Jedu si ulicí Antala Staška, Praha 4, ve směru na západ směrem k Jižní spojce. Je po deváté večer a už mne nic nečeká, žádné schůzky ani jednání, jen cesta domů. Jedu pomalu, relaxuji, staženým okénkem proniká do Alfy Romeo chladný vzduch po nedávné přeháňce. Začíná se trochu stmívat a zleva k přechodu pro chodce přichází žena v červených šatech.
V porovnání s hlavní postavou článku Erase and Rewind je o něco málo starší, vyšší a zaoblenější. Má brýle, spoustu zrzavých vlasů a na sobě jednoduché letní šaty v barvě Rosso Alfa. Určitě není ideálem krásy podle představ teplých módních návrhářů, zato z pohledu nás heterosexuálů je sexy až do pekla. Za daných okolností vypadá jako Ferrari kličkující po dálnici mezi netečnými proudy stříbrných Octavií combi na naftu, a pro dané místo a čas působí skoro nepatřičně. Asi má někam namířeno, možná na rande, možná za zábavou, možná si chce vykoledovat znásilnění od nějakého nadrženého Araba, který nás sem přijel multikulturně obohatit. Kdo ví. Každopádně chce přejít silnici, ano, není o tom pochyb. Dávný návrh zákonoprasce Humla na to, aby chodci museli své záměry signalizovat zvednutím ruky by určitě neupotřebila. Budu ohleduplný? Ano, budu.
Zrzka si je vědoma toho, že se před vstoupení na vozovku musí rozhlédnout. Vůči dopravní výchově není nikdo imunní, i když si v té chvíli nedovedu představit nikoho na této planetě, kdo by ji byl s to přehlédnout. Ano, jistě, mohl jsem se na ni vykašlat a nezastavit, jen minimálně by jí to zdrželo v cestě za tím důležitým posláním, ale udělali byste to? Z výšky zhruba jednoho metru a osmdesáti centimetrů hledí na alfu, na šaty, na alfu, na šaty a patrně se zabývá otázkou, že oba objekty mají stejný odstín. Zaměstná jí to natolik, že trochu zpomalí. Pak se podívá na mne a usměje se. Je to příjemné. Také se na ní usměju a lehce zvednu levou ruku na volantu. Dáma v rosso alfa asi usoudila, že si zasloužím malý dárek za projevenou pozornost. Vystrčí hrudník, zvedne hlavu, prohrábne si rukou vlasy a překoná těch zbývajících pět metrů.
Oh díky. Za pár minut na to sice zapomenu a zaměstnají mně zase jiné starosti, ale bylo to fajn, ostatně jako každé vytržení z rutiny, byť je jen na pár sekund.
Stop.
Vrátit na začátek a všechno smazat. Tentokrát dáme prostor fantazii tím, že vyměníme řidiče. Přijede angažovaný mladý muž na kole.
Pán na kole musí večer jezdit, aby mohl podobně postiženým souobsedantům v kanceláři v neziskovce popsat, jak si zase dal do těla a na cyklistický server mohl naťukat, kolik toho našlapal. Navleče na sebe ty jejich slizký hadry, prorazí smrad připálených knedlíků s vejcem a vysouká se z paneláku. Ujede požadovaných x km a libuje si, že mu radní za peníze občanů vybudovali hezké cyklostezky, na kterých se může po večerech projíždět, aniž by se musel otravovat s ostatními méněcennými účastníky silničního provozu, jako třeba řidiči aut, chodci, tramvajemi, autobusy, inlinisty, skateboardisty, tedy vlastně se všemi kromě sebe.
Mladý muž na kole v podstatě všechny nenávidí a rád by je administrativně zrušil. Zabít nebo alespoň zbít by je nedokázal, ale něco zlého se jim přece udělat musí. Dokud nejde lidi administrativně zrušit, je třeba jim alespoň otravovat život nesmyslnými příkazy a zákazy.
Dnes je výjimečnej den, protože se mu podařilo za jízdy zmoknout a to znamená, že se nebude muset sprchovat a sníží tak ekologickou stopu. Kdyby to tak dělal každý, za pět set let by hladina moře na Kiribati klesla o 0,188 milimetru.
Už je skoro zpátky doma v paneláku, když se objeví jeden problém, který se zatím nepodařilo ani systematickým ohýbáním legislativy odstranit, a to sice přechody pro chodce a ty bezohledný lidi, co přes ně musí chodit zrovna ve chvíli, když jedu. Ňáká kráva v červených šatech si veme do hlavy, že bude přecházet, jako by nemohla počkat minutu dvě. A jak je to voblečená, tohle snad žádná normální ženská nenosí, hned se to zašpiní, nedá se to nosit tejden v kuse, musí se to žehlit a nestači to dát pod matraci jako to dělám s oběma svýma hodobóžovýma mikinama. A hlavně se v takovejch šatech nedá jezdit na kole. A kam si to vůbec v tuhle hodinu vyrazila? Všichni slušný lidi touhle dobou sedí doma, čtou si prahounakole.cz, servisují kolo nebo dělaj knedlíky s vejcem. Asi to bude ňáká kurva. Až zelený a TOP09 vyhrajou volby, tak s nima všema zatočej, hlavně s autama, chodcema, kurvama, inlinistama, skateboardistama a vlastně úplně se všema, protože jsou to potenciální nepřátelé cyklistiky. A hlavně kromě aut taky zakážou chůzi, aby lidi jezdili víc na kole.
Zrzka si je vědoma toho, že se před vstoupení na vozovku musí rozhlédnout. Vůči dopravní výchově není nikdo imunní a opatrnosti není nikdy dost, zvlášť když se blíží vylízaný hovado na kole. Kouká na něj, jestli zastaví. Auta někdy nezastaví, zatímco cyklisté někdy zastaví.
Mladý muž usoudí, že se na ní vybodne a najde pro to okamžitě sociálně přijatelné vysvětlení. V novinách psali, že cyklistika je hlavní a že v Paříži cyklisty uctívají jako božstvo. Tak se tomu bude muset přizpůsobit, takový je nový trend.
A tak se i stalo. Mladý muž projel okolo a ještě si nevědomky uplivl, protože za jízdy je třeba neustále flusat. Dáma v červeném počkala, až se to funící zpocené individuum přežene včetně aerodynamického úplavu tvořeného zápachem potu a spálených knedlíků s vejcem. Zavrtěla hlavou a večer si dala o panáka víc.
Užívejme si léto, jezděme autem a socializujme s pohlednými ženami. Kolo nechme pro frustráty, impotenty a teplé představitele místních samospráv.
(8x známkováno, průměr: 1,50 z 5)