roaD-FENS user experience

Featured Image

Já se teď cíleně budu věnovat dopravní problematice. To znamená. že napíšu pár článků na toto téma. Myslím, že právě teď jsme se dostali do bodu zvratu. V následujících pár letech si můžeme vykoledovat extrémní silniční fašismus nebo naopak něco jako dopravní liberalizaci a decentní motoristické pražské jaro.

Závisí na to především našich postojích a ochotě postavit se propagandě, trvat na svých právech a podléhat stereotypům, podobně jako se stalo nedávno publicistovi Barákovi, jehož článek pokládám za vpravdě otřesný.

Proč si myslím, že je současné období zlomové? Z více signálů je patrné, že se současná represivní až fašistická doktrína dopravní legislativy a  správně-trestního práva vyčerpala. Vidí to dokonce i její vůdci, kteří musejí konstatovat, že se systém vyčerpal a jeho výsledky jsou na utahování šroubu rezistentní. Od roku 2006 sledujeme neustálý nárůst počtu skutkových podstat dopravních přestupků (to je takový ten fenomén, kdy jeden den jste řádný občan a druhý den škrtem pera silniční pirát), dopravních omezení, omezení rychlosti, prodlužování plných čar. Bodový systém, odpovědnost provozovatele za nezákonné skutky někoho jiného a jiné podobné deformace práva, povinné zimní pneumatiky, zvýšování počtu policajtů a investice do jejich vybavení, úchylné mediální kampaně Besipu za vaše peníze, hony na čarodějnice ve formě monstrprocesů se „silničními piráty“ a tak dále.

Ročně se jen v Praze podaří potrestat kolem 300.000 řidičů a provozovatelů vozidel, což mi připadá jako naprosto absurdní a obludné číslo, které naprosto nekoreluje s počtem jedinců, kteří dělají na silnicích něco nebezpečného nebo alespoň nesprávného. Celorepublikově je jich pak asi milion. Skutečně si myslíme, že každý desátý občan ČR je v autě svému okolí nebezpečný? Paradoxně, když způsobíte nehodu a někomu rozbijete auto za 99.000 Kč, nemusíte to nikde oznamovat ani vás za to nikdo nepotrestá. Jediným závěrem této úvahy je, že v odvěkém dilematu každého právního systému, totiž potrestat nevinné nebo nepotrestat viníky, se pozoruhodně podařilo naplnit hned oba extrémní případy.

Rád bych slyšel od nějakého zastánce dopravní radarové buzerace, jak vysvětluje tento rozpor, ale toho se asi nedočkáme. Museli by připustit, že mnohohlavý a drahý arogantní mocenský systém, který tady provozují, je k ničemu a stojí na úplně špatných základech.

Systém, který nás obklopuje, je amorální, extrémistický a skrznaskrz špatný. Lidé, co jej šíří, jsou charakterově defektní, zlovolní, závistiví a nezvládají moc, kterou jim dává poslanecký mandát, uniforma, postavení opravněné úřední osoby nebo novinářská průkazka. Prostě zmrdi. Pak existují lidé, kteří ho sice nešíří, ale pasivně ho akceptují. Možná jsou naivní, možná podlehli propagandě a myslí si, že tenhle fašistický systém skutečně zajišťuje bezpečné silnice i pro ně, možná jim trochu vyhovují ty pravidelně servírované články, jak chytili někoho v drahém autě a dali mu pokutu. Myslím si, že jsou to v jádru slušní a poctiví lidé, a to je ten největší problém. Jsou zranitelní. Je třeba vědět, že kdyby stát potrestal za dopravní přestupky všechny majitele vozů Ferrari, Lamborghini, ale i třeba drahé Dacie známé jako Mercedes, BMW, Audi a dalších, které naplňují tradiční mediální pirátské svodky, vydělá na tom stát jen pár stovek tisíc. Jenže celý dopravně fašistický byznys jede v řádu miliard a ten rozdíl doplatí Venca Lopata ze středních Čech, který cestou na letiště před odletem do Kroácie na čtyřproudovce pirátsky řádil se svojí ojetou Octavií 58 km/h. Je to právě pocit „na mně určitě nedojde, já přece nědělám nic pirátského“, který udržuje běžné řidiče v klidu. A zde musím připomenout, že je to úvaha úplně chybná, protože dojde na naprosto každého, tak je ten systém nastaven.

Neopovažuji si tvrdit, zda to policejní a úřednické běsnění za posledních 9 let něčemu pomohlo (myslím si že ne, ale to by měli vědět ti, kdo tento systém „vlastní“), ale jsem si jistý, že to už nepomůže. A v tom spatřuji ten zlom. Dopravní fašismus dosáhl svého konce. Bude se muset nějak redefinovat, nebo zaniknout. V tom vidím příležitost.

Zbývá otázka, čím ho nahradit. A já k tomu chci něco říct. Myslím že nejsem v tomto ohledu bezvýznamný a řada z vás taky ne.

Při loňské přednášce v Hradci Králové jsem dostal otázku z publika, jak si tedy představuji to, co přijde po silničním fašismu. Ti z vás, kdo tam byli nejspíš postřehli, že jsem měl s odpovědí na otázku problémy. Měl jsem v hlavě nějaký koncept, ale neměl jsem ho promyšlený do detailu tak, abych ho mohl hodit nemilosrdnému publiku vplen. Mezitím doba pokročila  a já to začal různě ve volných chvílích sepisovat.

Když jsem si ty poznámky spíš na úrovni hesel než článku pročetl, dospěl jsem k názoru, že něco takového asi většinová společnost a její průřez na tomto webu asi jen tak nepřijme. Jsme sice krutý liberálové, ale vocaď pocaď, jak ukázal pan Barák.

A proto jsem se rozhodl udělat nyní malý test. K němu směřoval ten dlouhý úvod.

Jistě znáte semafor. Wikipedia uvádí, že první semafor sestrojil v roce 1868 nějaký anglický železniční inženýr, který tím chtěl usnadnit dopravu v okolí parlamentu. Semafor používal plynový hořák a obsluhoval ho policista. Asi po dvou měsících provozu semafor explodoval a vyletěl do vzduchu i s přítomným konstáblem. Bylo to od počátku užitečné zařízení.

Z předchozího odstavce si prosím odneste sousloví „usnadnit dopravu“. Ctnostným zájmem toho inženýra bylo zamezit chaosu na křízení cest a usnadnit řízení provozu, které by už nemusel dělat člověk a jeho nejasná body language. Semafor prodělal určitý rozvoj až do dnešní počítači řízené podoby. Funkce vyhazování policistů do vzduchu už není aplikována. Také mu přibyly nějaké funkce. Především se začal používat nejen k řízení dopravy, ale také k jejímu omezování, ve formě preference MHD a vozidel prominentů zavádění nerovnosti v přístupu k veřejné infrastruktuře, zastavování vozidel naschvál, občas je spojen se záznamem jízdy na červenou a pak je třeba mu zkrátit žlutou, aby bylo pirátů dostatek. Přibyly mu tedy funkce omezování dopravy, naschválu a pasti.

Mimochodem myslím, že se jedná o krásný příklad toho, jak byrokracie a policie mění smysl věcí kolem nás. Doslova proměňuje víno v ocet. Ze zařízení, které mělo být užitečné, udělal zařízení pro zlost.

Vraťme se k idee semaforu jako takového. Jeho účelem nepochybně usnadnit jízdu křižovatkou v případě, kdy do křižovatky přijede více řidičů z různých směrů. Určitě by existovaly ještě jiné cesty, například že by se řidiči vzájemně domluvili (což by s sebou neslo další osobité problémy), jel ten, kdo má nejsilnější auto, jel nejmladší řidič, nejstarší auto, ten kdo jede z centra ven. U dveří taky není semafor a většinou jsme s to nějak pořešit. Ale z praktických a pochopitelných důvodů zvítězil semafor. Semafor lze použít taky pro chodce, analogicky v případě, kdy někde dojde ke křížení cest vozidel a chodců.

Nebo je účelem semaforu udělovat příkazy? Už žijem v tom systému tak dlouho, že nás většinově ani nenapadne, že účelem semaforu bylo usnadnit lidem život a ne jim ho za určitých okolností taky komplikovat.

Představte si, že jako řidič osobního auta přijdete ke křižovatce. Je noc, na silnicích je minimum aut. Spolehlivě vidíte, že jste řidičem široko daleko jediného vozidla, které přijíždí ke světelné křižovatce a máte červenou. Je pro vás přijatelné, že byste přesto jeli?