Dnes si povíme něco o tom, jak soudruzi z Ústavního soudu hájí práva nemajetných občanů České republiky na zdravotní péči.
Dnešními dny vstupuje v platnost rozhodnutí Ústavního soudu před měsícem, který svým rozhodnutím zrušil tzv. „nadstandardy“. Ústavní soud totiž hájí práva nemajetných občanů, což jsou takoví chudáci, že by si tu nadstandardní péči nemohli dovolit a tím pádem by vlastně byli ještě větší chudáci, co přišli úplně o všechno, kdežto bez nadstandardů budou na tom nemajetní pacienti absolutně sluníčkově, protože je tu přece moudrý a hodný stát, který zdravotní péči vohnoutům musí zajistit, i kdyby čert na koze jezdil.
Tolik propaganda z úst našich novinářských vonucí. Podstata rozhodnutí ÚS však spočívá v něčem trochu jiném. Jaký je totiž princip tzv. „nadstandardů“? Před jejich zavedením platilo pravidlo, že pokud neměl pacient zájem o šunt, který mu v rámci jeho povinných plateb zdravotního pojištění nabízela VZP, musel si jej uhradit kompletně celý. V případě tzv. „nadstandardů“, mu soudruzi z VZP museli uhradit ve stejné indikační skupině cenu šuntu, tedy nejlevnějšího výkonu/materiálu/komponenty a pacient si pouze doplatil rozdíl, mezi úrovní hrazení ze ZP a aktuální cenou služby. Nyní bude český vohnout v případě, že má zájem o něco lepšího než je standardní solidární šunt ve stejném postavení jako kdysi: totiž buď se spokojí se solidárním šuntem pro nemajetné anebo – a to i přesto, že do fondů zdravotního pojištění třeba platí nemalé částky – si bude muset zaplatit lepší péči kompletně celou a soudruzi z VZP ušetří, poněvadž mu nepřispějí ani pěťák, přestože zde jasná zdravotní indikace existuje.
Podívejme se na praktickou aplikaci rozhodnutí ÚS v konkrétní kauze.
Mám v péči pacienta, říkejme mu třeba pan Lůzr. Pan Lůzr je člověk asi pětadvacetiletý se základním vzděláním a lehkou psychiatrickou diagnózou, který se živí příležitostnými pracemi a je klientem českého sociálního systému – čili občanem, jehož jménem a v jehož zájmu zde na orální úrovni rozhodovali soudruzi z Ústavního soudu. Pan Lůzr však není příslušníkem žádné preferované menšiny, a tak má dost vysoko do žlabu a neznám ve svém okolí člověka, který by s ním měnil ale jinak je to člověk vcelku mírumilovný s poměrně vysokou občanskou compliance, ovčan, o kterém sociálně demokratický politik všech barev a jeho novinářská verbež sní ve svých nejtajnějších snech.
Na podzim 2010 se panu Lůzrovi stala nemilá věc. Šel v noci v jedné rizikové lokalitě v brněnském centru, načež byl multikulturně obohacen skupinkou několika „mladíků“, kteří poté, co zjistili, že pan Lůzr nenaplňuje jejich očekávání majetkových benefitů ze vzájemného vřelého setkání, mu dali pár multikulturních úderů do nosu, načež mu ho zlomili. Pan Lůzr nebyl z důvodu strachu časně lékařky ošetřen, takže mu na nose zůstala nepěkná deformita a ani funkčně nebyl frňák úplně v pohodě, pan Lůzr od té doby prakticky nedýchá levou stranou nosu. Ale upřímně řečeno, byla to jen jedna z mnoha a zdaleka ne ta nejtvrdší rána, kterou panu Lůzrovi život uštědřil.
Ještě jsem se nezmínil: pan Lůzr žije sám (a žil sám i před úrazem), nicméně nyní po úraze se mu do hlavy začala čím dál tím více vkrádat obsedantní myšlenka, že nedostatek žen v jeho životě je nyní způsoben tím, že má křivý nos. Ti z nás, kteří četli Hausmannovy knihy o „mužském šovinismu“, víme, že tomu tak není a že kdyby byl pan Lůzr movitým podnikatelem, pak by ho pravděpodobně některá na tu svoji mucholapku chytila a nevadily by ani podstatnější deformity, než je tvar jeho zevního nosu. Pan Lůzr však zřejmě Hausmannovy knihy nečetl a navíc být frustrován z toho, že mu někdo rozbil nos, je zřejmě pohodlnější, než být frustrován tím, že není podnikatelem. Myslím, že pan Lůzr i při své intelektuální kapacitě musel dojít k racionálnímu závěru, že jeho sociální status se může měnit akorát směrem dolů.
A tak pan Lůzr začal oběhávat lékaře a zjišťovat možnosti, jak by se jeho nos dal operativně opravit. Nabídka napravit nosní deformitu za 50 000 Kč za rhinoplastiku na soukromé klinice panu Lůzrovi asi nepřipadala ekonomicky viabilní a tak se po několika návštěvách u různých ambulantních specialistů dostal i ke mně. A já měl pro něj řešení – v rámci nadstandardů. Pan Lůzr měl každopádně indikovanou hospitalizaci pro septoplastiku, kterou platí VZP částkou cca 24 000 Kč/hospitalizaci. No jéžišmarjá, proč tedy v rámci této hrazené operace neudělat pár sekanců dlátem navíc jako nadstandard, bude to asi půl až třičtvrtě hodiny práce navíc a když už bude pan Lůzr uspaný a jednu operaci bude hradit VZP, tohle by se dalo k operaci přifařit. Cena takového nadstandardu bude lidová – za 5000 Kč vám rhinoplastiku neudělají ani v Zimbabwe. Pan Lůzr souhlasil, protože to je cena, která není nepředstavitelná ani pro něj, nemocnice dostane navíc 5 tisícovek, které by jinak nedostala, operatér dostane svůj bonus k výplatě a nikdo neprohraje – pan Lůzr odcházel z ordinace viditelně spokojen a ujišťoval mě, že až bude mít našetřeno, že mi zavolá a domluvíme termín operace.
Jenže felčar míní a soudruh z Ústavního soudu mění. Až mi pan Lůzr zavolá, tak mu budu muset říct, že žádná operace nebude. Panu Lůzrovi odoperujeme maximálně nosní přepážku a pak bude muset zajít na soukromou kliniku, zaplatit 50 000 Kč, nechat se znovu uspat, znovu podstoupit celé zdravotní riziko a tam mu spraví jeho nosní deformitu k jeho plné spokojenosti. Nadstandardy jsou totiž podle soudruhů z ÚS neústavní, protože by to bránilo sluníčkovému naplňování základních práv a svobod pana Lůzra dostat od zdravotního systému solidární kopanec do řiti. To vše tomuto konkrétnímu pacientovi zajistil soudruh Sobotka spolu se soudruhem Rychetským a přestože se netěším na okamžik, kdy budu muset pana Lůzra informovat, že ho posílám do řiti i já, tak tu část, ve které uvedu jména konkrétních osob odpovědných za to, že nebude operován, mu sdělím s velkým gustem.
Není to sice pravděpodobné, ale představme si, čistě teoreticky, že by pan Lůzr poté, co zjistí, že mu kvůli soudruhu Rychetskému nespraví nos a tudíž si (alespoň z jeho pohledu) nenajde ženskou, vzal do ruky baseballovou pálku a v náhlém hnutí mysli si to šel se soudruhem Rychetským vyříkat a nechal mu ochutnat něco ze své polívčičky. Jsem si absolutně jistý, že kdyby poté přišel předseda Ústavního soudu došel do špitálu s rozbitým čenichem, všichni potentáti by si mohli nohy ušoupat až u samý prdele aby Rychetskému zajistili patřičnou kosmetickou korekci nosánku – pochopitelně zcela zadarmo, zatímco Lůzra systém, který na deklaratorní úrovni existuje hlavně pro něj a díky němu, jej pošle s klidným svědomím do prdele.
Můžeme samozřejmě říci, ať mu teď korektivní operaci zaplatí ta banda, která mu ten ciferník rozbila. I já to Lůzrovi navrhoval, jenže věřte nebo ne, Lůzra prý na policii odbyli, a tak dnes už nikdo viníky nedohledá. Policisté byli asi hrozně přetíženi dohlížením na nasazování botiček, odtahování a další podobnou buzerací za účelem naplňování místně příslušné kasičky pro soudruha socialistického primátora, než aby se hlouběji zabývali takovou prkotinu jako je podezření na loupežné přepadení s rasovým podtextem, toho se přece příslušník jisté minority dopustit nemůže. Je jen možné spekulovat, s jakou laxností by se u policie asi setkal někdo jako předseda ÚS, kdyby šel ohlásit napadení. To jen tak na okraj lidskoprávní problematiky a jejího uplatňování v každodenní praxi českého prasečáku.
Už jsme si zvykli, že instituce jako Ústavní soud České republiky pracují na politickou objednávku a je dobrou trafikou pro různé soudruhy, kteří zde za 150 tisíc měsíčně žijí na úkor daňových poplatníků. Jak by ne, když hlavní kritérium schválení ústavního soudce socanskými senátory je to, zda byl nebo nebyl proti zdravotnickým poplatkům, nově zvolení soudruzi tak musejí ukázat, že socanské ústavní koště dobře mete, s českými občany ostatně nevyjebali poprvé. Nyní čekají nový přírůstek – perlu českého soudnictví soudruha Sváčka, což zajisté jeho výkon výrazně pozitivně ovlivní.
Jaký je tedy praktický dopad ochrany lidských práv slabých a nemajetných? Prostě a jednoduše: když si budete chtít na poli zdravotních služeb opatřit něco, co nehradí zdravotní pojišťovna, zaplatíte místo stovek tisíce a místo tisíců desetitisíce, nehledě na to, že některé služby si nezaplatíte vůbec, protože kde není poptávka, není ani nabídka. Prostě takový ráj na zemi, kde chytrý stát se svými regulacemi všechno vohnoutům zajistí.
Marně přemýšlím, komu vlastně rozhodnutí našeho (Ne)ústavního soudu pomůže. Produktivní občané platící pod pohrůžkou násilí výpalné zvané zdravotní pojištění to asi nebudou. Pokud se čirou náhodou z produktivního občana stane pacient, tak to už vůbec ne. Nebudou to ani zdravotníci, kteří přišli o možnost legitimního výdělku. Stojí to trochu přemýšlení …. áááá, už to mám: pomůže to soudruhům z VZP, což je taková ta organizace, co se hrabe lidem v kapsách, ovšem za zdravotní péči pak neplatí. Přestože soudruzi z VZP za zdravotní péči řádně neplatí, neustále nemají peníze. Aha. Takže pokud máte představu, že budete investovat do svého zdraví a budete si chtít za to něco připlatit ze svého, systém Vás za to potrestá tím, že Vám neuhradí zdravotnickou péči, na kterou si platíte pojištění. To je přece sprostota a opovážlivost, chtít něco jiného, než „solidaritu“ garantovanou zbraněmi, obušky, uniformami a exekutory. Ale věřte nebo ne, bonusy, které při zdravotní péči čerpají soudruzi jako Rychetský, tím umenšeny nebudou.
Občanům čekoprasečáku je možné k upgrade poměrů v jejich vlastní zemi jen gratulovat.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)