Na pohovce vsedě podřimoval starý muž s vousy. Před ním na stolku stála prázdná láhev od piva, plný popelník a tři dny staré noviny. Vypadal trochu zanedbaně a unaveně. Na hlavě měl červenou kožešinou lemovanou čepičku. Zazněl zvonek.
– „Dobrý den, pane Clausi. Jsme tady skrz ten environmentální audit.“
– „Cože jakej … skrz co?“, zeptal se starý vousatý muž v ošoupaném kožíšku.
– „Environmentální audit. Z ékápézetpé. Evropské komise pro záchranu podnebí…“
– „Vyližte mi prdel, já chci spát. Mám toho teď hodně a večer musím zase vyjet.“
– „Ale no tak, pane Clausi. My jsme zvyklí, že lidi protestují. Děláte to pro dobro nás všech, pro budoucnost planety…“
– „Jak jsem říkal. Zavřete za sebou zvenku. Já se chci vyspat. V noci musím zase jet, ještě nemám naložíno, sotva jsem dodělal objednávky. Vy nevíte, co to obnáší…“
– „Pane Clausi, přece si to nebudem vzájemně komplikovat. My se taky hodně nacestujem a nestěžujeme si. Prostě to tu u vás zkouknem, vypíšem ty papíry, zaplatíte nějakou tu pokutu, no, dyť jsme lidi, ne?“
– „Tak si teda poslužte.“
– „Čímpak si tu topíte, pane Clausi?“
– „No nějaký dřevo, a taky starý dopisy z loňska pálím.“
– „A to je moc špatný, pane Claus. To se nedělá. Dopisní obálky obsahují plastové prvky a lepidlo. Kouř je pak karcinogenní.“
– „A co s tim mám podle vás dělat?“
– „Roztřídit to na plastový odpad a papírový odpad, dopravit do města a vhodit do kontejneru na recyklovaný odpad. Cestou zpátky si můžete nakoupit nějaké lisované brikety do kamen.“
– „Na to se vám můžu leda vykašlat.“
– „Jak myslíte, pane Clausi. My jsme jen úředníci, my si to zapíšem, naložíme s tím podle zákona, odpovědnost za naši planetu z vás nikdo nesejme. Čím jezdíte?“
– „No, mám sáně a soby. Šestispřeží a jednoho náhradního.“
– „Na sáně se ještě mrknem. Proč máte šestispřeží?“
– „Protože čtyřspřeží naprd jede. Jak jsem říkal, mívám toho hodně a taky vozím nějaký dost těžký věci. Tak abych to utáh.“
– „My akceptujeme pro individuální dopravu maximálně trojspřeží. Downsizing se tomu říká.“
– „No a k čemu to je dobrý?“
– „Sobí střevní plyny jsou významný skleníkový činitel. Dva sobi prdí víc než jeden sob. Je zde potenciál redukovat emise skleníkových plynů o 50%.“
– „To je možný, ale pak zase nestihnu všechno rozvést, budu muset zavolat Krise Kringla a Dědu Mráze a bude nás jezdit a prdět třikrát tolik.“
– „No, tyhle úvahy si eventuálně nechte pro vašeho europoslance, my si tady znamenáme, že vámi použité dopravní prostředky jsou v hrubém nepoměru s vašimi potřebami. Můžeme se mrknout na to vaše skladiště?“
– „Ale ano. Jak je ctěná libost. Trochu mi to připomíná ty události před lety, když mi to tu filcovalo gestapo.“
– „Opět… na nic jsme se vás neptali… zpřístupněte nám prostory, jinak budeme nuceni se obrátit…“
– „On führer… a ta vaše bohyně Gaya… už jsem viděl kdeco a nějak mezi tím nespatřuju velkej rozdíl.“
– „Pane Clausi… ! Slyšel jste něco o trestném činu popírání globálního oteplování…?! … copak to tady máme? Uhlí. Máte zajištěno, že ho nikdo nezapálí?“
– „Ano, to je nehořlavé uhlí, prosím pěkně.“
– „A tady? Herní konzole. Podívejme se. Děti v Africe umírají hlady a panáček nám tady rozváží herní konzole.“
– „Co se děje v Africe, to je mi ukradený. To má v referátě někdo jinej. Já vozím, o co si řeknou. Třeba herní konzoli. Kdybyste hledali pořádně, to byste tu našli věci. Divili byste se, co po mně požadují adolescentní dívky…“
– „Tohle není jen vaše věc. Součástí vaší role v globálním prostředí je pozitivně působit na žebříček hodnot dospívající populace… v době, kdy si děti teprve utvářejí světonázor, byste i vy měl…“
– „… co to blábolíte?“
– „… tedy neměl byste vyhovět takovým přáním. Víte, kolik dětí muselo v Africe zemřít, aby si nějaký obézní zpovykanec mohl hrát na svojí konzoli? Měl byste děti motivovat k trvale udržitelnému rozvoji. Stejnou službu jako PS/2 přece odevede nějaká pěkná etno hračka z přírodních materiálů, třeba z lipového dřeva… mikinu Adidas jistě stejně dobře nahradí nějaký fair-trade výrobek, navíc skoro stejně stojí … místo počítače jim nadělte třeba jízdní kolo, aby se mohli aktivně zapojit do nějakého progresivního cyklistického hnutí… pokud byste byl ochoten se nad tím zamyslet, možná bychom našli pochopení pro to vaše šestispřeží… a ty odchylky při spalování….“
– „Takže vy po mně chcete, abych dětem vnucoval nějakou vaši ideologii skrze dárky, a jako odměnu mi nenapaříte pokutu? Rozuměl jsem dobře? Jestli ano, tak vám nemohu vyhovět. Plnit doručená přání je pro mě posláním, hlavní zásadou, a z té nemohu slevit…“
– „Podívejte se, rozumějte tomu jak chcete. Krize klimatu klade před nás všechny velké výzvy. Buď se připojíte, nebo budete muset počítat s problémy, které vás mohou potkat. Například učitelé si také zvykli, že dětem vkládají do hlav něco, co není pravda anebo to aspoň nikdo nedoložil… naše spolupráce s nimi je příkladná. Také měli svoje zásady, se kterými si vybírali svá povolání… a jak jim to jde. Pracují pro nás novináři, filmoví tvůrci, máme podporu i v řadách občanů… je to čistě na vás. Jo a vidíte, ty vaše sáně. Nějak na těch rolničkách nevidím, že mají platný atest.“
Na pohovce seděl starý muž s vousy. Před ním na stolku stála prázdná láhev od piva, plný popelník a tři dny staré noviny. Vypadal trochu zanedbaně, unaveně a především mrtvě. Čepička se svezla ke straně a zakrývala místo, kudy projektil a kusy tkáně vyletěly z lebky. Stopy od krve nebyly na červeném kožíšku skoro vůbec vidět. Kdyby neměl díru v hlavě a zbraň v ruce, zdálo by se zdálky, že je připraven opět vyjet dělat dětem radost. Při pohledu zblízka bylo ovšem zřejmé, že se Santa nějak nezvládl identifikovat se svou novou rolí.
Ale to by se u nás nemohlo stát.
Protože tady operuje Ježíšek.
(1x známkováno, průměr: 2,00 z 5)