Tohle není pistolnickej příběh. Hospoda s poloprázdnou zahrádkou na periferii Prahy, teplý večer, pomalu se šeří. Sedíme u piva – tři kolegové z práce. U vedlejšího stolu se objeví hubený chlapík kolem třicítky ve sportovním, na čele sluneční brýle.
Navenek připomíná dálkového běžce, ale je fakt, že vystříhané strany hlavy a nad tím patku bych čekal spíš u týpka s méně asketickým životním stylem. Přichází starší servírka, zaslechneme pokus o konverzaci, aha, on mluví německy a ona ne. Tak se nabídnu jako překladatel. Jdeme s chlapíkem do výčepu k tabuli s jídly. Recituju Rindsgulasche a Hühnerbrusty, on nakonec vybírá řízek s bramborovým salátem a pivo, což oznamuji servírce. Vracíme se ven. Dostávám pochvalu, že dneska tu málokdo umí německy, děkuju a sedám si ke své společnosti.
Chlapík dostává obratem jedno velké a během patnácti minut řízek. Ukázněně to tlačí a poslední sousta bůhvíproč zalévá sojovou omáčkou z košíčku s „couvertem“. V klidu sedí a dopíjí pivko, my si řešíme ty svoje věci. Najednou se strhne menší zmatek, z hospody vyběhne servírka a křičí, že ten Němec utek bez placení. Opravdu, zmizel, ani jsme si nevšimli kdy. V ulicích už je tma, ženské vyběhnou za roh, ale tušíme, že marně. Vzduchem létají komentáře, jakej to je šlendrián, a jestli mu to za těch pět euro stálo. Situace se postupně zklidňuje, já si připadám trochu jako kolaborant. Je nám to divné. Němec? Kdyby to byl někdo z Východu, tak snad…
Neuplyne ani čtvrthodinka a ze tmy se vynoří dvojka strážníků MP a mezi nimi týpek. „Tak vám ho vedeme!“ Jedné z dam se podařilo mávnout na hlídku v autě, ta to otočila a chlapíka o kus dál chytli. V kapse měl zapalovač a pár složenek na pokuty, bez peněz, klíčů, dokladů. V ideálním případě by zaplatil a dostal pár facek, aby si pamatoval, jak se chovat v hospodě. Zde ovšem situace dopadala jinak.
Strážníci neuměli jinak než česky a zdůvodnili to suverénním „jsme v Čechách“. Tak jsem se snažil se s týpkem chvíli bavit, jako že tohle se nedělá a jak si to představuje. „English only.“ Zajímavý, před chvílí mluvil německy. Teď západoevropskou angličtinou pořád dokola tvrdil, že v týhle hospodě nikdy nebyl a že si na nic nepamatuje a nic tu k jídlu neměl. Dyť jsi tu před chvílí jedl řízek, mezuláne! – No, I had a chinese food. (Že by ta sojovka?) Prostě kdyby tam nebylo pět lidí, co ho před chvílí viděli na vlastní oči, jeden by uvěřil, že tu vypukl fatální justiční omyl a chytli nevinnýho. Ženské z hospody: „Co my tady s ním?“ Strážník: „No my bysme ho akorát tak vzali na cizineckou policii a tam ho vyslechnou, on jim nic neřekne, tak ho pustěj. Tak mu vemte třeba tričko, když už nemá peníze.“ Hlas z příšeří: „Potřeboval by pár do držky spíš.“ Strážník: „Hlavně pozor ať sem nemusíme jezdit znova.“ Delikvent seděl v klidu na lavici, z jedné strany ho držela servírka, z druhé si stoupl jeden z hostů – rampič. Chvíli se to ještě řešilo, pak se MP sebrali, zmizeli a nechali ho tam. Kolem se sešlo pár hostů. Nastala divná situace.
„Seberte mu aspoň ty brejle.“ – „To bude tak akorát za to kilo.“ – „Za brejle si nic nekoupíš.“ – „Sundejte mu tričko, ať si to pamatuje.“ – „Stejně to zejtra znova ukradne někde v Tesku.“ – „Sundejte mu boty, bez bot to bude mít horší.“ – „Dej sem to tričko!!!“ – „Počkej, v klidu prosimtě.“ – „Dej sem to tričko ty hajzle!!!“ Nakonec rampič bránil zloděje před rozlícenou ženskou (ne servírkou). Kluka po menší strkanici svlíkli z trika a vyhodili ho ven, ani se moc nebránil. Zahrádka ještě chvíli hučela a pak se vrátila k poklidnému šumu.
My tři jsme tu příhodu začali samozřejmě dál probírat taky, a zjistili jsme, že jsme vůbec nevěděli, co dělat. Pomáhat městské policii se mi příčí už z principu, pomoct hostinské určitě ano, ale jak? Koupit za kilo sluneční brýle, které nepotřebuju a možná to stejně bude čórka? Zlynčovat hubenou smažku, na níž si nikdo nic nevezme? Zavřít ho za trest na noc do sklepa? Dát mu pár přes hubu na férovku 2:2, kdy jeden mlátí druhýho a další dva ho drží? Přišli jsme na pivo a ne na krev. Naposledy jsem se pral snad někdy na základce. Nebo ho nechat jít, „a von to příště udělá znova“? Kdyby přišel rovnou a dodal silnej příběh, tak mu ten guláš a pivo možná i koupím.
Nakonec jsme se jako bílí heterosexuální plátci daní shodli na tom, že jsme měli podusit ne toho nešťastníka, ale MP, protože jejich řešení nikam nevedlo. Bohužel na jiné jsme ani po dalším pivu nepřišli a nevymysleli jsme, co by tihle dva chytači běžců měli v rámci svých schopností vlastně dělat, aby byl svět lepší. Snad ho měli zavřít někam do cely, nechat 24 hodin vykysnout o chlebu a vodě a pak vyhodit na ulici, k tomu by ale zřejmě stejně nedošlo. Proto bych rád znal názor P.T. publika, jak by se v takové situaci v roli kolemjdoucího hosta zachovalo. Za komentáře předem děkuji.
18.09.2016 HonzaV
(173x známkováno, průměr: 1,14 z 5)