Schöne Grüße aus Deutschland! Eh, Multikultiland! - zpět na článek

A já si zase myslím, že ač to nebude po chuti zbytku nevymlácených, nepostřílených a nepověšených kryptosluníčkářů, libertariánů a kryptoneomarxistů, tak budeme muset jako střední Evropa /netvrdím, že zrovna V4 a spřízněné státy/ postupovat cestou a dle příkladu Izraele – do našich podmínek upravenou formou.
7,5M stát, obklopen arabskou divočinou, primitivy a netáhly, se poměrně úspěšně brání neustálým výpadům z jejich strany a ještě k tomu zvládá velký technický vývoj, pokrok a výstavbu prakticky na všech polích lidské činnosti. Při tom všem je ale zajímavé, že si do své země /na práci/ spoustu arabů pouští, obchodují s nimi a ještě zvládnou realizovat spoustu věcí po světě, myslím tím Mossad a další složky, o kterých ani nevíme.
Máme jen jeden problém a to ten, z čeho cosi podobného, jako praktikuje Izrael, v naší demografické a hospodářské situaci financovat. Musela by jít kompletně do prdele celá vláda a nastoupit krizová, někdy zvané úřednická a složená z lidí bez větších vazeb – z prostého důvodu, aby po pár měsících otrkání a zjištění, jak je na tom tento stát finančně dobře, nezačala krást ve stovkách miliard jako tihle.
Kromě toho by museli být do jednoho a dlouhou dobu uvězněni všichni „podnikatelé“ typu Babiše, Bakaly a dalších, kteří zajišťují spolehlivý odtok biliónů korun směrem ven a zajištěn veškerý jejich majetek, který je výsledkem rozkrádání bohatství tohoto státu a okrádáním pracujících – v malém podnikajících lidí, oněch dolních, cca 9,99 miliónu lidí.
Ano, já vím, že je to utopie, která by se dala snad mírně zreálnit dalším, velmi velmi krvavým a radikálním vojenským převratem s armádou, stojící na straně toho 9,99M lidí, převratem ne nepodobným roku 1973 v Chile. Dodnes si pamatuju, jak Pinochet nechal nahnat pozatýkané komunistické předáky, funkcionáře i přímo Allendovy lidi na nějaký, opravdu velký stadión, připraven tam měli improvizovaný soudní tribunál, velmi mnoho dokumentů a popravčí četu. Prezidentský palác rozstřílel palbou tanků a zřejmě počítal, že tam zařve i Allende, což se šťastnou náhodou stalo. Naše média tehdy psala, že zahynul se samopalem v ruce při obraně prezidentského paláce, ale pravda byla taková, že ho po jednom tankovém výstřelu zabil kus betonu, resp. urval mu hlavu, co se nikdy nenašla. Sledoval jsem tenkrát útok i další dění v přímém přenosu, převzaté od CNN/BBC na zde zachytitelné ORF1/ORF2, běželo to v podstatě synchronně. Redaktor ORF tenkrát, po asi 3h úseku live podotkl, že jen za ty 3h bylo přímo na místě hromadně popraveno několik tisíc lidí. Byly tam i záběry velkých vojenských nákladních valníků, plných mrtvol. Později, cca asi po dvou týdnech od nástupu Pinocheta, jsem se dověděl z téže televize, že přímo na místě, jen na tom stadiónu bylo popraveno okolo 30.000 vysoce postavených lidí, funkcionářů strany a další popravy probíhaly na několika dalších místech.
Pinochet se s tím tehdy opravdu nesral a vypálil tam to komunistické hnízdo do základů, vymlátil je až na několik tisícovek ukrytých jedinců úplně všechny. Okolní země měly takový strach, že se nikdo neodvážil intervenovat či cokoli namítat. Organizace celého převratu byla údajně do detailu připravena už dlouho předem v CIA, proběhlo tehdy i jméno toho dobrého člověka a sekce, co to tak dobře naplánovali. Socialistická vláda v relativně bohatém Chile hrozila infikovat další latinskoamerické země, s odstupem času možno napsat, že bohužel úspěšně..
Jedině tato, napohled krvavé opatření Pinochetovi umožnila vrátit té zemi, bohaté např. na měď a další žádané komodity její status a hospodářskou prosperitu, která za necelé tři roky vládnutí Allendovy komunistické kliky značně utrpěla.
Vyvolal tehdy atmosféru trvalého strachu lidí o život, minimálně těch, kteří by snad měli jen myšlenky na návrat socialismu. Ta atmosféra mu umožnila v klidu, bez vynakládání značných prostředků realizovat všechno to, co Pinochet potřeboval.
Pamatuju si poměrně přesně, že náš tehdejší normalizační režim Pinochetovi logicky nemohl přijít na jméno – dokonce náš režim bojkotoval nákup chilské mědi od Pinochetovy vlády a halasně do v médiích deklaroval.
Toto nakonec vyústilo v jeden z největších průserů československého elektrotechnického průmyslu – nahrazování elektrovodné mědi hliníkem, kde se jen dalo. Měď byla díky dobrovolnému „embargu“ z naší strany na její dovoz tak úzkoprofilová, že si to neumíte představit. Za krádeže, či jen pokoutní shánění měděných kabelů ze staveb, kde nutně musely z technických důvodů být, případně technicky nezdůvodněné montáže do bytových jednotek sázela tehdejší justice hodně vysoké tresty. Pokud v novostavbě revizní technik objevil měděnou instalaci a byl to zároveň hajzl, tak do revizní zprávy místo hliníku doopravdy napsal měď a tím majitele baráku v podstatě odsoudil k nepodmíněnému trestu odněti svobody v délce nejméně 3 let.
Dokonce vymysleli i způsob lakové „smaltované“ izolace pracně, na malé průměry tažených hliníkových drátů pro vinutí menších motorů, transformátorů, cívek magnetických ventilů a např. i větších vzduchových tlumivek s nutným větším průřezem drátu do reprosoustav i jinam, do výkonové elektroenergetiky. Do výhybek reprosoustav, vyráběných v Tesle ValMez nějaký „zlepsšovatel“ vymyslel ještě i pro úsporu HLINÍKU tlumivky na běžných, ale průřezem malých trafojádrech. To se při vyšším příkonu magneticky přesytilo, protože to byly ty nejlevnější trafoplechy a výsledkem bylo slyšitelné, specifické a ohavné zkreslení, po jehož původu občas servisáci marně pátrali, protože zákazník zpravidla do opravny přinesl zesilovač, o kterém se domníval, že zkreslení způsobuje. Opravář ale shledal zesilovač zcela v pořádku a to, že by původcem zkreslení mohly být samotné výhybky tehdejších soustav /mimochodem s poměrně kvalitními reproduktory, na tu dobu!/, to absolutně nikoho dlouho nenapadlo. Až po nějakém čase /po asi desáté podobné stížnosti/ jeden hloubavější opravář z firemní záruční opravny Tesly Eltos z Kroměříže:-), jemuž byla nf elektronika a elektroakustika zároveň koníčkem:-) požádal pána, co přinesl opravit domněle zkreslující zesilovač AZS217, aby laskavě přivezl i reprosoustavy, které k němu připojuje. A ejhle, nejenomže pánovi v prodejně doporučili třípásmové soustavy s poloviční impedancí, ale i zbytečně trojnásobným příkonem, než bylo pro zesilovač doporučeno, ale naštěstí to AZS217 díky předimenzovanosti příliš nevadilo /4R vs. 8R/. Ale soustavy skutečně po připojení k AZS217 slyšitelně zkreslovaly už při příkonu okolo 10W a současně bylo jisto, že je zesilovač v pořádku. Po otevření soustav ještě v záruce to bylo naprosto jasné. Šlo o zvukově poměrně dobrý, povedený i prodejně dost úspěšný model, který se vyráběl už asi jednu pětiletku /ARS940, nebo ARS945, cca 30L třípásmovka charakteru studiového monitoru/. Podle podrobné dokumentace, co jsme v opravně měli od T-VM k dispozici i podle toho, jak jsem tyto soustavy z dřívějška znal, měla být třípásmová výhybka 12dB/okt. osazena svitkovými krabicovými MP bloky na 160V a vzduchovými tlumivkami. Ty měly být v originálu na pozici basové tlumivky vinuty silnějším měděným drátem Ø1,4mm /než bylo obvyklý Ø 0,8-1mm/ proto, aby nedocházelo ke ztrátám na citlivosti již tak málo citlivého hloubkového systému /ARN664-88dB/W/ a potažmo vlastně i „rozhození“ kmitočtové charakteristiky celé soustavy.
Věděl jsem už z dřívějška, že měď 1,4 byla v tlumivkách celkem bez vlivu nahrazena pracně připojovaným hliníkovým smaltovaným drátem Ø 2mm. Ale tady, v tomto konkrétním případě a asi i celé velké sérii byly „inovovaně“ MP bloky nahrazeny ne bipolárními, ale obyčejnými polarizovanými elektrolyty a místo vzduchové tlumivky na basech a jedné středové seděly ve výhybkách tlumivky na malých trafojádrech EI20 a ještě skládané bez bezpečnostní mezery proti přesycení. Čuměl jsem na to jak blázen, bedny v záruce, majitel nasraný jak brigadýr a co včil. Originál původní výhybky ve skladě nikdy nebyly, na co taky, poruchové to prakticky není. A samostatné vzduchové tlumivky jako ND byly permanentně nafasovány personálem opravny k soukromým účelům – včetně mě…Nakonec hodně pomohlo pracné rozebrání trafojader, jejich přeskládání tak, aby bylo možné vytvořit mezi E a I plechy vzduchovou mezeru a bylo také nutno doplnit na každou z nich dalších asi 40 závitů téhož drátu, protože po přeskládání klesla indukčnost asi o třetinu, ve prospěch odolnosti jádra proti přesycení. Drát naši nákupčí sehnali přímo ve VM. Pájet jsme to uměli, byla na to speciální kapalina. Dělalo se to asi tak na 50-70 párech beden – těch majitelů, co nebyli tetřevi a to zkreslení slyšeli. Hned po asi 10. upravovaném páru se psalo do VM, že jsou na to příšerné stížnosti a už o tom věděli z jiných opraven, prý to budou řešit většími jádry s mezerou…mezitím se to kvůli pracnosti a normohodinám muselo rozepisovat na jiné zakázky, jinak jsme si nevydělali ani na teplou vodu. Část nám pak z VM refundovali hromadou ND navíc. Hrozný oser a jen kvůli jednomu iniciativnímu, stranickému blbovi /kromě Pinocheta, žeano/.
Tak vlastně „Pinochet“ nepřímo ovlivnil pokurvení výrobků jednoho z oborů elektroniky v ČSSR, který jsme asi jako jediní z RVHP uměli dobře :-). Ve skutečnosti jsme si to pokurvili sami, díky soudruhům, vlastní blbosti a díky „zlepšovatelům“, které jsme měli vyznamenat, odměnit a ihned poté zastřelit k zábraně dalších škod. Vymysleli i extra způsoby připojování, svařování a lisovací mechanické spojování takového drátu, jeho chemické odizolování, pájení jinak nepájitelného hliníku i jiné způsoby vinutí – byl to celý samostatný výzkumný obor.
Několik takových kuriozit – zmíněných výhybkových tlumivek a pár transformátorů od asi 300VA nahoru a dva motory mám schované na půdě, jako odstrašující příklad pro další generace. Ty průsery, co byly s vyhořelou elektroinstalací díky „tekoucímu“ hliníku, co uhýbal pod tlakem svorek, přechodovým odporům a korodujícím galvanickým článkům při neodborném spojení se stávající mědí – dnešní starší i střední generace to ještě pamatuje, jak se to pod rukama lámalo po dvojím ohnutí o 180°. Tisíce těchto pochybných instalací jaksi funguje ještě dodnes a v tisících bytů hromadné výstavby. Staré hliníkové instalace /ale i odfláknuté nové/ jsou dodnes nejčastějšími příčinami požárů, úrazů, poškozených vytavených vedení, svorek, jističů atd.
Dokonce, v případě nahrazování „vlastně nepotřebné“ mědi u vnitřních, nástěnných plochých PVC kablíků, používaných pro natloukaná vnitřní telefonní vedení RPD i místního rozhlasu /tedy malá napětí 30-100V, malé výkony do cca 5W a zanedbatelné úbytky/ šli až tak daleko, že byl Cu drát Ø 0,5mm nahrazen pocínovaným železným drátem Ø 1mm..
Omlouvám se..