Pracuji v nynějším zaměstnání již přes 12 let. Během určitých reforem zaměstnavatel vytvořil špatnou organizační strukturu. Již před 10 lety jsem byl jmenován vedoucím střediska. Nade mnou byl vedoucí správy.
V podepsané náplni práce jsem měl všechny pravomoce vedoucího. Bohužel povinnosti jsem měl, ale práva měl jen vedoucí správy. Já jsem měl jen právo mlčet. Nemlčel jsem. Během krátké doby se ze mne stal REBEL. Nikde, opravdu nikde v našem podniku jsem se nemohl dovolat svých práv. Sebemenší věci mně byly a jsou vytýkány a dobré věci byly a jsou přisuzovány někomu jinému. Je to smutné. Po dvou vedoucích správ nastoupila třetí cílevědomá vedoucí – sekernice. Od té doby jsem úplně tím nejhorším vyvrhelem. Na začátku její „kariéry“ mně bylo tichou poštou sděleno, že jsem jasnej. Dostal jsem již dva vytýkací dopisy za banální prohřešky. Jeden i s citelným snížením osobního ohodnocení na dva měsíce. Blížím se k par.52 písmeno g. Odvolal jsem se. Nevím co bude dál. Rozhodl jsem se však, že budu bojovat s každodenním mobbingem. Možná nakonec odejdu. Ale se vzpřímenou hlavou a bouchnu při tom dveřmi. Říkám si ale, jestli v příštím zaměstnání nespadnu do většího „humusu“.
21. duben, 2008
Pokračování č. 1
Hlásí se „mobbingový reportér“ Michal Sandr (nesnáším anonymy). Od pani vedoucí jsem uspokojivou odpověď nedostal. Obracím se proto na našeho pana ředitele a podnikového pracovníka bezpečnosti práce. Držte mně palce. Vím, že v tom nejsem sám, proto půjdu až do nejkrajnějších důsledků. Je to ale velmi těžké. Mám problémy jak v práci, bohužel tak i doma. Pomůže mně také někdo z Vás – čtenářů? Za všechny kladné projevy a případnou pomoc Vám předem děkuji. Až budu vědět další důležité věci, zase se ozvu.
23 duben, 2008
Pokračování 2.
Děkuji Vám Evo za podporu. Vaše podpora a úvaha mne vedla k zamyšlení, proč k takovým situacím mobbingu a bossingu dochází. Nerad se vracím do časů nedávných, ale bohužel musím. Ve svém životě jsem zažil hodně. Hodně nepříjemností se mnou zažila i moje manželka i děti. Jsem prostě podle socialistického myšlení nepřizpůsobivý tip. Stále narážím na „myšlení starých struktur“ a já jim jakýmkoli způsobem dávám najevo co si o nich myslím. A není to moc lichotivé. Nejdříve jsem si myslel, že „komunistické myšlení“ zaniklo rokem naší šance, rokem 1989. Nezaniklo a my jsme propásli tu šanci myslet úplně jinak. Měl jsem známé v socialistické a kapitalistické části Německa. I když to byli Němci, mysleli úplně jinak. I ve mně je socialismus zakořeněný, i když mně bude příští rok „jen“ padesát. Úspěšně se tomu však bráním (jak socialistickému myšlení tak stárnutí). Ale stále se setkávám se samolibostí, prospěchářstvím, donášením, lízáním zádí. Ani se nedivím, že se mladá generace od nás střední a starší genetace odvrací. Jsou prostě již jiní než my a já jim to závidím. Rád těmto mladým lidem říkám „děti slence“. Většina z nich nemyslí jen na sebe, většinou nejsou nijak vázáni.
Pro to vše co mohu nyní napsat, pro nastávající generaci, pro své budoucí klidné spaní (i když nyní klidné není) se nevzdám a ostatním také držím palce. Nedejte se a nebojte se. Je to opravdu velmi těžké a hodně lidí si o vás bude myslet, že jste blázni nebo rozvraceči, ale jednou musí ta skořápka puknout. Toto vše není ode mne žádná provokace, ale vše jde ze mne a chci se s vámi o tom podělit.
Mějte se krásně. Zase se ozvu. Michal
25 duben, 2008
Pokračování 3.
Omlouvám se za překlep v minulém pokračování. Byli to „děti slunce“.
Nyní se zase vracím k mému nynějšímu velkému „problému“. Přemýšlel jsem o tom, jakou taktiku můj zaměstnavatel v mém případě zvolil při mobbingu. Asi tu nejvšednější. Znemožnit mne a tím mne vyřadit z kolektivu. Našel si „spolehlivého“ zaměstnance, který má autoritu spolupracovníků a neštítí se vůbec ničeho. Je to neskutečné, ale i když v pacovní době pil a vedoucí o tom věděli, vše mu procházelo. Pití tvrdého alkoholu je nebezpečným nešvarem na pracovištích! Já osobně ho odsuzuji! Proto jsem tohoto pracovníka při jedné takové jeho „akci“ nahlásil a i poslal k mému přímému nadřízenému s průvodním dopisem. A světe div se. Při mém jediném dnu dovolené, který jsem měl asi dva dny poté, vedoucí zinscenoval podpisovou akci na mém pracovišti s tím, že jsem příslušného pracovníka slovně hrubě napadl (i když jsem ve v návalu bezmoci a vsteku opravdu jen emotivně zakřičel, že „Nikdo nebude o našich zaměstnancích na našem pracovišti říkat, že jsou bandou opilců“) a že ho NIKDO ze spolupracovníků neviděl pít. Také jsem i kvůli tomu dostal vytýkací dopis. Jak jsem již napsal s citelným snížením osobního ohodnocení na dva měsíce. Docílil jsem však alespoň toho, že se na mém pracovišti již nepije! Také již podnikový pracovník bezpečnosti práce přišel na mé pracoviště na zkoušku alkoholu, kterou provedl trubičkami a udělal i zápis. Vše dopadlo samozřejmě dobře, protože se nyní všichni pít bojí. Bojí se také i mne, protože jim příslušný zaměstnanec naočkoval, že za vše mohu jen já a že pití alkoholu na pracovišti není žádným tak velkým přestupkem. Nyní je na dovolené a spolupracovníci začínají přemýšlet, proč mají k práci tak potřebný klid. Ty dny nepřítomnosti „spolehlivého“ pracovníka byly fajn a všichni se snažili i bez jeho účasti. Co bude následovat až přijde? Nevím, ale jsem snad na vše připraven. Kvůli svým zkušenostem jsem se přiklonil k pravdivému rčení – “ Lepší dobrý nepřítel, než špatný přítel“. Já jsem si ho poupravil – “ Lepší je znát svého nepřítele, než se spoléhat na člověka, který se tváří jako Váš přítel“.
Dělám něco špatně? Odpovězte mně nebo nám! Za tolik potřebné rady a zkušenosti předem děkuji.
Mějte se a pevné nervy. Michal
PS: Můj pan ředitel a podnikový pracovník bezpečnosti práce ještě neodpověděli na mé e-maily.
9. květen, 2008
Pokračování 4.
Dnes jsem dostal výplatní pásku. Připadám si, jako spráskaný pes a hlavně jako člověk, který nedovede uživit svoji rodinu. I když jsem o citelném snížení osobního ohodnocení věděl již delší dobu, přeci jen mne to ve větší míře vykolejilo. Nevěřte nikomu, když říká že peníze nejsou všechno. Nejsou všechno, ale bez nich nebo když je jich málo, se Vám žije mnohem hůř. A ještě to vnitřní ponížení, že Vám někdo ublížil. Nyní si plně uvědomuji, že neublížili jen mně, ale i lidem okolo mne. Hlavně mé rodině! A děti, hlavně ty vlastní bývají mnohdy až velmi upřímné. I když ženy bývají ke svým mužům většinou tolerantní, když se jedná o peníze a hlavně o uživení rodiny, bývají také až “ pro nás“ moc upřímné. Řeknou Vám i to, na co vy ani nechcete pomyslet. V tu chvíli si v hlavě i nechtěně přehrajete situace, po kterých mobbing nebo bossing na Vás začínal. Jestli jste jim mohli zabránit. Mohlo se vůbec něco změnit? Nyní jsem rozdvojený! Jedna polovina JÁ by chtěla vše vzdát. Ta druhá polovina se nevzdává a stále křičí – NEVZDÁVEJ SE, NEVZDÁVEJ SE!!!! Nevím, opravdu nevím, co budu dělat. Do ničeho se mi nechce! Je to jako na houpačce. Chvíli se cítíte že vše vydržíte a za chvíli vás chytí beznaděj. Píšu to ne kvůli nějaké popularitě, ale kvůli tomu, co prožívám a asi to prožívají další lidé. Asi kvůli tomu, že se nyní cítím sám a potřebuji se s někým o svých pocitech rozdělit. Snad to pomůže mně, snad i jiným. Upozorňuji všechny, že v této situaci jste sami a i pomoc dobře fungující rodiny je málo! Ještě moje bezmoc by měla být asi umocněna tím, že moje vedoucí letěla na dovolenou na Kubu. Jestli je to jen náhoda nebo demonstrace moci?! To ukáže čas. Jen kvůli tomu pokoření se nevzdám a dotáhnu vše do konce. I kdybych se měl obrátit na inspekci bezpečnosti a ochrany při práci nebo i na soud!!!!!!!!!!!
12. květen, 2008
Pokračování č.5
V tomto pokračování budu stručný. Dnes jsme s kolegyní – účetní zjistili, že byla odcizena má celá pracovní dokumentace, která byla uložena společně s dalšími v „šanonu“ zaměstnaců mého pracoviště v její kanceláři. Před třemi měsíci tam ještě byla. Moje kolegyně má jedinou kancelář, ve které se dají uložit dokumenty. I když jsem ve středně řídící funkci, má kancelář byla minulý rok vytopena a je nyní plesnivá a padá v ní omítka, nábytek se rozlízá a šuplíky nejdou zavřít. Vše jsem nahlásil, ale pani vedoucí na to zareagovala tak, že když se mi to nelíbí mohu odejít.
Nyní jsem nahlásil e-mailem ztrátu desek s mojí dokumentací našemu panu řediteli. Jsem zvědavý, jak odpoví.
Nic nevdávejte, kteří jste v mé situaci. Já to také nevzdám!!!!!!!! Mobbing a bossing, tedy raději česky šikana musí prohrát!!!!!!!!
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)