Šikana národní kultury, žena není ženou? - zpět na článek

komentářů 433

Přidat komentář
  1. Autor ma pravdu v jednej veci. Zdovodnenie navrhu zakona je uplne na hovno. Malo by zniet: Statu je trt makovy po tom ze ako sa kto vola. Bodka.
    Nutit zeny k prechylovaniu priezvisk je presne taka ista kokotina ako prehnana ochrana ich prav, ktora sa vykonava tym ze sa im nieco zakazuje. Nadherny paradox, ze? Narazam na kanadsku bohuzial este stale provinciu Quebec, kde chrania prava zien tak dosledne, ze im zakazuju prijat manzelove priezvisko.

    1. Výsledkem boje za práva žen jsou obvykle důsledky spíš negativní. Vezměme si třeba snahu, aby ženy mohly pracovat. Argument byl, že žena by měla mít právo si vybrat, jestli se bude doma starat o děti nebo půjde budovat kariéru. Fajn, co proti tomu namítat? Jenomže výsledek je, že žádný výběr nemá a pracovat až na výjimky musí, protože chlap už sám rodinu neuživí. A do toho se ještě stará o ty děti. Dalším důsledkem je přehnaná byrokracie, protože se pro ty ženské musí najít nějaká pracovní místa. Skutečně užitečných pracovních pozic je omezený počet, takže nezbývá než vymýšlet neužitečné a nepotřebné. Feminizace školství má tutéž příčinu.

      Dá se očekávat, že tahle komedie dopadne nějak podobně.

    2. Wildcat: debilita zákona v Quebeku je ale výjimka, takhle to prakticky nikde není, navíc to není žádná moderní novinka, ale zákon z roku 1981. To jsme tady měli zcela jiné problémy, proti kterým je tohle sranda.

  2. Vidim dva uhly pohledu: 1) jak se kdo jmenuje je kazdeho vec a nejpozdeji s prvni zadosti o ridicak/zbrojak by si mel svobodne vybrat; a 2) jak se bude jmenovat dite, nez dosahne veku na zodpovednou sebevolbu.

    Jak vidime na Muskovi jr; idiocie rodicu muze diteti pekne zavarit. Tady by asi nejaka forma RFC byt mela – napriklad bude rodu kompatibilniho s biologickym pohlavim, nebude urazlive,…

    1. Ja jsem se parkrat setkal s debilitou davat jmena jinde… u zvirat. Koupil jsem papiraka, ktery mel v papirech tak debilni jmeno, ze ho nikdy neslysel a nikdy jsme ho nepouzili. I u zveraka je pak vzdy registrovan pod nasim jmenem. Nastesti v plemenitbe nepokracujeme, jinak by asi na soutezich v tom byl chaozz.

      Priklad: Chovatelka (MVDr.) nam prodala stene s rodokmenem se jmenem „Give me break“. To nepochopis… prekrtili jsme ho uz pri odjezdu ze stanice.

      1. Zvireti je to nastesti uplne jedno, hlavne ze jsou ty nesrozumitelne zvuky konzistentni v case…

      2. Vzhledem k pravidlům pojmenovávání čistokrevných zvířat se to bude stávat, dokud tato pravidla budou platit.

        1. 7 přeživších na vrh není zase tak obvyklý, zvlášť u větších plemen

          1. A i tak, tak to pojmenuju, co já vim, třeba Gabriel nebo Gavin.

            Give me break, píča asi chtěla mít stanici pro koně, ale to by bylo moc práce.

          2. Pokud se nepletu, tak ty pocatecni pismena se urcuji bud podle vrhu feny, nebo podle vrhu stanice. V tom druhem pripade, pokud mas lepsi mnozirnu, jsi za chvili uprostred abecedy.

            1. Mám za to, že podle vrhu feny, proto obvykle sou všechna štěňata tak po E, maximálně F :) Géčko už bejvá u těch větších vzácnost (u jezevčíků asi normál). Pokud se bere i celá stanice, pak je to asi rozumnější.

            2. Podle mých zkušeností podle vrhu feny, v mém případě Ti La Shu Looks like an Angel.
              Štěně jse pes a říkáme mu Karle, na památku ikonického Karla von Bahnhoff.

  3. Je to věc vkusu s ohledem na dané příjmení. Pokud se kulturistka pojmenuje Jana Hrouda, může to být sympatické. Jmenuje-li se někdo Elvíra Bidlo Zpřelamhnátová, víte toho dost v podstatě o celé rodině. Kdyby radši Češi řešili, aby Češky nebyly tak tlusté. V posledních letech to je samé nepřechýlené sádlo a jedna velká škoda.

    1. Tyy joo!
      Zmíněný jev doplněný odporným nevkusem v oblékání také pozoruji. Ovšem myslel jsem si, že to přišlo s věkem…

      1. S věkem jako s dobou ano. S věkem jako s počtem let to už bohužel nesouvisí. Mladé to navíc neumějí nebo nechtějí skrývat.

        1. Teď je moderní být se sebou spokojená. Akorát ostatní s tím zřejmě spokojení nejsou, dyž je tak převislá, eh, nabídka nad poptávkou.

          1. Já se klidně vsadím: Ani jedna z nich není doopravdy se sebou spokojená :D

    2. Fat shaming bude brzo zakázaný.

      1. Fat shaming je naprosto přirozená společenská věc. Absolutním neokecatelným faktem je ten, že tlustí víc žerou než dělají. Tento instinkt prvobytně pospolné společnosti nadále přetrvává, a jak jsme se nedávno přesvědčili v případě některých Kauflandových strkanic, tyto instinkty velmi snadno vyplavou na povrch. Navíc platí zákon zachování hmoty, tedy dalším neokecatelným faktem je ten, že kvůli tlustým je svět víc posranej.

        1. Tak dřív to bylo vodítko aspoň v tom, že asi se taková neměla blbě a zvládla by přežít horší zimu. Dneska stačí žrát sladký nebo hodně levnýho šrotu a nehejbat se.

          1. Může za to kult bohyně Pohody (foneticky Pehedé).

  4. S tím přechylováním se dá blbnout do aleluja…
    Jak se správně (v souladu s češtinskými pravidly) přechyluje vdova po admirálu z Rispaldiců?

    1. Julia von Rospaldic?

    2. Stará existence?

  5. Čeština je v principu velice ohebný jazyk. Proto nechápu tuhle nesmyslnou snahu, ze které vzniknou neohebná příjmení, a budou padat věty typu:
    – Viděl jsem ve městě Novák.
    – Novák? To je ta, co s ní prcá Jeřábek?
    – Ne, Jeřábek teď prcá s Čeněk.
    Kontrolní otázka zní: kolik v rozhovoru vystupuje žen? :-D

    1. Mě zase baví křečovité nepřechylování cizinek, i když jinak jména vesele skloňují – Williams hrála smíšenou čtyřhru s Federerem.

      1. Přitom vlastně neni duvod, aby se Serena Williams nesklonovala jako Williamsová. Neskloňovani neprechylenych prijmeni je podle myho bohapusta hyperkorektnost, cili gramaticka chyba.

        1. V době, kdy sem eště pobýval u idiotboxu, z toho normálně bylo slýchat Williamsová. Doba asi pokročila, je pravda, že nějakou dobu už sem kolem naladěnýho zapnutýho televízoru nešel.

        2. Je treba zajimavy, jak se podarilo dojebat s/z a jeste i to dal jebou presstituti. Zrovna dneska byl na Hovinkach clanek, ze nejakej pumpickar ‚jel z kopce a vjel pod auto‘. Z obsahu textu bylo zrejme, ze nevyjel z tunelu, ale jel s kopce po nejake te trati pro pumpickare, ted nevim, jaxe tomu nadava. Rikam si – ok, pisalek neumi psat. Ostatne, mel to v tom textu nekolikrat, takze zadny preklep.

          Ovsem pozor, dle Pravidel se ma ‚s‘ psat, pokud je to evidentni pohyb shora dolu. A pak zde mame ‚slo to s nim z kopce‘, kde se sice mysli ekonomicky jasny sesup shora dolu, ale presto se tam pise ‚z‘ s tim, ze ‚s‘ je sice pripustne, ale zastarale. No to mi ho vyndej.

      2. to JCH

        U Sereny je to šumák, to je babochlap :-)

        Mě napadá, jak se správně přechýlí třeba taková/ý/é Caster Semenya(ová) …

        to Hanes
        Sem si vzpomněl taky na jeden:

        – Leží to pod Jahodou a heká to. Co je to ?
        – ???
        – No přece paní Jahodová. Tak znovu: leží to pod Malinou a heká to. Co je to ?
        – Paní Malinová ?
        – Ne … zase paní Jahodová … kurva jedna !

        1. Serena ma i nejaky zensky hormony, ze tam mas to ‚babo-‚??

          Znas ten, jak Serena rika segre ‚segra, doprdele, co nam to tam ten fotr sype za novy hormony, do tech energetaku, nevis??‘ a Venus na to ‚co, taky mas dojem, ze se ti zmensujou kozy?‘ ‚Ale ne‘, Serena vece, ‚ja jen, ze mi zacaly rust nejak dlouhy chlupy na koulich…‘.

          1. Hm. A taky se říkalo:

            Fibingerová dala přes hubu Kratochvílové, za to, že jí nechtěla půjčit holicí strojek …

        2. Semenová nebo spis Semenyová. Rustina prechyluje koncovkou -a. Tedy samice od Zubova je rusky Zubova a česky Zubovová.

          1. to shane:

            S tou ruštinou jste mě předběhl (nemohl jsem na mobilu najít azbuku). Ano, je pravda, že samice od Зубова je Зубова, zatímco české -ovová je vlastně už (mezislovanská překladová) duplicita. Zubova žena, jako Odolena Voda.

            S tím Semenyaem(ovou ????) to byla pochopitelně ironie. Tam nejde o přechýlení, nýbrž o to, že hlava jednomu nebere, jak mužský pseudohermafrodit s koulema a testosteronem může soutěžit za ženy, nadávat ostatním do sexistů a chtít přepisovat regule IAAF.
            https://cs.wikipedia.org/wiki/Caster_Semenyaová případně https://www.sport.cz/ostatni/atletika/clanek/156058-semenyaova-je-podle-testu-hermafrodit-nema-vajecniky-ale-varlata.html

            To je tak, když genderů není 63, ale už 81, to už je slušný maglajs … https://apath.org/63-genders/

            Něco na osvěžení ? Třeba: https://uloz.to/file/kVlUQrh5Nvl8/hausmann-josef-nahota-feminismu-pdf , jinak by se z toho člověk musel posrat.

            1. Sorry, to mi uniklo. Koukat na sport me nebavi a moje znalosti dopingovejch hermafroditu koncej nekde u sester Williamsovic a Helči Fibingerů.

              1. to shane
                Také nejsem sportovní fanoušek. Tenhle hluboký lidský příběh z jižní Afriky si mě našel na internetu náhodně sám, nicméně mě zasáhl tím, jak je blbý …

  6. zajímavá je ovšem potom otázka pravopisu:
    třeba taková paní Novák: bez Nováky, komu čemu Nováce, koho co Nováku, oslovujeme Nováko, o Nováce, s Novákou?

    1. To by se musela jmenovat Nováka, aby to šlo takhle skloňovat, ne? :)

  7. Přechylování ženských příjmeí je dobré především k tomu, aby se daly česky skloňovat.
    Když je příjmení nepřechýlené, pak se buďto sklňuje podle mužského vzoru, což dělá z ženské chlapa, anebo se neskloňuje vůbec, což dělá z češtiny češtin.

    1. To je hezké, ale spousta příjmení je nesklonných – např. Petrů…
      A v praxi se skloňují a přechylují i některá taková, co by měla být nesklonná – např. Petrůj, Petrůch, Petrovic, Petrojc apod…

    2. Bude to dobré jedině k tomu, že člověk pozná, s jakou krávou má co do činění.

    3. Budete to muset přežít. Stejně jako musíte přežít skloňování ulice Československé armády. Všude je chléb o dvou kůrkách. Při dodržování přechylování jsou ptoom třeba ruská jména přechylována dvakrát, např. Zacharovová (Gita Oggová by napsala Zacharovovovová).

      Kdyby radši českým mužům záleželo na tom, aby z jejich rodných jmen nikdo nedělal holčičky. Tady to je samá Pepa, Franda, Jarda, Péťa, Míla, Mára. Bratr je brácha, kamarád je káma. Sami sebe skloňují jak nějakou kundu.

      Snaha napasovat všechna jména a příjmení na chatrný logický základ jakési slovanské blabolice je dle mého názoru nesmyslná.

      1. Což o to, když jsme kdysi přežili Vigdís Finnbogadóttirovou, tož nás jen tak něco nerozhodí…

      2. Se mi vybavil Ozak, kterak jasne prohlasil, ze ‚na vanoce ma bejt vanocni strom, maji se zpivat pisne, predavat dary a dat si chlebaky‘.

      3. ano, z „vejcování“ (ovování) již jednou přechýlených, všem srozumitelných slovanských příjmení mi naskakuje husí kůže. to už je horší, než když má pan Björnson za manželku paní Ingadottirovou.

        na nepřechýlená příjmení možno prakticky nahlížet dvěma způsoby:
        a) vybrat si nějaký blízký žena-růže-píseň-kost vzor a postupovat podle něj, možná nejprve k nepřechýlené podobě přidat ženskou koncovku, kterou samozřejmě v prvním pádě jednotného čísla neuvádíme a nevyslovujeme (paní Pešek (Peška), bez Pešky, dát Pešce, vidím Pešku…), což může znít na první pohled divně. a nebo použít ženskou koncovku nikoli přivlastňovací. Kinský-Kinská, Petrů-Petrů, Novák-Novačka. to je češtině vlastní a tak přirozeně fungovala (dá-li se za seriózní pramen považovat soubor děl národního obrození)

        nebo b), nepřechýlené jméno považujeme za přívlastek nesklonný, ten však musíme použít nikoli samostatně, ale s členem určitým, který ovšem čeština nemá, a když se místo ní použije osobní zájmeno, zní to divně až neuctivě, nebo lépe s křestním jménem (které skloňujeme) nebo s oslovením či titulem (paní, doktorka…)

        1. Lukas B.: Anebo takový kompromis. Paní bude mít v matrice a dokladech nepřechýlené příjmení a bude snášet, že v běžné řeči bude její příjmení přechylováno – ovšem v rámci gramatiky a nikoli jako naschvál. Řekl bych totiž, že většině jde právě o ty doklady a oficiální formu příjmení, nikoli o to, jak budou oslovovány volány.

          Variantou je total grammar nazi: „Setkal jsem se s paní Šle-é-ovou a panem Šle-é-em“, a běda jestli tam bude jediná hláska blbě.

          1. ano, v dokladech to mít tak, jak chce nositel jména, a deklinovat a oslovovat-volat tak, jak to jde (bez zlého úmyslu) komu z huby ven, to je ten rozumný kompromis.

            samozřejmě nějaké nevýhody mají i přechýlená jména, třeba při cestování neúplné rodiny s dětičkami k móři. jmenuje-li se maminka Nováková a děťátko z nesezdaného páru Kubíček Dvořák, potom si maminka opatří lejstro, že je Kubíček její a ona je jeho zástupcem, což se hodí na letišti i u doktora. jmenuje-li dítě se Kubíček Novák, potom může lékař vykázat matku Novákovou ze špitálu s tím, že je sice pěkné, že tříleté děťátko s horečkou přivedla, ale že děkuje a ať vypadne, protože s dítětem nemá nic společného, vždyť se jmenuje jinak. natož když cestuje paní Diová.

            1. A co teprv deti rozvedenych nabo ovdovelych znovu se provdavsich matek. Spoluzaky jenz se jmenovali jinak nez jejich matky jsem mel uz za pozdního sociku. Pak jsem znal jednoho kde jine prijmeni meli rodice a jeste jine jeho sourozenec. Opravdu neni povinnost po svatbe adoptovat dite noveho partnera. Ten bejvalej by s tim ostatne taky nemusel souhlasit, žánop.
              Kdyz o tom tak premejslim, tak i moji prastryci meli jine prijmeni nez muj ded.

        2. Nápad je to dobrý a je již dlouho používán jako spíše pejorativní pojmenování:
          „Slyšel jsem Pešku, jak pomlouvá paní radovou.“
          „Potkali jsem Novačku…“

          1. Pejorativně nám to možná připadá teď, ale přečtěte si cokoli autentičtějšího z poloviny století. toho předminulého.

            vtipné je ovšem i to, že je-li paní Novačka notářka nebo doktorka, je to proto, že je její manžel pan Novák notář nebo doktor.

            1. mimochodem, i používání samotného příjmení bez křestního jména nebo titulu je velmi nezdvořilé. pane Nováku (pane doktore Nováku), kudy prosím do podatelny? (správně). Václave Nováku (žáku Nováku), pojďte prosím k tabuli (správně). Novák (Nováku), udělejte krok dopředu – sprosté, používá se na trestance a vojáky prezenční služby.

            2. Pokud vim, tak za prvni republiky se titul nesklonoval, takze bylo slyset treba ‚pani doktor Novakova‘.

              1. paní Nováková měla totiž diplom ze slušné tradiční university, a ten diplom byl v řeči vzdělanců, tedy latině. dneska je to podobné, kdejaká paní se chlubí titulem „mládenec“

            3. Paní doktorka Nováková (za první republiky spíše paní doktor Nováková) je lékařka…
              Paní doktorová Nováková je manželka lékaře doktora Nováka…
              Manželka pana komerčního rady Nováka je paní komerční radová Nováková…
              Ale co když je paní Nováková komerčním radou? Babo raď…

              1. s první republikou se jděte vycpat, to je moderna uvolněných mravů, a čtěte autentické písmáky před 1850 – třeba zápisky Věnceslava Metelky.

                1. Cože to je? :oD

      4. Ha – a co teprve když má chlap příjmení v ženském tvaru…
        Takže pan Prdlavka – jaxe vlastně skloňuje? Potkal jsem Prdlavku je jasné, ale řekl jsem to Prdlavkovi nebo Prdlavce?
        No a paní může být taky Prdlavka nebo tradičně Prdlavková, tady to vyjde nastejno (akorát u toho skloňování nemusíme hloubat),,,

        1. Podstatné jméno rodu ženského se na místě mužského příjmení skloňuje podle příslušného vzoru:
          Prdlavka, -y, jako předseda, -y.

          U ženských nepřechýlených jmen odpovídajících podstatným jménům rodu ženského by bylo možno použít odovídající ženské vzory:
          Smetana, -y, jako žena, -y; u jmen odpovídajících podstatným jménům rodu mužského pak zase podle příslušných vzorů:
          Sokol, -a, jako píseň, -ě, výhodou je, že výsledek bude hloupý vždy stejně. Při použití vzorů mužských by to bylo o chlup lepší:
          Sokola, -a, jako pán, -a.

          Pokud se bude jazyk vyvíjet tímto směrem, jsem rád, že se výsledku nedožiji, dopadl bych jako fotograf Vágner při volbě miss.

          1. Sklonovani v cestine ma jasna pravidla a vagon vyjimek. Typicky napriklad cislovka ‚sto‘, dle vzoru ‚mesto‘, ale pritom nerikame ‚dve sta‘, alebrz ‚dve ste‘, tedy vyjimka. Nebo ‚tri ctvrti na tri‘ uz se povazuje za blbost (nominativ pluralu ale dovoluje obe – ‚ctvrte‘ i ‚ctvrti‘). A nebo oblibene ‚bylo tam toho mraky‘. Puvodne to byl zvast, tak z toho udelali vyjimku. Cestina jde uplne do hajzlu.

            1. To je ale ve všech přirozenéch jazykách. Só zaplevelený vyjímkama a zbytečnostima.
              Jediná evropská řeč s pravidlama kerý só vopravdu pravidla je Esperanto.

              1. můžou mě čerti vzít, když náhodou shlédnu v bedně předpověď počasí, a oni tam říkají jako že „ve čtvrtek se začnou objevovat oblakY. čili tím chci říci, že pociťuji násilné zpravidelňování ustálených výjimek jako bezcitné zvěrstvo.
                jenom čekám, že někde najdu vážně napsanou zpravidelněnou větu „Koni se pásli, člověci pili pivo a nad nimi oblaky plynuly“

                1. Nevíte někdo, kdy a jak ztratila čeština životný tvar v akuzativu plurálu?
                  V genitivu koho/čeho funguje: bez úředníků/bez volů…
                  Ale koho/co už ne: vidím úředníky/voly…
                  Akorát moravština si to zachovala – v některých nářečích snad dokonce opačně: vidím volů…

                  1. to je krajové a jsou to veskrze otrocky přeložené germanismy národních buditelů, kteří byli bilingvní a měli načteno spíš německy, protože česky jaksi nebylo co (typický v zemědělství se živící česky mluvící první poloviny 19. století dokázal v lepším případě přeslabikovat krvák, podepsat se a spočítat husy, a nějakou správnou deklinací či konjugací se nezatěžoval). podobně jako učit se počty (koho-co)/učit se počtům (komu-čemu).

                2. To je prostě nějaký nareci. Jako okurek nebo saláma. On to nikdo nikdy nekodifikoval, ale proste tak lidi mluvej.

      5. Nejsou prechylovana dvakrat. Samec od Zacharovovy je Zacharov, ne Zachar. Zacharov-Zacharovová. Akorat rustina neprechyluje pomoci -ová ale -a. Zacharov-Zachorova, Stokurev-Stokureva. Ochlupin-Ochlupina. atd.

        1. Takže ruština vlastně přechyluje i mužiky? Zacharov je přece přechýlená podoba – tatík byl Zachar…
          Matně si vzpomínám na drobnou neshodu ze školních let s ruštinářkou, když jsem psal jakésik slohové cvičení na téma románu Taras Buľba a Tarasova syna jsem – zcela v souladu s ukrajinským zvykem – tituloval Ostap Buľbenko…

          1. To asi jo. Ale to platilo nekdy tak v 17. století. Jazyky se vyvijeji.

          2. Gogol byl ve skutečnosti Hohol a byl ukrajinec, a rusové ho do ruské literatury sprostě ukradli. to je jako byste dostal špatnou známku z literatury za tvrzení, že čeští (sic!) prozaici meyrink a Kafka psali německy.

        2. jestli mi začnete vejcovat Annu Kareninu a Natassju Kinski, tak na Vás pošlu mužiky s vidlema a vypustím psy a starej Klaus Kinski nad Vaší zohavenou mrtvolou zazpívá operní árii.
          mimochodem, pro Vás je po rusku přechýlená podoba jména fakt nesrozumitelná, a fakt nepoznáte, že se jedná o ženu? fakt to je pak pro Vás nesklonné? tipuji, že nikoli.

          1. Lukas B.: jste nějak ulít, ne?

            1) Nastassja (není nic lepšího než udělat v jazykové debatě chybu)
            2) Klaus už je snad 20 let po smrti
            3) Kinski není jejich pravé jméno, takže proč zrovna u člověka, který si to své změnil byste byl tak outlocitnej? „Kinská“ je zcela marginální „prznění“ oproti tomu, co Klaus udělal se svým původním jménem.

            1. to mám z toho, že to před psaním (jako Vy?) neproženu gůglem, a holt moje velmi mírná disgrafie (dysgrafie? zase jsem línej gůglit) holt vyplave. enuť, machrování po těch ynternetech vznáší pochyby – je to fakt skrytej davinči ze zemljanky a píše to spatra, nebo, nevěda o koho jde, osobu si pogůglil a powikipedil, a teď je chytrej jak středomoravský rádio?

              1. Lukas B.: jste nějakej podrážděnej, koukám. Pokud se v jazykové diskusi ohrazujete proti konkrétnímu jménu, které jste sem nota bene přitáhl Vy sám, čekal bych, že o tom něco víte. Když se pak ukáže, že jste poněkud šlápl vedle, místo, abyste to uznal, tak jste hned agresivní, buďte trochu chlap.

                Na to, abych věděl, že Kinski je dávno mrtvej (wiki říká skoro 30, takže jsem se o 9 sekl) nemusím být davinči a na to, abych věděl, jak se píše jeho dcera taky ne. To jejich původní příjmení neznám zpaměti, ale znám video „Please kill Mr. Kinski“, takže (nejen) díky němu vím, že to nebyl zrovna režisérský favorit (pokud by Vás zajímalo, co ještě o něm vím). Přesto hrál v hromadě filmů, byl prostě dobrej, nejspíš právě kvůli tomu, jakej to byl (asi) psychopat.

            2. ad 2) – skoro 30. Natáh brka už 1991. A to zdá se přesluhoval, prej když natáčel Zelenou kobru, tak indiánští komparsisté údajně nabízeli Herzogovi že Kinskiho po natáčení oddělají. Zdarma, jako dárek. Magor to byl výstavní.

              1. ta nabídka tuším padla u natáčení Fitzcaralda (zase jsem línej). ale to je jedno, historka je to půvabná. Kinského (a Loma) jsem si oblíbil již jako dítko školou sotva povinné, neboť ve Vinetůovkách vysoko čněli nad ostatními účinkujícími (ve srovnání s těmito pány křečovitými ochotníky), a tak jsem začal fandil pohádkovým padouchům.
                křestní jméno dcerunky jsem popletl, ano, přiznávám jako chlap (když je to po mě vyžadováno), není však meritem věci (nebo je?).
                tak jinak: měl-li ruský politik Kerenskij manželku (netuším), ohýbá se podle Vás její jméno do češtiny jako Kerenskijová, Kerenska nebo Kerenská?
                mimochodem, potkal jsem kdysi paní Lakomýovou (nebo tak nějak, možná byla Kolmýová nebo Polnýová), hanačku jak poleno s hanáckými předky od dob tereziánských. svoje jméno hned při představování okomentovala slovy „když se prapradědeček ženil, tak byl tenkrát matrikář hroznej namyšlenej vůl, neuměl slovo česky a styděl se zeptat, a pak se to u nás v rodině tak nějak ustálilo“.

                1. Rek bych Kerenskaja, podle vzoru Krupskaja (ta paní od Lenina). Česky Kerenská a Krupská. Ono i tu azbuku je treba převádět, i kdyz ne az tolik. Ale az takovej rusista fakt nejsem. Jo, asi to bude Fitzcarraldo.

                  1. čímž se dostáváme klopotně k logice, že vejcovat má smysl příjmení která jsou podstatná jména, případně znějí (pro průměrně nevzdělaného čecha) jako podstatná jména. pan Zajíc má za ženu paní Zajíc-ovou. Pan Černý přechýlenou paní Černou, pan Nikola nesklonný Petrů má za ženu paní Nikolu nesklonnou Petrů.
                    pan Schwartz, který by měl mít za manželku paní Schwartz, čili „Černou“, a nikoli Schwartzovou čili „Černýovou“, ale dejme tomu nemusí každý umět německy. ale jak pak pan Čornyj, kde každý tuší, co jméno znamená, přijde k tomu, že jeho paní nazýváme Čornyjovou?

                    Pan Skočdopole by měl mít logicky doma paní Skočdopole, neboť se jedná o imperativ slovesa skočit (do pole).

                    1. Inženýr nebo ajťák? Nic ve zlym, ale tenhle typ logiky maj vetsinou technokrati.
                      Čeština prechyluje. Různými zpusoby. Je to inherentni vlastnost češtiny. Bez toho by se nedalo sklonovat. Je otázka, jestli je nutny prechylovat i v prvnim pádě, ale v dalsich padech to nutny obvykle je, az na ridke vyjimky. Muzsky prijmeni se taky sklonujou, nekdy i dost divoce. Treba prijmeni Švec. Nekdy se to sklonuje jako to povolani (viz Pepik Ševců z Mikeše), jindy se to sklonuje Švec, bez Švece (viz. Dennik plukovnika J. Švece).
                      U prechylovani nejde o zadne przneni cizich jmen, jde o nedílnou vlastnost jazyka. Maji to i jine flexni jazyky. Se stim smir.

                    2. no, inženýr, který má většinu kamarádů vzdělaných humanitně, a lidmi z oboru je mi často předhazováno, že myslím příliš humanitně, neboť, obávám se, občas příliš čtu „kníhy“.
                      mi to samozřejmě žíly netrhá. kdyby mi to trhalo, neklábosil bych tu s Vámi přátelsky, ale vyzbrojen mečem plamenným bych dobýval božího hrobu a vedle cesty bych nechal povalovat Vaši zhanobenou mrtvolu, zazpívav nad ní kuplet.

                    3. Moji mrtvolu ne. Já bych hezky zůstal doma a těm mamlasům co jeli bojovat do Svatý země bych doma vojížděl ženský a drancoval panství. A až bych si nahrabal, tak bych za to postavil někde kostel a klér by mi odpustil hříchy. A nechal bych se pohřbít hned vedle oltáře, takže bych při Posledním soudu jel do nebíčka hned za tim svatym* jehož ostatek by byl na tom oltáři. A umřel bych doma v teplý posteli obklopenej šťastnejma příbuznejma a ne někde v Palestině na úplavici vysranej z podoby a obleženej nasranejma musulmanama :)

              2. shane: dle „Please kill Mr. Kinski“ ho (prý vážně) chtěli zabít kvůli pojistce po té, co studio nedovolilo jeho vyhození z filmu Crawlspace. Pracovat s ním musela být radost. Když jsem ověřoval na wiki kdy zemřel, tak ani jedna z dcer nebyla na pohřbu, jedna ho obvinila ze sexuálního obtěžování (ale těžko říct, co na tom je, moc úspěšná herečka nebyla, na rozdíl od Nastassji, takže to mohla být jen snaha zaujmout a taky kdo ví, co po něm zdědila za povahu), prostě dáreček.

          2. To bylo na mě? To snad ne. Kde píšu něco o nesklonnosti? Že vy si pletete osoby a obsazení a mícháte pojmy s dojmy? já samozřejmě poznám že jde o ruský ženský tvar, nicméně zde v Čechách nepíšeme parusky, proto je záhodno zde psáti česky a používati správný český tvar, tedy -ová. Minimálně za účelem skloňování a pak aby se zamezilo diskuzi jestli pan tatík je Zachar nebo Zacharov. Ostatně, napsat v češtině větu Prahu naštívila Světlana Josifovna Stalina neni zrovna správně česky, zejména pak ve větě Návštěva paní Staliny proběhla vcelku bez povšimnutí médií. Takže holt i rusácký jména se přechylují podle českých pravidel. sestim smiř.

        3. Přesně tak, Rusové tak divoce a za každou cenu nepřechylují, pokud by to mělo ve výsledku vypadat směšně a lámat jazyk tak, že budete při vyslovení působit jak koktavej.
          Anna Zacharovova zůstane prostě tak, nebo se skloní tak, aby to nepůsobilo potíže.
          Co s takovým příjmením pak provedou Češi, resp. čeští pisálkové, nebo sportovní komentátoři, všichni mladší 45let, to je úplně jiná věc. „Výkony Anny Zacharovovovové byly dnes obdivuhodné, ale na medaili to nestačilo“ :D

          1. Rusky je to Anna Zacharova. Otec/manžel je Zacharov, ne Zacharovov. Pokud by byl Zacharovov, bylo by česky opravdu správně Zacharovovová. Ale jelikož je to Zacharov, tak je to správně česky Zacharovová. Česky by bylo Zacharová pouze v případě, že by pantáta byl Zachar. Nicméně v ruštině by pak jeho paní byla Anna Zachara. Prostě tam kde Rusové přechylují koncovkou -a, my dáváme -ová.
            Je celkem sranda, kolik Čechů v tom má bordel.

  8. Mně by se líbilo, kdyby to bylo zavedené jako to mají (měly?) některé indiánské kmeny. Člověk dostal od rodičů dětské jméno a když vyrostl, zvolil si nebo si musel vysloužit dospělé jméno. Kdyby si lidi třeba v osmnácti běžně volili jméno i příjmení, dala by se už podle toho poznat o daném člověku spousta věcí. Teď si akorát řeknu „blbka se dvěma příjmeními“, ale vím, že to nemusí platit stoprocentně. Takhle by to bylo signifikantnější :-)

Napsat komentář

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!