Rozhovor (nejen) o „modrých zónách“: Mgr. Ondřej Pecák pro D-F

Featured Image

V souvislosti s uskutečněným projektem tzv. modrých zón v Praze, které v podstatě znemožnily parkování vozidel v některých částech Prahy, vešel ve veřejnou známost záměr Mgr. Ondřeje Pecáka, který deklaroval záměr modré zóny právně napadnout. Současně byl ovšem jediný, kdo nějakým způsobem proti tomuto úřednímu aktu pozvedl hlas, zatímco politické strany i motoristické organizace jako obyčejně rezignovaly.

Požádali jsme Mgr. Ondřeje Pecáka o odpovědi na pár otázek s cílem přiblížit jeho záměr naším čtenářům a také jej v jeho záměru podpořit.

D-F: Pane magistře, velmi rychle jste vstoupil ve veřejnou známost díky vašemu záměru právně napadnout tzv. modré zóny, jejichž formou se radnice Prahy 5, 6 a 8 rozhodly regulovat parkování na území svých městských částí. Co vás k tomu přivedlo?

Děkuji za otázky, pro pochopení problému a geneze musím začít zeširoka. Politici se od nástupu socialistů v 90. letech po krátkém období svobody snažili dlouhá léta valit na nás povinnosti a otravovat nám život do míry, kdy rezignujeme a navrch získají duše bídné (profesionální přikazovači dobra), které skrze stát a obec budou vrchnostensky řídit naše životy a my se opět začneme těšit na moment, kdy si budeme moci opět zazpívat „teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí“. A dnes je přesně taková doba, kdy běžný člověk prohrál, stát a obec se stali znovu vrchností, která k nám nechová pražádnou úctu, ba naopak pokud my projevíme neúctu úřadům, dostaneme za to akorát peněžní nebo trestní flastr, abychom nezlobili, a politici jsou si zcela správně jistí, že jim projde úplně všechno. Jedno zda elektronická evidence tržeb nebo modré zóny. Systém je nastaven tak, že ze všech stran valící se propaganda většinu přesvědčí o správnosti této byrokratické buzerace a ta přesvědčená většina pak udělá zbytek špinavé práce a počtem ubije ten zbytek, který se nikdy takovým nehoráznostem nepodrobí. Osobně se k této menšině hrdě počítám.

A přesně to mne přivedlo se podívat modrým zónám do střev a vůbec mne neudivilo, že primárním účelem nově zřízených modrých zón je pouhý výběr výpalného za současného napáchání škod v neuvěřitelném rozsahu na obyčejných lidských osudech, o které se nikdo nezajímá – u lidí, co do politiky vstupují, aby si to tu udělali pěkné, to nikoho nepřekvapí, ale u těch co se sociální citlivostí chvástají i v názvu strany, je to strašlivé. A zároveň jsem si musel uvědomit, že takové téma musí zvednout někdo, kdo umí nastavit správnou a účinnou cestu a stanovit cíle. Upřímně, petice je srandovní. Spousta námahy pro nic. Zato právní řešení jako jediné může vést k nápravě škod, a to už sranda není. Proto jsem toto téma zvedl já jako advokát, tedy ten, který hovoří silnějším hlasem za jiné a v jejich prospěch.

D-F: Určitě by bylo netaktické, kdybyste prozrazoval vaši strategii, ale jaké aspekty „modrých zón“ shledáváte nejvíce kontroverzní, nikoli z pohledu práva, ale z pohledu občana? Připadá vám například přiměřené parkovné, které je údajně vyšší než ve Vídni?

Moje procesní strategie má své veřejné i skryté stránky, ale ty hlavní argumenty jsem musel veřejnosti přednést a přednesl jsem je mnohokrát i skrze média, abych mohl získat důvěru lidí rozzuřených stejně jako jsem já, aby věděli, k čemu se přidávají a že jde přesně o tu iniciativu, k níž stojí za to se přidat a zejména že má naději na úspěch – sice jsem nemohl dát šancím ani 50% právě proto, že jde o potyčku Davida proti Goliášovi, ale v zásadě při porovnání všech možných sporů proti všemocné státní a samosprávné moci, jde o spor, který má oproti ostatním „protistátním“ iniciativám největší šance na úspěch.

Z pohledu občana je nejvíce kontroverzní škoda, kterou zóny napáchaly na statisících lidských osudů a téměř nulový přínos v porovnání. Lidem vznikly osobní, pracovní či podnikatelské neřešitelné problémy způsobené politiky, kteří jsou odtrženi od reality u těch, co snad věří v přínos zón. Nebo mají duševní chorobu spočívající v nutkání ostatním říkat jak mají žít. Ale též u těch druhých, kteří v zónách správně vidí velké peníze. Když si pak pohledem občana vložíte na váhy všechny tyto poničené lidské osudy a na druhou stranu vah dáte pozitivní příklady a dopady nově zřízených parkovacích zón (záleží i na úhlu pohledu jestli si řeknete „tady v ulici Dejvická teď parkují auta tak spořádaně a je to tu pěkný“, nebo si řeknete „ježiši tady to chcíplo..“), neexistuje žádná váha, která by si dovolila ignorovat statisíce poškozených lidských osudů ve prospěch toho, že někdo už nehledá parkovací místo půl hodiny, což ale bydlení ve městě dosti málo překvapivě obnáší. Tedy nedovolí si to nikdo kromě současné komunální reprezentace, která bez uzardění vzkazuje lidem, že se zónami jsou všichni v zásadě spokojeni (na základě těch dvou pozitivních e-mailů, co na radnici dorazily), a proto se budou zóny rozšiřovat. Kdybych podle svého nejhlubšího přesvědčení a duševního rozpoložení chtěl upřímně takový výrok okomentovat, dostal bych se do příkrého rozporu s § 17 zákona o advokacii a čl. 4 odst. 1 a 3 advokátního etického kodexu, to jest snižoval bych důstojnost advokátního stavu excesivně neslušným a nestřízlivým chováním.

Co se cen za parkování týče, jsou nehorázně přemrštěné a jen minimum lidí bude moci pozorovat pro sebe přínos. Naopak všichni ostatní budou mlátit hlavou do zdi, co za chytráka tenhle systém vymyslelo, když (1) v místech kde nikdy problém s parkováním nebyl po namalování modré čáry pořád problém není, jen se vyhodí peníze oknem, (2) v místech, kde byl vždycky problém s parkováním je ten problém pořád a jen se vyhodí peníze oknem, (3) těsně za oblastmi s namalovanými modrými čarami se problém vytvořil, protože tam najednou všichni parkují a problém se přesouvá z ulice do ulice, tedy se spoustě lidem podmínky výrazně zhorší, nebo (4) tam kde zóny jsou všechno umře včetně podnikání a pak to budou zkoušet různí „Zelení socialisté“ zachraňovat projekty jako lehátka na kterých se budou válet jen zvláštní existence, které ten mrtvolný klid do takové lokality přitáhne a původní obyvatelé se tam začnou akorát bát a z místa se stane město duchů. Ostatně jsem se doslechl, že když v zahraničí (snad v Německu) úspěšně takto některá centra zelení umělci umrtvili, zóny se zrušily, ale už je to jedno, protože se tam život tak snadno nevrátí. Ne, u nás se nejde poučit z cizích chyb, u nás to musíme opakovat stejně jako pomohla lidumilná organizace Greenpeace spolu se Zelenými celého světa s lobby „rtuťovou úsporku do každého dětského pokoje místo neškodné žárovky..“. Protože prostě oteplování. Proto platit byť i jedinou korunu za horší život po všech stránkách je nepřiměřené a naopak by nám politici ze svého měli zaplatit za zhoršené podmínky pro život a podnikání. Nakonec odkud se vzaly ceny jako 1.200,- Kč za první vůz, 12.000,- Kč za druhý nebo 32.000,- Kč za vůz podnikatele, to mi hlava nebere. Asi je to nějaký koncept totálního komunismu, kdy kdo je podnikatel, automaticky vydělává strašlivé nesociální peníze a je tak drzý, že se s nikým nechce dělit. A kdo by ty peníze na parkování neměl (za více vozů pak společnosti sahnou do kapes řádově pro stovky tisíc, a to jen za jednu městskou část). V důvodové zprávě pro zvýšení parkovného ve stávajících zónách pak najdete zajímavou myšlenku, že „stávající výše už nemá patřičný regulatorní účinek“ nebo tak nějak. Napadá mne na adresu autorů pár teplých lidských slov, které opět nejsou ani náhodou v souladu s požadavky stavovské etiky. Zejména ne, když si představíme, že rodina co má dva vozy a stěží je udrží provozuschopné, má zaplatit za druhé na rok často jeho reálnou hodnotu. Skutečně není nic horšího, než když se lidé potrestají sami tím, že se nezajímají o politiku, což ústí ve vládu těch nejméně schopných.

D-F: Jak se obecně stavíte k myšlence, že na veřejný prostor, v tomto případě parkoviště, mají přednostně nárok ti občané, kteří v jeho okolí bydlí a současně k němu nemají žádný vlastnický vztah?

Podle mne neexistuje nic jako nárok na část veřejného prostoru. Veřejný prostor je ten, který užíváme všichni a v rámci rovnosti a spoluvlastnictví tohoto veřejného prostoru na něj máme nárok všichni stejně. V místě bydliště jednoho využívá více veřejný prostor na parkování tento jeden, v místě bydliště druhého jiné místo využívá druhý. A pokud třetí bydlí ve výškové budově, kde na dvacet partají připadá stěží deset parkovacích míst, tak nenajdete žádné spravedlivé rozdělení nebo spravedlivě přiřčený nárok. Vadí-li to třetímu tak strašlivě, jediné správné řešení pro něj je se přestěhovat a ne, že chce po politicích, aby na úkor ostatních pro něj část veřejného prostoru zabrali (tj. prosadili jeho nárok na jeho částa reálně jej tak zvětšili). Na druhou stranu naprosto pochopím rezervaci místa pro nemohoucí osobu. Nejsme antická Sparta, abychom své nemohoucí vrhali ze skal. Naopak. Dnešní vlády se na této skupině vždycky nehorázně vyřádí právě proto, že je slabší stejně jako osoby odkázané na státní almužnu (důchod). V Jurském parku ale padla skvělá a nedoceněná věta – život si cestu najde. A pokud zákonodárce umožnil obcím skrze zákon o pozemních komunikacích si zřídit parkovací zónu za účelem řešení nějakého palčivého dopravního problému, tak jakákoliv úprava takových zón musí být přiměřená a ne nás nechat platit výpalné za prudké zhoršení kvality vlastního života.

D-F: Jste osobně zónami nějak dotčen?

Jsem. Moje rodina vlastní nemovitost ve Střešovicích v Praze 6 od roku 1921 a tam mám teď i svou advokátní kancelář. Z rezidenční čtvrti je nyní parkoviště (tam kde nejsou zóny) jen proto, že si pár politiků a úředníků nedohlédlo na konec vlastního nosu, kde pravděpodobně jen šustila jistá vidina bankovek nás obyčejných lidí a jistota toho, že jim to projde. Před zónami jsem občas nezaparkoval a musel jsem o blok dál. Dnes je štěstí, když zaparkuji v blízkosti kanceláře. A potkávám všechny značky ze všech krajů. Nemám to za zlé těm lidem, co jezdí do práce a za povinnostmi, ale komunálním politikům z městských částí a z magistrátu. Též i mně vzniká problém, že když budu potřebovat instalatéra nebo něco přestěhovat, bude to mnohem větší problém než dříve. No a pokud bych potřeboval do jiné městské části, jsem tam stejně nevítaný jako Středočeši na Šestce. Ostnatý drát okolo městských částí by byla skvělá pointa. Po Praze jezdím odjakživa většinou hromadnou dopravou, ale někdy zkrátka člověk auto potřebuje a hádejte – politici nám řekli, že je to fuj a že se máme třeba se čtyřicetikilovým kýblem Primalexu táhnout metrem – když vám něco takového do televize se zcela vážnou tváří říká zodpovědný úředník města, napadá mne, že by možná autorům současného nastavení zón a příslušným úředníkům pomohl ozdravný pobyt v pracovním táboře a třeba by je to odnaučilo lidem pořád jen házet klacky pod nohy. A protože jsem nadán od přírody poměrně silným sociálním cítěním, vždy mne do běla rozzuří každý další příklad rodinných a podnikových neštěstí, které zóny úplně zbytečně způsobily výměnou za naprosto marginální a nepodstatný „přínos“.

D-F: Setkal jsem se ovšem s názorem že se touto formou hodláte pouze zviditelnit a že se jedná o promyšlený marketing. Chcete to nějak komentovat?

Ano, tato námitka mne napadla hned při úvodních přípravách iniciativy. Pozéry a ty, kteří skutečně chtějí pomoci, rozdělíte nejpozději a viditelně na cílové čáře. Neslibuji podporovatelům iniciativy hory doly a nevydělávám na nich. Sám do kauzy investuji spoustu svého času a snažím se tím nepoškozovat rodinu, což ne vždy úplně jde. Na rovinu jsem už na začátku řekl, že ve sporech jako je tento slabší obvykle nevyhrává, a proto jde primárně o demonstraci. A čím větší demonstrace, tím větší šance na úspěch ve finále v politice. Ale když vezmu v potaz argumentační střelivo, které jsem shromáždil, je šance téměř 50% na úspěch to největší možné procento, jaké může podobná iniciativa dostat. Většinou hnutí občanského odporu jdou primárně po emocích a spravedlivém hněvu zakládajícím iniciativu a až sekundárně hledají správné argumenty (právní argumenty), což až příliš často znamená neúspěch. V mé osobě přišlo obojí najednou právě díky mému povolání – správné argumenty přišly současně se spravedlivým hněvem a právě toto spojení vedlo k založení iniciativy (nikoliv naopak), přičemž si svého dobrého jména vážím natolik, že bych si nedovolil takovou iniciativu spustit jen proto, abych zapózoval. A součástí celého procesu je i nutné nepřibarvené poučení všech účastníků vstupujících do soudního sporu, kdy naprosto pochopím, že se někteří mohou zaleknout možných nákladů řízení. Nemohu shodit kauzu tak, že bych veřejnosti nalhal nesmysly za účelem maximalizace např. počtu žalobců a v případě neúspěchu by se logicky vztek obrátil proti mně. Porovnejme to i s přípravou zón – tak nekvalitní, nefungující a škodící projekt mohl naplánovat jen pozér co jde po penězích. Kdyby skutečně někdo chtěl pomoci, tak systém zón vypadá rozhodně jinak. To samé platí pro mne. Nepustím do světa projekt, jehož účelem je zviditelnění se, protože to prostě dříve či později vyleze na světlo.

D-F: Mohou vám čtenáři dfens-cz.com s celým záměrem nějak pomoci?

Mohou, a to několikerým způsobem. Účast poškozených na této žalobě je vítaná stejně jako šíření tématu a osvěta, kdo za tyto škody může, aby takoví lidé v budoucnu už nikdy neodstali důvěru na žádné zastupitelské úrovni. Ale pokud bych mohl vyjádřit neskromné přání, prosím zvažte svou účast na veřejném životě nebo minimálně hlasitou podporu těm politikům, kteří za naši svobodu bojují ve shodě s názvem takové politické strany, protože za rok tu máme sněmovní volby a pokud nezvrátíme teď trend nástupu korporátního fašismu, socialismu a komunismu, už nebudou žádné iniciativy s šancí na úspěch a hlavně už nebudou ani volby s šancí na změnu. Kluci se hodně snažili a udělají si to tu v čele s Ing. Babišem pěkný za naše peníze, což je zatím nezvratný trend a vyústí za rok, když neuděláme nic. Svoboda jedince a role státu a obce jako služebníka ale do světa korporátního fašismu, socialismu a komunismu nepatří a člověk v takovém světě nemá jiný než ekonomický význam, aby vydělával na stát a držel hubu a krok. Pokud rezignujeme na aktivní snahu tento trend zvrátit, nespasí nás právo, nespasí nás blaničtí rytíři a ani emigrace, protože naše země patří přes to přeze všechno stále ještě mezi ty svobodnější, jakkoliv trend následuje nesprávně ostatní západoevropské země. Rád bych opět neskromně vyjádřil přání, aby moje iniciativa získala takovou podporu, že se stane beranidlem, které nám otevře cestu ke změně tohoto pozvolna hnijícího systému, který vůbec umožňuje takové zhůvěřilosti jako jsou pražské parkovací zóny nebo elektronická evidence tržeb. A věřím, že čtenáři dfens-cz.com v sobě mají tu potřebnou jiskru, která může pomoci zažehnout účinné volání po návratu zdravého rozumu a obyčejné lidské slušnosti zpět do našich životů.

D-F: Vypadá to, že média vás v poslední době milují, ale kromě vaší motivace zanikla v mediálním prostoru ještě jedna věc. Můžete na závěr říct čtenářům něco málo o sobě?

Velice rád. V květnu 2017 mi bude 33 let a jako samostatný advokát provozující jednomužnou advokátní kancelář se zaměřuji na generální praxi, to jest práce všeho druhu. Většinu mé agendy zabírá nyní smluvní problematika, vymáhání závazků a trestní právo. Ale můj zájem tím nekončí a rád mám přehled o dění ve všech oblastech, aby se mi nestalo, že pro stromy neuvidím les. I když sledovat daňové právo a právo sociálního zabezpečení, což jsou nástroje státního vykořisťování lidí bez jakéhokoliv protiplnění, je očistec a při každodenním vynucování těchto práv vůči lidem upřímně trpím. Proto nemohu většinu svých celospolečenských kauz uzavírat jinak, než vstupem do politiky a snažit se je skutečně dotáhnout do konce, jako např. ukončení salámové likvidace vlastnického práva skrze antidiskriminační a jiné předpisy. Proto se musím považovat za advokáta v širším slova smyslu, to jest i za politika skutečně zastupujícího lid, který by rád jednoho dne předal nejen svým nyní dvěma dětem tuto zemi svobodnou a ne v současném stavu, kdy se váhy houpou mezi socialismem, komunismem a korporátním fašismem.


Panu Pecákovi děkuji tímto ještě jednou za rozhovor. Jeho záměr podporujeme a o dalším průběhu celé akce budeme podle našich možností informovat.

Nad rámec rozhovoru bych uvedl ještě jednu věc. Skutečně bych nerad, aby po přečtení rozhovoru upadli čtenáři do polohy, že o tématiku jest postaráno, protože pan Pecák na tom pracuje. Sice jsme se s panem Pecákem setkali a měl jsem možnost se s jeho záměrem seznámit ještě nad rámec výše uvedeného, takže mohu konstatovat, že jeho záměr je velmi promyšlený a ucelený, na druhé straně ovšem stojí české mediální a justiční prostředí, které je nevyzpytatelné. Jinak řečeno, má-li být záměr pana Pecák úspěšný, potřebuje moji, vaši, naši podporu. Například nelze přehlédnout, že komunální volby jsou na dohled, což je skutečnost, se kterou lze velmi dobře pracovat.

V případě, že se hodláte k žalobě proti zónám připojit jako poškozený, obraťte se na p. Pecáka prostřednictvím těchto stránek.

V případě, že máte jiný podnět nebo vedete vlastní záměr namířený proti zónám, budeme rádi, když nám o něm dáte vědět.

 


20.10.2016 D-FENS


Související články:


12345 (175x hodnoceno, průměr: 1,15 z 5)
13 541x přečteno
D-FENS © 2016