S Trikolorou na (jedné) lodi.

Featured Image

Milí pravicoví voliči, také máte v posledních letech před každými volbami pocit, že nemáte koho volit? Když Vám do schránky přistanou lístky, dlouze hledáte někoho, kdo by stál za to, abyste se kvůli němu k volební urně dostavili? Nakonec se pak pro někoho rozhodnete a se skřípěním zubů to hodíte nějakému uskupení, které, dle svých preferencí, považujete za nejmenší zlo? Máme to podobně. Komu se ale chce volit zlo, i když třeba úplně to nejnepatrnější?

Přiznám se bez mučení. Již od voleb v roce 1992 jsem voličem Občanské demokratické strany, od které jsem se na čas odvrátil a začal volit Stranu svobodných občanů, kde jsem se po každých volbách radoval, že se počet hlasů navyšuje. O to větší zklamání jsem prožil, když se ze Svobodných postupně vyvinul diskusní kroužek, ve kterém nikoho ani nenapadlo, že postoj k EU není úplně to nejdůležitější, co by se v tomto státě mělo řešit, a tak se pro mně toto uskupení stalo nevolitelnou partou. A aby toho nebylo málo, dříve pravicová ODS se svým vývojem zařadila někam k levému středu politického spektra. A když se odesáci rozhodli ze svého středu vyobcovat poslance Václava Klause mladšího za to, že odmítal být politicky korektní a nebál se pojmenovávat věci tak, jak si zasloužily, začal jsem doufat, že tento pán by se mohl pokusit uvolněné místo na pravici zaplnit nějakým svým projektem. A dočkal jsem se. Vzniklo hnutí občanů Trikolora, a zveřejněné programové pilíře mě oslovily natolik, že jsem se, ve svém mírně pokročilém věku, rozhodl poprvé v životě zaregistrovat do nějakého politického subjektu.

S radostí jsem pak zaznamenal, že mi na mailovou adresu přistála pozvánka na setkání jihočeských příznivců Trikolory.

Na plavbu jsem se docela těšil, hlavně proto, že jsem byl zvědavý, jaké lidi Trikolora oslovila, kdo jsou koordinátoři, kteří hnutí pomáhají rozjíždět, zda jsem s těmito lidmi názorově ve shodě a jak moc mimo jsou všichni ti, kteří nového hráče na politické scéně dehonestují různými nálepkami, ještě dřív, než se stačil jakkoli projevit. A mohu říct, že jsem strávil moc příjemný úterní podvečer. Na parníku se nás sešlo asi 140, od mladších ročníků, až po lidi věku zralého. Co jsme však měli společné, byl úsměv na tváři. K dobré pohodě přispěl i předseda hnutí, pan poslanec Klaus, který spolu s paní poslankyní Majerovou Zahradníkovou mezi jihočeské příznivce Trikolory přijel. Nevím jak to viděli ostatní, ale mně pan předseda velice příjemně překvapil tím, jaký má smysl pro humor, jak je pohotový a jaké má charisma lídra. O tom že se s panem Klausem shoduji ve vidění světa, to jsem věděl, ale že je mi moc sympatický i jako člověk, to jsem zjistil až při plavbě.

Dalším příjemným zjištěním bylo i to, že ti, kteří pomáhají hnutí rozjíždět, tedy oblastní koordinátoři, jsou lidé vzdělaní, chytří a hlavně úspěšní v tom čím se zabývají. Chci tím říct, že rozhodně nemají zapotřebí začít dělat politiku kvůli korytům a podle všeho, důvodem jejich aktivity je to, že se svět nejspíš zbláznil a času na obranu normálnosti není nazbyt. Doslova jako zjevení na mně působilo vystoupení pana Řezáče, starosty Frymburka. V dnešním světě jsme si již odvykli tomu, že by politik, byť pouze na komunální úrovni, mohl hlásat, že stát, potažmo obec, by neměl lidem překážet, ale měl by pomáhat, že je potřeba méně mluvit a více naslouchat, že musíme hledat co nás s partnery spojuje a ne, co nás rozděluje, a v neposlední řadět to, že se musíme v první řadě zabývat svými problémy a ne chtít být arbitrem života těch druhých. Kdyby ve statní správě a v místních samosprávách bylo více takových lidí, jako je pan starosta Řezáč, určitě by bylo na světě o trochu lépe.

Dvě hodiny na vodě uběhly velice rychle. Diskuse, vlastně podle očekávání, byla velká sólo jízda Václava Klause mladšího. Lidé se ptali a předseda odpovídal, odpovídal a zase odpovídal. A kdyby se plulo mnohem dál a mnohem déle, stejně by se asi na všechny témata nedostalo. Co ale bylo úžasné bylo to, že v diskusi se řešila Trikolora a její priority, nikoli jiné politické subjekty či jiní politici. Na závěr, po přistání, se všichni účastníci plavby společně vyfotografovali.

Kdybych měl to, co jsem slyšel nějak shrnout do jedné věty, tak cílem Trikolory je zajistit si pozici na politické mapě, ze které by mohla prosazovat budování státu, který se svým občanům neplete do normálního života, s důrazem na slovo normální, nechá je v klidu žít, podnikat, pracovat a bavit se. Státu, kde by základem byl jedinec, poté rodina a následně obec. Určitě nelituji toho, že jsem se platby účastnil. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem zahlédl světlo na konci tunelu. Ctěným čtenářům nic nevnucuji, pouze si dovoluji doporučit. Než Trikoloru někam zařadíte, nějak ji onálepkujete, případně ji odsoudíte, zkuste se s ní trochu více seznámit. Věřte mi, možná by to mohla být dobrá alternativa.

Úplně nakonec bych pak chtěl sdělit všem, kteří by měli potřebu v diskusi psát něco o xenofobech, rasistech a fašistech. Za celé dvě hodiny plavby jsem ani jednou neslyšel výrazy jako imigrant, muslim, či uprchlík. Pro přítomné byly důležitější úplně jiná témata.

 


21.8.2019 Ivoš

12345 (216x hodnoceno, průměr: 1,64 z 5)
11 930x přečteno
Updatováno: 1.9.2019 — 22:04
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!