… aneb do zrcadlova vyleštěný McPrd
Každý tam zajisté již byl. Každý to zajisté již jedl. A každý za to zajisté zaplatil přehnaný prachy. O čem je řeč?
O síti fastfoodů McDonald’s, resp. o jejich způsobech, a také o lidském chování ne nepodobným ovčímu stádu.
Nejsem konzervativní, zapšklý a omladinu a cokoliv moderního nesnášející důchodce. Ale ani nenosím náušnici s kamínkem, nepotřebuji být free, cool ani in, nemám nagelovanou hlavu, poslední model Nokie, o čtyři čísla menší trička a ani vytuněnýho golfa, pyčo. Někdy se mi ale zdá, že McDonald’s je pro takové a jim podobné frikulíny přímo stvořený. Interiéry vyvedené v barvách dětského hřiště, rádoby akční anglické názvy jídla (Filet-O-Fish, Chicken McNuggets, Muffin, McDonut, apod.), beďarovitá obsluha s cool čelenkou s kšiltem a štítkem „Manager“ zřejmě působí ultra-hyper-moderně a děsně americky. A Američani byli vždycky nejlepčí, ne?
Do Mek(sr)áče zásadně nechodím, ale pár desítek metrů od jednoho bydlím, takže mívám dostatek možností ke studiu oněch moderních produktů a jejich moderních spotřebitelů. Například věřím tomu, že kdyby se Cheeseburgery nejmenovaly Cheeseburgery, ale „Houska se sekanou“, nebyly zabalené v papírové krabičce a prodejna by byla vyvedena v normálních barvách, nikdo by takovou housku nepoužil ani jako návnadu na kapry.
Naopak pokud bych z hovězího plátku odkrojil 3mm silnou placičku, osmažil jí, vložil do housky z Tesca s oschlým plátkem sýra a kolečkem zpuchřelé okurky, ale oblékl si proužkovanou košili a při prodeji housky na půlku strakaté restaurace vyřvával „čýze beru“, tak věřím tomu, že za chvíli by mi restaurace slušně prosperovala. Kvíz: která verze má blíž k McDonald’s…? :) A že blafy v McDonaldu jsou z nejčerstvějších surovin, maso z nejlepších a nejhezčích krav pasoucích se tou nejzelenější trávou, a vůbec že je tam všechno nejkvalitnější (nebo vlastně že je tam jídlo vůbec kvalitní), mi nikdo do hlavy nenacpe.
Před několika lety jsem měl možnost pracovat jako brigádník ve dvou pobočkách McDonald’s. Již si nevzpomínám, jak se má pracovní pozice nazývala, ale bylo to něco jako „připlácávač zeleniny do housky“. Má pracovní náplň byla zřejmá – do předem připravených rozkrojených housek připlácnout kolečko okurky, plátek rajčete, lžičku krájeného salátu nebo zelí, atd. – závisle na tom, který konkrétní McBlaf se připravoval. Ve stole, na kterém se tyto pochutiny matlají dohromady, je umístěno asi šest nádob. V každé z nich je pak určitý druh zeleniny, a každá z nich má určitou dobu trvanlivosti, resp. doby, po kterou zůstává čerstvá. Nad tímto stolem je pak umístěna magnetická tabule, na kterou se fixem zapisují časy, kdy byl každý druh zeleniny vyměněn za čerstvý.
Takže okurky se mají měnit dejme tomu každou hodinu, rajčata po třech, saláty po dvou, atd. Praxe je však úúúplně jiná. Pokud bylo 11:00 a čerstvá rajčata jsem do kyblíku dával v 8:00, čili byl čas akorát je vyměnit, jednoduše se jen přepsal čas vložení čerstvé zeleniny na 11:00 a vesele se jelo dál. Zelenina se častokrát měnila až odpoledne, kdy už připomínala jen oschlé pryžové makety. Běžný spotřebitel čýzů a hambáčů to však nepostřehl, protože hotové housky se ukládají do vyhřívaných regálků. Díky tomu je pečivo měkké, a omastek z masa zmíněnou oschlost a olezlost zeleniny zamaskuje. A koneckonců, kolik lidí taky takovou housku rozevře a kontroluje, v jakém stavu se zelenina uvnitř nachází. Vždyť Meksráč je přece moderní a kvalitní, protože je z Ameriky, a do Mekáče chodí přece každej.
Moderní jsou asi také hranolky o tloušťce 3×3 mm, Cola, Sprite a ostatní pití buďto přechlazené, nebo s pokojovou teplotou – ale zásadně vždy bez bublinek, hnědý nápoj se zdánlivou chutí kávy nazývaný „Espresso“ (=rozpustná káva zalitá trojnásobným množstvím vody) nebo extra cool papírový sáček určený rozmazleným harantům „Happy Meal“, ve kterém malé sprátě objeví housku, pytlík s několika zmenšeninami hranolek, kelímek s pitím a hlavně kýčovitý klump Made in China honosně nazývaný „hračka“ (například razítko, panďulák s otáčecí hlavou nebo oslík s blikajícíma očima. Každopádně vždy se jedná o nějaký šunt s výrobní cenou do 5 Kč). A takovýhle super pytlík je k mání za pouhých sto korun.
Nebo máte chuť na dortík? Tak si dejte hroudičku těsta s marmeládou vykydnutou do papírového košíčku (pardon, vlastně Muffin), smaženou placičku plněnou džemem nebo koblihu s dírou (jako to mají v Americe) a polevou. Každý z těchto neodolatelných McDezertů vás přijde na nepatrných 30 CZK (v cukrárně do 10 CZK).
Na druhou stranu musím uznat, že u McDonalds jsou přeci jen nějaké chytré hlavy. Některé předražené blafy na první pohled až tak předraženě nepůsobí – příkladná ukázka je „Chicken Premiere“. Na první pohled veliký talíř plný zeleniny a na ní řízek zabírající skoro polovinu talíře. Jenže: talíř je vyvýšený, s podstavcem (opticky vypadá větší, vyšší, jakoby toho jídla bylo víc), má výrazně kónický tvar (takže vršek je široký, ale spodní část není o moc širší než kelímek od pití) a řízek je rozkrájený na nudličky, které jsou roztáhlé po celé šířce talíře.
Celý obsah talíře se tedy skládá z řízku, který po složení není větší než dlaň, jednoho rozkrojeného rajčete a listového salátu. Na kolik peněz může takové „jídlo“ vyjít v normální restauraci? Odhaduji, že sotva polovinu ze 100 Kč, na kolik si jej cení McDonalds.
Jak jsem se zmínil výše, do Meksráče nechodím a nikdy už chodit nebudu. Dříve jsem tam občas zavítal s naší devítiletou dcerkou, která byla nadšená z Happy Mealů, Cheeseburgerů, Muffinů a kdovíčeho dalšího. Pak jsem si ale řekl – proč? Proč bych měl sponzorovat takhle nehorázně předražené jídlo, které není absolutně ničím vyjímečné – kromě svého názvu, balením a interiérem oné restaurace? Místo toho raději utratím peníze, za jaké bych u McDonalds nedostal ani dvě olezlé housky, za normální jídlo v nedalekém bufíku (např. smažený sýr + hranolky za 55 Kč) nebo v restauraci u čínských Vjetnamcůch (za 69 Kč taková porce masa, omáčky, zeleniny a rýže, ze které se najím já i moje drahá polovička).
Vím, že můj názor na Meksráče je velmi zaujatý a subjektivní. Nejsem ani žádný sociál, abych si nemohl jejich leštěné prdy dovolit a ventiluji tady svou závist, ale zkrátka z principu tam nepolezu.
Takže: McDonalds – I’m fuckin‘ it!
(Zatím nikdo nehlasoval)