele, vytočení na max a do červeného pole.

Moureček v podstatě dopadl dobře, a tihle dva pitomci taktéž.  Znám jednoho, který se vydal na červené vysvětlovat řidiči černého Audi  A8 s černými skly, že teda jako prasit na silnici to se nedělá.  Vystoupil ze svého auta, přiběhl k tomu černému autu před sebou a hrdinně vzal za kliku a otevřel dveře. Uvnitř seděli čtyři holohlavé krkovičky, v rukou guny, a ozvalo se pouze suché Štó ty, kakoj nibud probljém?  Mourečkovo heslo Orel mouchy neloví je sice fajn, ale on a podobní pitomci by měli vědět, že orel nemá neprůstřelné peří. Ti dva idioti u hřbitova (ejhle jak příznačné) neviděli pod košilí můj kilový železný mobil s velmi velkou dírou.  Další ještě těžší, ještě horší, měla moje žena. A přímo za zády na místo incidentu mířila kamera místní MP. Kamera, tři svědci, to bych asi s dobrým právníkem uhrál na nutnou sebeobranu proti fyzické a početní přesile.

Sečteno a podtrženo – idiot na kole přilétl jako orel do křižovatky, dal levý rejd a najednou měl před sebou pomalu se sunoucí auto. A protože musel brzdit, tak ho to nasralo tak, že si bouchnul.  Sice mohl použít cyklostezku, ale tam by asi nemohl tak prasit, jako na silnici. Vylekal k smrti dvě staré ženy, já jsem si pustil málem do trenek, že mi něco upadlo z auta, a jakkoliv jsem do té doby měl ještě jakési zbytky respektu a ohledu vůči cyklistům, tak tenkrát jsem je definitivně zahodil. Okamžitě jsem zakoupil do auta kameru a pro jistotu si tam dám ještě jednu, dozadu.  A pokud by skutečně to okno vysypal a tchýni by trefil šlak, soudní dohra by mohla být zajímavá.

Jak napsal D-FENS, ti blbci celou dobu hrozili fyzickým násilím osádce auta, která dohromady disponovala skillem a palebnou silou schopnou zastavit celý peloton i s doprovodem.   Auto není k bouchalování, auto je kromě privátního majetku i jakási osobní zóna, kam není radno vstupovat bez pozvání. Jednou padne kosa na kámen a cyklozmrdi si zabouchají na černou káru, jejíž osádka hovoří plynně rusky a s ničím se nesere. Co pak nastane, zajisté vejde do dějin cyklobuznistiky jako Absolutní Bouchalova cena.


26.9.2011 Magnum

12345 (2x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
292x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:56
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!