Revolver Smith & Wesson, model 14

Rád bych se podělil o své osobní zkušenosti s tímto revolverem. Jak jsem už dříve napsal, mám rád pistole a začal jsem s pistolí, asi jako většina z vás, ale revolvery mají prostě svoje kouzlo. Je fakt, že na akční střelbu je neberu, protože kapacita válce nemůže pistolím konkurovat a v rychlosti přebíjení už teprve ne, a to ani s rychlonabíječem.

Ale na přesnou střelbu se mi revolver vždy osvědčil více než pistole. Takže když jsem na mířenkářské závody jezdil se svým Dan Wesson Guardian, už pár let si na takovéto závody beru jen revolver. Dobrých výsledků jsem sice dosahoval se svým Smith & Wesson model 27, ale chtěl jsem něco pohodlnějšího s delší hlavní, protože moje „sedmadvacítka“ má hlaveň čtyřpalcovou. V revolverech jsem trochu staromilec, nechtěl jsem novou výrobu a přiznám se, že přestože třeba Colt Python i můj zesnulý Colt Diamondback považuji za vynikající zbraně, tak mi „smiťáky“ začaly být bližší. Chápu a rozumím těm, kteří nedají na značku Colt dopustit, ale toto je jen můj pohled na věc a pěkný revolver od Colta si vždy rád vyzkouším.

Nicméně zpět k modelu 14. Tento revolver firma Smith&Wesson stavěla na přesnost. Není to zbraň do rachoty, myslím že by se i nepohodlně nosila kvůli poměrně velké mušce s ostrým přechodem a vůbec, kdo by dnes nosil šestipalcovou zbraň, když je tolik pohodlných malých pistolí i revolverů.

Původní označení revolveru bylo K-38 Target Masterpiece a přestože v padesátých letech došlo ke změně značení u všech modelů revolverů číselnou řadou, tak mu přívlastek Target Masterpiece zůstal. Nově byl označovaný jako model 14. Za tímto číslem můžete najít ještě číslovku od 1 – 4. Tato čísla odlišují různé vývojové stupně modelu 14. Dá se říct, že model 14-3, který se vyráběl od sedmdesátých let do ukončení výroby v roce 1982 byl už finálně nejlépe upraven. Poslední významnou úpravou je u tohoto modelu zlepšení a lepší, stabilnější fixace válce při výstřelu. Firma Smith&Wesson obnovila výrobu modelu 14 s číslovkou 4 v devadesátých letech v sérii Classic a vyráběla ho celkem dlouho, snad až do roku 2009, ale dnes se již na webu firmy nedá tento model objednat.

Já osobně zastávám názor (který se mnou nemusíte sdílet), že zlatá éra moderních revolverů dvacátého století skončila v osmdesátých letech minulého století. Pak šla kvalita mnoha modelů u různých společností dolů a přestože dnes zažívají revolvery mírnou renesanci, fakt je že samonabíjecí pistole ovládly trh.

Můj konkrétní kousek byl vyroben v roce 1978, jedná se o model 14-3 s šestipalcovou hlavní. Jedná se o SA/DA revolver, ale přestože se model 14 vyráběl také jen jako SA, jsou dnes tyto modely poměrně vzácné. Nicméně, protože se jedná o revolver na mířenou střelbu, stejně se většinou jinak než v SA režimu nepoužívá. Revolver je postavený na středním rámu, označovaný jako „K“ a je v ráži .38 Special. Tuto ráži v revolverech považuji za jednu z nejpovedenějších. Ano, neoslní výkonem, jenže patří rážím, které mají tzv. přirozenou přesnost, prostě je to jedna z nejpřesnějších ráží. Vzhledem k poměrně slabému výkonu je také příjemná pro samotného střelce, neunavuje tak jako větší ráže, o hlukovém projevu nemluvě. Sám střílím jen náboji wad cutter, jedná se o terčové střelivo s olověnou střelou a slabším výkonem, než má klasická .38 Special. Olověná střela a slabší laborace šetří zbraň a papíru je celkem jedno, jestli ho provrtá slabý wad cutter, nebo nadupaná čtyřiačtyřicítka. Na obranu tuto zbraň nemám, jen na sport. Tím ovšem nechci říct, že by náboje wadcutter nevystřihly pěknou dírku i ve zlounovi, tak jako v papíru. Ano střelci ví, že se jedná o střelu se střižnou hranou, takže v papíru opravdu vystřihne krásnou pravidelnou díru bez okrajů. Tím se lépe počítají zásahy, prostě sportovní střelivo co více dodat.

Samotný revolver je klasické konstrukce, takže má plovoucí zápalník na kohoutu, ne přenosovou páku jako moderní revolvery. Tato konstrukce je sice složitější, ale více vydrží. Pochopitelně pádová bezpečnost ve smyslu, že pokud není stisknutá spoušť, tak zápalník neodpálí náboj a to ani při pádu na kohout, je zachována. Jedná se o klasický „šestiraňák“, válce pojmou tedy šest nábojů .38 Special všech dovolených provedení. Hlaveň je šestipalcová s lehce zahloubeným ústím a nese hranolovou mušku sportovního střihu, takže bez zkosení a je poměrně vysoká. Není nijak zvýrazněna. Vnitřek hlavně vypadá i po letech fantasticky, neznám do detailů celou historii revolveru, ale myslím že ochutnal více olověných střel než celoplášťových. Po celé délce je na horní straně hlaveň rýhovaná aby se zabránilo odleskům. Tato rýhovaná část přechází na rámu v lištu, která nese stavitelné hledí. Lišta je také rýhovaná, upevněná jedním šroubkem pro snadnou výměnu hledí. Hledí samo o sobě je stavitelná výškově i stranově ve velmi jemných krocích. Kohout má rozšířený palečník, také velmi důkladně rýhovaný, nehrozí sklouznutí palce při natahování v SA režimu a to ani v rukavicích.

Stejně tak spoušť je rozšířená, proti obvyklým modelům revolverů od Smith & Wesson, ale je rýhovaná. Sice se tvrdí, že hladká spoušť je pro přesnost lepší, ale k tomuto nemám moc názor, střílel jsem i s hladkou spouští a střílelo se mi dobře, nicméně pro mě je rýhovaná spoušť dobrá až až.

Revolver má typicky „smiťákovský“ temně modrou povrchovou úpravu a přes svůj věk vypadá pořád skvěle. Střenky jsou dřevěné, typicky americky hruškovitého tvaru s vybráním na palec střílející ruky. Nejsou tak mohutné jako u modelu 27, přesto se velice dobře drží a určitě nebudu měnit za moderní. Dřevo taky samo o sobě nevadí, revolveru více sluší a protože zpětný ráz (zvláště se střelivem wad cutter) není velký tak o sobě při střelbě nedávají moc znát.

No a jak střílí… Jak jsem předeslal, střelba je příjemná a poměrně tichá. Přesnost je vynikající, nemyslím si, že střílím špatně, ale revolver má pořád větší potenciál než já. Když mám dobrý den, tak krabičku nábojů proženu maximálně devítkovým kruhem na 25m a většina bude v desítkách, nebo kolem ní. Závady při střelbě jsem sice zažil, ale nic co bych připsal na vrub revolveru. Bylo to ve střelivu, používám přebíjené náboje a ze začátku se mi stávalo, že jsem špatně zalisoval zápalku (ony ty nábojnice od S&B nepatří k nejlepším, já vím) a pak se zadrhl o tuto zápalku válec. Ale stačilo jej vyklopit a náboje vysypat, nabít lépe udělané a střílelo se dál.

Zatím mám revolver seřízený mířenkářsky na dolní okraj černého kruhu na pistolovém terči, ale rozhodl jsem se ho seřídit na střed. Na posledních závodech mi uteklo první místo protože jsme stříleli na nekrytou figuru a špatně se mi odhadovala výška (viz snímek terče níže). Je vidět že jsem sice dal 13x desítku z patnácti ran, ale jsou prostě nízko. Za tu utrženou devítku nahoře se stydím jako malý, klidně mě zdrbejte. Bohužel jsem si nevyfotil terče z tréninku, revolver i já dokážu udržet lepší rozptyl, ale víte jak je to na závodech kde přijedete poprvé, navíc byla zima jak v Rusku. Ale to mě neomlouvá, tak berte náhled terče jak se dá nastřílet na 25m i za neideálních podmínek. Terče byly dva, měl jsem nástřel 278 bodů z 300. Ten první byl prostě horší.

Terč na 25 m

Posledně jste volali o srovnání s jiným revolverem, ale to je těžké. Nemám zase takovou sbírku a když si párkrát prásknu na střelnici od kolegy střelce, není to na dlouhodobé srovnání, přesto se o to pokusím.

Srovnání s mým druhým „smiťákem“, modelem 27 v ráži .357 Magnum. Ta dvacetsedmička je starší a spoušť si už dost sedla, má krásně přesný chod a jistý bod odpalu, přesto Masterpiece je o řád dál. To se musí zažít a zkusit. Pochopitelně je osmatřicítka při střelbě mnohem klidnější.

Srovnání druhé s revolvery Alfa Steel v ráži .38 Special se šestipalcovou hlavní. Ty Alfy jsou pro mě příjemné překvapení, moje přítelkyně střílí ocelovou Alfou (.38 Special, 4“) velmi dobře, ale podle mého mají horší úchop se standardními střenkami a ta spoušť je prostě hodně tvrdá. Je to sice o zvyku, ale ten starý chlapík to natírá Alfám na celé čáře.

Srovnání třetí, Ruger GP161. Tady opět srovnávám nesrovnatelné, protože až na délku hlavně 6“ je tento .357 Magnumový revolver určený na něco jiného. Ale je to vynikající zbraň, trošku nerevolverový úchop, ale jinak opravdu výborná. Také jsem po ní pokukoval, ale v ráži .357 Magnum mi sedí více můj oblíbený model 27 a na přesnost je dle mého pořád 14-3 lépe udělaný. A to říkám i přesto, že se jsem s tím Rugerem měl výborné výsledky.

Takže závěrem…

Berte v potaz že to je revolver na sportovní střelbu v kategorii velkorážových zbraní. Pokud budete střílet jen tímto, tak sice dokážete nastřílet skvěle, ale s každou jinou zbraní půjdete dost dolů, jestli se s ní nebudete udržovat v kondici. Raději to taky střídám, protože akční střelbu střílím pětačtyřicítkovou pistolí. Ale jinak vám ten revolver udělá jen a jen radost, pokud narazíte na dobrý kousek jako já. A cenově to není žádná hrůza. Za sebe můžu tohoto staříka jen doporučit.