Schrottgeld story

Featured Image

Josef Dlask a jeho žena se právě dopravovali z nákupu kolem Kunratického lesa. Jejich automobil Škoda Favorit 135L vykazoval stopy zjevného zanedbání. Stopy rzi posvítaly matným hnědým lakem. Motor již dávno neposkytoval ohromující výkon 43kW a z výfuku se valil šedomodrý dým.

Navíc se Josefovi zdálo, že automobil poslední dobou nějak špatně brzdí. Nebylo by divu, protože Josef trávil více času v hospodě s kamarády diskusemi o sportu a politice a na běžné opravy mu nezbýval čas, konečně ani peníze. Navíc na Josefa v poslední době dolehla ekonomická krize. Uskrovnil se a místo pěti dvanáctek vypil denně šest desítek.

Rádio vietnamského původu na jeden, poslední fungující reproduktor přinášelo objektivní a vyvážené zpravodajství. „Prezident Kla…chhhhhhhhh… pro média svůj nesouhla … grrrr … se zavedením šrotovného a dalších opatř…. chhhhhh…“

– „Kurvy odésácký!“, proklel Josef dosud ještě vládní stranu. „Sami si jezdí faudi a vobyčejnejm lidem nechtěji dát na auto!“
Manželka pana Josefa Vendula byla na tyhle kecy zvyklá a tak neřekla nic. Podívala se na hodinky, protože to vypadalo, že nestihne OVRZ.
– „Ať se podívaj, jakýma vrakama tady lidi jezděj! Průměrný stáří  osobního auta je štrnáct let! Takovej bordel!“
– „V Rakousku to je taky štrnáct let, říkali frádiju.“
– „No jo, v Rakousku, tam to je jinačí… tam maji tamty.. folcwágny. To jsou držáky, ty klidně nějakejch patnáct dvacet let jezdí. Taky se vo to stát mnohem víc stará a kontroluje. Ale tady ty trosky… a ty technický kontroly zkorumpovaný všecko… no bordel… to za nás nebejvalo.“
– „Hele – nemusíme my taky s autem na technickou? Kdys tam byl naposled?“
– „Já nevim, já dávám ty papíry Karlovi, co s nim chodim k Prakům, aby mi to vyřídil… von auto nechce, veme si jen peníze a přinese mi ty nálepky.“
– „Zpomal táto!“
– „Jakto! Dyť mi ta blikací cedule píše POMALU!“ Tuhle jsme tu jeli s Vencou jeho oktáfkou, jeli sme sto deset a taky to psalo, že jedeme POMALU. Kolik si myslej, že to tady jako rozjedu? To je prostě nastavený na ty auta těch papalášů s tima jejich turbodýzlama, co maj pořádnej vodprd. A pak Klaus řekne, že by šrotovný nedal. Já bych ho…, kdybych ho dostal do ruky.“

Favorit se blížil ke kruhovému objezdu. Josef sešlápl brzdu a zaznamenal určitou změnu. Místo chabého brzdného účinku, který se obvykle dostavoval, se tentokrát nedostavil vůbec žádný. Pedál se propadl na podlahu. Favorit víceméně neřízený šokovaným Josefem a jeho ženou se vřítil sedmdesátikilometrovou rychlostí na kruhový objezd, o několik centimetrů minul právě projíždějící autobus a najel na vyvýšený střed kruhového objezdu, kde se utrhlo levé kolo. Vůz se otočil kolem své osy a zastavil se. Otřesená posádka se vyhrabala ven. Kromě rozbitého vozu Josefa znechutilo také to, že se mu rozbilo několik láhví piva, které měl uložené v přepravkách v kufru.

Josef si matně vzpomínal, že když mu Karel před dvěma lety měnil olej, říkal něco o nějakých trubkách, co by se měly vyměnit.

V následujících dnech Josef přemýšlel, kde si opatřit jiný vůz. Ne že by jej nutně potřeboval, protože jezdil převážně jen na nákup, ale auto bylo pro něj symbolem určitého sociálního statutu a vzdávat se ho nechtěl. Chtěl zase škodovku, ale ceny ojetých automobilů mu připadaly vysoké, zvláště pod dojmem faktu, že nová Fabia je podle reklam již za 219.900,-. Ať však dělal co chtěl, nedali doma dohromady více než 150.000 Kč, a to i když vrátil prázdné láhve.

Pan Josef se položil na proležený gauč a zakrátko usnul. Ve snu se přenesl do října 2009, kdy v souladu se záměrem ČSSD bude zavedeno šrotovné, čistě náhodou v mírné kolizi s termínem voleb. Jeho příběh pokračoval dál v barevném a velmi živém snu, ve kterém Josef vyřešil svůj problém s autem a navíc jako bonus získal několik zajímavých poznatků.

… velký týden přišel. Josef si vzal v továrně tři dny dovolenou. Odebral se do firmy, zabývající se likvidací starých aut. V souvislosti s právě zavedeným šrotovným ceny za likvidaci auta mírně stouply. Likvidace favorita s ulomeným kolem tak vyšla pana Josefa na Kč 5000,- i s odtahem. S potvrzením se vydal na úřad, kde za 300 Kč bylo auto vyjmuto z evidence. Současně získal Josef potvrzení, že se zbavil starého a nebezpečného automobilu, který, upřímně řečeno, se stal nebezpečným především proto, že se o něj Josef nestaral.

Josef si dále představoval, jak s korpulentní paní Vendulou jsou do autosalónu Škoda. Viděl zářivě červený lak vozu Fabia motorem HTP o výkonu 44kW a honosně se tvářící masku chladiče. Ačkoli na výloze autosalónu stálo, že vůz je k mání již od 219.900,-, internetový konfigurátor začínal částkou 229.000. Hovorný pán v obleku vypadal zaměstnaně, ale za hodinu a půl si konečně našel čas krátce informovat Josefa a Vendulu o přednostech tohoto vozu, který svým rodinným a současně sportovním charakterem, špičkovou technikou a propracovaným designem oslovil již tolik spokojených zákazníků. Ačkoli Josef s Vendulou přicházeli do autosalónu přesvědčeni, že koupí vůz v základní výbavě, nakonec to dopadlo tak, že si objednal příplatkovou výbavu a cena vozidla dosáhla 276.000 Kč. Josef si objednal samé důležité věci: Paket pro špatné cesty, kola z lehké slitiny „Antares“, samozřejmě kuřácký paket, černé boční ochranné lišty, záruku prodlouženou na dobu, která je zvykem u korejských vozidel, pokrokové rádio Dance, výškově stavitelné sedadlo řidiče a mlhovky.

Josef byl jako u vytržení, když mu pán s kravatou sdělil, že vůbec nevadí, když nemají peníze na celou kupní cenu. Dokonce se zdálo, že je radši. Vida, jaké výhody přináší sociální stát, lebedil si Josef Dlask, každý může mít nový automobil, podobně jako v Americe Jimmy Carter prosadil, že každý může mít vlastní dům. Prodejce je zavedl je ke své kolegyni v kostýmku. Vendula napomenula Josefa, nacházejícího se napůl v transu, aby jí přestal čumět na kozy a soustředil se na to, co paní říká. Ale Josef neviděl a neslyšel, zapamatoval si pouze větu, že Škoda Leasing je příležitost pro ty, co umí hospodařit s penězi v čase. Protože si Josef pamatoval něco málo z češtiny pro základní školu, zdálo se mu, že ve větě jsou hned dvě chyby, ale to přece není možné, aby v dokonalém světě Škody Auto vznikla nějaká chyba. Ono to není ostudný, kupovat auto na splátky, ono je to moderní a vlastně je to správné! Finální dohoda zněla – Josef zaplatí 90.000 Kč jako akontaci a 72 měsíčních splátek za necelé čtyři tisíce. Čtyři tisíce nepřipadalo Josefovi moc, zvláště když uvážil, že dostane třicet tisíc šrotovného, což mu pokryje splátky skoro na celý rok… a kdoví co bude za rok. Ve fabrice dostane určitě přidáno a tak ty splátky vlastně ani nepocítí.

Josef se na gauči převrátil na bok. Ve snu nastal střih. Za tři měsíce pan Josef nabyl vysněné vozidlo, došel jej přihlásit na magistrát za Kč 800,-. S novým vozem byl spokojen, až na několik malých detailů. Automobil spotřeboval 8 litrů paliva na 100km, což bylo stejně jako favorit, a plynule zrychloval jen do 90km/h, takže na Karla dál blikala cedule s nápisem POMALU. Také zaznamenal, že se v novém voze cítí trochu stísněně, motor je poměrně hlučný a celý vůz se za určitých provozních režimů třese jako sekačka na trávu.

Nit se opět přetrhla. Nyní to už nebyl spojitý příběh ve snu, ale jen jednotlivé epizody ohraničené příchodem složenek na leasingové splátky.

Po jednom roce se Josef v souladu se záručními podmínkami odebral do Škoda Autoservisu, kde mu byl za pouhé Kč 2.000,- vyměněn olej. Po druhém roce používání se dostavil na první záruční prohlídku, kde bylo zkrontrolováno několik desítek důležitých prvků, jako například panty dveří. Celé to stálo 6.000,- Kč. Josef už se těšil, jak po skončení záruky využije služeb svého dvorního mechanika Karla, který mu měnil ve favoritu olej za sedm stovek, ale ukázalo se, že jeho smlouva obsahuje tuto větu: „Klient není oprávněn objednávat opravy a údržbu PF mimo síť servisních zařízení, která jsou výrobcem nebo dodavatelem
autorizovány, příp. jinak doporučeny (tzv. „značkových servisů“)“. Celkem tedy budou Josefa vídat ve značkových servisech šest let.

Josef se náhle uviděl, jak sedí v kuchyni a na okraj deníku Blesk píše několik čísel.

  • 90.000 + 72 x 4.000 = 378.000
  • cenu havarijního pojištění a povinného ručení odhadl Josef na 10.000 Kč ročně
  • 378.000 – 6 x 10.000 = 318.000
  • 318.000 + 3 x 2.000 + 2 x 6.000 – 5 x 700 = 332.500
  • 332.500 – 229.000 = 103.500
  • 103.500 – 30.000 = 73.500.

Z toho plynulo, že něm někdo vydělal 73.500 Kč. Faktem, že mu někdo vnutil služby a pojištění, které by si patrně nikdy nekoupil, se pro začátek nezaobíral.

Josefa zajímalo, kdo to byl. Věděl, že zaplatil 1.100 Kč českému státu za zaevidování nového vozidla a vyjmutí toho starého z evidence. Z celkových 332.500 Kč, které zaplatil za auto, dostal stát 19% jako DPH. Jako DPH z automobilu, finančních služeb a pojištění. Tedy nějakých 63.175 Kč. Dál uvažoval Josef, že když on má ztrátu, někdo jiný musí mít zisk. Josef usoudil, že kdyby všechny subjekty v řetězci měly marži 20% (byl to milosrdný sen), pak by dosáhly zisku 0,2 x (332.500 – 63.175) = 53.865 Kč. Z toho musely všechny tyto subjekty zaplatit daň z příjmu ve výši 21%, tedy asi 11.000 korun.

Stát na mě vydělal asi 66.000 Kč, spočítal pan Josef. To si pak snadno mohou dovolit vyplatit 30.000 Kč šrotovné.

Najednou zase uviděl tu mladou paní, co u ní podepisoval tu leasingovou smlouvu. Už nebyla taková, jakou ji viděl před chvílí. Měla velkou prdel, bradavici a nakonec to vůbec nebyla ženská, ale otylý politik v oranžové košili, připomínající předlistopadového náměstka z Restaurací a jídelen. Nacvičeným hmatem vytáhl Josefovi z kalhot peněženku a začal se v ní přehrabovat…

… Josef se s trhnutím probudil a nepřítomně vejral. Byl lehce zpocený.

To, co se mu zdálo, se mu pranic nelíbilo, a ani infůze Bráníku pohotově odebraná z nouzových zásob v lednici to nespláchla. Šedesát šest papouchů, to je fakt batoh. Josef to zkusil přepočítat na pivo. Hovnocuc plnej piva, ježkovy voči. Pak to zkusil to vyhnat z hlavy. To přece není možné, aby strana, která je tu pro lidi, bojovala za takovou zlodějnu! Ale nešlo se toho zbavit, ať dělal co dělal. Měl pocit, který zatím čekal na to, aby jej zformuloval do slov. Že celý „sociální“ návrh šrotovného není ničím jiným než hazardem s penězmi těch, kteří jich už takhle nemají nazbyt.

Svůj názor na laskavost státu, který dává svým lidem třicet tisíc korun na nové auto, velmi rychle přehodnotil. Bohudík pro pana Josefa, stalo se to včas. Ostatní zájemce o šrotovné, kteří nemají tak živé sny, jistě zahřeje vědomí, že pomohli vládnoucí vrstvě „bojovat s krizí“.


19.4.2009 D-FENS

12345 (2x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
343x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:02
D-FENS © 2017