S chlastem na kole 2018

Mám jednu přátelskou radu pro cyklisty, zvlášt pro ty, kteří chlastají a současně jsou religiózní. Jděte a zapalte v kostele svíčku, aby neprošel senátní tisk č. 261.

Celý název materiálu je „Návrh senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů“ a najdete ho zde, o průběhu legislativních prací pak můžete být zpraveni zde.

Stručně v něm jde o to, aby cyklisté mohli řídit jednomístné kolo pod vlivem alkoholu, a to v případě, že nemá nakropeno více než půl promile, neveze děti a jede na cyklostezce, místní nebo účelové komunikaci nebo silnici třetí třídy. Dále se snižuje pokuta pro cyklistu, který řídí pod vlivem, z dosavadních 2.500 – 20.000 Kč na 500 Kč.

Předkladatelé argumentují tím, že legislativní zákaz požití alkoholu v jakékoli míře nejen u řidičů motorových vozidel, ale i u cyklistů je v České republice ve srovnání s poměry v jiných evropských státech velmi restriktivní a také celkem ojedinělý. Navrhovatel považuje za absurdní, že například na Moravě byly vybudovány za užití veřejných peněz vinařské cyklostezky, které cíleně vedou vinohrady a v okolí vinných sklepů a přitom státní moc i malé ochutnání vína cyklistou postihuje. Podle navrhovatele alkohol nevyloučí schopnost řídit jízdní kolo, přičemž se zde vychází z hranice 0,5 promile alkoholu v krvi řidiče.

Na první pohled to vypadá jako nevýznamné povolení šroubu v rámci doktríny českého silničního fašismu a eroze debilní doktríny tzv. „nulové tolerance“, která je významnou položkou v seznamu absurdit českého dopravního práva. Dokonce bych se nebránil nazvat tento zákonný konstrukt úchylným.

S argumentací předkladatelů víceméně souhlasím, zejména mě zaujalo, že půl promile alkoholu v krvi shledávají nepodstatným pro schopnost řídit jízdní kolo. Vzhledem k tomu, že řízení jízdního kola je náročnější na využití psychomotorických funkcí než řízení auta (rovnováha), jedná se proto o dobrý odrazový můstek pro prolomení nulové tolerance u řidičů. Je sice otázkou, proč argumentují vinnými cyklostezkami, když nulová tolerance existovala již drahně let před začátkem jejich výstavby a tato již probíhala s vědomím, že na nich bude masivně porušován zákon, stejně jako kdyby někdo například vypustil na Vltavu kokainové parníky, ale to je věc jejich pohledu na svět.

Bohužel, při bližším pohledu a konfrontaci s praxí se obávám, že pro cyklisty nebudu mít dobrou zprávu a vysvětlím proč.

Zákony jsou fajn, ale aplikační level je taky důležitý.

V podstatně dnes platí, že cyklisté mohou jezdit a šlapat a chlastat a policajtům je to jedno. Události, kdy policajti chytí ožralého cyklistu, dají mu dýchnout a napaří mu pokutu mají charakter excesu, třeba když se nějaká hlídka dostane do čárkové nouze, neplní plán ve výběru pokut a řidič jako na potvoru nepáchají žádné přestupky. Ke zkoušce alkoholu v dechu dojde, pokud se stane nějaký průser, třeba nehoda. Na jižní Moravě, kterou předkladatelé argumentují, existuje nezákonná neformální dohoda, kterou uzavřel hejtman Hašek s vedením jihomoravské policie a která zaručuje beztrestnost opilým cyklistům a tím i prosperitu vinným cyklostezkám. Je to mechanismus obvyklý pro banánové republiky, ale řada představitelů policie má k chlastu vřelý vztah a požadavek hejtmana Haška na u nich nalezl porozumění.

Většina běžných policajtů používá něco jako common sense a mozkovým myšlením nějak pochopila, že dva a půl litru za jízdu nalitej na kole je jednoznačně nepřiměřené, jinými slovy šikanózní. Promítlo se to i do postojů jejich nadřízených. Nachytání řidiče automobilu pod vlivem, případě jeho vmanévrování do odmítnutí zkoušky je policejními nadřízenými vysoce ceněno, což pro cyklisty neplatí a mohou řídit ožralý jak carský důstojník. Asi pochopili, že není dobrý nápad obracet proti sobě veřejnost takovým způsobem.

Kompromis je tedy křehký, ale poměrně stabilní. Nejlepší přestupek je takový, který není vůbec zjištěn, mělo by být proto v zájmu pumpičkářů, aby kompromis trval co nejdéle, nebo alespoň tak dlouho, dokud si z těch moravských patoků nepropálí kotel.

Popsanou změnou zákona však kompromis zanikne, protože se znovu rozdají karty. Vetchá ale účinná ochrana pomine, už to nebude nepřiměřené, a policajtům nebude nic bránit dělat fukance na cyklostezkách hnedka před sklípkem.

Půl promile není dost. Nejsem expert a nevím, jak moc se na Moravě chlastá. Je mi z toho všeho na blití, jen v různých časech. Z cyklistiky furt, z moravského bílého je mi na blití nějakou dobu po vypití, z moravského červeného je mi na blití, když ho piju, protože je mimořádně odporné. Ale 0.5 promile jsou dvě skleničky 0.2 dcl za dvě hodiny. Kromě toho detektor pralinek Dräger není přesný pro tyto nízké koncentrace a korelace ke krevním testům je slabá. Až na to fízli vletí, bude to masakr. Nadýchají všichni do posledního kreténa, pardon, všici. Reálně to situaci moc nevylepší.

A nyní problémy.

Většina cyklistů má současně nějaké řidičské oprávnění. Za chlast na kole jim samozřejmě nelze sebrat řidičák (i když i o to některé správní orgány v minulosti pokusily) a pokud návrh projde, dostanou nižší pokutu. Ale samozřejmě že to bude v kartě řidiče a při každém dalším přestupku tentokrát spáchaném motorovým vozidlem se to může obracet proti řidiči ve výši budoucí sankce nebo neprominutí části trestu zákazu činnosti, protože správní orgán přihlédne k osobě podezřelého, ostatně jako vždy, protože to umožňuje vybrat vyšší pokutu do obecního rozpočtu.

Právní vědomí českých řidičů je nízké a pumpičkářů je ještě nižší, protože jsou dementi a neví vůbec nic. Zatímco to vypadá, že v poslední době se soustředěným úsilím mnoha jedinců i subjektů daří natlouct řidičům motorových vozidel alespoň základní věci do hlav, pumpičkáři jsou jako nepopsaný list. Jsem si skoro jist, že pokud návrh projde, bude mnoha účastníky silničního vyložen tak, že chlastat na kole se smí neomezeně, vždy a všude, stejně jako kdysi mnoho chodců vyložilo, že mají absolutní přednost před vším, co se blíží k přechodu. Všichni víme jak to dopadlo. A proto varování. Cyklisté nemají povinné ručení, případné škody na zdraví a majetku jdou z jejich kapsy, pokud tedy nemají nějaké jiné pojištění, třeba známou „pojistku na blbost“. Z ní ale zase bývají často výluky například právě pro případ škod způsobených pod vlivem alkoholu, a pokud ožralý cyklista dorakví jiného někde na cyklostezce a přihlásí ho do soutěže o Bouchalův pohár, půjde to z jeho kapsy. Nový občanský zákoník to nedělá snazší, určitě se to bude pohybovat šestimístných cifrách, takže přijde o bajk, helmičku, obleček a další podstatné věci, vlastně bude rád, když mu zůstane holá prdel. Proto bych „pohárek“ nebo jak se ta nádobka na chcanky na Moravě nazývá dobře zvážil a pil raději doma Bordeaux ze skleničky od hořčice, protože to vyjde sakra levněji.

Podle mě opět rozumný důvod téma vůbec neotvírat, neb to bude mít stejný efekt jako vhození hovna do větráku.

Ze stejného důvodu to není dobrá zpráva ani pro řidiče, protože orgány v trestním řízení mají tendenci v případě nehody auta s cyklistou hledat automaticky vinu u řidiče motorového vozidla, pod vlivem ohromného tlaku zpolitizovaných sraček jako „ochrana slabších účastníků silničního provozu“. Skutečnost, že cyklista, resp. to co z něho zbylo mělo alkohol v krvi, je dosud velmi dobře použitelná v obhajobě, protože došlo k hrubému porušení zákonných povinností na jeho straně (byť i zde si soudy osvojily osobité gumoprávní postupy, například konstatují, že řidič měl opilost u cyklisty předvídat). Legalizace cyklistického chlastání tuto obranu ztíží. Praktickým dopadem novely tak může být, že někoho mohou nespravedlivě zavřít a zajímal by mě postoj pánů předkladatelů k tomuto problému.

Jsem skeptický.

Ještě pár poznámek na okraj.

Podstata společenské diskuse na téma chlastu na kole by se dala popsat jako materiální prameny práva. Pramenem práva není poslanec Valenta a pramenem práva není ultrarepresivní neuvěřitelně rigidní státní organizace Centrum dopravního výzkumu, kde si pochybní lidé za naše peníze hrají na experty, zahájili mediální kampaň proti uvedenému návrhu a orodují v poslanecké sněmovně, aby jim to hodila na hlavu. Ve skutečnosti určuje právo soubor společenských vztahů, zvyků a hodnot, které společnost uznává. Jsou země, kde neexistují tresty za jízdu pod vlivem alkoholu, protože to prostě pro ně není důležité. V Čechách je zvykem jezdit do hospody na kole a z hospody taky. Neříkám, že to je správně, neříkám, že to je špatně, říkám jen, že se to masivně děje. Levičáky bude šokovat, že lidé sami očividně mají něco jako smysl pro spravedlnost a bez pomoci státu sami hledali rovnováhu mezi rizikem postihu, společenskou škodlivostí a vlastním komfortem. Jít nalitý pěšky je sice málo riskantní, málo společensky škodlivé, ale zcela diskomfortní. Jet nalitý autem je sice komfortní, ale více společensky škodlivé a hodně riskantní (tedy pokud nepatříte do stále se rozšiřujících okruhů obecních a policejních nedotknutelných) a z těchto úvah se zrodil návrh pánů senátorů. Nespatřuji na tom nic v principu špatného: naopak, špatné je, když zákony diktuje ministerstvo dopravy a policie.

Pokud tedy senátor Vosecký říká, že „(r)estrikcí jsme nikdy nenaučili lidi, aby se chovali zodpovědně,“ je třeba mu dát za pravdu a doufat, že si podobný postoj uchová i v případě jiných čistě represivních opatření, která se na řidiče chystají především z iniciativy výše jmenovaných dvou institucí.

Ohledně demagogie, kterou šíří výše jmenované obskurní Centrum. Zjevně mají z té jejich represivní mánie rudo před očima a přestali myslet. Popsaný návrh zákona samozřejmě nikoho nenutí před jízdou pít, reaguje pouze na poměrně specifickou situaci cyklisty s malým množstvím alkoholu v krvi. Pokud argumentují tím, že opilí cyklisté za rok zavinili 638 nehod, z toho asi 10% ti cyklisté, kteří měli alkoholu pod půl promile, jedná se o nějakých 60 dopravních nehod. To jistě není žádné šokující číslo, navíc nevíme, u kolika z nich byl příčinou nehody alkohol a u kolika něco jiného. Ten dopravní výzkum nám tedy nějak vázne.

Uvedená situace, tedy předkládání podobných nesystematických návrhů, je důsledkem chybějící společenské diskuse na téma tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení. Když někdo toto téma otevře, je zadupán do země killer argumenty jako „vy chcete více mrtvých na silnicích“ a „když povolíme 0.5 promile, lidi budou mít automaticky 1.0 promile“. Přitom je to překonaná, absurdní a kontraproduktivní doktrína, která vede k tomu, že se státní orgány vyžívají v represi neúmyslného jednání různých nešťastníků, kteří neodhadli rychlost odbourávání alkoholu a mají nula nula nic zbytkový alkohol (je znám rozsudek, kde soud potrestal řidiče s 0.01 promile alkoholu a poznamenal k tomu pouze, že je to blbost, ale protože nulová tolerance, nemůže jinak) a opakovaně absolutně selhává v problematice různých dvou- a vícepromilových jezdců, kteří navíc zjevně často požívají nějaký vyšší level ochrany a když pátráte po výsledcích různých řízení s nimi, zjistíte, že se to ztratilo, když se na úřadě malovalo, že v procesu dokazování vznikla nějaká nezhojitelná chyba, paměť zařízení se smazala a nejde ji obnovit, že se to přeložilo někam na úřad Horní Dolní s Rozšířenou Pravomocí a tam byl úředník dlouhodobě nemocnej a tak dále. „Nulová tolerance“ není tedy nic jiného než zástěrka, která umožní úřadům provozovat „boj s alkoholem za volantem“ a paralelně k tomu rozvíjet klientelistický a korupční systém podporující totéž.

Uvidíme, jak si senátorský návrh povede v dalším projednávání. Nemyslím, že by to mělo velkou šanci.

06.08.2018 D-FENS

Související články: