Rozbor metodiky vykazování úmrtí na Covid-19: Někdo by měl jít hned do tepláků.

Schválně: kdo z vás ví, kolik lidí třeba včera u nás umřelo na čínskou chřipku.

21?

56?

Myslíte si, že není problém to zjistit?

Chyba lávky.

Neví to nikdo, a nikoho ani nenapadlo se na to zeptat. Totiž, pár lidí to ví, ale tají to před vámi. A presstituti, kteří by se na to měli hlasitě ptát na každé z těch šaškáren nazývaných tiskovky k epidemiologické situaci, drží hubu. Hned to vysvětlím.

Při každém úmrtí lékař vyplňuje lejstříčko s názvem List o prohlídce zemřelého. Takzvaný LPZ má část římskou I. kde se uvádí sled patologických dějů, které bezprostředně vedly ke smrti. Římská II. potom obsahuje výčet komorbidit, tedy současně se vyskytujících onemocnění nebo patologických stavů, které se na smrti mohly, ale také nemusely podílet. Hodnocení, do jaké míry se komorbidity na smrti skutečně podílely, je samozřejmě vždy více či méně subjektivní, je to spíše úvaha “co by bylo, kdyby, anebo taky ne”. Příčinu smrti víme totiž vždy jen s určitou dávkou pravděpodobnosti, leda bychom kontinuálně monitorovali zhruba jeden bilion chemických reakcí v organismu a o všech měli detailní přehled až do finálního okamžiku, což se zatím rutinně nedělá.

Na vyplňování elpézetka v době koronavirové existuje detailní metodika ústavu zdravonických informací a statistiky, potažmo ministerstva zdravotnictví. V zásadě se jedná o čtyři možné scénáře:

1) Osoba zemřela bezprostředně na dechovou tíseň v důsledku virového zápalu plic s prokázaným SARS-nCoV-2. V části I. formuláře LPZ je to zapsáno (s vyznačením kauzality) takto: COVID-19 s laboratorním průkazem původce → virová pneumonie → respirační selhání. Část II. zůstává prázdná.

2) Osoba zemřela na selhání jiné orgánové soustavy, ke které ale s vysokou pravděpodobností došlo právě na základě virového zápalu plic. V části I. formuláře LPZ je to vyjádřeno nějak takto: COVID-19 s laboratorním průkazem původce → virová pneumonie → selhání ledvin. Část II. zůstává prázdná.

3) Osoba zemřela na dechovou tíseň na základě virového zápalu plic, ale se současným výskytem komorbidit, které se mohly ale nemusely na smrti podílet. Nedá se s jistotou říct, že pokud by komorbidity nebyly, pacient by přežil, a nedá se ani říct, do jaké míry se komorbidity na smrti podílely (je to přesně v rozmezí někde mezi 0% a 100%). V Části I. LPZ bude: COVID-19 s laboratorním průkazem původce → virová pneumonie → respirační selhání, v Části II. bude například hypertenze, diabetes, nebo generalizovaný nádor.

4) Osoba zemřela na nějakou jinou nemoc, a měla jen mírné příznaky čínské chřipky anebo byla bez nich, jen u ní došlo k laboratornímu záchytu viru, avšak to samo o sobě by nejspíš ke smrti nevedlo. V Části I. LPZ najdeme něco jako: Nádor jater → selhání jater → rozvrat vnitřního prostředí. V Části II. potom najdeme COVID-19, původce laboratorně prokázán.

Je evidentní, že problematické jsou zejména poslední dva případy, kdy u prvního nemůžeme kvantifikovat míru, s jakou se covid na smrti podílel, a z druhého implicitně vyplývá, že covid se na smrti podílel buďto málo, nebo vůbec.

A teď: Které z těchto kategorií myslíte, že jsou uváděny v oficiálních statistikách ministerstva zdravotnictví jako “úmrti v souvislosti s covidem” (ale médiemi je to potom široce překládáno jako počet úmrtí na čínskou chřipku)? Pravdu mají ti, kteří už ztratili jakékoliv iluze o tomhle zkurveném státě: samozřejmě je to součet všech čtyř možností.

Je to doslova uvedeno na https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19 v legendě k tabulce s názvem “Přehled vyléčených po onemocnění COVID-19 a úmrtí osob s onemocněním COVID-19 dle hlášení KHS”:

Legenda: Počet úmrtí v souvislosti s onemocněním COVID 19 po jednotlivých dnech zahrnuje všechna úmrtí osob, které byly pozitivně testovány na COVID 19 (metodou PCR) bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí, a k jejichž úmrtí došlo v rámci hospitalizace či mimo ni.

Takže motorkáři rozmáznutí v zatáčce u nás také spadají do covidových statistik, pokud by náhodou byli pozitivně testováni. Je na to oficální pokyn a ty kurvy se tím dokonce ani netají.

Říkáte si, že nemůže být v naší tak dlouho budované “open society” problém se k těm číslům dostat. Hned by totiž bylo vidět, kdo umřel na respirační selhání s koronavirem (i když ani tady není jednoznačně jisté, že umřel NA covid, protože takový mohl umřít na chřipku nebo na chronickou obstrukční chorobu, akorát pokud měl pozitivní PCR test, nikdo by to už neřešil) a kdo na covid neumřel, anebo aspoň ne s jistotou. Tato čísla se ale nikde nezveřejňují, a pokud byste náhodou byli tak naivní, že byste je chtěli zjistit s využitím Zák. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím, státní UZIS si s vámi bezskrupulózně vytře řiť.

Na odkazu výše klade žadatel přesně tento typ dotazu, tj. kolik lidí zemřelo “na covid” a “s covidem”, žádost je však ze strany ÚZIS zamítnuta s naprosto zmatečným odůvodněním, že nelze poskytnout data vedoucí ke ztotožnění objektu poskytovaných informací (ztotožnění jednotlivých případů však tazatel samozřejmě nepožadoval). Takže jedna – podstatná – část státní správy, ministerstvo zdravotnictví, kontinuálně lže jako když tiskne, a jiná část státní správy, ÚZIS, tuto lež přikrývá další nehoráznou lží. Jak typické, že?

Podle mého názoru toto je ukázkový příklad trestného činu podle § 357 Tr. Zák., navíc páchaný státem, za bílého dne, za naše peníze a proti nám.

Na závěr se s vámi podělím o citát, který jsem nedávno četl na internetu a který den ode dne lépe vystihuje naší současnou realitu:

“Chtěl bych se zeptat Andreje Babiše a vlády odborníků, jestli už je líp, nebo jestli to budete ještě nějak vylepšovat. Děkuji za odpověď.” (autor neznámý)

—

§ 357 Šíření poplašné zprávy

(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1 nebo jinou nepravdivou zprávu, která je způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému sdělí soudu, orgánu Policie České republiky, orgánu státní správy, územní samosprávy, nebo jinému orgánu veřejné moci, právnické osobě, fyzické osobě, která je podnikatelem, anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 opětovně,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu,

d) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nebo

e) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem.

(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

18.10.2020 František Závora

Související články: