Rootovy povolební prognózy (2008 díl mínus první)

Featured Image

Od letošních voleb jsme si zejména my, kdo jsme byli dlouhodobě nespokojeni se socialistickým zaměřením tohoto státu, slibovali mnohé. Volby ovšem dopadly tak, jak dopadly – pravice ani neprohrála, ani nevyhrála. Co od ní můžeme čekat? Ne, nebojte se, nebudu tady vypočítávat všechny možné koalice a analyzovat, jaké jsou jejich šance. Koalice bude ve složení ODS, KDU-ČSL a (možná) melouni. Teď jde spíše o to, čeho taková koalice může dosáhnout a jak.

Volby nedopadly nijak dobře, zejména vinou voličů, kteří nechápou, že volba, která je pro ně zdánlivě momentálně výhodná, tedy zejména „Jistoty a prosperita“, je ve skutečnosti všestranně škodlivá, bohužel vysvětlit si to nenechají. Že levici volí zejména lidé méně vzdělaní, méně úspěšní, méně inteligentní a s menší sebedůvěrou, je také těžko oddiskutovatelný fakt. Bohužel takové spoluobčany máme a bohužel také mají volební právo. Výprava do vohnoutovy psychiky však není cílem tohoto článku a tak můžeme jen konstatovat, jak dopadly volby.

Co tedy můžeme čekat? Resp. co je možné, že nastane?

Scénář první: Předčasné volby do půl roku

Menšinová nebo téměř menšinová koaliční vláda ODS s KDU-ČSL, ať už se Zelenými nebo bez nich, obsadí ministerstva a ze skříní začnou vypadávat kostlivci a na povrch vyplouvat všechny ututlané průsery. Pevně doufejme, že pouze průsery skutečné a nikoli vykonstruované, protože přes všechnu averzi k socialistům si myslím, že by neměli být souzeni za to, co nespáchali. Paroubkova eskapáda s třináctiletou slečnou může být ve skutečnosti pouhým nedorozuměním, ale stejně tak to může být mylná stopa, která má zamaskovat nějakou mnohem větší katastrofu. O to, že by se žádní kostlivci nenašli, strach nemám a tak se dá vzhledem k obecnému diletantismu sociálnědemokratických ministrů a jejich náměstků očekávat, že budou padat obvinění, budou se uvalovat vazby a Ivo Svoboda se v kriminále setká s dalšími ze svých bývalých kolegů.

Ač koalice nebude schopna nic prosadit ve sněmovně (dokonce ani zrušení některých současných legislativních paskvilů), bude moci využívat toho, že může vydávat k řadě zákonů prováděcí vyhlášky a do nich implantovat bypassy těch nejstupidnějších legislativních průserů, které v našem právním řádu máme. Mezi tím budou odhaleny některé excesy sociálních demokratů a míra averze i té levicové veřejnosti k ČSSD poroste. Mezi tím buď vláda třikrát nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, nebo ji i získá, ale prezident vyhlásí předčasné volby z jiného důvodu.

Scénář druhý: Rozkol v ČSSD

Po včerejším megatrapném Paroubkově projevu se začaly ozývat místní organizace ČSSD a distancovat se od Paroubka. Paroubek svoji volební prohru neunesl a ve svém projevu obvinil ODS z negativní kampaně – a tím nepřímo i voliče, že se nechali hloupou kampaní zmanipulovat. Nemohu než to považovat za urážku inteligence pravicových voličů, což ovšem ze strany Paroubka není nic překvapivého. Klíčovou osobou v tomto scénáři je opět Paroubek, tato varianta počítá s tím, že se nevzdá funkce předsedy ČSSD, což povede k tomu, že někteří centrističtěji orientovaní poslanci ČSSD buď v ČSSD vytvoří frakci, nebo dojde k úplnému rozštěpení ČSSD, k čemuž samozřejmě mohou přispět i oni kostlivci, které ODS najde ve skříních různých ministerstev. Koaliční vláda pak bude buď vládnout s tichou podporou této frakce v ČSSD, nebo s podporu nově odštěpené strany, případně tato nová strana vstoupí do vládní koalice. Pak by ve vládě, v závislosti na síle nové strany, odštěpené z ČSSD, nemuseli zůstat Zelení.

Scénář třetí: Velká koalice

Velká koalice s Paroubkem už dnes není možná. Pokud by členové ČSSD prokázali alespoň nízkou míru schopnosti chápat realitu, odvolají Paroubka (nebo Paroubek odstoupí z vedení strany) a pokusí se s Topolánkem jít do velké koalice. To je to jediné, co může zabránit tomu, aby se ony ututlané korupční skandály, o nichž se spekuluje, provalily – a z pohledu Paroubka by to tedy bylo nejmoudřejší rozhodnutí (pochopitelně to není příliš příznivá varianta z pohledu občana ČR).

Scénář čtvrtý: Čtyřletá vláda se 100 mandáty

Tato varianta je pochopitelně také možná, ale nezbytnost přetáhnout alespoň jednoho poslance ČSSD na stranu vládní koalice, nebo to zkoušet různými partyzánskými způsoby (některý z poslanců zůstane před hlasováním viset ve výtahu; kapsář poslanci ukradne poslaneckou legitimaci a ten pak je pro podezření z nějakého trestného činu zadržen a umístěn do cely předběžného zadržení apod.). Partyzánské způsoby se na první pohled zdají sympatické, bohužel to celé opět zakládá nezbytnost komunikace vládní koalice s podsvětím, nezbytnost existence černých fondů a vydíratelnost vládní koalice – čili měli bychom totéž, co se socialisty ve vládě a tak by zbyla jen o něco málo pravicověji orientovaná vláda, jejíž kredit je však stejně otřesný, jako je kredit Paroubkovy vlády a o to asi příliš nestojíme.

A co si myslíte vy? Který scénář považujete za nejpravděpodobnější? A který by se vám líbil nejvíce?


04.06.2006, Root

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
90x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:06
D-FENS © 2017