Service Fiction: Historky z Autorizáků Vol. I

Featured Image

Čtenáři D-FENS se bezpodmínečně přepravují automobily, proto jsem se rozhodl poskytnout report o tom, jak to taky může v takovém autorizovaném servisu fungovat.


Díky mým odborným skills jsem měl ještě před vyučením díky starým klientelistickým pákám z dob totality zajištěné místo v lokálním dealerství Opel/Chevrolet. Prostě mě na žádost majitele autosalonu doporučil ze školy někdo, kdo tam na praxích melouchařil ze státní kasy ještě za Husáka. Ujal jsem se příležitosti a nakonec jsem nenastupoval jako mechoš, ale jako přijímací technik. Zřejmě jim v servisu došlo, že nejsem úplně blbej a umím trochu mluvit s lidma.

Brácha na mne, já na bráchu.

Nastupoval jsem do chaosu při výměně TH personálu. Vedoucím salonu a prodejcem vozů byla ženština středního věku, která o autech věděla akorát, kam se lije palivo a jak se má řídit. Na mne zbyla práce technika, prodejce dílů a péče o sklad a dílnu. Před námi celý salon vedli dva bratři, kteří si z něj udělali doslova rodinný podnik. Děly se tam věci jako oprava a olakování dojeté a jednou bourané předváděčky (jeden z expertů s ní byl dokonce v Chorvatsku u moře) a prodání jako skoro nového auta (po smotání z 8000 na 1200 km někde u známýho v garáži). Dále samé nefakturované servisní úkony pro kámoše, nebo výměna nových disků ve skladě dílů, za jeté (neobtěžovali se ani sundat závaží). Asi největšího zmrdství se dopustili, když pod jménem autosalonu rozjeli e-shop s originálními náhradními díly, o kterém nikdo z firmy nevěděl, a prodávali zde díly značně pod cenou, přičemž nákup zřejmě realizovali jako zaměstnanci, tzn, faktura za nákupní cenu pro servisy (pro představu cca 40 – 60 % ofiko ceníkové ceny pro zákazníka) a černá marže šup do kapsy. Celkem mne zaskočilo, když na mne do telefonu řvali lidi, jakto že jim od nás z e-shopu, o kterém jsem nic nevěděl, nepřišlo zboží, které si objednali. Prostě bordel. Využili byste služeb takto fungující firmy?

Mechanik na vás jebe.

Nedivte se, za plat zdravotní sestry nebo pošťáka byste na tom byli stejně. Jenom začínající blbec, jako jsem byl já, se snaží věci řešit, odvádět práci a tráví v zaměstnání 10-12 hodin v denně bez nároku na proplacení přesčasů. V menších servisech jako tento se většinou vyskytují mechanici dva. Jeden zkušený matador s praxí okolo 10ti let a jeden blb po vyučení. Když si ten zkušený vezme na 14 dní dovolenou, zbude vám na dílně jen ten blb. To přesně se mi stalo. První týden jsem rozdělil všechny práce na špinavé a čisté. Špinavé, jako výměny olejů, podvozkových částí, odstrojování a podobně dělal mechanik. Čisté jako úkony s diagnostikou, zkušební jízdy, převážení aut klempíř – lakovna – dílna jsem dělal já, a na příjem jsem si mohl kdykoli odskočit z dílny v čisté košili a džínech. Problém nastal, když si druhý týden v pondělí, při povolování brzdového třmenu mechanik – blb nasimuloval vykloubené rameno. Zašpinil jsem si italskou košili a auto dodělal a čekal mne zbytek týdne v montérkách. Zákazníci byli celkem v rozpacích, když jsem je přijímal do servisu jako umaštěnej mechoš.

Pojišťovna mne ojebala, vy jste mne ojebali a budu volat do ČT a budete v černejch ovcích vy svině.

Některé pojišťovny neplýtvají financemi na likvidátory, a nechávají tento job autoservisům. Auto se nafotí, nechá se schválit oprava, opraví se to a zákazník po zaplacení spoluúčasti spokojeně odjede se svým vrakem domů. Jednou se mi stalo, že mne při ukončování (schválené!!!) škodné události na havarijní pojištění, den před předáváním opraveného auta zavolali z pojišťovny s tím, že je nereálné, aby se na jednom autě objevila dvě poškození při jednom incidentu (škráblý pravý bok od blatníku k blatníku a bouchlý levý zadní roh nárazníku vč. světla) a že pokryjí jenom jednu opravu na jednu škodnou událost. Urychleně jsem tedy s telefonní kočkou z pojišťovny založil druhou škodnou událost a rozdělil jsem vše na dvě opravy. O vícepráci jako objíždění lakovny a klempírny kvůli dobropisům a rozdělením na dvě faktury ani nemluvě. Zákaznici jsem informoval na záznamník. V den převzetí jsem paní (asi; vypadala spíš jak hnusnej chlap) vysvětlil, co se stalo, že pojišťovna na poslední chvíli neuznala část opravy vzhledem k uvedenému incidentu, tedy odření o plot při vyjíždění od domu. Nějak nepobrala, že musí zaplatit 2 spoluúčasti (2×5000). Kdybych se na to vysral a nechal jí to jenom na jednu událost, zaplatila by sice spoluúčast jednu, ale zbytek opravy (asi 18 000 kreditů) by hradila v plné výši. Spustila se na mne smršť sraček, typu: „Jste tady všichni kurvy a svině, zavolám do televize a já to takhle nenechám a chci svoje auto. Deset tisíc vám nedám, zavolám hned do pojišťovny.“ Na to že měla před jménem titul ing., se chovala hůř jak prodavačka z Tesca. Když jsem cítil, že mi prasknou nervy, na půl hodiny jsem odjel „naléhavě řešit auto v lakovně“ (na kafe a cigáro) a když jsem se vrátil, kolegyně už měla paní uklidněnou a paní zaplatila a opustila nás svým Chevy Aveo se slovy že je u nás naposled.

V pohodě, sem už nejezdi víc, ty fůrie….

Mám prodlouženou záruku…

Tak to jseš šikovnej kluk. Měl sis to přečíst, když jsi to podepisoval a zaplatil jsi 8000 navíc, když sis to auto kupoval. Na lambda sondu se ti to nevztahuje, takže pokud to chceš, tak zaplatíš 3000 plus práci nebo si s autem odcukej domů.

Prodloužená záruka, je nádhernej příklad zmrdů a vohnoutů. Výrobce vám nedá záruku delší než 2 roky a X km. Asi vědí proč. Interně mi bylo sděleno zástupcem firmy, která tyhle záruky zajišťuje, že je to v podstatě druh pojistného. Klasika je příplatek 8000 za pojištění na 200 000 km celkově nebo 4 roky stáři vozu. Za tu cenu se to vztahuje jenom na mechanické části motoru a převodovky. Samozřejmě za dodržení servisních prohlídek ve stanovených intervalech v autorizovaných servisech. Existuje i taková pojistka co kryje komplet auto, ale při to si přičtěte přes 20 000 kreditů při nákupu nového vraku.

Je to v záruce a vržou mi plasty…

Jezdil za mnou člověk, podílník v místní fabrice s tím, že mu nepříjemně vržou plasty. Na takovou opravu se garance nevztahuje, ale pokud je to někdo VIP, nebo někdo neodbytný, jeho obsedantně kompulzivní porucha ohledně vrzání interiéru je většinou uspokojena. Musí to akorát schválit majitel salonu. Pro některý lidi se to prostě dělá. Pro většinu ne. Většinou to dopadne tak, že mechanik někam stříká silikon sprej, něco stahuje zdrhovačkou, do spár rve kusy pěnové nebo oboustranně lepící pásky, a nebo se nějak jinak a různě úspěšně snaží dotáhnout nedostatky z konstrukce a výroby vozu. Pokud je mechanik placen od hodinového výkonu (normohodiny/hodiny strávené na zakázce = třída hodinového příplatku *hodiny strávené na zakázce + nějaký ubohý fixní plat) tak věřte, že kvalita práce je ovlivněna tím, že pro vás v tomto případě mechanik pracuje zadarmo, protože se na to nepíše zakázka. Taková práce není komu fakturovat – výrobce to jako garanční opravu neuzná, zákazník to u auta v záruce z principu nezaplatí a interně se to nikomu fakturovat nechce.

Dá se to řešit tím, že si pošlete pro mechanika, co to bude dělat, vnutíte mu 200-500 kreditů na pivo a cigára a když si je vezme, máte celkem jistotu, že se mu to povede opravit. To zas ale nekoresponduje s tím, že zákazník nechce platit za opravu auta v záruce.

O opačných poznatcích a prasárnách pod autorizací z pozice automechanika ve velkém pražském multibrandovém autosalonu v druhém díle.


14.02.2016 Svejk


Související články:


12345 (151x hodnoceno, průměr: 1,80 z 5)
22 114x přečteno
Updatováno: 4.9.2016 — 22:04
D-FENS © 2016