Senátorčina vyšpulená prdel; i to je demokracie!

Časopis Reflex nám přináší článek o tom, kterak Laura Janáčková, kandidátka senátních voleb, fakticky pohřbívá demokracii tím, že v rámci své kampaně používá ženských zbraní a polonahá v noční košilce útočí z reklamních ploch na nízké mužské pudy.

A není sama; například dámy z litvínovského hnutí Otevřená radnice se rozhodly vsadit na úderné heslo: „Otevřená radnice, vyšpulená zadnice,“ doprovázené fotografií kandidátek, které si své vyšpulené zadnice vzájemně osahávají (i když v tomto případě asi nepůjde ani o útok na nízké pudy, neboť zde o nějakém erotickém náboji nemůže být řeč, vypadá to prostě jen blbě a trapně, ale kdo ví, co bylo vlastně úmyslem). Každopádně panu redaktorovi Reflexu (a mnohým z těch, kdo jeho článek okomentovali) vadí, když se žena snaží dostat do politiky tím způsobem, že se nechá vyfotit jako děvka; potud budiž, mně to zas přijde trochu nefér vůči lehkým děvám, které si na živobytí vydělávají z peněz zákazníky dobrovolně zaplacených za jejich služby, čímž politiky výrazně morálně převyšují.

Za naprosto absurdní však považuji řeči o pohřbívání demokracie; v souvislosti s tím bych rád (znovu) připomněl, že demokracie neznamená dobro, moudrost, spravedlnost, právo, ač to do nás státní propaganda takto hustí už od základní školy. Demokracie vychází z principu, že by o všem měla rozhodovat většina, navíc někteří fanaticky šílení obhájci tohoto systému do toho ještě pletou nějaké nesmysly jako ústavu, případně jakousi nekonzistentní listinou, která odporuje sama sobě; i když pomineme, že ten samotný princip rozhodování většiny je nemorální a hloupý, v praxi ani náhodou nerozhoduje většina (a nebylo tomu tak vlastně nikdy), nýbrž menšina, která si ještě navíc s nějakou ústavou (ani tím druhým cárem papíru) hlavu vážně neláme (krom případů, kdy se to zrovna hodí).

Co chce v demokracii většina, případně nějaká dostatečně velká skupina, to platí; v tom spočívá esenciální podstata toho systému. A na tu většinu holt prostě nedělá dojem morálka a rozum (což je poměrně logické, neboť tyto atributy je třeba vymýtit či překroutit propagandou, aby měl stát jako takový vůbec šanci obhájit sám sebe), nýbrž Janáčkové prdel, Paroubkova klobása, Babišovy koblihy a Buzkové kozy; nic z toho ale rozhodně demokracii nepohřbívá, naopak: to je právě samotnou podstatou demokracie! V demokracii přece nevládnou a (ani teoreticky) nemají vládnout ti, kdo k tomu mají předpoklady (existuje-li vůbec něco takového); demokracie přece (alespoň teoreticky) spočívá v tom, že vládne většina (případně ten, koho většina určí). A dává-li většina přednost svlečeným ženským a kusu žvance před rozumem, svobodou, kapitalismem či prosperitou, pak to rozhodně není žádné pohřbívání demokracie, nýbrž pouze ukázka toho, jak nefunkčním systémem demokracie je.

S tím se mnozí nemohou smířit, takže když jim demokracie selhává před očima, odmítají si to přiznat a místo konstatování zjevného stavu vymýšlejí, proč vlastně ten selhávající systém demokracií není (i když zjevně je), hovoří o jejím pohřbívání, vymýšlejí slova jako pseudodemokracie, kterými označují to, co vidí kolem sebe, jen aby si nemuseli přiznat, že jejich víra v údajně nejlepší možný systém není příliš kompatibilní s realitou.

Rozumím tomu (i když nesouhlasím), že mnoho lidí má za to, že demokracie sice není ideální systém, ale alespoň ten nejlepší možný; za naprosto absurdní však považuji prohlašování všech nedostatků demokracie za její pohřbívání a podobné nesmysly: demokracie znamená vládu většiny; v případě, že na většinu zapůsobí více to, co má senátorka v rozkroku, než to, co má v hlavě, pak je naprosto v souladu s demokratickými principy, že se dotyčná snaží dostat do senátu odhalováním, nikoliv programem. Že je to nekonečně hloupé a mimo jiné také nevkusné? Jistě, máte pravdu. Ale nedemokratické? Ani náhodou, právě naopak.

Tento princip velmi dobře pochopil Andrej Babiš, který navzdory (nebo možná spíše kvůli) absenci jakéhokoliv pevného programu a tím spíše nosné myšlenky či dokonce ideálů uspěl v české politice na celé čáře. Co nám ten člověk vlastně sděluje? Jaké informace od něj směrem k nám proudí? Když se hlouběji zamyslíme, zjistíme, že celkem nic než líbivá hesla (už samotné „ANO, bude líp,“ je celkem geniální, dále nějaké ty žvásty o nespecifikovaném řízení státu jako firmy a podobně), která jsou zásadně naprosto bezobsažná (každý si pod nimi může představit cokoliv). Nic víc! A v tom je nejspíše celé to kouzlo. Třeba taková ČSSD se snaží pozitivně působit na určitou skupinu lidí tím, že jim slibuje okradení jiné skupiny v jejich zájmu; to má však zjevný nedostatek v tom, že si znepřátelí ty okrádané. Babiš to vylepšil. Nesděluje naprosto nic. Jen je všude neustále vidět a slyšet, to naprosto stačí.

Jste zastánci toho, aby nám vládl ten, kdo je schopen udělat lepší kampaň? Chcete, aby o nás rozhodovali ti, kdo ukáží zadek, rozdají žrádlo, nakoupí si média a vypadají lépe v televizi? Skvěle, pak je demokracie pro vás ideální. Myslíte-li si ale, že by to tak býti nemělo, je možná na čase přehodnotit, zda je skutečně demokracie to pravé; přestanete-li totiž počítat s nějakými ideály a vezmete-li v úvahu lidi takové, jací jsou (ač mnozí z vás právě neschopnost takového uvažování vyčítají odpůrcům demokracie), pak nevyhnutelně dojdete k tomu, že bez zásadní změny toho, jací lidé vlastně jsou, se od demokracie ničeho lepšího nedočkáme: bude-li většina lidí reagovat na Babišovy triky, pak rozhodně NE, nebude líp.

Související články: