Vážení čtenáři, možná si vzpomínáte na odkaz v sekci novinek, kde jsme upozornili na možnost hlasovat v anketě, kterou vypsala brněnská městská správa a kde se rozhodovalo o tom, zda přijde pojmenovat nějaká zaprděná ulice po exprezidentu Václavu Havlovi.
Celé dění kolem ankety nabralo poměrně zajímavý směr.
Výsledek hlasování v anketě se totiž nenese v duchu pravdy a lásky. Nedopadlo to dobře, protože odpůrci pojmenování ulice po Havlovi přečíslili příznivce, a to poměrem asi 3800 : 2800. Je to samozřejmě velká rána, protože takové spontánní projevy vůle veřejnosti se v pravdoláskovním světě nepředpokládají – v tomto světě občané pouze nadšeně schvalují, co moudré elity navrhnou. To místní politiky a celebrity včetně havlistické subkomunity vzrušilo a teď koumají, co s tím.
Samozřejmě se obejvilo podezření, že hlasování je zmanipulované, patrně temnými silami společně s nekalými živly majícími blbou náladu, a v tomto okamžiku musím připustit, že o tom nic nevím. V článku, který se týká oné domnělé manipulace, je zmíněna jakási osudová neděle, kdy počet odpůrců velkého absurdního dramatika, tedy spíše absurdního než dramatika, skokově narostl. To byl pravděpodobně ten nedělní večer, kdy jsem jako obvykle nahrál nový obsah sekce Novinky. Pravda je, bez ohledu na lásku, že jsem nikomu neradil, jak má hlasovat, samozřejmě mohli čtenáři D-F hlasovat jak pro Havlovu postmortální ulici, tak proti tomu, a město Brno by mi mělo být vděčno, že se starám o propagaci jejich záměru.
Tendence samospráv pojmenovávat ulice po různých významných šiřitelích pravdy a lásky je dostatečně známa. Klasickým příkladem je ulice Jungmannova, Fochova, Schwerinova, Fochova, Stalinova, nyní Vinohradská. Zajimalo by mně, jaká je konkrétní motivace pojmenovávat právě tuto ulici, spíše proluku mezi budovami, právě po Havlovi. Zda tam někdy velký dramatik dlel, chodil, moudře dumal nad nějakým globálním problémem nebo se prostě jen nenašlo nic jiného vyhovujícího, anebo je dostatečně zastrčená na to, aby jméno bezvýznamného šášuly dosazeného komunistickým parlamentem na post prezidenta unesla.
Vyskytl se také názor, konkrétně z hlavy primátora Onderky, jehož maturitní vysvědčení se snad nyní po několika letech rozsáhlých výkopových prací našlo, že v anketě hlasovali lidé, kteří vůbec nejsou z Brna. To ukazuje, jak dalece v Brně opovrhují odkazem velkého dramatika. Co pojem „občanská společnost“? Občanská společnost jsou všichni, ne pouze teplej černoch na kole, a tito všichni mají nárok na všechno, zejména na cokoliv. Je jedno, jestli je občan z Brna, z Ostravy nebo z Hong-Kongu. Co by velký dramatik řekl na takovou argumentaci? Už ho přímo slyším, jak s alkoholickým leskem v očích plamenně káže o rasismu a zaprděném čecháčkovském nacionalismu, který v tomto případě prorostl až na Moravu, což celý problém činí ještě více alarmujícím, a povolával by humanitární bombardéry do akce.
Nyní ještě chybí započítat lístky těch respondentů, kteří hlasovali papírově, což by mohlo výměnou za trochu námahy po večerech nakonec ještě přinést těsné vítězství pravdy a lásky nad přirozenou volbou, ale když to nevyjde, je připravený plán bé.
Plán bé spočívá v tzv. irském hlasování. Podstatou irského hlasování je, že se hlasuje tak dlouho, až dokud to nevyjde správně. V případě nutnosti bude třeba anketu vhodně naprogramovat, aby automaticky eliminovala „nevěrodné“ hlasy, tedy všechny záporné, protože všichni slušní lidé přece Havlovu ulici chtějí a neslušným lidem nebudeme dávat prostor.
Děkuji všem čtenářům D-FENSe, kteří se do hlasování zapojili a speciální dík patří těm občanům Brna, kteří mě neváhali na anketu upozornit. Poslali jsme do Brna panu Onderkovi a místnímu havlistickému hardcore vzkaz, že nejsou na světě se svými názory sami. Havlisté si mezitím udělali dobře a napsali to na zeď fixem, příslušná komise bez ohledu na výsledek ankety připravila příslušnou dokumentaci a z ankety tak zbyde poselství, že umíme bitvu nejen začít, ale také vyhrát. S jídlem roste chuť. Je to velká lekce o tom, jak ve skutečnosti fungují tyhle postdemokratické prvky. Až budeme někde číst, že občané se vyslovili pro uzavření Smetanova nábřeží pro motorovou dopravu nebo „občanská sdružení požadovala“, tak ve skutečnosti šlo třeba jen o pět lidí, kteří začali jednat snad ani ne koordinovaně, ale se společným záměrem. A protože neexistovala dostatečná protiváha, tak uspěli.
(Zatím nikdo nehlasoval)