Obával jsem se, že podstatnou část produktivního období mého života, celé období postproduktivní a a léta eufemisticky nazývaná „podzim života“ strávím v megakolosu zvaném Evropská unie. V Sovětském svazu západu. Ukazuje se, že třeba to tak nebude.
Odmítnutí evropské ústavy Francouzi a Holanďany ukázalo, že do modrožluté lodi také může natéct. Co horšího, že už do ní teče. Že Unie není schopna připravit právní koncept, který by její občany oslovil. Za minulých pět let jsme se ostatně přesvědčili, že Evropská unie není schopna více věcí, vlastně že není schopna skoro ničeho, kromě tvorby byrokracie, neefektivity a neprůhledných korupcí zavánějících přerozdělovacích modelů. Že by se tento žvatlavý spolek postavil ekonomickým kolosům, jako USA nebo Čína, o tom nemůže být vůbec řeči. Viz například poslední mise nějakého modrožlutého vyjednavače, který odjel prosit Číňany, aby laskavě nevyváželi do Evropy hadry (zatímco si skoro všechny evropské textilní firmy otevřely v Číně výrobní závody).
Posuďte sami. Jsme v EU druhý rok. Změnilo se pro vás něco? Kromě toho, že už mě nebuzerují celníci, jsem nezaznamenal žádný rozdíl k lepšímu. Dál si mohu koupit banány, které jsou sice shnilé, ale zato normalizovaných rozměrů. Dál mi v obchodě občas prodávají jakési útržky ze sójového prasete a nestydí se tomu říkat „šunka“. V práci jsem já i moji lidé zavaleni další byrokracií, kterou vyvolaly dopady evropské enviromentální legislativy do automotive průmyslu, vše se odehrává pouze na virtuální administrativní úrovni a skutek utek. Advokátka, která mě nedávno zastupovala u soudu, prohlásila, že už neví, co je vlastně správně, že od počátků harmonizace českých procesních pravidel s evropskými je ve všem bordel. Přelila se slova z vládní kampaně, která běžela skoro přesně před dvěma roky, do podoby skutků? Nikoli. Žádná unie, žádná ústavní smlouva, žádné politické sliby a proklamace nám nepomohou, před ani po, musíme si poradit sami.
Prostě se ukazuje, že EU má dost práce sama se sebou a reálné veřejné a ekonomické dění se mezitím ubírá jinými a přímočařejšími cestami. EU sama žije svým životem a od občanů se odtrhla, odcizila. Bylo jen otázkou času, kdy někdo řekne NE.
O chybějící stabilitě celého spolku svědčí záměr Německa a Francie vytvořit uvnitř unie jakousi superunii. Ta sice neoficiálně existovala už dávno, pro obě země byla EU výhodným nástrojem k uplatňování vlastní moci, ale nyní deklarují tento záměr zcela nepokrytě a iniciují tím další procesy, které povedou k tomu, že moloch poklesne do kolen.
Text ústavy určitě každý hlasující nečetl. Z těch, co ho četli a vydrželi dočíst tu sbírku tlachů do konce, jen nějaké nevelké procento porozumělo, co je tím vůbec řečeno. Z tohoto nějakého procenta jen hrstka chápe, co se tím vlastně chce říct, a z té hrstky si jen pár lidí vyvodí, jaký dopad to bude mít do skutečného života a do právní praxe. Francouzské a nizozemské NE tedy muselo mít jiný důvod, například odmítnutí jejich současné proevropské politické reprezentace.
Zdá se, že si evropští Goebbelsovi následovníci ukousli moc velké sousto. Měli asi zato, že zmasírovat veřejné mínění plošně na celém území tisícileté říše už je pro ně hračka. Ve Španělsku, kde ústavní smlouva prošla, vystupovaly na její podporu popové hvězdy a sportovci, tedy vyslovení experti na ústavní právo. Vypadá to, že se plošná lobotomizace obyvatelstva přestává dařit, respektive že opice v klecích už nereagují za osvědčené podněty.
Zatímco eurooptimisté zažívají otřes a přemýšlí, jak celý proces vrátit do správných kolejí, případně jak sebrat té lůze, co se jí říká veřejnost, hlasovací práva, zrodil se jeden důležitý moment, který může postřehnout každý, kdo ho chce vidět.
Říkat NE se už smí.
Říkat NE bude za čas stejně in, jako bylo předloni in říkat ANO!
Celá manipulace veřejným míněním kolem Unie byla vystavěna na tom, že se zde rodí cosi nového, lepšího a geniálního. Každý, kdo je proti tomu, byl proto označován jako brzda a zpátečník, čecháčkovský zabedněnec a kdovíco ještě. Nyní vidíme, že odmítat modrožlutou nalejvárnu už není záležitostí minoritní skupiny několika zoufalců, ale že se jedná o skutečný politický směr, se kterým musí eurozmrdi počítat a kterého se musí každý den a každou hodinu bát. Jejich koryta, jejich prebendy a jejich korupční potenciál jsou ohroženy. Pěkných pár lidem dodá nizozemské a hlavně francouzské NE odvahu prosadit se ve svém okolí, nadechnout se čistého eurovzduchu a říci z plných plic také to svoje osvobozující NE.
Reakce eurozmrdů lze dobře vysledovat na zoufalých skřecích ozývajících se z české politické scény. Eurokomunistická vláda Chorche Paroubka se rozhodla dále pokračovat v kampani za přijetí evropské ústavy, ačkoli se jedná za těchto okolností o počin srovnatelný snad jen s rozhodnutím kapelníka z Titanicu, který pokračoval v hudební produkci, i když první posluchači právě mizeli pod hladinou. Zatímco reprezentace EU přemýšlí, jak udělat ústavě nějaký hotfix, soudruzi Paroubek a Sobotka typicky po bolševicku navrhují další hlasování o ústavě odložit a mezitím opice intenzívně mediálně namasírovat (za peníze vybrané právě od opic). To je pro eurozmrdy typické – nikdy nepochybují o své práci, vždy pochybují o myšlení těch druhých.
Na závěr se sluší připomenout krutého guerillového bojovníka, dobrodruha, neúspěšného sedláka a geniálního taktika Jana Žižku. „Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme!“, pravil, protože věděl, že početní převaha málokdy znamená převahu myšlenkovou. IQ ani EQ se naštestí nesčítá. Vezměme řemdihy a sudlice a žeňme eurotupce a eurozmrdy z naší země pryč. Ať se tedy usadí ve Španělsku, kde s ústavní smlouvou problémy nemají! Nebo do budoucí superunie, ale to vlastně nejde, protože nás tam nechtějí. Pořád mají plná ústa volného pohybu pracovních sil, možnosti cestovat a stěhovat se, tak ať toho konečně využijí a se vystěhují někam, kde je euroblaze přesně podle směrnic. Třeba takový pan nekousající pes Neff (seznam dalších kolaborantů zde), proč tady pořád ještě trpí s námi zabedněnými euroskeptiky, proč neodtáhne z této hrozné země do nějakého certifikovaného ráje?
My, co tu zůstaneme, budeme skutečné české národní hardcore. Budeme žít po svém a těžit z výhod větší konkurenceschopnosti bez administrativní olověné koule u nohy. Zhostíme se možnosti sami stanovovat pravidla našeho života, brát věci do vlastních rukou, zvelebovat naši zemi bez vohnoutských smrtonosných eurodotací z eurofondů, do kterých předtím svěříme peníze a pak nám je milostivě možná zčásti zase dají. Ve volném čase se budeme se cpát EU-nekompatibilními zahnutými okurkami a zapíjet je tuzemským rumem. Uvidíme po čase, kdo to dotáhne dál!
Paroubkova eurozmrdská vláda nás neustále bombarduje různými komunikačními strategiemi a logy. Dovolil jsem si také jedno nabídnout. Vymyslel jsem ho sám a je to na něm poznat. Chápejme to jako počáteční impuls do soutěže o nejlepší antiEU logo. D-F
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)